2. neděle v mezidobí A 2026

1. ČTENÍ Iz 49, 3. 5-6

Čtení z knihy proroka Izaiáše. 

    Hospodin mi řekl: "Jsi mým služebníkem, Izraelem, proslavím se tebou."
Avšak nyní praví Hospodin, který si ze mě utvořil služebníka již v matčině lůně, abych zas k němu přivedl Jakuba, abych mu shromáždil Izraele. Tak jsem ve cti u Hospodina, (protože) Bůh můj je mou silou.
    Řekl mi (tedy): "Nestačí, že jsi mým služebníkem, abys obnovil Jakubovy kmeny a zbytky Izraele přivedl nazpět. Proto tě dám národům jako světlo, aby se spása má rozšířila až do končin země."




Žl 40 (39), 2+4ab. 7-8a. 8b-9. 10 Odp.: srv. 8a+9a
Odp.: Hle, přicházím, Pane, splnit tvou vůli.

Pevně jsem doufal v Hospodina, on se ke mně sklonil a vyslyšel mé volání. Novou píseň vložil mi do úst, chvalozpěv našemu Bohu.
Odp.
V obětních darech si nelibuješ, zato jsi mi otevřel uši. Celopaly a smírné oběti nežádáš, tehdy jsem řekl: "Hle, přicházím.
Odp.
Ve svitku knihy je o mně psáno: Rád splním tvou vůli, můj Bože, tvůj zákon je v mém nitru."
Odp.
Spravedlnost jsem zvěstoval ve velkém shromáždění, svým rtům jsem nebránil, ty to víš, Hospodine!
Odp.



2. ČTENÍ 1 Kor 1, 1-3

Začátek prvního listu svatého apoštola Pavla Korinťanům. 

    Pavel, z Boží vůle povolaný za apoštola Ježíše Krista; a bratr Sosthenes členům církevní obce Boží v Korintě, kteří byli posvěceni v Kristu Ježíši a povoláni do stavu svatých, a také všem, kteří kdekoli vzývají jméno Pána Ježíše Krista, Pána svého i našeho. Milost vám a pokoj od Boha, našeho Otce, a od Pána Ježíše Krista.




EVANGELIUM Jan 1, 29-34

Slova svatého evangelia podle Jana. 

    Na druhý den Jan viděl Ježíše, jak jde k němu, a řekl: "Hle, beránek Boží, který snímá hříchy světa! To je ten, o kterém jsem řekl: 'Po mně přijde ten, který má větší důstojnost, neboť byl dříve než já.' Ani já jsem ho neznal, ale proto jsem přišel křtít vodou, aby byl zjeven izraelskému národu."
    A Jan vydal svědectví: "Viděl jsem, jak Duch sestoupil jako holubice z nebe a zůstal na něm. Ani já jsem ho neznal, ale ten, který mě poslal křtít vodou, mi řekl: 'Na koho uvidíš sestupovat Ducha a zůstávat na něm, to je ten, který křtí Duchem svatým.'
    A já jsem to viděl a dosvědčuji: To je Syn Boží."

________________________________________________________ 

Slůvko pro děti:

 Milé děti,

 Dnešní druhé čtení je začátek prvního listu svatého Pavla křesťanům do řeckého města Korintu. Kdybychom ten list četli dál, zjistili bychom, že Pavel v některých věcech korintské křesťany docela drsně kárá a nabádá je, aby se polepšili. Ale to první a hlavní, co jim říká, je v úvodním pozdravu: Milost vám a pokoj od Boha, našeho Otce, a od Pána Ježíše Krista. Korintští křesťané možná nežijí moc dobře, ale stejně jsou Bohem milovaní. A když si to uvědomí, budou také mnohem snáz schopni se polepšit.

Milí bratři a sestry,

 Dnešní evangelium je dozvukem svátku Křtu Páně, jímž minulou neděli skončila vánoční doba. Zároveň nám v něm Jan Křtitel ve zkratce odhaluje svoji duchovní cestu, své vlastní hledání.

 Na začátku je Jan povolán připravit cestu přicházejícímu Božímu království skrze křest na odpuštění hříchů. Avšak Jan prozatím neví, v čem konkrétně bude toto Boží království spočívat (Ani já jsem ho neznal). Jeho mise je v tomto smyslu jaksi krok do neznáma; Jan ví, co má v danou chvíli konat, ví, že se Boží království blíží, ale víc neví - to ostatní musí poznat až na cestě.

 Když se ovšem Jan vydal na cestu svého povolání, Hospodin mu dále ukazoval směr, dal mu znamení; podle něho Jan rozpoznal, co ono přicházející Království znamená, že je totožné s Ježíšovou osobou. Jan viděl, a proto může dosvědčit: to je Syn Boží.

 Janovo svědectví je obrazem naší vlastní životní pouti, jako lidí a jako křesťanů. Když rozpoznáme v životě Boží pozvání – ať již do jakéhokoli stavu a povolání – a vydáme se na cestu, nevíme, co nás čeká. Vidíme jen pár kroků před sebe. Máme prakticky jen důvěru v Pána, v to, že skutečně kráčí s námi a že nám v pravý čas dá vědět další směřování naší cesty a odhalí smysl událostí, které jsme na cestě prožili.

 Je velmi důležité tuto zkušenost mít, je důležité být pozorný vůči životním událostem - i těm zdánlivě nedůležitým - a snažit se v nich hledat právě toto Boží nasměrování. Samozřejmě - v určitých životních obdobích se nám takováto reflexe daří mnohem hůř než jindy. Když nás potká nějaké velké trápení, když máme pocit, že Bůh mlčí, když jsme vnitřně plní emocí jako smutek či hněv, pak můžeme smysl událostí rozklíčovat jen těžko - nebo vůbec ne. Naše modlitba je vlastně jen vylévání srdce před Hospodinem, podobně jako si na začátku první knihy Samuelovy vylévá srdce Chána, budoucí Samuelova matka. I v takových chvílích je však třeba kráčet dál - s onou bazální důvěrou, že Bůh je dobrý, že to, co na náš dopustil, neznamená, že nás nemiluje;  že Ježíš jde s námi a že s námi také nese naše břemena. A jednu chvíli, až se vše zase zklidní, se budeme moci za tímto obtížným kusem cesty ohlédnout a říci s Janem Křtitelem: Já jsem to viděl a dosvědčuji: To je Syn Boží. Dosvědčuji, že Ježíš byl v každé chvíli se mnou.