4. neděle v mezidobí A 2026

1. ČTENÍ Sof 2, 3; 3, 12-13

Čtení z knihy proroka Sofoniáše.

Hledejte Hospodina, všichni pokorní v zemi, kteří jednáte podle jeho výroku. Hledejte spravedlnost, hledejte pokoru,
snad se skryjete v den Hospodinova hněvu.
Zanechám uprostřed tebe lid pokorný, chudý, ty, kteří hledají útočiště v Hospodinově jménu. Kdo zbudou z Izraele,
už nebudou konat nepravost, nebudou lhát,
v jejich ústech se už nenajde podvodný jazyk. Když se budou pást a odpočívat, nikdo je nebude děsit.

Žl 146 (145), 6c-7. 8-9a. 9bc-10 Odp.: Mt 5, 3
Odp.: Blahoslavení chudí v duchu, neboť jejich je nebeské království.
nebo: Aleluja.

Hospodin zachovává věrnost navěky, zjednává právo utlačeným, dává chléb lačným. Hospodin vysvobozuje vězně.
Odp.
Hospodin otvírá oči slepým, Hospodin napřimuje sklíčené, Hospodin miluje spravedlivé, Hospodin chrání přistěhovalce.
Odp.
Hospodin podporuje sirotka a vdovu, ale mate cestu bezbožníků. Hospodin bude vládnout na věky, tvůj Bůh, Sióne, po všechna pokolení.
Odp.

2. ČTENI 1 Kor 1, 26-31

Čtení z prvního listu svatého apoštola Pavla Korinťanům.

    Jen se podívejte, bratři, komu se u vás dostalo povolání! Není tu mnoho moudrých podle lidských měřítek, ani mnoho mocných, ani mnoho urozených.
    A přece: ty, které svět pokládá za pošetilé, vyvolil si Bůh, aby zahanbil moudré, a ty, kteří jsou ve světě bezmocní, vyvolil si Bůh, aby zahanbil mocné, a ty, které svět má za neurozené a méněcenné, dokonce i ty, kteří nejsou vůbec nic, vyvolil si Bůh, aby zlomil moc těch, kteří jsou "něco", aby se žádný smrtelník nemohl před Bohem vynášet.
    A od něho pochází to, že jste spojeni s Kristem Ježíšem. Jeho nám Bůh poslal jako dárce; moudrosti, spravedlnosti, posvěcení a vykoupení. Tak se splnilo, co je v Písmě: 'Kdo se chlubí, ať se chlubí v Pánu.'



EVANGELIUM Mt 5, 1-12a
 
Slova svatého evangelia podle Matouše.

Když Ježíš uviděl zástupy, vystoupil na horu, a když se posadil, přistoupili k němu jeho učedníci. Otevřel ústa a učil je takto:
    "Blahoslavení chudí v duchu, neboť jejich je nebeské království.
    Blahoslavení plačící, neboť oni budou potěšeni.
    Blahoslavení tiší, neboť oni dostanou zemi za dědictví.
    Blahoslavení, kdo lační a žízní po spravedlnosti, neboť oni budou nasyceni.
    Blahoslavení milosrdní, neboť oni dojdou milosrdenství.
    Blahoslavení čistého srdce, neboť oni budou vidět Boha.
    Blahoslavení tvůrci pokoje, neboť oni budou nazváni Božími syny.
    Blahoslavení, kdo jsou pronásledováni pro spravedlnost, neboť jejich je nebeské království.
    Blahoslavení jste, když vás budou kvůli mně tupit, pronásledovat a vylhaně vám připisovat každou špatnost; radujte se a jásejte, neboť máte v nebi velkou odměnu."

 ________________________________________________________

 Slůvko pro děti:

 Milé děti,

 Ježíšova blahoslavenství nám mohou připadat divná. Hned to druhé je Blahoslavení plačící, neboť oni budou potěšeni. Blahoslavený znamená něco jako šťastný, ale hodně - a ne chvilku, ale pořád. Ale jak může být takhle šťastný někdo, kdo pláče? Občas pláčeme radostí nebo smíchy, ale to je málokdy – většinou pláčeme, když jsme nějak hodně smutní nebo nešťastní.  

Pán Ježíš ale neříká, že jsou plačící šťastní, protože pláčí. Říká, že jsou šťastní, protože budou potěšeni. Někdy můžeme být z něčeho opravdu hodně smutní; ale i při tom smutku bychom nikdy neměli zapomenout, že Bůh nás má rád, je s námi a záleží mu na nás. A protože věříme, že Pán Ježíš vstal z mrtvých, tak taky věříme, že všechno to, co nám způsobuje smutek, jednou skončí.

 

Milí bratři a sestry,

 Osmero blahoslavenství je jakýmsi Ježíšovým programovým prohlášením. Ježíš záměrně vystupuje na horu (byť v reálu je hora Blahoslavenství vlastně jen pahorek, kopeček na břehu Genezaretského jezera), aby svým posluchačům připomněl Mojžíše, který na hoře Sinaj obdržel od Hospodina Desatero. Je to jeho první veřejné vystoupení, první kázání či vyučování - v úvodu dnešního úryvku jsme slyšeli, že otevřel ústa a učil je takto. Je to jakoby prolog k celému jeho učení a životu, je to stručná charakteristika Božího království, jehož příchod hlásal Jan.

 Zároveň však bychom Ježíšova blahoslavenství mohli – a možná, pod vlivem posledních událostí ve světě i u nás doma, o to více – považovat za naprosto nerealistická, vlastně za pravý opak toho, jak náš svět reálně funguje. Napadá mne v téhle souvislosti několik parafrází:

 Blahoslavení arogantní, neboť oni si vydobudou všechno, po čem touží.

Blahoslavení ukřičení, v reálném životě i na sociálních sítích, neboť jim bude věnována pozornost.

Blahoslavení nemilosrdní, neboť tento svět je místem darwinistického boje o život.

 A jistě každého z vás napadnou nějaké další podobné výroky.

 Myslím a věřím, milí bratři a sestry, že takový pohled na skutečnost by byl ovšem docela povrchní. Blahoslavený znamená šťastný – kdyby však svět spočíval opravdu jen na principu přežití silnějšího, asi bychom v něm šťastní nebyli; a nebyli by v něm zřejmě šťastní ani ti, kteří by byli v tomto zápase schopní nějak vítězit.  Myslím, že v hloubi srdce všichni toužíme po tom, aby svět fungoval podle Ježíšova horského kázání - jakkoli musíme vždycky uznat, že realita je tomu na hony vzdálená. Ale tato nostalgie po dobru, lásce a svornosti všech lidí je v nás, a vždycky se čas od času projeví, i když jinak je naše srdce možná v tomto smyslu okoralé negativními životními zkušenostmi.

 Důležité také je, že Ježíš ke každému blahoslavenství říká důvod, vždycky uvádí své neboť. Plačící nejsou šťastní proto, že pláčí; ale proto, že budou potěšeni. Je to takzvané passivum divinum, a neznamená to nic jiného, než že je potěší sám Bůh. Jedině v prostoru víry (jako existenciální důvěry) v dobrého Boha dávají Ježíšova blahoslavenství smysl. Můžeme to dobře pochopit, pokud se podíváme na paralelní místo u svatého Lukáše, kde Ježíš ke svým blahoslavenstvím přidává čtyřnásobné běda:

Ale běda vám, boháči, neboť (už) máte své potěšení.

Běda vám, kdo jste nyní nasycení, neboť budete hladovět.

Běda vám, kdo se nyní smějete, neboť budete naříkat a plakat.

Běda, když vás budou všichni lidé chválit; vždyť stejně se chovali jejich předkové k falešným prorokům!

 V druhé polovině každé z těchto vět není passivum divinum ani jednou, je tam jen a pouze lidská odměna (či trest, podle kontextu). Kdo žije svůj život jako pravý opak Ježíšových blahoslavenství, podle logiky tohoto světa, musí se spolehnout právě jen na logiku tohoto světa: na vrtkavou lidskou přízeň; na to, jak věci tohoto světa fungují. 

Pevná víra, že dobrý Bůh je se mnou, že se o mne stará a chrání můj život, je nezbytný základ pro to, abychom měli odvahu logiku tohoto světa opustit a vydat se na úzkou cestu života podle Ježíšových blahoslavenství.