30. neděle v mezidobí C 2025

1. ČTENÍ Sir 35,15b-17.20-22a (řec. 12-14.16-18)

Čtení z knihy Sirachovcovy.

   Protože Pán je spravedlivý Bůh, nestraní nikomu. Modlitba chudého proniká oblaka a nezastaví se, dokud tam nedojde. Nevzdálí se, dokud Nejvyšší nezakročí, nerozsoudí spravedlivě a neobnoví právo.

  

Žl 34 (33),2-3.17-18.19+23 Odp.: 7a
Odp.: Hle, ubožák zavolal, a Hospodin slyšel.

Ustavičně chci velebit Hospodina, vždy bude v mých ústech jeho chvála.V Hospodinu nechť se chlubí moje duše, ať to slyší pokorní a radují se.

 Odp.

Hospodinův hněv stíhá ty, kdo páchají zlo, aby vyhladil ze země vzpomínku na ně. Spravedliví volali, a Hospodin slyšel, vysvobodil je z každé jejich tísně.

 Odp.

Blízko je Hospodin těm, kdo mají zkroušené srdce, na duchu zlomené zachraňuje.Hospodin zachraňuje duše svých služebníků, nebudou pykat, kdo se k němu utíkají.

 Odp.

 

2. ČTENÍ 2 Tim 4,6-8.16-18

Čtení z druhého listu svatého apoštola Pavla Timotejovi.

Milovaný!
Já už mám prolít v oběť svou krev, chvíle, kdy mám odejít, je tady. Dobrý boj jsem bojoval, svůj běh jsem skončil, víru jsem uchoval. Teď mě už jen čeká věnec spravedlnosti, který mi v onen den předá Pán, spravedlivý soudce. A nejen mně; stejně tak i všem, kdo s láskou čekají na jeho příchod. Při mé první obhajobě nikdo se mě nezastal, všichni mě opustili. Kéž je jim to odpuštěno! Avšak Pán stál při mně a dal mi sílu, abych plně hlásal evangelium a aby ho slyšeli lidé ze všech národů. A tak jsem byl vysvobozen ze lví tlamy.
   Pán mě vysvobodí ode všeho zlého a zachrání pro své nebeské království. Jemu buď sláva na věčné věky! Amen.

 

EVANGELIUM Lk 18,9-14

Slova svatého evangelia podle Lukáše.

   Některým lidem, kteří si na sobě zakládali, že jsou spravedliví, a ostatními pohrdali, řekl Ježíš toto podobenství: "Dva lidé šli do chrámu, aby se modlili, jeden byl farizeus a druhý celník. Farizeus se postavil a modlil se v duchu takto: 'Bože, děkuji ti, že nejsem jako ostatní lidé: lupiči, podvodníci, cizoložníci nebo i jako tamhleten celník. Postím se dvakrát za týden, odvádím desátky ze všech svých příjmů.' Celník však zůstal stát vzadu a neodvažoval se ani pozdvihnout oči k nebi, ale bil se v prsa a říkal: 'Bože, bud' milostiv mně hříšnému.'  Říkám vám: Celník se vrátil domů ospravedlněn, ne však farizeus. Neboť každý, kdo se povyšuje, bude ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen."
___________________________________________

 

Slůvko pro děti:

Milé děti,

 Dnešní evangelium je opět ztvárněno biblickými postavičkami - moc se mi líbí, jak to Jitka a Kateřina udělaly. Mimo toho celníka a farizeje je tam ještě rozvinutý svitek Mojžíšova Zákona. A ten farizej se vlastně nemodlí k Pánu Bohu, ale k tomu svitku - je totiž hrozně pyšný na to, jak dobře všechna ta přikázání, která tam jsou, dokáže dodržovat. Jenže právě proto se v tu chvíli s Bohem nemůže setkat. Celník  nemůže být na svůj život pyšný ani trochu - ale právě proto, že si to uvědomuje, je jeho modlitba opravdová.

 

Milí bratři a sestry,

 Původní účel Mojžíšova zákona spočíval v tom, že měl být prostředkem posvěcení lidu Izraele. Když se - zejména v knize Leviticus - citují pasáže ze Zákona, jsou často uvedeny slovy: Já jsem Hospodin. Buďte svatí, jako já jsem svatý. Dodržování Zákona mělo být cestou ke spravedlnosti; tedy cestou do Boží blízkosti, cestou vedoucí k setkání člověka s Bohem.

 V Ježíšově podobenství o celníkovi a farizeovi se dodržování téhož Zákona stává v podání farizea něčím úplně jiným, vlastně právě opačným; stává se překážkou opravdového setkání s Hospodinem. Dalo by se říci, že onen ubohý farizeus se vlastně nemodlí; jeho slova, ač se formálně obracejí k Hospodinu, jsou adorací jeho vlastní schopnosti dodržovat Zákon do puntíku - a nakonec je to tedy adorace sebe sama; farizej se chválí, jak dobře dokáže Zákon plnit. S trochou nadsázky by se dalo říci, že je pyšný na to, jak je v tomto oboru dobrý, podobně jako dnes může být někdo hrdý na své úspěchy v profesním životě. Farizej je náboženský profík; dodržování Zákona se pro něj stalo předmětem jeho vlastního sebepotvrzení, ba jeho vlastní identity. Pro Hospodina již v tomto vnitřním nastavení nezůstává mnoho místa.

 Je to velmi subtilní nebezpečí i pro nás, dnešní křesťany. Ze skutečností souvisejících s naší vírou a s jejím prožíváním, s modlitbou a s křesťanským životem, se také může stát samoúčel; mohou přestat být cestou setkání s Bohem a stát se prostředkem naší seberealizace a sebepotvrzení. Mohu například upozadit to, že jsem kněz a začít sama sebe vnímat hlavně jako faráře - s tím, že pak mohu začít třeba závidět správci sousední farnosti, že něco vybudoval, nebo že je populárnější; případně začít pohrdat nějakým spolubratrem, který v očích tohoto světa vypadá méně úspěšně. A úplně mi pak ze zorného pole vypadne, že jsme v jednom týmu a na jedné lodi; a že pokud to všechno přestává sloužit větší lásce k Bohu a k bližnímu, ztrácí to svou cenu. 

Celník má tu výhodu, že je v tomto smyslu zcela chudý; není nic, na co by z hlediska svého náboženství mohl být pyšný. Ale právě proto se mu nic z toho nemůže stát bariérou, která by mu zabránila v opravdovém setkání s Hospodinem. Celník má jen vědomí svého hříchu, pokoru a potřebu Božího milosrdenství. A z toho se nikdy žádná překážka setkání stát nemůže; je to bezpečná cesta do Boží blízkosti.