Na letošní neděli 24. srpna připadá v naší farnosti titulární slavnost sv. Bartoloměje, apoštola.

Sv. Bartoloměje - titulární slavnost našeho kostela 2025

 

PRVNÍ ČTENÍ Zj 21, 9b -14

Čtení z knihy Zjevení svatého apoštola Jana.

    Anděl ke mně promluvil: "Pojď, ukážu ti nevěstu, choť Beránkovu!"
    Přenesl mě v duchu na velikou a vysokou horu a ukázal mi svaté město, Jeruzalém, jak sestupuje z nebe od Boha a září Boží vznešeností. Jiskřilo jako nejvzácnější kámen, jako křišťálově průhledný jaspis.
    Mělo silné a vysoké hradby s dvanácti branami, na nich dvanáct andělů a jména nadepsaná na nich jsou jména dvanácti izraelských kmenů. Tři brány ležely k východu, tři brány k severu, tři brány k jihu a tři brány k západu. Městské hradby mají dvanáct základních kamenů a na nich dvanáct jmen dvanácti Beránkových apoštolů.



Žl 145 (144), 10 - 11. 12 - 13ab. 17 - 18 Odp.: srv. 12
Odp.: Ať tvoji zbožní, Hospodine, vypravují o slávě tvé vznešené říše.

Ať tě chválí, Hospodine, všechna tvá díla a tvoji zbožní ať tě velebí! Ať vypravují o slávě tvého království, ať mluví o tvé síle.
Odp.
Aby poučili lidi o tvé moci, o slávě tvé vznešené říše. Tvé království je království všech věků a tvá vláda trvá po všechna pokolení.
Odp.
Spravedlivý je Hospodin ve všech svých cestách a svatý ve všech svých činech. Blízko je Hospodin všem, kdo ho vzývají, všem, kdo ho vzývají upřímně.
Odp.

 

DRUHÉ ČTENÍ 1.Petr 2,4-5.9-10

Čtení z prvního listu svatého apoštola Petra.

Milovaní!

     Přistupujte k Pánu, k živému kameni, který lidé sice odhodili, ale který je v Božích očích vyvolený a vzácný, a vy sami se staňte živými kameny pro duchovní chrám, svatým kněžstvem, které přináší duchovní oběti, Bohu příjemné skrze Ježíše Krista.

    Vy jste 'rod vyvolený, královské kněžstvo, národ svatý, lid patřící Bohu jako vlastnictví, abyste rozhlašovali, jak veliké věci vykonal' ten, který vás povolal ze tmy ke svému podivuhodnému světlu. Kdysi jste 'nebyli (jeho) lid,' teď však jste lid Boží, žili jste bez milosrdenství,' teď však se jeho 'milosrdenství na vás projevilo'.

 

EVANGELIUM Jan 1, 45 - 51

Slova svatého evangelia podle Jana.    

Filip potkal Natanaela a řekl mu: "Našli jsme toho, o kterém psal Mojžíš v Zákoně i proroci! Je to Ježíš, syn Josefův z Nazareta."
    Natanael mu namítl: "Může z Nazareta vzejít něco dobrého?" Filip odpověděl: "Pojď a podívej se!"
    Ježíš uviděl Natanaela, jak k němu přichází, a řekl o něm: "To je pravý Izraelita, v kterém není lsti."
    Natanael se ho zeptal: "Odkud mě znáš?" Ježíš mu odpověděl:  ‚,Viděl jsem tě dříve, než tě Filip zavolal, když jsi byl pod fíkovníkem."
   Natanael mu na to řekl: "Mistře, ty jsi Boží syn; ty jsi král Izraele! " Ježíš mu odpověděl: "Proto věříš, že jsem ti řekl: Viděl jsem tě pod fíkovníkem'? Uvidíš ještě větší věci."A dodal: "Amen, amen, pravím vám: Uvidíte nebe otevřené a Boží anděly vystupovat a sestupovat na Syna člověka.'

_________________________________________________________ 

Slůvko pro děti

Milé děti,

Když apoštol Filip říká Bartolomějovi - v textu evangelia se jmenuje Natanael - že našli Spasitele, Bartoloměj tomu nechce uvěřit. Je to proto, že sám byl z Judska - z kraje kolem hlavního města Jeruzaléma - zatímco Ježíš byl z Nazareta v Galileji, a kvůli tomu ho Bartoloměj vlastně nebral vážně. Co může z Nazareta vzejít dobrého? říká Bartoloměj. Galilea byl kraj, který neměl dobrou pověst; byla to periferie, kde byli Izraelité pomícháni s lidmi jiných národů. Je to něco podobného, jako když si někdo z Prahy utahuje z nás, kteří bydlíme v Brně; nebo jako když si třeba - ať v Praze nebo tady v Brně -  řekneme, že je vlastně dobře, že nežijeme třeba v Mostě, Ústí nad Labem nebo vůbec v severních Čechách.

Jenže Bartoloměj měl velké štěstí v tom, že tyhle jeho předsudky nebyly tak silné, a že našel odvahu udělat to, k čemu ho nabádal jeho druh Filip: Pojď a přesvědč se! A když se potkal se skutečným Ježíšem, postupně poznal, že je to opravdu Mesiáš, Spasitel.

Pro nás je to velké poučení v tom smyslu, že je mnohem lepší se s druhým člověkem potkat osobně a poznat, jaký je, než si o něm udělat názor jenom na základě nějakých našich předsudků.

 Milí bratři a sestry,

Budoucí apoštol Bartoloměj - v evangeliu pod jménem Natanael - má podobný příběh setkání s Ježíšem jako později jiný z Dvanácti - svatý Tomáš. Nebyl by tím, čím byl, nebyl by apoštolem, mučedníkem a patronem našeho kostela, pokud by se nestalo to, o čem jsme dnes v evangeliu slyšeli: jeho osobní setkání s Ježíšem a fascinace Jeho osobou.

Stejně jako svatý Tomáš reaguje Bartoloměj na zprávu apoštolů skepticky: když mu zvěstují, že nalezli někoho, kdo odpovídá mesiášským zaslíbením Starého Zákona, odpovídá tak, jak se dá čekat od rodáka z Judeje: ‚Může z Nazareta vzejít něco dobrého?‘  Ale apoštol Filip se nenechá odradit a zve Bartoloměje, aby se přesvědčil sám: ‚Pojď a podívej se!‘. A Bartoloměj to naštěstí udělá.

A Pán k němu hned v prvních okamžicích setkání promlouvá tak, že Bartoloměj chápe, že Ježíš mu vidí do srdce - Odkud mne znáš? Je to situace velmi podobná setkání Ježíše se samařskou ženou u studny, rovněž z Janova evangelia. Bartoloměj vnímá, že Ježíš o něm ví všechno, ale neděsí ho to. A říká pak podobnou věc, jako samařská žena, která po rozhovoru s Ježíšem v rozrušení nechává u Jákubovy studny svůj džbán a jde do města zvěstovat "Pojďte se podívat na člověka, který mi řekl všecko, co jsem udělala. Není to snad Mesiáš?"  Nebo - vrátíme-li se k příběhu Tomáše apoštola - také on vyznává Pán můj a Bůh můj.  A svatý Bartoloměj - překvapen stejně jako Samařanka a Tomáš - nakonec říká ‘Mistře, ty jsi Boží syn; ty jsi král Izraele.‘

Poselství dnešního evangelia i naší dnešní slavnosti je tedy velmi jednoduché - na počátku každého křesťanského povolání, ba každého opravdu křesťanského života, má a musí být osobní setkání s Ježíšem. Svědectví církve i naše vlastní svědectví druhým lidem má sloužit tomuto cíli. A toto svědectví je možné a autentické jen tenkrát, jestliže každý z nás, sám u sebe, zakusí na vlastní kůži jedinečnou Ježíšovu lásku. Písmo svaté i další dějiny církve jsou plné důkazů o tom, že je to právě tak: nebýt tohoto osobního setkání jednotlivých lidí s Ježíšovou láskou, nic by nebylo. Můžeme si tu vypůjčit slova malé svaté Terezie z její autobiografie Dějiny duše: apoštolové by nekázali evangelium a mučedníci by se zdráhali prolít svou krev.

Příběh svatého Bartoloměje nás tedy vyzývá k tomu, abychom odložili naši skepsi a vykročili Pánu vstříc. Abychom toužili po setkání s Ním, po setkání, které nás promění - a to nikoli jen jednou v životě, ale stále znovu. Aby pro nás zážitek Jeho lásky nebyl jen krásnou vzpomínkou, ale trvalou a radostnou přítomností, která utváří náš život.

 

 

20. neděle v mezidobí C 2025

1. ČTENÍ Jer 38,4-6.8-10

Čtení z knihy proroka Jeremiáše.

   Úředníci řekli králi: "Ať je zabit tento člověk, neboť oslabuje ruce bojujícího mužstva, které zůstalo v tomto městě, i ruce všeho lidu, když k nim mluví takové řeči, protože nehledá tento člověk blaho tohoto lidu, ale jeho neštěstí."
   Král Sidkijáh řekl: "Hle, je ve vašich rukou" - neboť král proti nim nic nezmohl. Vzali tedy Jeremiáše a uvrhli ho do cisterny královského prince Malkijáha, která byla ve vězeňském dvoře; spustili Jeremiáše po provazech do cisterny, ve které nebyla voda, ale jen bahno; a Jeremiáš zapadl do bláta.
   Etiopan Ebedmelech vyšel z královského paláce a řekl králi: "Můj pane, králi, tito muži se dopustili zlého činu vším, co spáchali proti proroku Jeremiášovi, když ho vsadili do cisterny. Umře v ní hladem, neboť v městě už není chléb."
   Tu rozkázal král Etiopanu Ebedmelechovi: "Vezmi s sebou odtud tři muže a vytáhni proroka z cisterny, dřív než umře."



Žl 40(39),2.3.4.18
Odp.: Hospodine, na pomoc mí pospěš!

Pevně jsem doufal v Hospodina, on se ke mně sklonil a vyslyšel mé volání.
Odp.
Vytáhl mě z podzemní jámy, z bahnitého kalu, na skálu postavil mé nohy, dodal síly mým krokům.
Odp.
Novou píseň vložil mi do úst, chvalozpěv našemu Bohu. Mnozí to uvidí a nabudou úcty, budou doufat v Hospodina.
Odp.
Já jsem jen chudák a ubožák, ale Pán se o mě stará. Tys můj pomocník, můj zachránce: neprodlévej, můj Bože!
Odp.



2. ČTENÍ Žd 12,1-4

Čtení z listu Židům.

Bratři a sestry!
   Nesmírné je množství těch, kteří se na nás dívají! Odhoďme proto všecko, co by nás mohlo zatěžovat, všecko, co by nás mohlo rozptylovat, a vytrvale běžme o závod, který je nám určen. Mějme oči upřeny na Ježíše: od něho naše víra pochází a on ji vede k dokonalosti. Místo radosti, která se mu nabízela, vzal na sebe kříž a nic nedbal na urážky; nyní sedí po pravé straně Božího trůnu.
   Myslete na toho, který snesl, když mu hříšní lidé prudce odporovali, abyste neumdlévali a vnitřně neochabovali, Vždyť jste v boji proti hříchu ještě nekladli odpor až do krve.


EVANGELIUM Lk 12,49-53

Slova svatého evangelia podle Lukáše.

Ježíš řekl svým učedníkům:
   "Oheň jsem přišel vrhnout na zem, a jak si přeji, aby už vzplanul! V křest mám být ponořen, a jak je mi úzko, než bude vykonán!
    Myslíte, že jsem přišel dát mír na zemi? Ne, říkám vám, ale rozdělení. Od nynějška totiž bude rozděleno pět lidí v jednom domě: tři proti dvěma a dva proti třem. Budou rozděleni otec proti synovi a syn proti otci, matka proti dceři a dcera proti matce, tchyně proti snaše a snacha proti tchyni."

_________________________________________________________

Slůvko pro děti:

Milé děti,

Chodí někdo z vás do nějakého sportovního kroužku? Nebo ještě lépe – byli jste letos s rodiči na dovolené někde na horách?

Když máme třeba běžet nějaký závod, nebo vylézt na nějaký vysoký kopec, tak důkladně zvažujeme, co si s sebou máme vzít. U běhu je to jednoduché - vezmete si trenky, tričko a běžeckou obuv. Na hory si toho musíme vzít víc, třeba svačinu a láhev s pitím; ale stejně si obsah našeho batohu musíme dobře rozmyslet - abychom si s sebou nebrali něco, co by nám ten batoh dělalo zbytečně těžký.

Neznámý autor Listu Židům ve druhém čtení mluví o něčem podobném: Odhoďme proto všecko, co by nás mohlo zatěžovat, všecko, co by nás mohlo rozptylovat, a vytrvale běžme o závod, který je nám určen. Náš život je putování do Božího království - a když s sebou na téhle cestě vláčíme věci, které jsou zbytečné, můžeme tam sice možná taky dojít, ale s mnohem většími obtížemi.

 

Milí bratři a sestry,

Dnešní liturgické texty přinášejí svědectví o rozporuplnosti účinku hlásaného Božího slova v lidských srdcích; rozporuplnosti často tak silné, že představuje existenční nebezpečí pro toho, kdo Slovo hlásá.

Prorok Jeremiáš je v prvním čtení kvůli hlásání Slova málem utopen v bahně; není to ovšem jeho první taková zkušenost. Již o osmnáct kapitol dříve, tedy ve dvacáté kapitole, je v knize proroka Jeremiáše popsána podobná situace: kněz Pašchúr nechává Jeremiáše zbít a vsadit do klády. Od sedmého verše dvacáté kapitoly pak slyšíme Jeremiášův nářek:

„Svedl jsi mne, Hospodine, a dal jsem se svést; byl jsi silnější než já a přemohls mne. Celý den jsem na posměch, všichni se mi vysmívají. Kdykoli mluvím, musím křičet; ohlašovat násilí a zpustošení. Hospodinovo slovo se mi stalo pohanou a posměchem po celý den. Řekl jsem si: Nebudu se již o něho starat, nebudu již mluvit jeho jménem. Tu se Hospodinovo slovo stalo v mém nitru hořícím ohněm zavřeným v mých kostech; snažil jsem se ho snést, ale nebylo to možné.“

Jeremiáš není žádný masochista, ani provokatér, ani (jak bychom řekli dnes) milovník adrenalinových aktivit. Jako každý normální člověk touží po obyčejném klidném životě bez zásadních konfliktů. Jenže je prorok - a to není zaměstnání, ale existenciální nastavení, vlastně Jeremiášova identita. Slovo, jež mu Hospodin svěřil, si nemůže nechat pro sebe, musí je hlásat – a hlásání přináší protivenství, neboť naráží na zkamenělá lidská srdce, neochotná toto Slovo přijmout. Srdce, jež Slovo vnímají jen jako ohrožení, jako sýčkování – a jeho interpreta jako nositele špatných zpráv (v němčině máme právě pro tohle krásný termín Rabenprophet – krkavčí prorok). V dnešním prvním čtení říkají královští úředníci: Ať je zabit tento člověk, když k nim mluví takové řeči, neboť nehledá blaho tohoto lidu, ale jeho neštěstí.

Jeremiáš je takto předobrazem Krista. Dnešní úryvek evangelia je rozdělen na dvě přibližně stejné části. V první Ježíš vyznává, co si horoucně přeje (a co je také vlastním poselstvím hlásaného Slova):

   Oheň jsem přišel vrhnout na zem, a jak si přeji, aby už vzplanul! V křest mám být ponořen, a jak je mi úzko, než bude vykonán!

Výrazy oheň a křest odkazuji k daru Ducha svatého, který má být ve svůj čas dán světu – k daru Ducha lásky a pokoje, Ducha smíření.  Jenže Ježíš pak realisticky říká, že se stane něco, co si sice nepřeje, ale co přesto nastane: Nepřinesl jsem mír, ale rozdělení.

Boží slovo je vždy slovo lásky. Otec si nepřeje nic než pokoj a smíření, nepřeje si nic jiného, než aby jeho děti žili opravdu jako sourozenci, jako rodina, jako bratři a sestry. Jenže Boží Slovo v reálném světě pokoj nepůsobí, neboť se střetává se ztvrdlými a zraněnými lidskými srdci – a v nich pak účinkuje paradoxně jako pravý opak toho, k čemu je určeno.

Problém tedy není ve Slovu; Slovo není dvojznačné, není záměrně provokativní, není toxické, není proneseno, aby rozdělovalo. Chyba není ve vysílači, ale v přijímači. Vždycky ovšem můžeme svá srdce naladit k otevřenosti vůči přijetí Slova takového, jaké je. Vždycky můžeme odložit naši pýchu a pocit, že jsme už spolkli všechnu životní moudrost a sami nejlépe víme, jak všechno má být. Pak můžeme Slovo slyšet správně a pochopit, co je jeho skutečným obsahem – že je to opravdu Slovo lásky, pokoje a smíření.

 

 V neděli 10.8. jsem na naší farní chalupě v Karolince.

 Kázání k 19. neděli v mezidobí z cyklu C jsou zde (2019) či zde (2016).

 

18. neděle v mezidobí C 2025

1. ČTENÍ Kaz 1,2;2,21-23

Čtení z knihy Kazatel.

   Marnost nad marnost - praví Kazatel - marnost nad marnost, všechno je marnost.
Vždyť se stává, že někdo pracuje moudře, rozvážně a úspěšně, a nakonec to dá do vlastnictví jinému, kdo na tom nepracoval. I to je marnost a velké zlo. Co má člověk za všechno svoje namáhání a snahu, s níž se plahočí pod sluncem? Ano, po všechny dny má jen starosti; trápení je jeho zaměstnáním, ani v noci si jeho srdce neodpočine. I tohle je marnost.



Ž1 90(89),3-4.5-6.12-13
Odp.: Pane, tys nám býval útočištěm od pokolení do pokolení!

Rozkazem vracíš, Bože, člověka v prach a pravíš: "Vraťte se smrtelníci!" Neboť tisíc let je v tvých očích jako včerejší den, který minul, a jako noční hlídka.
Odp.
Uchvacuješ je, jsou jako ranní sen, podobají se pučící trávě: Zrána kvete a bují, večer je skosena a vadne.
Odp.
Nauč nás počítat naše dny, ať dojdeme k moudrosti srdce. Obrať se, Hospodine, jak dlouho ještě budeš čekat? Slituj se rad svými služebníky!
Odp.



2. ČTENÍ Kol 3,1-5.9-11

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Kolosanům.

Bratři a sestry!
   Když jste s Kristem byli vzkříšeni, usilujte o to, co pochází shůry, kde je Kristus po Boží pravici. Na to myslete, co pochází shůry, ne na to, co je na zemi. Jste přece už mrtví a váš život je s Kristem skrytý v Bohu. Ale až se ukáže Kristus, náš život, potom se i vy s ním ukážete ve slávě.
   Umrtvěte proto všechno, co je ve vašich údech pozemského: smilství, nečistotu, chlípnost, zlou žádostivost a chamtivost, která je modloslužbou.
   Neobelhávejte jeden druhého. Svlečte ze sebe člověka starého s jeho počínáním, a oblečte člověka nového, který se obnovuje k správnému poznání, aby se podobal svému Stvořiteli. Tady už není Řek nebo Žid, obřezaný nebo neobřezaný, barbar, Skyta, otrok nebo člověk svobodný, ale všecko a ve všem je Kristus.



EVANGELIUM Lk 12,13-21

Slova svatého evangelia podle Lukáše.

    Někdo ze zástupu požádal Ježíše: "Mistře, řekni mému bratrovi, aby se rozdělil se mnou o dědictví!"
   Odpověděl mu: "Člověče, kdo mě ustanovil nad vámi soudcem nebo rozhodčím?"
   Potom jim řekl: "Dejte si pozor a chraňte se před každou chamtivostí. Neboť i když má někdo nadbytek, jeho život není zajištěn tím, co má."
   Pověděl jim toto podobenství: "Jednomu bohatému člověku se na poli hojně urodilo. Uvažoval tedy sám pro sebe: 'Co mám udělat? Vždyť už nemám, kam svou úrodu uložit! Tohle udělám,' řekl si 'strhnu své stodoly, vystavím větší a tam složím všechno své obilí i své zásoby. Pak si mohu říci: Máš velké zásoby na mnoho let. Klidně si žij, jez, pij, vesele hoduj!‘
   Bůh však mu řekl: 'Blázne, ještě této noci budeš muset odevzdat svou duši, a čí bude to, co jsi nashromáždil?'
   Tak to dopadá s tím, kdo si hromadí poklady, ale není bohatý před Bohem."

 _______________________________________________________________

 

Slůvko pro děti:

Milé děti,

Dnešní druhé čtení končí slovy: Tady už není Řek nebo Žid, obřezaný nebo neobřezaný, barbar, Skyta, otrok nebo člověk svobodný, ale všecko a ve všem je Kristus. Jsou to velice důležitá slova, zvlášť pro dnešní dobu. Mezi námi lidmi je spousta rozdílů - někdo pochází z Česka, někdo odjinud; někdo je třeba bohatý a někdo chudý; a tak bychom mohli pokračovat ještě dlouho. Možná máte, děti, zkušenost s tím, že se ve škole například nějaká skupina spolužáků někomu směje, že není jako oni -  třeba že nemá nejnovější iPhone nebo značkové oblečení. Nebo se něco podobného možná už stalo i přímo vám.

Svatý Pavel chce říci, že to, co nás spojuje, je mnohem důležitější než naše rozdíly. Jsme sice různí, ale ze všeho nejvíc jsme všichni milované Boží děti. Takže to, jestli má někdo nový iPhone nebo značkové oblečení, není vlastně vůbec důležité.

 

 Milí bratři a sestry,

Ježíšovo podobenství o boháči a stodolách je zarámováno do úvodního dialogu s bezejmenným člověkem ze zástupu, který Ježíše prosí: "Mistře, řekni mému bratrovi, aby se rozdělil se mnou o dědictví!"  Ten, kdo se táže, vlastně svého bratra již nevidí především jako bratra, ale jako zloděje, který se neprávem zmocnil dědictví na úkor jeho samého. Pokud by to nebylo riskování zpovědního tajemství, mohl bych vyprávět mnohé příběhy ze zpovědnice u kapucínů; majetkové spory - například právě o dědictví - často zcela rozklíží rodinné vazby a ze sourozenců udělají nesmiřitelné nepřátele na mnoho let.

Ježíš odpovídá právě oním podobenstvím o boháči a stodolách: Velice charakteristická je věta Uvažoval sám pro sebe. Problém boháče není v tom, že má bohatství, nebo že se mu na poli urodilo (to bylo ve Starém Zákoně považováno dokonce za projev Božího požehnání a přízně). Problém je jeho bezvztahovost, problém je to, že vidí jen sám sebe. Můžeme si všimnout, že mluví a uvažuje výlučně v ich – formě, 'Co mám udělat? Vždyť už nemám, kam svou úrodu uložit! Strhnu své stodoly, vystavím větší a tam složím všechno své obilí i své zásoby. Pak si mohu říci: Máš velké zásoby na mnoho let. Klidně si žij, jez, pij, vesele hoduj!‘ I když používá druhou osobu jednotného čísla – ty – mluví opět sám k sobě, skoro jako by trpěl samomluvou. Své bohatství nesdílí s nikým, jen sám se sebou.

Pak ovšem do jeho života vtrhne mezní situace blízké smrti, a boháč najednou chápe, že směřování jeho života byla sázka na špatnou kartu. Bůh mu říká Blázne, a to v biblickém úzu neznamená ani tak pošetilost nebo psychickou nenormálnost, ale bezbožnost; život neukotvený ve vztahu s Druhým a s druhými, život žitý jen pro sebe sama. Můžeme si zde vzpomenout na slova žalmu 10: Namlouvá si bezbožník ve své opovážlivosti: „On nepotrestá! Bůh není!“ To je celé jeho smýšlení. Po celý čas se mu vše daří, je daleko od myšlenky na tvůj soud, na všechny své odpůrce hledí s výsměchem. Říká si pro sebe: „Nic mnou nehne, z pokolení do pokolení mě neštěstí nepotká.“ Jeho ústa jsou plná kletby, lsti a úkladu, pod jeho jazykem jen útrapa a hoře. Sedí na číhané poblíž osad, zabíjí nevinného ve skrytu, jeho oči slídí po chudákovi. Číhá v úkrytu jako lev ve svém doupěti, číhá, aby lapil ubožáka, lapí ho a vtáhne do své sítě. Přikrčí se, po zemi se plazí, chudáci klesají v jeho drápech.

Můžeme se ještě krátce vrátit k poslední větě dnešního úryvku, která celé podobenství shrnuje: Tak to dopadá s tím, kdo si hromadí poklady, ale není bohatý před Bohem. Při jeho čtení mi přišel na mysl úvodní verš českého textu mé oblíbené sicilské mariánské písně: Matko přesvatá, láskou bohatá. Naše životní bohatství před Bohem jsou vztahy lásky, jen z nich budeme jednou souzeni.

 V neděli 27. července jsem na dovolené. Kázání k 17. neděli v mezidobí cyklu C z roku 2022 je zde.

 

16. neděle v mezidobí C 2025

 

1. ČTENÍ Gn 18,1-10a

Čtení z první knihy Mojžíšovy.

    Hospodin se zjevil Abrahámovi v doubravě Mamre, když seděl za největšího denního parna u vchodu do stanu. Když totiž zdvihl své oči a podíval se, hle - stáli před ním tři muži. Sotva je spatřil, běžel jim vstříc od vchodu do stanu, poklonil se až k zemi, a řekl:
    "Můj pane, jestliže jsem nalezl přízeň v tvých očích, nepřecházej kolem svého služebníka. Připraví se trochu vody, abyste si umyli nohy, a odpočinete si pod stromem. Přinesu kousek chleba, posílíte se a pak můžete jít dál, neboť proč byste jinak šli kolem svého služebníka?" Odpověděli: "Nuže, udělej, jak jsi řekl!"
    Abrahám pospíšil do stanu k Sáře a pravil: "Honem vezmi tři měřice mouky, té nejjemnější, zadělej ji a upeč placky!" Potom Abrahám běžel ke stádu, vzal mladé krmné tele a dal ho služebníkovi, aby ho rychle upravil. Pak vzal kyselé i sladké mléko, tele již upravené a předložil jim to. Obsluhoval je pod stromem, zatímco jedli.
    Zeptali se: "Kde je tvá žena Sára?" Odpověděl: "Tady ve stanu." (Hospodin) řekl: "Vrátím se k tobě napřesrok v tento čas a tvá žena Sára bude mít syna."




Žl 15(14),2-3a.3b-4.5bc
Odp.: 1a Odp.: Hospodine, kdo smí prodlévat v tvém stánku?

Kdo žije bez vady a koná spravedlnost, upřímně smýšlí ve svém srdci, svým jazykem nepomlouvá.
Odp.
Nečiní příkoří svému bližnímu, netupí svého souseda. Nešlechetným člověkem pohrdá, ale váží si těch, kdo se bojí Hospodina.
Odp.
Nelichvaří svými penězi a nebere úplatky proti nevinnému. Kdo takto jedná, nikdy nezakolísá!
Odp.




2. ČTENÍ Kol 1,24-28

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Kolosanům.

Bratři a sestry!
    Teď sice pro vás trpím, ale raduji se z toho, protože tím na svém těle doplňuji to, co zbývá vytrpět do plné míry Kristových útrap; má z toho prospěch jeho tělo, to je církev. Do jejích služeb jsem se dal, jak to bylo ve shodě s Božím darem, který mi Bůh svěřil, abych vám plně oznámil Boží slovo, totiž to tajemné rozhodnutí, které bylo skryté od věků a od pokolení, ale které teď bylo odhaleno jeho věřícím: těm Bůh chtěl oznámit, jaké bohatství božské slávy je pro pohany v tomto tajemném rozhodnuti, že Kristus je ve vás, naděje na věčnou spásu.
    O něm my kážeme, každého člověka napomínáme, každého člověka učíme s veškerou moudrostí, abychom každého člověka učinili dokonalým ve spojení s Kristem.

EVANGELIUM Lk 10,38-42

Slova svatého evangelia podle Lukáše.

    Ježíš přišel do jedné vesnice, kde ho přijala do domu nějaká žena, jménem Marta.
    Měla sestru, která se jmenovala Marie. Ta se posadila Pánu k nohám a poslouchala jeho řeč. Marta měla plno práce s obsluhou. Přistoupila k němu a řekla: "Pane, nezáleží ti na tom, že mě má sestra nechala obsluhovat samotnou? Řekni jí přece, ať mi pomůže!"  Pán jí odpověděl: "Marto, Marto! Děláš si starosti a znepokojuješ se pro mnoho věci. Jen málo je třeba, ano, jen jedno. Marie si vybrala nejlepší úděl, a ten jí nikdo nevezme."

_________________________________________________________

Slůvko pro děti:

Milé děti, představte si, že se dozvíte, že k vám má přijít nějaká vzácná návštěva. Co uděláte? Asi vyluxujete, vytřete prach, dáte kytku na stůl, koupíte nějaké dobré pití, chlebíčky, zákusky a tak podobně. Marta dělala něco podobného, když za nimi do Betánie přišel Ježíš. A nebylo to špatně, jenom ta Marta trošku zapomněla na to, že Ježíšovi asi víc než na uklizeném domě a občerstvení záleželo na tom, aby obě sestry byly s ním, aby si s ním povídaly, aby se radovaly z toho, že tam s nimi je. A Marii chválí Ježíš proto, že na to přišla.

 

Milí bratři a sestry,

Vyprávění o návštěvě tří andělů v doubravě Mamre z dnešního prvního čtení se stalo předlohou pro ztvárnění Nejsvětější Trojice ve východní ikonografii-nejznámější je slavná ikona Andreje Rubleva. V tajemných postavách tří mužů navštěvuje Abraháma a Sáru sám Hospodin. A možná nejpodstatnější věta z prvního čtení je Abrahámovo přivítání:    

 "Můj pane, jestliže jsem nalezl přízeň v tvých očích, nepřecházej kolem svého služebníka. Připraví se trochu vody, abyste si umyli nohy, a odpočinete si pod stromem. Přinesu kousek chleba, posílíte se a pak můžete jít dál, neboť proč byste jinak šli kolem svého služebníka?"

Abrahám chce u sebe ony tři muže zadržet, chce, aby hned nepřešli dál, chce být alespoň chvíli v jejich přítomnosti. Dělá pro to všechno; nechá připravit hostinu z toho nejlepšího, co zrovna má, sám svou návštěvu obsluhuje (což by normálně dělali jeho služebníci)  - jen aby se s nimi neminul, aby neodešli, aby s nimi mohl strávit nějaký čas.

V dnešním evangeliu je sice tou, která obsluhuje, Marta; ale Abrahámovi se svým vnitřním postojem více podobá její sestra Marie. Chce využít Ježíšovu přítomnost naplno, chce si vychutnat ten vzácný okamžik zde a nyní, kdy je Ježíš u nich doma v Betánii, kdy se kolem něho výjimečně netísní davy lidí, kdy ho sestry mají jen pro sebe. Není samozřejmě špatně, že Marta Ježíše obsluhuje - je to rovněž výraz toho, že je za jeho vzácnou návštěvu vděčná. Jenže její slova ukazují, že jí Ježíšova přítomnost v danou chvíli nepřináší ani radost, ani pokoj - jen starost, jestli to všechno zvládne, a naštvání na sestru, která je podle ní pasivní a líná. Proto jí Ježíš musí laskavě domluvit: "Marto, Marto! Děláš si starosti a znepokojuješ se pro mnoho věci. Jen málo je třeba, ano, jen jedno. Marie si vybrala nejlepší úděl, a ten jí nikdo nevezme."

Ježíš stále hledá cesty, jak být s námi a jak nás laskavě a nenásilně přimět, abychom my byli s ním, abychom mu věnovali čas v modlitbě, abychom občas všeho nechali a jen se těšili z toho, že je nám tak blízko. Stále přichází, a naším velkým duchovním úkolem je rozpoznat jeho příchod a nenechat ho jen tak přejít kolem. Je to obtížné; v době zaměřené na výkon a na věci, které jsou vidět, je možná snazší být jako Marta - i ve věcech souvisejících s vírou a naším křesťanským životem. Ale vybereme-li si Mariin lepší úděl, mnohonásobně se nám to vrátí.

 

15. neděle v mezidobí C 2025

1. ČTENÍ Dt 30,10-14

Čtení z páté knihy Mojžíšovy.

 Mojžíš řekl lidu:  "Budeš poslouchat hlas Hospodina, svého Boha, a zachovávat jeho příkazy a nařízení, to, co je napsáno v knize tohoto Zákona, a obrátíš se k Hospodinu, svému Bohu, celým srdcem a celou duší.
Neboť tento příkaz, který ti dnes ukládám, není pro tebe příliš nesnadný a není tak daleko od tebe. Není na nebi, že bys musel říkat: 'Kdopak nám vystoupí do nebe, aby nám ho snesl, oznámil, a my ho mohli zachovávat?' Není daleko za mořem, že bys musel říkat: 'Kdopak nám překročí moře, aby nám ho přinesl, oznámil, a my ho mohli zachovávat?' Vždy je ti to slovo velmi blízké, je v tvých ústech a v tvém srdci, takže ho můžeš zachovávat."




Žl 69(68),14+17.30-31.36ab+37
Odp.: Hledejte, ubožáci, Hospodina a pookřejte v srdci.

Obracím se modlitbou k tobě, Hospodine, v čas milosti, Bože! Vyslyš mě ve své veliké lásce, věrně mi pomoz! Vyslyš mě, Hospodine, tvá láska je dobrotivá, obrať se ke mně se svým nesmírným slitováním.
Odp.
Já jsem ubohý a plný bolesti, ať mě ochrání, Bože, tvá pomoc. Písní budu slavit Boží jméno, velebit je budu zpěvem chvály.
Odp.
Neboť Bůh pomůže Siónu a vystaví judská města. Zdědí je potomci jeho služebníků, budou tam sídlit, kdo milují jeho jméno.
Odp.



2. ČTENÍ Kol 1,15-20

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Kolosanům.

   Ježíš Kristus je věrný obraz neviditelného Boha, prvorozený z celého tvorstva. V něm bylo stvořeno všechno na nebi i na zemi, svět viditelný i neviditelný: ať už jsou to andělé při trůnu, ať jsou to panstva, ať jsou to knížata, ať jsou to mocnosti - všecko je stvořeno skrze něho a pro něho. Kristus je dříve než všechno ostatní a všechno trvá v něm.
   A on je hlava těla, to je církve: on je počátek, prvorozený mezi vzkříšenými z mrtvých. Tak má ve všem prvenství. Bůh totiž rozhodl, aby v něm sídlila plnost dokonalosti, a že skrze něho usmíří se sebou všecko tvorstvo jak na nebi, tak na zemi tím, že jeho krvi, prolitou na kříži, zjedná pokoj.



EVANGELIUM Lk 10,25-37

Slova svatého evangelia podle Lukáše.

   Jeden znalec Zákona povstal, aby přivedl Ježíše do úzkých, a zeptal se ho: "Mistře, co mám dělat, abych dostal věčný život?"
   Ježíš mu řekl: "Co je psáno v Zákoně? Jak tam čteš?"
   On odpověděl: "Miluj Pána, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší, celou svou silou i celou svou mysli, a svého bližního jako sám sebe."
   Řekl mu: "Správně jsi odpověděl. To dělej, a budeš žít." Ale on se chtěl ospravedlnit, a proto se Ježíše zeptal: "A kdo je můj bližní?"
   Ježíš se ujal slova a řekl: "Jeden člověk šel z Jeruzaléma do Jericha a octl se mezi lupiči. Ti ho o všechno obrali, zbili, nechali napolo mrtvého a odešli. Náhodou šel tou cestou nějaký kněz; viděl ho, ale vyhnul se mu. Stejně i jeden levita přišel k tomu místu; viděl ho, ale vyhnul se mu.
   Také jeden Samaritán přišel na své cestě k němu, viděl ho a bylo mu ho líto. Přistoupil k němu, nalil mu do ran oleje a vína, obvázal je, vysadil ho na svého soumara, dopravil do hostince a staral se o něho. Druhého dne vytáhl dva denáry a dal je hostinskému se slovy: 'Starej se o něho, a co vynaložíš navíc, já ti doplatím, až se budu vracet.'
   Co myslíš, kdo z těch tří se zachoval jako bližní k tomu, který se octl mezi lupiči?"    On odpověděl: "Ten, kdo mu prokázal milosrdenství." A Ježíš mu řekl: "Jdi a stejně jednej i ty!"


_______________________________________________________

Slůvko pro děti:

Milé děti,

Co myslíte, kdo je ve skutečnosti ten milosrdný Samaritán, koho představuje? Podle těch posledních Ježíšových slov Jdi a stejně jednej i ty bychom si mohli myslet, že je to jakoby příklad pro nás: když vidíš někoho, komu je potřeba pomoci, tak mu podle svých sil taky pomoz. Ale je ještě jeden možný výklad: Ten ubohý člověk, co ho přepadli lupiči, jsme my, třeba když se náš život dostane do nějakých těžkostí. A ten Samařan je Ježíš, který na nás hledí se soucitem a který nás pozvedá a uzdravuje.

 

Milí bratři a sestry,

Známý německý jezuitský kněz a teolog Karl Rahner napsal sbírku esejů Worte ins Schweigen – Slova do mlčení, a v ní je také úvaha s názvem Bůh mého poznání. Cituji z ní jednu pasáž:

Tvé slovo, Bože, a Tvá moudrost jsou již ve mně; ne že bych Tě poznával a chápal, ale že Ty mne poznáváš jako svého přítele a svého syna. Toto slovo, jež se rodí z Tvého srdce jako Tobě rovné a jež mi vkládáš do srdce, potřebuje pro mne ještě výklad vnějším slovem, které slyším a přijímám vírou.

Velice podobná je i výpověď dnešního prvního čtení, z páté knihy Mojžíšovy:

(Boží slovo) není na nebi, že bys musel říkat: 'Kdopak nám vystoupí do nebe, aby nám ho snesl, oznámil, a my ho mohli zachovávat?' Není daleko za mořem, že bys musel říkat: 'Kdopak nám překročí moře, aby nám ho přinesl, oznámil, a my ho mohli zachovávat?' Vždy je ti to slovo velmi blízké, je v tvých ústech a v tvém srdci, takže ho můžeš zachovávat."

Jeden z nejsilnějších důkazů toho, že Boží slovo je pravdivé, je právě skutečnost, jak si toto slovo vydává vzájemně svědectví s naší vnitřní zkušeností; s tím, co prožíváme, s našimi radostmi a bolestmi, s našimi životními zápasy; zkrátka se vším existenciálním poznáním, které získáváme na pouti naším životním příběhem. Když to vše konfrontujeme se slyšeným, čteným a rozjímaným slovem Písma, získáváme s časem stále větší jistotu: Bůh nás opravdu zná a opravdu vede, jeho Slovo je vskutku ostřejší než každý dvojsečný meč, jak říká svatý Pavel; vynáší o nás pravdivý soud, ale zároveň nás ujišťuje o stálé a neměnné Boží lásce k nám. V síle této zkušenosti přestává být důležité, že například starozákonní zpráva o stvoření (nebo spíš její doslovný výklad) je v rozporu se současným přírodovědným obrazem světa. Začínáme chápat, že kritérium pravdivosti Božího slova je právě a zejména v tom, jak dokáže hovořit k našemu srdci a osvětlovat smysl našich životních událostí.

Podobenství o milosrdném Samařanu z dnešního evangelia pak z tohoto pohledu není především apel na to, abychom prokazovali milosrdenství svým bližním. Zve nás spíše k tomu, abychom se ignaciánskou metodou sami ztotožnili s oním přepadeným a zbitým člověkem a v duchu na sobě zažili Ježíšův pohled, plný soucitu; abychom zažili vylití oleje a vína Ducha svatého do našich ran. Abychom zakusili, jak se o nás Pán sám stará, a jak se stará i prostřednictvím druhých lidí, v podobenství reprezentovaných oním hostinským. Můžeme si při tom zároveň vzpomenout na všechny situace z naší osobní historie, v nichž se právě toto skutečně odehrálo, ve kterých jsme v těžkostech zažili něžnou Boží lásku a péči.