6. neděle v mezidobí A 2020

1. ČTENÍ Sir 15, 16-21 (řec. 15-20)

Čtení z knihy Sirachovcovy.

Chceš-li, můžeš plnit přikázání, je v tvé moci zůstat věrným.
Bůh před tebe položil oheň i vodu, vztáhni ruku, po čem chceš.
Před každým je život a smrt, každému dá (Bůh) to, co kdo bude chtít. Převelká je moudrost Páně, je všemohoucí a všechno vidí.
Jeho oči (hledí) na ty, kdo se ho bojí, on zná každý lidský skutek.
Nikomu neporučil, aby byl bezbožný, nikomu nedal dovolení, aby hřešil.

Žl 119 (118), 1-2. 4-5. 17-18. 33-34 Odp.: 1b
Odp.: Blaze těm, kdo kráčejí v zákoně Hospodinově.

Blaze těm, jejichž cesta je bezúhonná, kteří kráčejí v zákoně Hospodinově. Blaze těm, kdo dbají na jeho přikázání, hledají ho celým srdcem.
Odp.
Tys, Hospodine, dal svá nařízení, aby se jich dbalo svědomitě. Kéž jsou pevné mé cesty, abych zachovával tvé příkazy.
Odp.
Prokaž dobro svému služebníku, abych byl živ a zachovával tvé slovo. Otevři mé oči, ať pozoruji divy tvého zákona.
Odp.
Ukaž mi, Hospodine, cestu svých příkazů, a budu j i věrně zachovávat. Pouč mě, ať zachovám tvůj zákon a chráním ho celým svým srdcem.
Odp.



2. ČTENÍ 1 Kor 2, 6-20

Čtení z prvního listu svatého apoštola Pavla Korinťanům.

Bratři a sestry!
    Učíme moudrosti, ale jen ty nejpokročilejší. To však není moudrost tohoto světa ani moudrost těch, kdo tento svět ovládají. Jejich moc je už zlomena.
    Moudrost, které učíme, je od Boha, plná tajemství a skrytá. Bůh ji už před věky pro nás předurčil k naší slávě. Nikdo z těch, kdo vládnou tímto světem, neměl o ní tušení. Protože kdyby o ní něco věděli, nikdy by Pána slávy neukřižovali. Ale - jak stojí v Písmě - my zvěstujeme to, 'co oko nevidělo, co ucho neslyšelo, nač člověk nikdy ani nepomyslil, co všechno Bůh připravil těm, kdo ho milují'.
    Nám to Bůh zjevil skrze svého Ducha. Duch totiž zkoumá všecko, i hlubiny Boží.


EVANGELIUM Mt 5, 17-37

Slova svatého evangelia podle Matouše.

Ježíš řekl svým učedníkům:
    "Nemyslete, že jsem přišel zrušit Zákon nebo Proroky. Nepřišel jsem je zrušit, ale naplnit. Amen, pravím vám: Dokud nepomine nebe a země, nepomine jediné písmenko ani jediná čárka ze Zákona, dokud se to všecko nestane.
    Kdyby tedy někdo zrušil jedno z těchto přikázání - a třeba i to nejmenší - a tak učil lidi, bude v nebeském království nejmenší: Kdo se však bude jimi řídit a jim učit, bude v nebeském království veliký.
    Říkám vám: Nebude-li vaše spravedlnost mnohem dokonalejší než spravedlnost učitelů Zákona a farizeů, do nebeského království nevejdete.
    Slyšeli jste, že bylo řečeno předkům: 'Nezabiješ. Kdo by zabil, propadne soudu.' Ale já vám říkám: Každý, kdo se na svého bratra hněvá, propadne soudu; kdo svého bratra tupí, propadne veleradě; a kdo ho zatracuje, propadne pekelnému ohni.
    Přinášíš-li tedy svůj dar k oltáři a tam si vzpomeneš, že tvůj bratr má něco proti tobě, nech tam svůj dar před oltářem a jdi se napřed smířit se svým bratrem, teprve potom přijď a obětuj svůj dar.
    Dohodni se rychle se svým protivníkem, dokud jsi s ním na cestě, aby tě tvůj protivník neodevzdal soudci a soudce služebníkovi, a byl bys uvržen do žaláře. Amen, pravím ti: Nevyjdeš odtamtud, dokud nezaplatíš do posledního halíře.
    Slyšeli jste, že bylo řečeno: 'Nezcizoložíš.' Ale já vám říkám: Každý, kdo se dívá na ženu se žádostivostí, už s ní zcizoložil ve svém srdci.
    Svádí-li tě tvé pravé oko, vyloupni ho a odhoď od sebe; neboť je pro tebe lépe, aby jeden z tvých údů přišel nazmar než aby celé tvoje tělo bylo uvrženo do pekla. A svádí-li tě tvoje pravá ruka, usekni ji a odhoď od sebe; neboť je pro tebe lépe, aby jeden z tvých údů přišel nazmar, než aby celé tvoje tělo přišlo do pekla.
    Také bylo řečeno: 'Kdo by se rozváděl se svou ženou, ať jí dá rozlukový list.' Ale já vám říkám: Každý, kdo se rozvede se ženou - mimo případ smilstva - uvádí ji do cizoložství, a kdo se ožení s rozvedenou, dopouští se cizoložství.
    Slyšeli jste, že bylo řečeno předkům: 'Nebudeš přísahat křivě, ale splníš Pánu svou přísahu.' Ale já vám říkám: Vůbec nepřísahejte: ani při nebi, protože je to Boží trůn, ani při zemi, protože je to podnož jeho nohou, ani při Jeruzalému, protože je to město velikého krále; ani při své hlavě nepřísahej, protože ani jediný vlas nemůžeš udělat světlým nebo tmavým.
    Ale vaše řeč ať je 'ano, ano - ne, ne'. Co je nad to, je ze zlého."

_________________________________________________________________________________

(Místo slůvka pro děti bude další část vyprávění o P. Josefu Toufarovi)

Milí bratři a sestry,

  Dnešní dlouhý úryvek z Horského kázání v Matoušově evangeliu trochu svádí k tomu, abychom mu věnovali veškerou pozornost - což by zase mohlo docela dobře skončit u postesknutí, jak je Pán Ježíš náročný a jak je těžké to všechno zachovávat, zvlášť v dnešní době. Obě dvě předcházející čtení i žalm však zasazují Ježíšova slova do kontextu, který je dobré mít na paměti, abychom to vše správně pochopili - neboť jen tak je možné Ježíšova slova přijmout a snažit se s pomocí Boží milosti je zachovávat.

   První čtení je z knihy Sirachovcovy, kterou řadíme k mudroslovným knihám. Motiv rozcestí, který v něm nacházíme, se vyskytuje v kultuře mnoha jiných národů a dob. Našli bychom ho v ruských pohádkách, ale také ve starořecké báji o Heraklovi - tam se hrdina na začátku potkává s dvěma dívkami, Rozkoší a Ctností, a každá z nich ho zve na svou cestu. Herakles si zvolí ctnost, protože nechce, aby za ním na konci života zbyl jen džbán vypitého vína.

   Tento motiv rozcestí dvou cest zdůrazňuje především autentickou svobodu člověka vydat se na jednu, či na druhou cestu. Nejsme nuceni jít jen po jedné, nejsme loutky, které jsou vedeny tam, kam chce ten, který má v rukou provázky. Bůh před tebe položil oheň i vodu, vztáhni ruku, po čem chceš. Před každým je život a smrt, každému dá (Bůh) to, co kdo bude chtít. Je ale nutné učinit rozhodnutí, není možné zůstávat na rozcestí a nekonečně si lámat hlavu, kam teď. Není možné si ani zvolit zlatou střední cestu, neboť obraz ohně a vody ukazuje na protiklady; ‚nic mezi‘ vlastně není. A naznačuje se i cíl obou cest - před každým je život a smrt, lépe řečeno život nebo smrt, podle toho, jakou cestou se vydá. Zcela na začátku prvního čtení se pak zdůrazňuje, že je reálné jít i po té z cest, která se zdá obtížnější, že to není nad lidské síly - Chceš-li, můžeš plnit přikázání, je v tvé moci zůstat věrným.

     Žalm a druhé čtení nám pak připomínají, že vybrat si cestu zachovávání Božích přikázání neznamená pro člověka trápení, ale dobro. Připomínají nám Boží dobrotu vůči člověku, to, že jeho jednání je jen láska a věrnost, aby v nás utlumily démonický hlas z 1. knihy Mojžíšovy ‚Jakže, Bůh vám zakázal?‘ hlas podezření, že Bůh to s námi nemyslí dobře, že musíme nosit těžká břemena, zatímco lidé kolem nás si s lehkým srdcem užívají života. Blaze těm, kteří kráčejí v zákoně Hospodinově, říká se v žalmu, a v 1. Korintským opět: Ani oko nevidělo, ani ucho neslyšelo a nač člověk nikdy ani nepomyslil, to všechno Bůh připravil těm, kdo ho milují.

     Právě tato poslední věta hovoří nejen o zaslíbeních, ale také o tom, že podstatou cesty k životu, cesty Boží, je láska. Ježíš v úvodu evangelia říká, že přišel Zákon a Proroky naplnit - a naplněním Zákona je láska. Láska dává tomu všemu vnitřní smysl a věčné trvání. Ten, kdo miluje, chápe také Ježíšovo Slyšeli jste, že bylo řečeno…ale já vám říkám, a Ježíšova nová přikázání se mu přestávají zdát obtížná.