2. neděle adventní A 2022

 

1. ČTENÍ Iz 11, 1-10

Čtení z knihy proroka Izaiáše.

    Vyrazí ratolest z pahýlu Jesse, výhonek vypučí z jeho kořenů, spočine na něm duch Hospodinův: duch moudrosti a rozumu, duch rady a síly, duch poznání a zbožnosti, naplní ho duch bázně před Hospodinem. Nebude soudit podle zdání, nebude rozhodovat podle doslechu, ale podle spravedlnosti bude soudit chudé a podle práva se bude rozhodovat pro ubohé v zemi. Zabije násilníka holí svých úst, usmrtí bezbožného dechem svých rtů. Spravedlnost bude rouchem jeho beder a věrnost bude pásem jeho boků.
    Vlk bude přebývat s beránkem, pardál si lehne vedle kozlátka, tele a lvíče budou žrát pospolu a malé dítě je bude vodit. Kráva pást se bude s medvědicí, jejich mláďata spolu ulehnou, lev jako býk bude řezanku žvýkat. Kojenec si bude hrát nad dírou zmije a nemluvně sáhne rukou do skrýše jedovatého hada.
    Nikdo nebude škodit ani pustošit na celé mé svaté hoře, protože země se naplní poznáním Hospodina, jako vody pokrývají moře. Tehdy se objeví kořen Jesse jako znamení národům; pohané ho budou hledat a jeho sídlo bude slavné.



Žl 72 (71), 1-2.7-8.12-13.17 Odp.: 7
Odp.: V jeho dnech rozkvete spravedlnost a hojnost pokoje navěky.

Bože, svěř králi svou pravomoc, svou spravedlnost královskému synu. Ať vládne tvému lidu spravedlivě, nestranně tvým ubohým.
Odp.
V jeho dnech rozkvete spravedlnost a hojnost pokoje, dokud nezanikne luna. Bude vládnout od moře k moři, od Řeky až do končin země.
Odp.
On vysvobodí chudáka, který se dovolává pomoci, ubožáka, jehož se nikdo neujímá. Smiluje se nad nuzným a chudým, zachrání ubožákům život.
Odp.
Jeho jménu se bude žehnat navěky, pokud bude slunce svítit, potrvá jeho jméno. A v něm budou požehnána všechna plemena země, blahoslavit ho budou všechny národy.



2. ČTENÍ Řím 15, 4-9

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Římanům.

    Bratři a sestry!
Všechno, co kdysi bylo napsáno, bylo napsáno k našemu poučení, abychom z Písma čerpali vytrvalost a povzbuzení, a tak měli naději. Bůh, zdroj vytrvalosti a povzbuzení, kéž vám dá, abyste žili v souladu podle vůle Krista Ježíše. Tak budete moci svorně a jedněmi ústy oslavovat Boha, Otce našeho Pána Ježíše Krista.
    Přijímejte proto jeden druhého do svého společenství, jak i Kristus přijal vás - k oslavě Boží. Tím chci totiž říci: Kristus se stal služebníkem židů, aby se prokázalo, že Bůh je věrný, aby tím byla stvrzena zaslíbení daná praotcům; ale také proto, aby pohané oslavovali Boha, že jim prokázal milosrdenství, jak je psáno: 'Proto tě budu velebit mezi pohany, tvému jménu budu zpívat chválu.'



EVANGELIUM Mt 3, 1-12

Slova svatého evangelia podle Matouše.

V té době vystoupil Jan Křtitel a kázal v judské poušti:
    "Obraťte se, neboť se přiblížilo nebeské království." Jan byl totiž ten, o němž řekl prorok Izaiáš: 'Hlas volajícího na poušti: Připravte cestu Pánu, vyrovnejte mu stezky!'
    Jan měl na sobě oděv z velbloudí srsti a kolem boků kožený pás, živil se kobylkami a medem divokých včel. Tehdy vycházel k němu Jeruzalém, celé Judsko a celý kraj kolem Jordánu, dávali se od něho křtít v řece Jordánu a přitom vyznávali své hříchy.
    Když však viděl, že k jeho křtu přichází mnoho farizeů a saduceů, řekl jim: "Zmijí plemeno, kdo vám ukázal jak uniknout trestu, který už hrozí? Přinášejte tedy ovoce hodné obrácení. Nemyslete si, že můžete říkat: 'Naším otcem je Abrahám!', neboť vám říkám: Bůh může oživit tyhle kameny a Abrahámovi z nich udělat děti.
   Sekera už je přiložena stromům ke kořenu; každý strom, který nenese dobré ovoce, bude poražen a hozen do ohně. Já vás křtím vodou, abyste se obrátili. Ale ten, který má přijít po mně, je mocnější než já; jemu nejsem hoden ani opánky přinést. On vás bude křtít Duchem svatým a ohněm. V ruce má lopatu a pročistí (obilí) na svém mlatě. Pšenici uloží na sýpce, plevy však bude pálit ohněm neuhasitelným."

________________________________________________________

Slůvko pro děti:

Milé děti,

Dnešní druhé čtení z listu Římanům začíná větou, která nám říká, proč je dobré číst Písmo svaté: Všechno, co kdysi bylo napsáno, bylo napsáno k našemu poučení, abychom z Písma čerpali vytrvalost a povzbuzení, a tak měli naději. Bible byla napsána opravdu kdysi, před mnoha staletími. To nám dělá obtíže, protože my už jsme dneska zvyklí číst a mluvit jinak, a některým starobylým slovům už skoro nerozumíme, nebo je při čtení popleteme a řekneme třeba pontský pirát, sprchovaný pán nebo čtení z knihy Džob. Ale když se tím nenecháme odradit, tak opravdu zjistíme, že z Bible můžeme čerpat to, co jinde nenajdeme - vytrvalost, povzbuzení a naději.  

Milí bratři a sestry,

V dnešních čteních vidíme velký kontrast mezi prvním čtením - obrazem univerzálního míru a pokoje - a na druhé straně evangeliem, které obsahuje zneklidňující kázání Jana Křtitele.  Jan prorokuje příchod toho, kdo je větší než on; kdo bude křtít ne vodou, ale Duchem svatým a ohněm, a kdo bude nakonec nekompromisně oddělovat zrno od plev.

Tento motiv tříbení je přítomný v celém Písmu svatém. V žalmu 66 se například říká: Věru, zkoušel jsi nás, Bože, tříbil jsi nás ohněm, jako se tříbí stříbro. A velmi podobně ve třetí kapitole Knihy moudrosti: V tavicím kelímku je zkoušel jak zlato, jako dokonalá oběť se mu zalíbili. Můžeme si také připomenout Ježíšovo podobenství o pleveli mezi pšenicí ve třinácté kapitole evangelia podle Matouše - majitel pole říká dělníkům, kteří chtějí vytrhat objevený plevel: Nechte obojí spolu růst až do žní ‒ a o žních řeknu žencům: Nejprve seberte plevel a svažte ho do snopků k spálení, ale pšenici shromážděte do mé stodoly.

Možná nám takové obrazy, milí bratři a sestry, těžko jdou dohromady s obrazem Boha, který je Láska; možná nám kázání Jana Křtitele každoročně trochu narušuje radostnou atmosféru adventního očekávání. Uvědomujeme se, že Pán, který přichází a kterého čekáme, přinese samotným svým příchodem takové tříbení; snad nejlépe je to vyjádřeno v dalším podobném výroku Písma - úryvku z knihy proroka Malachiáše, který čteme jako první čtení na Hromnice:  Hle, pošlu svého anděla, aby mi připravil cestu. Hned potom přijde do svého chrámu Panovník, jehož hledáte, a anděl smlouvy, po němž toužíte. Hle, přichází – praví Hospodin zástupů.  Kdo však snese den jeho příchodu, kdo obstojí, až se objeví? Vždyť je jako oheň, kterým se taví, jako rostlina valchářů. Usadí se, aby tavil a tříbil stříbro, očistí syny Leviho a vytříbí je jako zlato a stříbro a potom zase budou obětovat Hospodinu ve spravedlnosti.

Myslím ale, že smysl těchto úryvků o tříbení a očišťování můžeme snáze pochopit skrze zkušenost našeho životního příběhu: někdy nás Pán navštěvuje událostmi, které nás právě takto tříbí a ukazují, co má v životě opravdovou hodnotu a co je naopak balast. Těžkosti života, například zkušenost nemoci nebo ztráty blízkého člověka odhalují pravdu o nás samotných: naši malou lásku k Bohu i ke druhým lidem, naše slabosti - nebo třeba faktickou bezcennost něčeho, čemu normálně věnujeme mnoho svého času, sil a zaujetí. A nakonec zjistíme, že nás Bůh takto nenavštívil proto, aby nás svévolně potrápil – že takové navštívení nás očistilo, že v nás probudilo vědomí o tom, co je opravdu důležité.

Jan Křtitel říká, že nás Pán při svém příchodu bude křtít Duchem svatým a ohněm - ohněm Boží Lásky, se vší svou intenzitou a mocí - a všechen balast našeho života se v tomto ohni stráví. Nejkrásnější příměr, který jsem v téhle souvislosti kdy slyšel nebo četl, je jedna pasáž z románové trilogie norské spisovatelky Sigrid Undsetové, laureátky Nobelovy ceny a konvertitky ke katolické církvi. Dílo se jmenuje v originále Kristin Lavransdatter - tedy Kristina, dcera Vavřincova – a vypráví neobyčejný životní příběh jedné ženy ve středověkém Norsku. Zmíněný úryvek je z rozhovoru Kristiny s jejím švagrem, knězem Gunnulfem. Ten vypráví o svém vnitřním poznání, kterého se mu kdysi dostalo:

Pak jsem poznal, že tato mocná Láska snese všechno – dokonce i pekelný oheň. Protože kdyby Bůh chtěl, vzal by si naše duše násilím – a byli bychom v Jeho rukou zcela bezmocní. Ale On nás miluje, jako ženich miluje svou nevěstu. K ničemu ji nenutí; pokud si ho svobodně nevyvolí, musí ji nechat se mu vyhýbat nebo ho opustit.  Ale také jsem myslel na to, že možná není ani jediná duše, která by byla věčně ztracená. Protože snad každá duše musí po takové lásce toužit - ale zdá se jí příliš draze získaná, pokud by se kvůli ní měla vzdát všeho ostatního, co miluje. Když ale oheň stráví v duši všechno, co Bohu vzdorovalo, zůstane v ní tato touha po Bohu, i kdyby nebyla větší než jediný hřebík v dřevěné budově – zůstane v duši, jako železo zůstane v popelu spáleniště.

1. neděle adventní A 2022

 

1. ČTENÍ Iz 2, 1-5

Čtení z knihy proroka Izaiáše.

Obsah vidění Izaiáše, syna Amosova, o Judovi a Jeruzalému.
    Stane se v posledních dnech: Pevně bude stát hora s Hospodinovým domem na vrcholu hor, vyvýšena nad pahorky. Budou k ní proudit všechny národy, budou k ní putovat četné kmeny a řeknou: „Vzhůru, vystupme na Hospodinovu horu, do domu Jakubova Boha! Ať nás naučí svým cestám, choďme po jeho stezkách!“ Ze Siónu vyjde nauka, z Jeruzaléma Hospodinovo slovo. Soudit bude národy, rozsuzovat četné kmeny, že zkují své meče v radlice a svá kopí ve vinařské nože. Nezdvihne již meč národ proti národu, válce se již nebudou učit. Jakubův dome, vzhůru, choďme v Hospodinově světle!

Žl 122 (121), 1-2. (4-5.6-7.) 8-9 Odp.: srv. 1
Odp.: Do domu Hospodinova půjdeme s radostí.

Zaradoval jsem se, když mi řekli: "Do domu Hospodinova půjdeme!" Už stojí naše nohy v tvých branách, Jeruzaléme!

Odp.:
Tam vystupují kmeny, kmeny Hospodinovy, jak to zákon přikazuje Izraeli, aby chválil Hospodinovo jméno. Tam stojí soudní stolce, stolce Davidova domu.

Odp.:
Vyprošujte Jeruzalému pokoj; ať jsou v bezpečí, kdo tě milují, ať vládne mír v tvých hradbách, bezpečnost v tvých palácích!

Odp.:
Kvůli svým bratřím a přátelům budu říkat: Pokoj v tobě! Kvůli domu Hospodina, našeho Boha, budu ti přát štěstí.
Odp.:

 

2. ČTENÍ Řím 13, 11-14

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Římanům.

   Bratři a sestry!
   Víte, jaký je nyní čas: že vám už nastala hodina, kdy je třeba se probrat ze spánku. Neboť nyní je nám spása blíže než tehdy, když jsme uvěřili. Noc pokročila, den se přiblížil. Odložme tedy skutky temnoty a oblečme se do výzbroje světla. Veďme počestný život jako ve dne; ne v hodováních a pitkách, ne v necudnostech a prostopášnostech, ne ve sváru a závisti. Ale oblečte se v Pána Ježíše Krista a nepečujte o tělo tak, že by to vyvolávalo žádosti.




EVANGELIUM Mt 24, 37- 44

Slova svatého evangelia podle Matouše.

Ježíš řekl svým učedníkům:
    "Když přijde Syn člověka, bude to právě tak jako v době Noemově: Jako totiž v době před potopou lidé jedli a pili, ženili se a vdávali až do dne, kdy Noe vstoupil do archy, a nic netušili, až přišla potopa a všechny zachvátila, právě tak to bude, když přijde Syn člověka. Tehdy budou dva na poli: jeden z nich bude vzat, druhý ponechán; dvě (ženy) budou mlít na obilném mlýnku: jedna bude vzata, druhá ponechána. Bděte tedy, protože nevíte, který den váš Pán přijde. Uvažte tohle: Kdyby hospodář věděl, v kterou noční dobu přijde zloděj, jistě by byl vzhůru a nedovolil by mu prokopat se do domu. Proto i vy buďte připraveni, neboť Syn člověka přijde v hodinu, kdy se nenadějete."

________________________________________________________

Slůvko pro děti:

Milé děti, dnes máme v biblických postavičkách znázorněný Ježíšův příklad pána domu, který se nějak dozvěděl, že v noci přijde zloděj, a tak zůstal vzhůru, aby se tomu zloději nic nepodařilo vzít – nebo dokonce aby toho zloděje chytil. Kdyby ale spal, tak se zloděj prokope do domu a něco cenného může ukrást – dnes už na tohle máme zabezpečovací systémy, ale v Ježíšově době nic takového ještě nebylo.  Pán Ježíš nám tím chce říci, abychom byli bdělí, a tak nepropásli jeho příchod. Neznamená to, že nebudeme vůbec spát ( to bychom dlouho nevydrželi), ale že budeme mít bdělé srdce, že tedy budeme schopni poznat, kdy k nám Ježíš přichází - třeba skrze druhé lidi, události našeho života nebo nějaké dobré vnuknutí.

 

 Milí bratři a sestry,

 Jedno ze spojujících témat dnešního Božího slova je probouzení se ze spánku. V prvním čtení ze začátku knihy proroka Izajáše se říká Jakubův dome, vzhůru, choďme v Hospodinově světle! Ono vzhůru v kontextu úryvku znamená výstup na horu Sión, do Jeruzalemského chrámu, který je Hospodinovým domem. V češtině máme ale toto slovo spojené s bdělostí – být vzhůru znamená se probudit a vstát z lůžka, protože se již rozednilo.

 Ve druhém čtení z listu Římanům se tento motiv objevuje znovu: Už vám nastala hodina, kdy je třeba se probrat ze spánku. Noc pokročila, den se přiblížil. A nakonec Ježíš v evangeliu říká Bděte, protože nevíte, kdy váš Pán přijde.

 I když se biorytmus nás, moderních lidí, od základu změnil s vynálezem umělého osvětlení, a i když je někdo z nás typ skřivánka a někdo zase typ sovy, pořád přirozeně vnímáme, že nejsme noční živočichové; že ta pravá doba ke spánku je noc, a že když se rozednívá, přichází čas na probuzení a začátek denní aktivity. Pamatuji si, že jsem už před dlouhým časem mluvil s jednou paní z Norska, která bydlela v Kautokeinu, městě za polárním kruhem: říkala mi, že by během onoho půl roku, kdy v Arktidě ani nevyjde slunce, bylo nejlepší zavřít všechna letiště, přístavy, továrny a obchody a vyhlásit řízený zimní spánek.

 
Advent je časem nejkratších dní v roce; dnešní Boží slovo (a také symbolika svící na adventním věnci) hovoří o tom, že Boží světlo spásy je blízko, že noc brzo skončí a začne jasný den. A toto oboje určitě nastane, i když u toho nebudeme vzhůru, rozední se, ať budeme bdělí nebo ještě budeme spát. Ježíš již přišel, a přichází stále, Boží království už je zde, i když velmi nenápadně a skrytě. A my jsme v tento čas pozváni k tomu, abychom tento rozbřesk Boží spásy nepropásli, abychom nezaspali Ježíšovo  přicházení. Máme se probudit ze spánku v duchovním smyslu: když Ježíš hovoří o dvou lidech na poli, nebo o dvou mlečkách, je jasné, že dělají úplně totéž. Jeden ze dvojice má ale srdce bdělé, zatímco srdce toho druhého spí, a tak se s Pánovým příchodem míjí. Kéž nám letošní adventní doba pomůže k bdělosti srdce, abychom dokázali vidět každý Ježíšův příchod – nejen ten o Vánocích, ale i Jeho stálé přicházení do našeho života, každý den a každou hodinu.

 

Slavnost Ježíše Krista Krále C

 

Zítra místo kázání přečtu pastýřský list otce biskupa Pavla. K promluvě z roku 2019 se můžete vrátit zde.

Pastýřský list najdete zde.

 

33. neděle v mezidobí C 2022

1. ČTENÍ Mal 3,19-20a

Čtení z knihy proroka Malachiáše.

      Hle, přijde den, který plane jako pec, slámou se stanou všichni zpupní, všichni, kdo se dopouštějí bezbožnosti; den, který přijde, je spálí - praví Hospodin zástupů - že po nich nezůstane kořen ani větev.
 Ale vám, kdo ctíte mé jméno, vzejde slunce spravedlnosti, které má záchranu na svých křídlech.

Žl 98 (97),5-6.7-8.9 Odp.: srv. 9
Odp.: Přišel Hospodin, aby spravoval národy podle práva.

Hrejte Hospodinu na citeru, na citeru a s doprovodem zpěvu, za hlaholu trub a rohů, jásejte před králem Hospodinem!
Odp.
Zahuč, moře a vše, co je naplňuje, svět i všichni, kdo jej obývají. Řeky, tleskejte rukama, hory, spolu zajásejte!
Odp.
Před Hospodinem, že přišel, že přišel, aby spravoval zemi. Aby spravoval svět ve spravedlnosti a národy podle práva.
Odp.



2. ČTENÍ 2 Sol 3,7-12

Čtení z druhého listu svatého apoštola Pavla Soluňanům.

Bratři a sestry!
     Víte, jak nás máte napodobovat. Když jsme byli u vás, nezaháleli jsme ani jsme chleba nejedli od nikoho zadarmo. Naopak: ve dne v noci jsme se lopotili, abychom nikomu z vás nebyli na obtíž. Ne že bychom na to neměli právo, ale dáváme vám samy sebe za vzor, který byste mohli napodobovat. Ano, už tehdy, když jsme byli u vás, přikázali jsme vám: "Kdo nechce pracovat, ať nejí." A teď slyšíme, že někteří z vás žijí zahálčivě a vůbec nepracují, ale jsou velmi zaměstnáni věcmi, do kterých jim nic není.Takovým lidem důrazně přikazujeme mocí, kterou máme od Pána Ježíše Krista, aby v klidu pracovali a jedli chléb, na který si sami vydělají.     

EVANGELIUM Lk 21,5-19

Slova svatého evangelia podle Lukáše.

     Když někteří mluvili o chrámu, jakými krásnými kameny a pamětními dary je ozdoben, řekl Ježíš: "Přijdou dny, kdy z toho, co vidíte, nezůstane kámen na kameni, všechno bude rozbořeno."
     Zeptali se ho: "Mistře, kdypak se to stane? A jaké bude znamení, že to už nastává?"
     Odpověděl: "Dejte si pozor, abyste se nenechali svést! Mnozí lidé totiž přijdou pod mým jménem a budou říkat: 'Já jsem to!' a 'Ten čas je tady!' Nechoďte za nimi! Až pak uslyšíte o válkách a vzpourách, neděste se, neboť to se musí stát napřed, ale nebude hned konec."
     Potom jim řekl: "Povstane národ proti národu a království proti království, budou velká zemětřesení, na různých místech hlad a mor, hrozné úkazy a velká znamení na nebi.
     Ale před tím vším vztáhnou na vás ruce, budou vás pronásledovat, vydávat synagógám na soud a do vězení, budou vás předvádět před krále a vladaře pro mé jméno. To vám dá příležitost k svědectví.
     Vezměte si tedy k srdci toto: Nepřipravujte se předem, jak se hájit. Vždyť já vám dám výmluvnost i moudrost, které nedovedou odolat ani odporovat žádní vaši protivníci.
     Budete zrazováni i od vlastních rodičů a sourozenců, příbuzných a přátel, a některé z vás usmrtí. Budete pro mé jméno ode všech nenáviděni. Ale ani vlas z hlavy se vám neztratí. Vytrvalostí zachráníte svou duši."

____________________________________________________________

            Slůvko pro děti:

Milé děti,

Když Pán Ježíš dnes mluví o různých věcech, o kterých bychom raději neslyšeli nic, nechce nás ani trochu postrašit. Naopak říká, abychom se neděsili. Nemusí nás potkat v životě nějaká velká katastrofa, ale každý život přináší nějaké problémy, bolesti a těžkosti. Ale náš život je v tom všem v Božích rukou. Jak Ježíš říká skoro na konci: Ani vlas z hlavy se vám neztratí.

Milí bratři a sestry,

Málokterý z úryvků evangelia, která jsme v poslední době při nedělních čteních slyšeli, je tak aktuální jako ono dnešní.

Klíčové věty z Ježíšovy řeči o konci časů jsou tyto: "Dejte si pozor, abyste se nenechali svést! Mnozí lidé totiž přijdou pod mým jménem a budou říkat: 'Já jsem to!' a 'Ten čas je tady!' Nechoďte za nimi! Až pak uslyšíte o válkách a vzpourách, neděste se, neboť to se musí stát napřed, ale nebude hned konec." Pro naši úvahu nad dnešním evangeliem by možná jen bylo dobré, abychom obrátili pořadí posledních dvou výroků; předpokladem, abychom nenaletěli falešným mesiášům je právě ono neděste se.

 Pokud se v Písmu svatém obvykle hovoří o překonávání strachu, říká se ono známé Nebojte se!  Je tomu tak i v Lukášově evangeliu: Anděl Gabriel říká Marii a pak třeba betlémským pastýřům Neboj se, nebojte se. Mít trochu strach je však někdy docela dobré, je to přirozená emoce, která souvisí s instinktem zachování vlastního života a zdraví, a pomáhá nám se do některých věcí nevrhat zcela po hlavě. Ježíš však na tomto místě Lukášova evangelia říká Neděste se; v latinské Vulgátě je zde (místo obvyklého ne timeas nebo nolite timere) nolite terrari, slovo, ze kterého pochází třeba české teror nebo anglické terrible. To už není strach, ale hrůza a děs, něco, co už nemůžeme kontrolovat vůli, co nás paralyzuje a činí manipulovatelnými.

 Ježíš nezastírá, že přijdou katastrofické události; na začátku mluví o jedné zcela konkrétní, o rozboření jeruzalémského chrámu římskými vojsky v roce 70 po Kristu. Říká, že přijdou doby, kdy svět bude nějak vykolejený, že se budou stávat věci, které nám mohou nahánět hrůzu. A takové doby přicházely v dějinách vždycky a přicházejí stále. Možná se nám dnes zdá, že je jich právě v dnešní době víc než dříve, ale je tomu tak asi proto, že o nich máme víc (a mnohem sugestivnějších) informací – úměrně tomu, jak se propojený a otevřený svět zmenšuje a stává se globální vesnicí. Českého sedláka z devatenáctého století se špatné zprávy z druhého konce světa vlastně vůbec netýkaly, maximálně si o nich mohl přečíst s velkým zpožděním v novinách. My je však dnes sledujeme v přímém přenosu na širokoúhlém displeji.  A je také potřeba nezapomenout, že velká část našich současných strachů je vyvolána uměle, pomocí dezinformací.

 V minulých dnech, i v souvislosti s demonstracemi na Václavském náměstí, jsme slýchali velmi trefný termín obchodníci se strachem. Z dnešního evangelia vyplývá, že existovali již v Ježíšově době. Jsou to ti, kteří přicházejí v Ježíšově jménu; a nemusí to být jen takoví, kteří berou posvátné Ježíšovo jméno nadarmo tím, že se prohlašují za křesťany či obránce křesťanských hodnot. Jsou to i ti ostatní; protože Ježíšovo jméno je Kristus, Mesiáš, Spasitel, Zachránce. Každý falešný mesiáš slibuje vystrašeným lidem, že má snadné a rychlé řešení jejich strachu, pokud mu jen bude věnována pozornost a posléze víra, oddanost a finanční prostředky. 

Pravý Mesiáš, Ježíš Kristus, žádné rychlé a snadné řešení nemá. Neslibuje těm, kdo ho následují, instantní úlevu od jejich obav, životních nesnází a podobně – a jasně to říká i v dnešním evangeliu. Pár věcí ovšem slibuje: Vždyť já vám dám výmluvnost i moudrost, které nedovedou odolat ani odporovat žádní vaši protivníci. A zejména: Ani vlas z hlavy se vám neztratí. Na kříži nevidíme žádné řešení, žádnou sílu a moc - vidíme tam bezmoc toho, který se z lásky daruje. Jenže Otec ho třetí den vzkřísí z mrtvých. Ježíšův život i jeho smrt jsou v bezpečí v Otcových rukou – a život těch, kteří mu uvěřili, rovněž.

32. neděle v mezidobí C  

Dnes mi do rozvrhu dne vstoupila ne úplně očekávaná rodinná oslava. Dělám to nerad, ale zítra budu muset recyklovat promluvu z roku 2016. Předpokládám, že nikdo už si šest let staré kázání nepamatuje😁. A téma je, myslím, stále aktuální...

 

31. neděle v mezidobí C 2022

1. ČTENÍ Mdr 11,22-12,2

Čtení z knihy Moudrosti.

   Pane, celý svět je před tebou jako prášek na vahách, jako kapka rosy, která zrána padá na zem.    Ty však máš slitování se vším, protože můžeš všechno, a jsi shovívavý k hříchům lidí, aby dělali pokání. Vždyť ty miluješ všechno, co je, a nic si neošklivíš z toho, cos udělal, neboť kdybys něco nenáviděl, nestvořil bys to.    Jak by něco mohlo trvat, kdybys to nechtěl, nebo se uchovat, kdybys to nepovolal k bytí? Ale ty máš na všechno ohled, poněvadž je to tvé, vládce, milující život, neboť tvůj nepomíjející duch je ve všem.  Proto zbloudilé trestáš ponenáhlu a napomínáš tím, že jim vyčítáš to, čím hřešili, aby zbaveni své špatnosti věřili v tebe, Pane.




Žl 145 (144),1-2.8-9.10-11.13cd-14 Odp.: srv. 1
Odp.: Budu velebit tvé jméno, můj Bože, králi.

Budu tě oslavovat, můj Bože, králi, budu velebit tvé jméno po všechny věky. Každý den tě budu velebit a chválit tvé jméno po všechny věky.

Odp.
Milosrdný a milostivý je Hospodin, shovívavý a plný lásky. Dobrotivý je Hospodin ke všem' a soucit má se všemi svými tvory.

Odp.
Ať tě chválí, Hospodine, všechna tvá díla a tvoji zbožní ať tě velebí! Ať vypravují o slávě tvého království, ať mluví o tvé síle.

Odp.
Věrný je Hospodin ve všech svých slibech a svatý ve všech svých činech. Hospodin podpírá všechny, kdo klesají, a pozvedá všechny sklíčené.
Odp.

2. ČTENÍ 2 Sol 1,11-2,2

Čtení z druhého listu svatého apoštola Pavla Soluňanům.

Bratři a sestry !
Bez přestání se za vás modlíme, aby vás učinil náš Bůh hodnými dober, ke kterým vás povolal, a svou mocí zdokonalil, že budete mít vždycky zálibu v konání dobra a vaše víra aby se projevovala skutky. Pak bude jméno našeho Pána Ježíše oslaveno skrze vás, a vy (budete oslaveni) skrze něho podle milosti našeho Boha a Pána Ježíše Krista. Pokud jde o dobu, kdy přijde náš Pán Ježíš Kristus a kdy se my u něho shromáždíme, prosíme vás: nenechte si tak snadno poplést hlavu, či se dokonce polekat nějakým proroctvím nebo listem prý od nás poslaným, jako by ten den Páně měl už nastat.

   

EVANGELIUM Lk 19,1-10

Slova svatého evangelia podle Lukáše.

   Ježíš vešel do Jericha a procházel jím. Byl tam jistý člověk, jmenoval se Zacheus. Byl to vrchní celník, velmi bohatý. Rád by uviděl Ježíše, jak vypadá, ale nemohl, protože tam bylo plno lidí a on byl malé postavy. Běžel napřed a vylezl na fíkovník, aby Ježíše viděl, protože tudy měl procházet.    Když Ježíš přišel k tomu místu, podíval se nahoru a řekl mu: "Zachee, pojď rychle dolů: dnes musím zůstat v tvém domě." On rychle slezl dolů a s radostí ho přijal. Všichni, jakmile to uviděli, reptali a říkali: "Vešel jako host k hříšníkovi!"    Zacheus se zastavil a řekl Pánu: "Polovici svého majetku, Pane, dám chudým, a jestli jsem někoho o něco ošidil, nahradím mu to čtyřnásobně! "    Ježíš mu řekl: "Dnes přišla do tohoto domu spása. Vždyť i on je potomek Abrahámův. Syn člověka přišel hledat a zachránit, co zahynulo."

 _________________________________________________________

Slůvko pro děti:

 Milé děti, dnes máme zase krásnou scénku z biblických postaviček. Jak jsme slyšeli, celník Zacheus nakonec slezl z fíkovníku, přijal Ježíše u sebe doma a změnil svůj život. Polovinu toho, co měl, dal chudým, a nahradil škodu těm, které předtím okradl. A Ježíš mu to ani nemusel říkat; Zacheus to udělal sám od sebe - protože zakusil, že ho Ježíš má rád.

 

Milí bratři a sestry,

 Na začátku promluvy se vám svěřím se dvěma zážitky, které se mi nedávno přihodily. První se udál ve zpovědnici u kapucínů. Přišla tam dáma v seniorském věku a po vyznání se mne zeptala: 'Pane faráři, prosím, poraďte mi: 28. října bude pátek, ale zároveň je to den státního svátku. Musím tedy zachovat ten páteční půst?'  Lehce jsem se pousmál (snad to paní za mřížkou neviděla) a vyvedl jsem ji z dilematu tím, že 28. října je svátek svatých apoštolů Šimona a Judy, a že tedy nepostit se není za těchto okolností hřích.

 Druhým zážitkem byl poslech pilotních dílů nové vzniklého křesťanského podcastu Na okraji (pro dříve narozené a nezasvěcené: jsou to úvahy nebo rozhovory v audioformátu, které si lze poslechnout na internetu). Šlo o strhující svědectví jedné řeholnice, členky jedné z ženských větví františkánského řádu, jejíž život před konverzí byly pouze drogy, alkohol, hardrocková hudba a střídání partnerů. Došlo to až tak daleko, že si jednu chvíli v zoufalství a zhnusení sebou samou chtěla vzít život. V ten samý moment ale slyšela vnitřní hlas Já Tě mám rád. Tak poznala Ježíše, její život se od základu změnil a dnes jako řádová sestra pomáhá lidem, kteří jsou na tom podobně, jako tehdy ona.

 Tyto dvě příhody myslím představují dobrý příklad toho, jak různě lze naše křesťanství prožívat. Můžeme jej vnímat hlavně jako jakýsi soubor morálních a asketických pravidel; jenže pak z něj brzo přestaneme mít radost a budeme se ptát přesně jako ta paní ze zpovědnice – jak můžeme pravidla elegantně obejít a přitom u Hospodina neztratit body.

 Celník Zacheus – podobně jako ona řeholnice – představují úplně jinou cestu prožívání víry. Celník byl strukturální hříšník, byl kvůli své profesi a svému vzhledu na okraji, i když byl bohatý; byl to někdo, s kým se slušní a zbožní lidé nestýkají. Pak ale zažil dotek bezpodmínečné Kristovy lásky, a to ho úplně změnilo. Z gruntu napravil svůj život – ne proto, že se to musí, ale uchvácen radostí z lásky, které se mu dostalo, z bezpodmínečného Ježíšova přijetí, z toho, že jím někdo nepohrdá a nesoudí ho, ale má ho rád. Všimněme si dobře, že Ježíš Zacheovi neříká nic ve smyslu Tak teď už nehřeš, svůj majetek rozděl chudým, vrať, co jsi získal neoprávněně; Zacheus to všechno dělá, protože sám chce. Jediný příkaz, který mu Ježíš dává, je ono "Zachee, pojď rychle dolů: dnes musím zůstat v tvém domě;" právě proto, aby se Zacheus mohl setkat s Ježíšovou láskou.

 Velmi podobná výpověď je i ve druhém čtení, ve druhém listě Soluňanům. Svatý Pavel píše soluňským křesťanům, aby jim Bůh svou milostí dal zálibu v konání dobra. Dobro tedy nemá být povinností, ale něčím, v čem máme zálibu – z čeho máme radost, odpovědí lásky na lásku. A tak, pokud na nás druzí lidé uvidí, že tomu tak skutečně je, že jsme jako křesťané šťastní a dobro neděláme proto, že se to musí, pak bude - slovy druhého čtení - jméno našeho Pána Ježíše Krista skutečně oslaveno.

 

30. neděle v mezidobí C 2022

1. ČTENÍ Sir 35,15b-17.20-22a (řec. 12-14.16-18)

Čtení z knihy Sirachovcovy.

Protože Pán je spravedlivý Bůh, nestraní nikomu.Není na straně proti chudákovi a vyslyší modlitbu utištěného. Nepohrdne sirotkovou prosbou ani vdovou, když vylévá svou stížnost. Tíseň utlačeného se skončí, křik ubohého se utiší. Modlitba chudého proniká oblaka a nezastaví se, dokud tam nedojde. Nevzdálí se, dokud Nejvyšší nezakročí, nerozsoudí spravedlivě a neobnoví právo.

Žl 34 (33),2-3.17-18.19+23 Odp.: 7a
Odp.: Hle, ubožák zavolal, a Hospodin slyšel.

Ustavičně chci velebit Hospodina, vždy bude v mých ústech jeho chvála.                       V Hospodinu nechť se chlubí moje duše, ať to slyší pokorní a radují se. Odp:

Hospodinův hněv stíhá ty, kdo páchají zlo, aby vyhladil ze země vzpomínku na ně. Spravedliví volali, a Hospodin slyšel, vysvobodil je z každé jejich tísně. Odp:

Blízko je Hospodin těm, kdo mají zkroušené srdce, na duchu zlomené zachraňuje. Hospodin zachraňuje duše svých služebníků, nebudou pykat, kdo se k němu utíkají. Odp:

 
2. ČTENÍ 2 Tim 4,6-8.16-18

Čtení z druhého listu svatého apoštola Pavla Timotejovi.

Milovaný!
Já už mám prolít v oběť svou krev, chvíle, kdy mám odejít, je tady. Dobrý boj jsem bojoval, svůj běh jsem skončil, víru jsem uchoval. Teď mě už jen čeká věnec spravedlnosti, který mi v onen den předá Pán, spravedlivý soudce. A nejen mně; stejně tak i všem, kdo s láskou čekají na jeho příchod.    Při mé první obhajobě nikdo se mě nezastal, všichni mě opustili. Kéž je jim to odpuštěno! Avšak Pán stál při mně a dal mi sílu, abych plně hlásal evangelium a aby ho slyšeli lidé ze všech národů. A tak jsem byl vysvobozen ze lví tlamy.
   Pán mě vysvobodí ode všeho zlého a zachrání pro své nebeské království. Jemu buď sláva na věčné věky! Amen.

EVANGELIUM Lk 18,9-14

Slova svatého evangelia podle Lukáše.

   Některým lidem, kteří si na sobě zakládali, že jsou spravedliví, a ostatními pohrdali, řekl Ježíš toto podobenství: "Dva lidé šli do chrámu, aby se modlili, jeden byl farizeus a druhý celník. Farizeus se postavil a modlil se v duchu takto: 'Bože, děkuji ti, že nejsem jako ostatní lidé: lupiči, podvodníci, cizoložníci nebo i jako tamhleten celník. Postím se dvakrát za týden, odvádím desátky ze všech svých příjmů.' Celník však zůstal stát vzadu a neodvažoval se ani pozdvihnout oči k nebi, ale bil se v prsa a říkal: 'Bože, bud' milostiv mně hříšnému.'  Říkám vám: Celník se vrátil domů ospravedlněn, ne však farizeus. Neboť každý, kdo se povyšuje, bude ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen."

--------------------------------------------------------------------------------------------

Slůvko pro děti:

    Milé děti, svatý Pavel ve druhém čtení píše svému žáku Timotejovi ve chvíli, kdy už ví, že pro svou víru bude muset dát svůj život. Ale nebojí se, protože toho už s Pánem Ježíšem hodně prožil a vždycky přitom znova objevil, že Ježíš je s ním, že se stará a že ho nenechá bez pomoci. A když to tak bylo v celém životě, bude to tak, i když se Pavlův pozemský život skončí.

Milí bratři a sestry,

  Modlitba celníka z dnešního Ježíšova podobenství - Bože, smiluj se nade mnou hříšným - je svým způsobem ta nejhlubší a nejupřímnější, kterou vůbec člověk může vyslovit. Je to úpěnlivé volání o pomoc ve chvílích, kdy si opravdu existenciálně uvědomujeme jakoukoli naši slabost a bezmoc.

Příběh našeho života má své výšiny a hlubiny, radostná i bolestná období. A všechno, co zrovna prožíváme, se samozřejmě promítá do naší modlitby i života z víry. Někdy nám jde život snadno, cítíme, že věci jsou nějak na svém místě, že se vše daří a že jsme šťastní - a pak máme srdce plné vděčnosti vůči Bohu za jeho požehnání a pokoj. Takovýto postoj vděčnosti je ale možné snadno ztratit; v období štěstí a pokoje se můžeme začít natolik těšit z krás života či z vlastního úspěchu, že pro tyto dobré dary zapomínáme na Dárce.

Jenže jsou i životní období, kdy je všechno jinak, období krizí, kdy se věci obracejí vzhůru nohama; momenty, v nichž vnitřní pokoj ztrácíme, kdy nás postihují věci, které nechápeme, kdy se nám modlitba nedaří, a kdy - spíš ze zoufalství či ze slabosti než ze zlé vůle - vršíme hřích na hřích. Pak jsme na tom před Bohem přesně tak jako celník z dnešního evangelia, který nemůže než volat Bože, smiluj se nade mnou hříšným. Nebo jako učedníci, kteří v loďce na rozbouřeném Genezaretském jezeře volají Pane, zachraň nás, hyneme!

Milí bratři a sestry, nevím jak vy; ale když se čas od času ohlížím zpět na čtvrtstoletí svého křesťanského života (a zvlášť na posledních čtrnáct let od chvíle, kdy jsem byl vysvěcen na jáhna a pak na kněze), mívám pocit, že jsem byl Pánu nejblíž právě ve chvílích, kdy mi nebylo příliš do smíchu a kdy jsem se ve svém životě potýkal s nějakou vážnou obtíží. Právě tehdy jsem měl největší, přímo bytostnou potřebu se modlit, má modlitba byla nejupřímnější, ale také jsem při ní zažíval největší vnitřní útěchu. Je to pro mne jasný důkaz, že dobrý Pán nedopouští životní těžkosti nebo opakované pády proto, aby nás trápil. Právě skrze toto všechno můžeme získat to, co bychom jinak obdrželi jen stěží: pokoru, větší soucit a pochopení vůči druhým lidem, trpělivost, upřímnost srdce vůči Bohu jako lék proti pokušení farizejství. Ale možná ze všeho nejvíc důležité je, že nás tato situace vede k existenční potřebě být s Ním a čerpat z pramene Jeho lásky sílu a útěchu. Pán se nám skrze životní těžkosti připomíná, hledá nás, sděluje nám svou touhu být s námi. A koneckonců - být s Ním je onen lepší úděl, který si vybrala Marie z Betánie; je to smysl a cíl našeho života, který se má naplnit ve věčnosti.