29. neděle v mezidobí C 2025  

1. ČTENÍ Ex 17,8-13

Čtení z druhé knihy Mojžíšovy.

   Amalečané přitáhli a bojovali s Izraelem v Refidim. Mojžíš řekl Jozuovi: "Vyber si muže a zítra vyjdi bojovat s Amalečany, já se zatím postavím na vrchol pahorku s Boží holí v ruce." Jozue vykonal, co mu rozkázal Mojžíš, a bojoval s Amalečany. Mojžíš, Árón a Chur však vystoupili na vrchol pahorku.
   Když Mojžíš měl zdvižené ruce, vítězili Izraelité. Když ruce spouštěl, vítězili Amalečané. Ruce Mojžíšovy se však unavily; vzali tedy kámen, položili pod něho a on se na něj posadil. Árón a Chur podpírali jeho ruce, každý z jedné strany, takže jeho ruce zůstaly pevné až do západu slunce. Jozue porazil ostřím meče Amalečany a jejich válečné sbory.



Žl 121 (120),1-2.3-4.5-6.7-8 Odp.: srv.2
Odp.: Pomoc nám přijde od Hospodina, který učinil nebe i zemí.

Zvedám své oči k horám. Odkud mi přijde pomoc? Pomoc mi přijde od Hospodina, který učinil nebe i zemi.
Odp.
Nedopustí, aby se tvá noha zvrtla, nebude dřímat tvůj strážce. Ano, nebude dřímat a spát Izraelův strážce.
Odp.
Hospodin tě střeží, Hospodin je tvým ochráncem po tvé pravici. Za dne ti slunce neublíží, ani měsíc v noci.
Odp.
Hospodin tě bude střežit ode všeho zlého, střežit bude tvou duši. Hospodin bude střežit tvůj odchod i příchod nyní i navěky.
Odp.



2. ČTENÍ 2 Tim 3,14-4,2

Čtení z druhého listu svatého apoštola Pavla Timotejovi.

Milovaný!
Drž se toho, čemu ses naučil a co jsi přijal jako jisté. Víš přece, od koho ses tomu naučil! Od dětství znáš svatá Písma; ta tě mohou naučit moudrosti, abys dosáhl spásy vírou v Krista Ježíše. Všechno, co je v nich napsáno, je vdechnuto Bohem a hodí se k poučování, k usvědčování, k napravování a výchově ve spravedlnosti. Tak je potom Boží člověk dokonalý, důkladně vyzbrojený pro každé dobré dílo.
    Zapřísahám tě před Bohem a před Kristem Ježíšem, který bude soudit živé i mrtvé, (zapřísahám tě) při jeho slavném příchodu a království: Hlásej slovo! Přicházej s ním, ať je to vhod či nevhod, usvědčuj, zakazuj, povzbuzuj s všestrannou trpělivostí a znalostí nauky.



EVANGELIUM Lk 18,1-8

Slova svatého evangelia podle Lukáše.

   Ježíš vypravoval svým učedníkům podobenství, že je třeba stále se modlit a neochabovat: "V jednom městě byl soudce, Boha se nebál a na lidi nedal.
   Byla v tom městě i vdova, chodila k němu a říkala: 'Zastaň se mě proti mému odpůrci!' Ale on dlouhou dobu nechtěl. Potom si však řekl: 'I když se Boha nebojím a na lidi nedám, přece se té vdovy zastanu, protože mě obtěžuje; jinak mě bude ustavičně trápit.' "
   A Pán řekl: "Slyšte, co říká ten nespravedlivý soudce! A Bůh by se nezastal svých vyvolených, kteří k němu volají ve dne v noci, a nechal by je dlouho čekat?
   Říkám vám, že se jich rychle zastane! Ale nalezne Syn člověka na zemi víru, až přijde?"
_______________________________________________________________

Slůvko pro děti:

Milé děti,

Měl bych pro vás dneska takové zamyšlení, které se týká prvního čtení, ve kterém Árón a Chur podpírají Mojžíšovy ruce, aby je měl zdvižené a aby tak Izraelité nakonec vyhráli nad Amalečany.

Představte si, že chcete povolit a odšroubovat víčko od zavařovačky s nějakou dobrou marmeládou, kterou třeba maminka uvařila, abyste si ji mohly k snídani namazat na chleba nebo rohlík s máslem – já mám například moc rád meruňkovou. Jenže ono to otevření víčka není tak snadné, a nemusí se to povést.

A váš tatínek, maminka nebo starší sourozenec mohou v tu chvíli udělat dvě věci. Buď vám tu sklenici s marmeládou vezmou a otevřou sami se slovy Dej mi to, ty na to ještě nemáš sílu. Ale myslím, že je mnohem lepší něco jiného; to, když tu sklenici nechají otevřít vás, ale pomohou vám tím, že vaši ruku vezmou do tvé své. Tím tu vaši ruku posílí; ale zároveň tím ukazují, že ve vás mají důvěru; že počítají s tím, že jednou tu marmeládu otevřete úplně sami.

Milí bratři a sestry,

Je, myslím, moc dobře, že je dnešní úryvek evangelia uvozen větou, která nám dopředu říká, jak jej máme pochopit - že stále je třeba se modlit a neochabovat.  Podobenství by nás totiž mohlo svádět k tomu, abychom si na základě osoby soudce učinili určitý obraz Boha - jako vznešeného orientálního vládce, který se musí nechat unavit litanií proseb, aby se uráčil splnit, co jeho poddaní žádají. Přichází mi v téhle souvislosti na mysl známý film režiséra Karla Smyczka Lotrando a Zubejda z roku 1997, ve kterém je sultán Solimán oslovován zásadně slovy ‚Vládce náš! Slunce naše jasné!‘

V podobenství však není důležitý obraz soudce, ale obraz oné vdovy. Koneckonců to Ježíš zdůrazňuje na konci dnešního úryvku, ve chvíli, kdy své podobenství sám komentuje: Slyšte, co říká ten nespravedlivý soudce!  Přídomek spravedlivý znamená v biblickém starozákonním úzu vždy zbožného člověka, který dbá na dodržování zákona; nespravedlivý je tedy bezbožný. Možná tím Ježíš chce ještě jednou zdůraznit, že postava soudce nemá s jeho Otcem nic společného.

Klíčová slova, která ještě jasněji vysvětlují porozumění dnešnímu evangeliu, se nacházejí úplně na konci dnešního úryvku: Ale nalezne Syn člověka na zemi víru, až přijde?

Všichni máme zkušenost s nevyslyšenou modlitbou, s tím, že věci se často stávají, jako by Boha nebylo. A pokud se nám tato zkušenost nějak v průběhu našeho životního příběhu střádá, můžeme se po malých krůčcích stávat skeptiky; přestáváme postupně s Boží láskou a milostí v našem životě počítat, přestáváme se modlit, začínáme se spoléhat pouze na vlastní síly; začínáme věřit lži tohoto světa, že nám nikdo nic nedá zadarmo, že ve všem si musíme pomoci sami, že si sami musíme vybojovat místo na slunci, že za nás nikdo nic neudělá, alespoň ne nezištně a z čisté lásky.

Pokud bychom tomuto pokušení podlehli, mohlo by se stát, že Syn člověka u nás nakonec opravdu víru nenalezne, že nás Boží navštívení zastihne jako spící pošetilé panny, které již nemají ve svých lampách olej.

Tuto výpověď dnešního evangelia můžeme ovšem převést do pozitivní polohy; pomocí by přitom mohl být jeden úryvek z novozákonního listu Židům, který v sobě obsahuje citaci ze starozákonní knihy proroka Abakuka. Součástí dnešních liturgických čtení není, ale spontánně jsem si na něj vzpomněl, když jsem si dnešní evangelium při přípravě homilie četl (Žd 10, 35 -7):

Neztrácejte důvěru, vždyť ji čeká velká odměna. Potřebujete vytrvalost, aby se vám, až vykonáte Boží vůli, dostalo splnění slibu. 'Vždyť už jen chvilku, malou chvilku, a přijde ten, který má přijít, a neomešká se‘.