5. neděle v mezidobí A 2020

1. ČTENÍ Iz 58,7-10 

Čtení z knihy proroka Izaiáše.

Toto praví Hospodin:
    "Lámej svůj chléb hladovému, popřej pohostinství bloudícím ubožákům; když vidíš nahého, obleč ho, neodmítej pomoc svému bližnímu. Tehdy vyrazí tvé světlo jak zora, tvá jizva se brzy zacelí.
    Před tebou půjde tvá spravedlnost a za tebou Boží sláva.
    Tehdy budeš volat, a Hospodin ti odpoví, křičet o pomoc, a on ti řekne: 'Zde jsem!' Přestaneš-li utlačovat, ukazovat prstem, křivě mluvit, nasytíš-li svým chlebem hladového, ukojíš-li lačného, tehdy v temnotě vzejde tvé světlo a soumrak tvůj stane se poledním jasem."

Žl 112 (111),4-5.6-7.8a+9 Odp.: 4a
Odp.: Spravedlivý září v temnotách jako světlo.
nebo: Aleluja.

Spravedlivý září v temnotách jako světlo řádným lidem, je milosrdný, dobrotivý a spravedlivý. Blaze muži, který se slitovává a půjčuje, stará se o své věci podle práva.
Odp.
Neboť navěky nezakolísá, ve věčné paměti bude spravedlivý. Nemusí se obávat zlé zprávy, jeho srdce je pevné, důvěřuje v Hospodina.
Odp.
Jeho srdce je zmužilé, nebojí se, rozděluje, dává chudým, jeho štědrost potrvá navždy, jeho moc poroste v slávě.
Odp.



2. ČTENÍ 1 Kor 2,1-5

Čtení z prvního listu svatého apoštola Pavla Korinťanům.

   Bratři a sestry, když jsem k vám přišel hlásat svědectví o Bohu, nepřišel jsem s nějakou zvláštní výřečností nebo moudrostí. Rozhodl jsem se totiž, že u vás nechci znát nic jiného než Ježíše Krista, a to ukřižovaného.
    Vystupoval jsem u vás se skleslou náladou, se strachem a obavami. A moje mluvení a kázání nezáleželo v přemlouvavých slovech moudrosti, ale v projevování Ducha a moci.
    To proto, aby se vaše víra zakládala na moci Boží, a ne na moudrosti lidské.

EVANGELIUM Mt 5,13-16

Slova svatého evangelia podle Matouše.

Ježíš řekl svým učedníkům:
    "Vy jste sůl země; jestliže však sůl ztratí chuť, čím bude osolena? K ničemu se už nehodí, než aby se vyhodila ven a lidé po ní šlapali.
    Vy jste světlo světa. Nemůže se skrýt město položené na hoře. A když se svítilna rozsvítí, nestaví se pod nádobu, ale na podstavec, takže svítí všem v domě. Tak ať vaše světlo svítí lidem, aby viděli vaše dobré skutky a velebili vašeho Otce v nebesích."

________________________________________________________________________________

(Místo slůvka pro děti bude druhá část vyprávění o P. Josefu Toufarovi)

Milí bratři a sestry,

   Ježíšova slova z Horského kázání by dnes mohla docela dobře posloužit jako výchozí bod k promluvě o tom, že je třeba být pevný a statečný, nepřizpůsobovat se tomuto světu a naše křesťanství neskrývat, ať to stojí, co chce.  Dalo by se třeba říct, že když jsme přestali být solí země a světlem světa, nemůžeme se divit, že církev je v krizi; a že je tedy třeba vzít Ježíšova slova smrtelně vážně, jinak bude ještě hůř. A kdybych to celé okořenil kazatelskými obraty typu Jen leklé ryby plují po proudu, možná by se někdo z nás zde přítomných opravdu nad sebou zamyslel…

    Takové kázání by jistě nebylo úplně zbytečné a jistě by na něm byl kus pravdy. Jenže pokud bych v tomto bodě skončil, spíš než zvěstování Božího slova by se taková promluva podobala dejme tomu hecování fotbalového trenéra: Chlapi, přidejte, nebo vypadneme z okresního přeboru!

     Jak to s onou solí a světlem ve skutečnosti je, nám může osvětlit dnešní druhé čtení, z prvního listu svatého Pavla do Korintu. Pavel v něm korintským křesťanům říká, jak to bylo, když k nim přišel hlásat Krista poprvé. A činí to s naprostou otevřeností, nemá vůbec žádnou masku, úplně odhaluje svoje nitro. Říká na rovinu, že přitom lidsky vzato nebyl vůbec statečný: vystupoval jsem u vás se skleslou náladou, se strachem a obavami.

    V úryvku se pak také setkáme s něčím, co je pro naši mentalitu zvlášť těžko pochopitelné: když chceme někoho o něčem přesvědčit (dnes většinou ne o víře, ale o tom, aby si něco koupil, případně někoho volil), najímáme si PR agenty, studujeme psychologii a nacvičujeme před zrcadlem mluvený projev. Pavel ale nic takového při svém zvěstování v Korintě ani zdaleka nepoužívá. Nepřišel jsem s nějakou zvláštní výřečností nebo moudrostí. Rozhodl jsem se totiž, že u vás nebudu znát nic jiného než Ježíše Krista, a to ukřižovaného.

     Svatý Pavel zcela pochopil a zcela přijal paradox kříže; sílu, která je skrytá ve slabosti. Nechtěl v Korintě znát nic jiného než ukřižovaného Krista, a jemu se dal zcela k dispozici, s tím, co bylo jeho vlastním křížem, s jeho slabostmi a problémy, o kterých dobře věděl. A právě to vedlo k plodnosti a účinnosti jeho hlásání.

    Nemůžeme tedy být, milí bratři a sestry, solí a světlem sami ze sebe. Když Ježíš říká Tak ať vaše světlo svítí lidem, myslí tím, že to světlo je naše, protože nám bylo darováno. Ve skutečnosti je to Jeho světlo, jeho vzkříšený Život, který nám dává. Otevřít se tomuto Životu a čerpat z něj je to první a nejdůležitější, co máme a musíme udělat, chceme-li sami být solí země a světlem světa.