33. neděle v mezidobí C 2025

 

1. ČTENÍ Mal 3,19-20a

Čtení z knihy proroka Malachiáše.

      Hle, přijde den, který plane jako pec, slámou se stanou všichni zpupní, všichni, kdo se dopouštějí bezbožnosti; den, který přijde, je spálí - praví Hospodin zástupů - že po nich nezůstane kořen ani větev.
     Ale vám, kdo ctíte mé jméno, vzejde slunce spravedlnosti, které má záchranu na svých křídlech.

Žl 98 (97),5-6.7-8.9 Odp.: srv. 9
Odp.: Přišel Hospodin, aby spravoval národy podle práva.

Hrejte Hospodinu na citeru, na citeru a s doprovodem zpěvu, za hlaholu trub a rohů, jásejte před králem Hospodinem!
Odp.
Zahuč, moře a vše, co je naplňuje, svět i všichni, kdo jej obývají. Řeky, tleskejte rukama, hory, spolu zajásejte!
Odp.
Před Hospodinem, že přišel, že přišel, aby spravoval zemi. Aby spravoval svět ve spravedlnosti a národy podle práva.
Odp.

2. ČTENÍ 2 Sol 3,7-12

Čtení z druhého listu svatého apoštola Pavla Soluňanům.

Bratři a sestry!
     Víte, jak nás máte napodobovat. Když jsme byli u vás, nezaháleli jsme ani jsme chleba nejedli od nikoho zadarmo. Naopak: ve dne v noci jsme se lopotili, abychom nikomu z vás nebyli na obtíž. Ne že bychom na to neměli právo, ale dáváme vám samy sebe za vzor, který byste mohli napodobovat.

     Ano, už tehdy, když jsme byli u vás, přikázali jsme vám: "Kdo nechce pracovat, ať nejí." A teď slyšíme, že někteří z vás žijí zahálčivě a vůbec nepracují, ale jsou velmi zaměstnáni věcmi, do kterých jim nic není.

     Takovým lidem důrazně přikazujeme mocí, kterou máme od Pána Ježíše Krista, aby v klidu pracovali a jedli chléb, na který si sami vydělají.

EVANGELIUM Lk 21,5-19

Slova svatého evangelia podle Lukáše.

     Když někteří mluvili o chrámu, jakými krásnými kameny a pamětními dary je ozdoben, řekl Ježíš: "Přijdou dny, kdy z toho, co vidíte, nezůstane kámen na kameni, všechno bude rozbořeno."
     Zeptali se ho: "Mistře, kdypak se to stane? A jaké bude znamení, že to už nastává?"
     Odpověděl: "Dejte si pozor, abyste se nenechali svést! Mnozí lidé totiž přijdou pod mým jménem a budou říkat: 'Já jsem to!' a 'Ten čas je tady!' Nechoďte za nimi! Až pak uslyšíte o válkách a vzpourách, neděste se, neboť to se musí stát napřed, ale nebude hned konec."
     Potom jim řekl: "Povstane národ proti národu a království proti království, budou velká zemětřesení, na různých místech hlad a mor, hrozné úkazy a velká znamení na nebi.
     Ale před tím vším vztáhnou na vás ruce, budou vás pronásledovat, vydávat synagógám na soud a do vězení, budou vás předvádět před krále a vladaře pro mé jméno. To vám dá příležitost k svědectví.
     Vezměte si tedy k srdci toto: Nepřipravujte se předem, jak se hájit. Vždyť já vám dám výmluvnost i moudrost, které nedovedou odolat ani odporovat žádní vaši protivníci.
     Budete zrazováni i od vlastních rodičů a sourozenců, příbuzných a přátel, a některé z vás usmrtí. Budete pro mé jméno ode všech nenáviděni. Ale ani vlas z hlavy se vám neztratí. Vytrvalostí zachráníte svou duši."

 _____________________________________________________

 Slůvko pro děti:

 Milé děti,

 V dnešním druhém čtení kárá svatý Pavel ve svém dopise křesťanům do Soluně některé z nich kvůli tomu, že nechtějí nic dělat, ale zabývají se věcmi, do kterých jim nic není. Je dost možné, že si někteří soluňští křesťané mysleli, že bude brzo konec světa, a že tedy něco dělat nemá cenu.

 Možná byste si, děti, řekly, že vás se to ještě netýká. Asi je to pravda o těch z vás, které jste ještě docela malé. Ale vy, kterým je už šest nebo sedm a víc, přece jen nějakou práci máte - je to vaše učení se ve škole. Je to důležité úplně stejně, jako když vaši rodiče chodí do zaměstnání nebo dělají práci doma – a možná ještě důležitější, protože když se budete dobře učit ve škole, budete mít dobrý základ do vašeho budoucího života, až vyrostete.

 

Milí bratři a sestry,

 Ke konci církevního roku jsme možná již dopředu nastaveni na to, že se čtou texty o druhém Kristově příchodu a o konci času; a tak hrozí, že dnešní evangelium budeme číst skrze nesprávné brýle. V tom případě bychom ovšem mohli z dnešní bohoslužby odejít s pocitem obav, že druhý Kristův příchod -ačkoli je to příchod ženicha na svatbu - bude něco strašného; a budeme tedy doufat, že to nebude příliš brzo. Nebo – podle našeho vnitřního naladění – si můžeme naopak říci, že se světem to jde od desíti k pěti, a začít hledat všechny možné známky toho, že konec světa se blíží.

 Myslím, že Pán Ježíš v dnešním evangeliu nechce ani tak hovořit o tom, jaký bude konec času, ale spíš o naší přítomnosti. Když prorokuje zničení jeruzalémského chrámu – k němuž pak skutečně došlo v roce 72 našeho letopočtu, po dobytí Jeruzaléma Římany – jeho učedníci to nejspíš pochopí prvoplánově, jako proroctví konce světa. Kdyby se nad tím zamysleli trochu hlouběji, nejspíš by si vzpomněli, že zpustošení chrámu v minulosti neznamenalo automaticky konec posvátných dějin lidu Izraele. První chrám byl zničen již v roce 597 před Kristem, po dobytí Jeruzaléma babylonskými vojsky. Lid Izraele byl sice deportován do Babylónu, prošel těžkou zkouškou, ale přežil a později se do své země vrátil.

 Ježíš sám naznačuje smysl své řeči ve dvou klíčových větách. V jedné z nich nás vyzývá ke střízlivému postoji k různým dramatickým událostem, které se ve světě dějí. Až pak uslyšíte o válkách a vzpourách, neděste se, neboť to se musí stát napřed, ale nebude hned konec." Ve druhé zase varuje před falešnými proroky apokalypsy, kteří se zároveň jedním dechem sami prohlašují za mesiáše: "Dejte si pozor, abyste se nenechali svést! Mnozí lidé totiž přijdou pod mým jménem a budou říkat: 'Já jsem to!' a 'Ten čas je tady!' Nechoďte za nimi!“

Nakonec je tedy text dnešního evangelia povzbuzením do naší přítomnosti, do našeho zde a nyní. Všechny ty negativní událostí, o nichž Pán hovoří; války, katastrofy a  podobné věci - doprovázejí celé dějiny lidstva od počátku a budou je doprovázet, protože náš svět už je sice zachráněn Boží láskou, ale zároveň ještě poznamenaný zraněním hříchem. Ježíš realisticky hovoří o tom, že jeho věrní budou zakoušet pronásledování. Ale hlavním poselstvím Ježíšovy řeči je, že na pozadí toho všeho je Boží moc a Boží láska, která na své věrné nezapomene. Můžeme mít, tváří v tvář tomu, co se ve světě i u nás doma děje, obavy; ale strach nás nesmí paralyzovat, protože bychom pak vlastně přestali žít. Pánem dějin je dobrý Bůh. Jak jsme slyšeli v posledním verši dnešního žalmu: Hospodin přišel, aby spravoval zemi, aby spravoval svět ve spravedlnosti a národy podle práva.