3. neděle v mezidobí A 2026

 

1. ČTENÍ Iz 8, 23b-9, 3

Čtení z knihy proroka Izaiáše.

    V první době ponížil Hospodin zemi Zabulon a zemi Neftali, v poslední době však oslaví Mořskou cestu, kraj za Jordánem, Galileu pohanů.
    Lid, který chodil ve tmě, vidí veliké světlo, obyvatelům temné země vzchází světlo. Dáváš mnoho jásotu, zvětšuješ radost; veselí se před tebou, jako se jásá o žních, jako plesají ti, kdo se dělí o kořist.
    Neboť jařmo, které ho tížilo, hůl na jeho šíji a bodec jeho otrokáře jsi zlomil jako za midjanských dnů.



Žl 27 (26), 1. 4. 13-14 Odp.: 1a

Odp.: Hospodin je mé světlo a má spása.

Hospodin je mé světlo a má spása, koho bych se bál? Hospodin je záštita mého života, před kým bych se třásl?
Odp.
Jedno od Hospodina žádám a po tom toužím: abych směl přebývat v Hospodinově domě po všechny dny svého života, abych požíval Hospodinovy něhy a patřil na jeho chrám.
Odp.
Věřím, že uvidím blaho od Hospodina v zemi živých! Důvěřuj v Hospodina, bud' silný, ať se vzmuží tvé srdce, doufej v Hospodina!
Odp.



2. ČTENÍ 1 Kor 1, 10-13. 17

Čtení z prvního listu svatého apoštola Pavla Korinťanům.

    Napomínám vás, bratři, jménem našeho Pána Ježíše Krista:
Buďte všichni zajedno a ať nejsou mezi vámi roztržky. Stejně usuzujte a stejně smýšlejte.
    Lidé z Chloina domu mi totiž o vás oznámili, moji bratři, že se mezi sebou hádáte. Mluvím o tom, že každý z vás říká (něco jiného) : "Já držím s Pavlem!", "já zase s Apollem!", "a já s Petrem!", "já s Kristem!"
    Je Kristus rozdělen? Copak byl za vás ukřižován Pavel? Nebo jste byli ve jménu Pavlově pokřtěni?
    Neposlal mě totiž Kristus křtít, ale kázat radostnou zvěst, a to ne nějakou slovní moudrostí, aby Kristův kříž nebyl zbaven působivosti.



EVANGELIUM Mt 4,12-23

Slova svatého evangelia podle Matouše.

    Když Ježíš uslyšel, že byl Jan (Křtitel) uvězněn, odebral se do Galileje. Opustil Nazaret, šel a usadil se v Kafarnau při moři v území Zabulonově a Neftalimově, aby se naplnilo, co bylo řečeno ústy proroka Izaiáše:
    'Země Zabulonova a země Neftalimova, u moře, za Jordánem, Galilea pohanská, lid, který žil v temnotě, uviděl veliké světlo; světlo vzešlo těm, kdo sídlili v krajině stínu smrti.'
    Od té doby začal Ježíš hlásat: "Obraťte se, neboť se přiblížilo nebeské království."
    Když se ubíral podél Galilejského moře, uviděl dva bratry, Šimona, zvaného Petr, a jeho bratra Ondřeje, jak vrhají síť do moře; byli totiž rybáři. Řekl jim: "Pojďte za mnou a udělám z vás rybáře lidí." Oni hned nechali sítě a následovali ho.
    A jak šel odtamtud dál, uviděl jiné dva bratry, Zebedeova syna Jakuba a jeho bratra Jana, jak na lodi se svým otcem Zebedeem spravují sítě. A povolal je. Oni hned nechali loď i otce a následovali ho.
    Ježíš pak chodil po celé Galileji, učil v jejich synagógách, hlásal evangelium o (Božím) království a uzdravoval mezi lidem každou nemoc a každou chorobu.

_________________________________________________________

Slůvko pro děti:

 Milé děti, máme zde opět krásnou scénku z biblických postaviček. Týká se dnešního druhého čtení. Vidíme tam ty jednotlivé skupinky, které korintští křesťané vytvořili, a které se pak mezi sebou začaly hádat. Ten uprostřed ovšem není svatý Pavel, který je chce přimět, aby se usmířili – Pavel byl daleko, proto jim to musel napsat v dopisu. Ten uprostřed je Pán Ježíš – protože na něm to usmíření a jednota stojí. I když mají korintští křesťané různé názory a jsou v různých partách, všichni patří Pánu Ježíši a skrze něho nebeskému Otci – a všichni jsou si tedy vzájemně bratřími a sestrami.

 

Milí bratři a sestry,

 V dnešní promluvě se zaměřím na druhé čtení, protože mi toto téma připadá nadmíru aktuální.

 Svatý Pavel píše křesťanské obci do Korintu. Bylo to důležité přístavní město, velmi kosmopolitní a s velmi uvolněnými způsoby. Pamatuji si, že na hodinách biblistiky na Lateránské univerzitě v Římě náš vyučující jednou Korint přirovnal k dnešnímu Amsterdamu či Hamburku. To vše se samozřejmě odráželo i v životě korintské křesťanské obce – atmosféra města, v němž žili, na ně musela nutně mít vliv.

 V dnešním krátkém úryvku svatý Pavel korintské křesťany nabádá, aby dokázali překonat rozdělení, jež mezi nimi panuje. Nevím jak vám, milí bratři a sestry, ale mně to silně připomíná naši současnou situaci. Stejně jako korintští křesťané, i my jsme dětmi své doby a své kultury, nemůžeme nebýt ovlivnění atmosférou, ve které žijeme. A - opět stejně jako v Korintě - je asi jednou z největších bolestí právě rozdělení, a to nejen mezi křesťany různých denominací, ale možná hlavně uvnitř naší církve. Vytváříme si - s vydatnou pomocí sociálních sítí - názorové bubliny a s nimi spojené zkratkovité nálepky, jimiž označujeme ty druhé, ty které považujeme za názorové odpůrce - oblíbené jsou ty s podstatným a přídavným jménem, jako ‚zapšklý fundamentalista‘ či ‚zkažený liberál‘. A zpravidla se těmto druhým také přisuzuje všechno špatné, co se v církvi děje: Kdyby tradicionalisté neblokovali skutečné přijetí závěrů Druhého vatikánského koncilu, už by dávno došlo k nutným reformám; nebo: Progresisté vyprodali zdravou nauku a banalizovali posvátnou liturgii, a tak se nedivme, že církev je v krizi.  

 Svatý Pavel v dnešním druhém čtení adresuje korintské církevní obci silný úvodní apel: Buďte všichni zajedno a ať nejsou mezi vámi roztržky. Stejně usuzujte a stejně smýšlejte. Tato slova nám mohou znít naprosto nerealisticky: nebyla by taková jednota násilná? Nestala by se církev sektou, armádou klonů bez individuality a vlastního názoru? Vzpomínám si, že jsme se za mých římských studií při různých příležitostech setkávali s bohoslovci a kněžími jednoho nejmenovaného společenství – všichni vypadali opravdu úplně stejně, včetně shodné pěšinky ve vlasech. Vždycky mi to trochu nahánělo strach.

Jenže svatý Pavel nechce z křesťanské obce v Korintu nic takového vytvořit. Jen prostě ukazuje na to, kde leží nejhlubší zdroj jednoty. Nespočívá v žádné uniformitě, ani v něčem, co se nařizuje shora. Spočívá v tom, kým korintští křesťané v nejhlubší rovině svého bytí jsou a komu patří. Jsou součástí tajemného Kristova těla. Pán Ježíš je pilířem jejich jednoty, je tím, kdo dokáže propojit všechny protiklady. Je tím, kdo nám skrze Ducha svatého dává vydržet napětí jednoty v různosti. V síle toho, že si uvědomuji, kým jsem a komu patřím, mohu také přijmout, že můj bratr či sestra má v něčem jiný názor než já - a možná radikálně jiný - ale přesto s ním mohu zůstat v jednom společenství.