1. neděle adventní A 2025

1. ČTENÍ Iz 2, 1-5

Čtení z knihy proroka Izaiáše.

Obsah vidění Izaiáše, syna Amosova, o Judovi a Jeruzalému.
    Stane se v posledních dnech: Pevně bude stát hora s Hospodinovým domem na vrcholu hor, vyvýšena nad pahorky. Budou k ní proudit všechny národy, budou k ní putovat četné kmeny a řeknou: „Vzhůru, vystupme na Hospodinovu horu, do domu Jakubova Boha! Ať nás naučí svým cestám, choďme po jeho stezkách!“ Ze Siónu vyjde nauka, z Jeruzaléma Hospodinovo slovo. Soudit bude národy, rozsuzovat četné kmeny, že zkují své meče v radlice a svá kopí ve vinařské nože. Nezdvihne již meč národ proti národu, válce se již nebudou učit. Jakubův dome, vzhůru, choďme v Hospodinově světle!



Žl 122 (121), 1-2. (4-5.6-7.) 8-9 Odp.: srv. 1
Odp.: Do domu Hospodinova půjdeme s radostí.

Zaradoval jsem se, když mi řekli: "Do domu Hospodinova půjdeme!"

Už stojí naše nohy v tvých branách, Jeruzaléme!

Odp.

Tam vystupují kmeny, kmeny Hospodinovy, jak to zákon přikazuje Izraeli, aby chválil Hospodinovo jméno.

Tam stojí soudní stolce, stolce Davidova domu.

Odp.

Vyprošujte Jeruzalému pokoj; ať jsou v bezpečí, kdo tě milují,

ať vládne mír v tvých hradbách, bezpečnost v tvých palácích!

Odp.

Kvůli svým bratřím a přátelům budu říkat: Pokoj v tobě!

 Kvůli domu Hospodina, našeho Boha, budu ti přát štěstí.

Odp.



2.ČTENÍ Řím 13, 11-14

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Římanům.

   Bratři a sestry!
   Víte, jaký je nyní čas: že vám už nastala hodina, kdy je třeba se probrat ze spánku. Neboť nyní je nám spása blíže než tehdy, když jsme uvěřili. Noc pokročila, den se přiblížil. Odložme tedy skutky temnoty a oblečme se do výzbroje světla. Veďme počestný život jako ve dne; ne v hodováních a pitkách, ne v necudnostech a prostopášnostech, ne ve sváru a závisti. Ale oblečte se v Pána Ježíše Krista a nepečujte o tělo tak, že by to vyvolávalo žádosti.



EVANGELIUM Mt 24, 37- 44

Slova svatého evangelia podle Matouše.

Ježíš řekl svým učedníkům:
    "Když přijde Syn člověka, bude to právě tak jako v době Noemově: Jako totiž v době před potopou lidé jedli a pili, ženili se a vdávali až do dne, kdy Noe vstoupil do archy, a nic netušili, až přišla potopa a všechny zachvátila, právě tak to bude, když přijde Syn člověka. Tehdy budou dva na poli: jeden z nich bude vzat, druhý ponechán; dvě (ženy) budou mlít na obilném mlýnku: jedna bude vzata, druhá ponechána. Bděte tedy, protože nevíte, který den váš Pán přijde. Uvažte tohle: Kdyby hospodář věděl, v kterou noční dobu přijde zloděj, jistě by byl vzhůru a nedovolil by mu prokopat se do domu. Proto i vy buďte připraveni, neboť Syn člověka přijde v hodinu, kdy se nenadějete."

___________________________________________________ 

 

Místo slůvka pro děti bude dnes představení adventní aktivity 'Přiblížilo se Boží království'.

 

Milí bratři a sestry,

 V dnešním evangeliu jsme slyšeli slova Tehdy budou dva na poli: jeden z nich bude vzat, druhý ponechán; dvě (ženy) budou mlít na obilném mlýnku: jedna bude vzata, druhá ponechána. Práve tohle, společně s adventní symbolikou světla (zmíněnou i ve druhém čtení) a s celkovým významem Adventu jako času očekávání, mne při přípravě dnešní promluvy přesměrovalo k textu, který je u Matouše jen o kousek dál, ve dvacáté páté kapitole – totiž k podobenství o deseti družičkách. Připomíná nám, že Advent není jen očekávání příchodu Krista jako malého dítěte v betlémské stáji, ale také jako Ženicha.

 Dnešní úryvek evangelia - podobně jako texty, které se četly v závěru právě skončeného liturgického roku – by v nás mohl svým příměrem k potopě světa z knihy Genesis vyvolat určité znepokojení. V podobenství o deseti družičkách je však použita metafora blížící se svatby – a to je veskrze radostná záležitost, úplně jiná skutečnost nežli přírodní katastrofa, čas plný očekávání a příprav; čas, v němž se můžeme obávat maximálně toho, zda v onen slavný den všechno klapne. Deset družiček se sobě navzájem vnějškově zcela podobá, nerozeznáme, která je moudrá a která pošetilá, která se ženichem vejde na svatbu a před kterou zaklapnou dveře. Lampy, které družičky mají, jsou antické keramické nádobky s poměrně malým horním otvorem na olej; zda jsou doplněné, nebo nikoli, se dá zjistit jen při hodně blízkém pohledu, nebo až po zapálení.  Obdobně nelze v dnešním evangeliu od sebe navenek odlišit ony dva muže pracující na poli a dvě ženy meloucí obilí – dělají zcela totéž, z vnějších známek nelze zjistit, kdo z nich bude vzat a kdo ponechán, kdo vejde do Božího království a kdo nikoli.

 Rozdíl je tedy jen a jen uvnitř, v srdci, symbolizovaném právě oněmi lampami. Rozdíl je ve schopnosti včas zažehnout oheň, včas zareagovat na Ženichův příchod.

 Advent je období, kdy máme čas na přípravu svých lamp. Snažíme se v sobě vzkřísit touhu po Spasiteli, a zároveň si připomínáme, že jeho příchod je již blízko. Vnější symboly – jako je adventní věnec – a vnější stránku příprav na jeho příchod jistě nepodceníme – tak či onak tyto věci bude dělat každý z nás. Ale to podstatné je očím neviditelné, je to uvnitř. Nevyprázdněme si zbytečně nádobky – například přílišným předvánočním stresem. Betlémské dítě je zároveň Snoubenec celého stvoření – a cílem našeho pozemského putování je vstoupit s ním na Svatbu.