slavnost svatých Petra a Pavla 2025

 

1. ČTENÍ Sk 12, 1 - 11

Čtení ze Skutků apoštolů.

    Král Herodes začal zle zakročovat proti některým členům církevní obce. Janova bratra Jakuba dal popravit mečem. Když viděl, že se to židům líbí, dal zatknout také Petra. Byly právě velikonoce. Zmocnil se ho tedy, dal ho zavřít do žaláře a hlídat od čtyřnásobné stráže vždycky po čtyřech vojácích. Měl v úmyslu, že ho po velikonocích dá popravit. Tak byl Petr hlídán ve vězení; církevní obec se však naléhavě za něho modlila k Bohu. V noci před tím dnem, kdy ho chtěl Herodes popravit, spal Petr mezi dvěma vojáky a byl spoután dvěma řetězy. I přede dveřmi stála stráž.
    Najednou se objevil anděl Páně a v kobce zazářilo světlo. Strčil Petra do boku, vzbudil ho a řekl: "Rychle vstaň!" Tu mu spadly řetězy z rukou. Pak mu anděl řekl: "Opásej se a obuj si opánky! " Udělal to.
    Dále mu nařídil: "Přehoď si plášť a pojď za mnou!" Šel tedy za ním ven, ale nevěděl, že je skutečnost, co se dělo skrze anděla. Myslel, že má vidění. Přešli pak první i druhou stráž a došli k železné bráně, která vede do města. Ta se jim sama od sebe otevřela. Vyšli tedy ven a šli dál jednou ulicí. A hned nato anděl zmizel.
    V tom přišel Petr k sobě a řekl: "Ted' vím jistě, že Pán poslal svého anděla a vytrhl mě z Herodových rukou a ze všeho, na co čeká židovský lid."



Žl 34 (33), 2-3. 4-5. 6-7. 8-9 Odp.: 5b
Odp.: Pán mě vysvobodil ze všech mých obav.

Ustavičně chci velebit Hospodina, vždy bude v mých ústech jeho chvála. V Hospodinu nechť se chlubí moje duše, ať to slyší pokorní a radují se.
Odp.
Velebte se mnou Hospodina, oslavujme spolu jeho jméno! Hledal jsem Hospodina, a vyslyšel mě, vysvobodil mě ze všech mých obav.
Odp.
Pohleďte k němu, ať se rozveselíte, vaše tvář se nemusí zardívat hanbou. Hle, ubožák zavolal, a Hospodin slyšel, pomohl mu ve všech jeho strastech.
Odp.
Jak ochránce se utábořil Hospodinův anděl kolem těch, kdo Hospodina ctí, a vysvobodil je. Okuste a vizte, jak je Hospodin dobrý, blaze člověku, který se k němu utíká.
Odp.




2. ČTENÍ 2 Tim 4, 6 - 8. 17 - 18

Čtení z druhého listu svatého apoštola Pavla Timotejovi.

Milovaný!
   Já už mám prolít v oběť svou krev, chvíle, kdy mám odejít, je tady. Dobrý boj jsem bojoval, svůj běh jsem skončil, víru jsem uchoval. Teď mě už jen čeká věnec spravedlnosti, který mi v onen den předá Pán, spravedlivý soudce. A nejen mně; stejně tak i všem, kdo s láskou čekají na jeho příchod.
   Pán stál při mně a dal mi sílu, abych plně hlásal evangelium a aby ho slyšeli lidé ze všech národů. A tak jsem byl vysvobozen ze lví tlamy. Pán mě vysvobodí ode všeho zlého a zachrání pro své nebeské království. Jemu buď sláva na věčné věky! Amen.



EVANGELIUM Mt 16, 13 - 19

Slova svatého evangelia podle Matouše.    

 Když Ježíš přišel do kraje u Césareje Filipovy, zeptal se svých učedníků: "Za koho lidé pokládají Syna člověka?" Odpověděli: "Jedni za Jana Křtitele, druzí za Eliáše, jiní za Jeremiáše nebo za jednoho z proroků." Řekl jim: "A za koho mě pokládáte vy? Šimon Petr odpověděl: "Ty jsi Mesiáš, Syn živého Boha!" Ježíš mu na to řekl: "Blahoslavený jsi, Šimone, synu Jonášův, protože ti to nezjevilo tělo a krev, ale můj nebeský Otec. A já ti říkám: Ty jsi Petr - Skála - a na té skále zbuduji svou církev a pekelné mocnosti ji nepřemohou. Tobě dám klíče od nebeského království: co svážeš na zemi, bude svázáno na nebi, a co rozvážeš na zemi, bude rozvázáno na nebi."

  _______________________________________________________  

 Slůvko pro děti:

 Milé děti,

 V dnešním prvním čtení jsme byli svědky zázračného osvobození Petra ze žaláře. Bylo to tak nečekané a neuvěřitelné, že sám Petr si říkal, jestli se mu to jenom nezdá. Nikomu z nás se asi nic takového nestalo, ale určitě má každý z nás – aspoň z nás dospělých- v životě zkušenost, že Pán Bůh skoro zázrakem vyřešil něco moc zamotaného; něco, co už jsme nedoufali, že dopadne dobře. A to nám zase pomáhá ve víře a důvěře, že On je stále s námi, má nás rád a stará se.

 

Milí bratři a sestry,

 Pro lepší pochopení dnešního textu evangelia si můžeme připomenout úryvek z první kapitoly evangelia podle Jana, kde líčí setkání Ježíše s jeho prvními dvěma učedníky:

 Na druhý den zase Jan (Křtitel) stál se dvěma ze svých učedníků. Pohlédl na Ježíše, jak jde kolem, a řekl: „Hle, beránek Boží!“ Ti dva učedníci slyšeli, co říká, a šli za Ježíšem. Ježíš se obrátil a viděl, že jdou za ním. Zeptal se jich: „Co byste chtěli?“ Odpověděli mu: „Rabbi“ ‒ to přeloženo znamená Mistře ‒ „kde bydlíš?“ Řekl jim: „Pojďte a uvidíte!“ Šli tedy, viděli, kde bydlí, a ten den zůstali u něho; bylo kolem čtyř hodin odpoledne.

 Ježíš své učedníky zve k sobě domů; otevírá jim svůj soukromý prostor, v podstatě je zve k nejbližšímu možnému přátelství, které zahrnuje sdílení života. Učedníci s ním od té chvíle bydleli, stále lépe a stále blíže jej poznávali, každý den slyšeli jeho učení, byli svědky jeho mocných skutků. A tak věděli více, než ostatní lidé, na které se Ježíš v dnešním evangeliu táže: Za koho mne lidé pokládají? Protože s Ježíšem prožívají blízký vztah přátelství, znají jej lépe, než ostatní. Vědí, že Ježíš není jen další starozákonní prorok; vědí, že není žádný druhý Jeremiáš, ani Eliáš, který má podle výpovědi svatých Písem přijít znovu, ani Jan Křtitel, který vstal z mrtvých (jak se domníval údělný kníže Herodes, který ho rozkázal stít). Poznali jeho pravou identitu; poznali, že je slíbený Mesiáš.

 Petr tedy sděluje Ježíšovi, že společenství učedníků poznalo, kým Ježíš je. A vzápětí se dozvídá i své vlastní povolání, vlastní pravou identitu: rybářem Šimonem, synem Janovým, byl jen dočasně. Ty jsi Petr, Skála, a na té skále zbuduji svou církev, a pekelné mocnosti ji nepřemohou. 

 Dotýkáme se zde něčeho, co nepřímo svědčí o naší stvořenosti k Božímu obrazu, jako vztahových bytostí. Je to evidentní již na čistě lidské rovině. Pokud s někým nevstoupím do vztahu – lásky či přátelství – nemohu ho nikdy hluboce poznat (koneckonců o tom svědčí i starozákonní užití slovesa poznat – znamená zároveň poznání v našem obvyklém slova smyslu, ale také milostný akt). A dokonce bez vztahu lásky či přátelství nemohu ani dokonale poznávat sama sebe. Nedávno zemřelý teolog Ctirad Václav Pospíšil v jedné své knize napsal krátkou úvahu o známém latinském aforismu Scientia est potentia (knowledge is power, poznání je síla), za jehož autora je považován buď anglický raně novověký filozof Francis Bacon, nebo jeho krajan Thomas Hobbes. Pospíšil říká, že v křesťanské perspektivě toto rčení neplatí; a mnohem spíše je pravdivé říci, že knowledge is love, poznání je láska.  A je možné to i obrátit: láska je poznání. Kdyby nějaký člověk žil jako ostrov, jako úplný samotář - nebo jen se známostmi, ale bez hlubokého vztahu přátelství - nemohl by poznat, kým ve skutečnosti je.

 Dvanáct Ježíšových učedníků – v čele s Petrem – jsou obrazem společenství církve: žijí v blízkém vztahu přátelství s Ježíšem, učí se být s ním a stále lépe jej poznávat. A ve světle láskyplného poznání Ježíše jako Mesiáše pak sami – až na nebohého Jidáše – poznávají, kým jsou ve skutečnosti oni sami – nejen Petr, o kterém je v dnešním evangeliu řeč, ale i všichni ostatní.

 

12. neděle v mezidobí C 2025

1. ČTENÍ Zach 12,10-11

Čtení z knihy proroka Zachariáše.

Toto praví Hospodin:
    "Na dům Davidův a na obyvatele Jeruzaléma vyliji ducha milosti a prosby o slitováni. Budou hledět na toho, kterého probodli, budou nad ním naříkat, jako se naříká nad jediným synem, budou nad ním lkát, jako se lká nad prvorozeným synem.
    V onen den bude v Jeruzalémě veliký nářek, jako se naříká v Hadad-Rimmonu na megiddské pláni."



Žl 63 (62),2.3-4.5-6.8-9 Odp.: 2b
Odp.: Má duše po tobě žízní, Pane, můj Bože!

Bože, ty jsi můj Bůh, snažně tě hledám, má duše po tobě žízní, prahne po tobě mé tělo jak vyprahlá, žíznivá, bezvodá země.
Odp.
Tak toužím tě spatřit ve svatyni, abych viděl tvou moc a slávu. Vždyť tvá milost je lepší než život, mé rty tě budou chválit.
Odp.
Tak tě budu velebit ve svém životě, v tvém jménu povznesu své dlaně k modlitbě. Má duše se bude sytit jak tukem a morkem, plesajícími rty zajásají ústa.
Odp.
Neboť stal ses mým pomocníkem a ve stínu tvých křídel jásám. Má duše lne k tobě, tvá pravice mě podpírá.
Odp.



2. ČTENÍ Gal 3,26-29

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Galaťanům.

Bratři a sestry!
    Vy všichni jste Boží děti skrze víru v Krista Ježíše, vy všichni, pokřtění v Krista, oblékli jste se v Krista: už není Žid anebo Řek, už není otrok anebo člověk svobodný, už není muž anebo žena; všichni jste jeden v Kristu Ježíši.
    A když patříte Kristu, jste tedy Abrahámovo potomstvo a dědici podle zaslíbení.



EVANGELIUM Lk 9,18-24

Slova svatého evangelia podle Lukáše.

    Když se Ježíš o samotě modlil a byli s ním jeho učedníci, otázal se jich: "Za koho mě lidé pokládají?"
    Odpověděli: "Za Jana Křtitele, jiní za Eliáše a jiní myslí, že vstal jeden z dávných proroků."
    Zeptal se jich: "A za koho mě pokládáte vy?" Petr odpověděl: "Za Božího Mesiáše!" On jim však důrazně přikázal, aby to nikomu neříkali, a dodal, že Syn člověka bude muset mnoho trpět, že bude zavržen od starších, velekněží a učitelů Zákona, že bude zabit a třetího dne že bude vzkříšen.
    Všem pak řekl: "Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe, den co den ber na sebe svůj kříž a následuj mě. Neboť kdo by chtěl svůj život zachránit, ztratí ho, ale kdo svůj život pro mě ztratí, zachrání si ho."

__________________________________________________________

Slůvko pro děti: 

Milé děti,

Dnešní scénka z biblických postaviček se týká druhého čtení. Vidíme tam děti, mladé i staré lidi; vidíme tam bohatě i chudě oblečené, muže i ženy; a kdyby ty postavičky měly obličeje, viděli bychom třeba, že někteří jsou smutní a někteří veselí, nebo bychom například viděli, že někteří jsou z Evropy, někteří z Asie a někteří z Afriky. A tak bych mohl dlouho pokračovat.

Ale nad vší tou rozdílností je Pán Ježíš. Svatý Pavel v listě Galaťanům nám připomíná, že jsme sice rozdílní, ale důležitější je to, co nás spojuje. V Pánu Ježíši Kristu jsme všichni Božími dětmi - a to je mnohem víc, než všechno, čím se lišíme.

 

Milí bratři a sestry,

s posledními Ježíšovými slovy z dnešního úryvku evangelia máme potíž. Zaprvé žijeme v naší části světa ve společenské atmosféře, v níž všechno těžké a bolestné, co se v našem životě vyskytne, máme tendenci považovat za zbytečný balast; za zcela negativní a bezesmyslnou skutečnost, které se přece časem a pokrokem vědy a společenského uspořádání nějak musíme zbavit a v budoucnu si vybudovat ráj na zemi. (Koneckonců, takovouto vizi světa zcela zbaveného utrpení - ovšem za vysokou cenu faktické nesvobody - načrtl už před devadesáti lety britský spisovatel Aldous Huxley ve svém slavném románu Brave New World, česky vydaném pod názvem Konec civilizace). Vytváříme si své komfortní zóny, žárlivě si střežíme, aby nám je nikdo nenarušoval; a ani nám samým se z nich příliš nechce vystupovat, ačkoli víme, že je to někdy prostě nezbytné.

Je tu ovšem i problém jaksi z druhé strany. Ježíšova slova o nesení kříže každý den je možné v křesťanském prostředí velmi snadno zneužít - a nesčetněkrát se to skutečně stalo. Zkratkovitě pochopený Ježíšův výrok o sebezapření může vést k tomu, že se křesťanům ukládá za každou cenu - i tehdy, kdy je něčí kříž už příliš těžký a neúnosný. Může to být manželství s násilníkem a opilcem; nebo nezpracovaná a neuzdravená traumata z minulosti, mnohokrát způsobená právě v církevním prostředí; a vůbec všechno to, co člověk už prostě nést nezvládá. Takový kříž člověka již nepřibližuje k Pánu, ale sráží jej na zem a znemožňuje mu žít život důstojný toho jména.

Pán určitě nechce říci, abychom si nakládali neúnosná životní břemena, nebo abychom nehledali cesty k jejich ulehčení. Možná nám jen připomíná, že Brave New World vytvořený lidskýma rukama prostě nebude, ani teď, ani v budoucnu. Nějaký kříž bude na vezdejší pouti našimi životy vždycky tak či onak přítomný. A kdybychom náhodou chtěli přece jen žít výhradně uvnitř své vlastní komfortní zóny, kdybychom se každému, i sebemenšímu životnímu kříži vyhýbali, vlastně bychom nežili plný a plodný život, život v pravém slova smyslu. Ale zejména bychom takto museli být tragicky osamělí, bez autentických vztahů lásky. Kříž, který bychom takto odmítli v zájmu uchování své komfortní zóny, by se nám brzy vrátil jako kříž mnohem těžší, kříž faktické osamělosti.

Vrátíme-li se ještě jednou k oněm Ježíšovým slovům ze závěru dnešního úryvku, pak je důležité ono Kdo chce jít za mnou. Na počátku není imperativ, ale pozvání svobodně následovat Ježíše. A je také dobré si připomenout v téhle souvislosti jiný Ježíšův výrok, který ten dnešní dovysvětluje, z jedenácté kapitoly svatého Matouše: Pojďte ke mně, všichni, kdo se lopotíte a jste obtíženi, a já vás občerstvím. Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mě, neboť jsem tichý a pokorný srdcem, a naleznete pro své duše odpočinek. Vždyť mé jho netlačí a mé břemeno netíží.

Vedle onoho Kdo chce jít za mnou, vezmi svůj kříž je zde také Pojďte ke mně všichni, kdo jste obtíženi. Následovat Ježíše znamená také spočinutí u Něj. Znamená, že všechny naše nevyhnutelné kříže života jsou i Jeho, že On je naplňuje svou přítomností a smyslem - a tak v jistém smyslu opravdu přestávají tlačit a tížit.

 

slavnost Nejsvětější Trojice C 2025

1. ČTENÍ Př 8,22-31

Čtení z knihy Přísloví.

Toto praví Boží Moudrost:
    "Hospodin mě vlastnil na počátku svých plánů, odpradávna před svými skutky.
    Od věčnosti jsem utvořena, od začátku, dříve než povstala země. Než byly propasti, jsem se narodila, než byly prameny, bohaté vodou, dříve než byly zaklíněny hory, před pahorky jsem se narodila, dříve než učinil zemi a shromáždění vod, první hroudy země.
    Byla jsem tam, když rozpínal nebesa, když nad propastí vyměřoval obzor, když na výsostech upevňoval oblaka, když dával sílu pramenům oceánu, když určoval moři jeho meze, aby vody nepřekročily jeho břehy, když upevňoval základy země, tu jsem u něho přebývala jak nejmilejší dítě, den co den jsem byla jeho potěšením, před ním jsem si v každou dobu hrála, hrála jsem si na okruhu jeho země, rozkoší mi bylo stýkat se s lidmi."



Žl 8,4-5.6-7.8-9 Odp.: 2a
Odp.: Hospodine, náš Pane, jak podivuhodné je tvé jméno po celé zemi!

Když se zahledím na tvá nebesa, dílo tvých prstů, na měsíc, na hvězdy, které jsi stvořil: Co je člověk, že na něho myslíš, co je smrtelník, že se o něho staráš?
Odp.
Učinils ho jen o málo menším, než jsou andělé, ověnčils ho ctí a slávou, dals mu vládnout nad dílem svých rukou, položils mu k nohám všechno:
Odp.
Ovce i veškerý dobytek, k tomu i polní zvířata, ptáky na nebi a ryby v moři, vše, co se hemží na stezkách moří.
Odp.



2. ČTENÍ Řím 5,1-5

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Římanům.

Bratři a sestry!
    Jestliže jsme ospravedlněni na základě víry, žijeme v pokoji s Bohem skrze našeho Pána Ježíše Krista. Skrze něho totiž máme vírou přístup k této milosti a pevně v ní stojíme. Naše chlouba je také v tom, že máme naději dosáhnout slávy u Boha.
    Ale nejen to! Chlubíme se i souženími. Víme přece, že soužení plodí vytrvalost. Vytrvalost (plodí) osvědčenost, osvědčenost (plodí) naději. Naděje však neklame, protože Boží láska je nám vylita do srdce skrze Ducha svatého, který nám byl dán.



EVANGELIUM Jan 16,12-15

Slova svatého evangelia podle Jana. Ježíš řekl svým učedníkům:

    "Měl bych vám ještě mnoho jiného říci, ale teď byste to nemohli snést. Ale až přijde on, Duch pravdy, uvede vás do celé pravdy. On totiž nebude mluvit sám ze sebe, ale bude mluvit to, co uslyší, a oznámí vám, co má přijít. On mě oslaví, protože z mého vezme a vám to oznámí. Všechno, co má Otec, je moje; proto jsem řekl, že z mého vezme a vám to oznámí."

_______________________________________________________ 

Slůvko pro děti:

Milé děti,

Určitě to znáte: ve škole dostanete špatnou známku, nebo prohrajete s vaším týmem florbalový turnaj, nebo ještě něco jiného.  A jdete domů smutní, říkáte si, že všechno je špatně, že nic nemá cenu; ani snažit se to příště zlepšit, protože to stejně zas špatně dopadne, a tak dál…však to znáte. Ale maminka, když vás vidí takhle smutné, vás obejme a řekne vám, že vás má ráda, a že jí ta špatná známka nevadí. A vám je, jako byste se znova narodili, zase máte radost ze života a naději do budoucna.

Něco podobného má na mysli svatý Pavel v dnešním druhém čtení, když říká tato slova: Naděje neklame, protože Boží láska je nám vylitá do srdce skrze Ducha svatého, který nám byl dán.

 

Milí bratři a sestry,

I když si dnes připomínáme nezměrné tajemství Nejsvětější Trojice, v promluvě se zaměřím na něco trochu jiného: na výpověď dnešního druhého čtení z listu Římanům. Je to mimo jiné slovo o křesťanské naději. Jak víte, k tomuto tématu se poslední dobou často vracím – protože myslím, že je to třeba. Podle rozhovorů s lidmi, i ze zpráv, které přicházejí ze světa, mi přijde, že naděje je velmi vzácné zboží; že nic z toho, co se děje, v nás nějak růžové vyhlídky do budoucna nevyvolává. Přirozeně lidsky máme obavy o to, co bude; jak skončí mnohé ve světě probíhající válečné konflikty, kam bude naše země směřovat po podzimních volbách, jaká bude budoucnost církve v naší zemi i v celé Evropě. Navíc téměř každý z nás řeší i ve svém osobním životě nějaké slepé uličky; skutečnosti, které vypadají zcela neřešitelně - a to v nás také naději nijak zvlášť neposiluje.

Jenomže bez naděje v budoucnost nelze dobře žít přítomnost. Když ztrácíme naději, vzniká negativní zpětná vazba – jsme demotivovaní, částečně nebo úplně rezignujeme i na to, co je zde a nyní; a tím si samozřejmě zakládáme na ještě hlubší problémy v budoucnu - a začarovaný kruh se uzavírá.

Svatý Pavel v oněch několika řádcích z listu Římanům, jež jsme slyšeli ve druhém čtení, shrnuje podstatu naděje jako křesťanské kardinální ctnosti. Je to naděje, která nepochází z toho, co kolem sebe vidíme a slyšíme a jak o tom na lidské rovině přemýšlíme. Křesťanská naděje pochází výlučně z víry v Krista, Ukřižovaného a Vzkříšeného. A - na rozdíl od oné pouze lidské - se paradoxně tváří v tvář těžkostem života a problémům světa neoslabuje, ale roste. Chlubíme se i souženími, říká svatý Pavel; víme přece, že soužení plodí vytrvalost. Vytrvalost plodí osvědčenost, osvědčenost plodí naději. Skrze tajemství kříže získávají i negativní události smysl; to, co v nás lidsky vzbuzuje beznaděj, mění ve světle víry význam a stává se to zdrojem naděje, neboť vše je přijato do Kristova utrpení, smrti a zmrtvýchvstání.

Poslední věta dnešního druhého čtení je pak mimo jiné i o tom, jak v sobě tuto křesťanskou naději udržovat živou, jak se starat o to, aby ji v našem srdci nepřebila pouze lidská beznaděj nebo rezignace. Naděje neklame, říká opět Pavel,  protože Boží láska je nám vylita do srdce skrze Ducha svatého, který nám byl dán. Boží láska je nám vylita do srdce; my však musíme žít tak, abychom ji zakoušeli; musíme žít v postoji modlitby a bdělosti srdce. Musíme dovolit Duchu svatému, aby v nás tuto nadpřirozenou naději uchovával živou.

 

slavnost Seslání Ducha Svatého 2025

1. ČTENÍ Sk 2,1-11

Čtení ze Skutků apoštolů.

    Nastal den Letnic a všichni byli společně pohromadě. Najednou se ozval z nebe hukot, jako když se přižene silný vítr, a naplnil celý dům, kde se zdržovali. A ukázaly se jim jazyky jako z ohně, rozdělily se a nad každým z nich se usadil jeden. Všichni byli naplněni Duchem svatým a začali mluvit cizími jazyky, jak jim Duch vnukal, aby promlouvali.
    V Jeruzalémě bydleli zbožní židé ze všech možných národů pod nebem. Když se ten zvuk ozval, hodně lidí se sběhlo a byli ohromeni, protože každý z nich je slyšel, jak mluví jeho vlastní řečí. Žasli, divili se a říkali:
    "Ti, co tak mluví, nejsou to Galilejci? Jak to tedy, že každý z nás slyší svou mateřštinu? My Partové, Médové, Elamité, obyvatelé Mezopotámie, Judska a Kapadokie, Pontu a Asie, Frýgie a Pamfýlie, Egypta a lybijského kraje u Kyrény, my, kteří jsme připutovali z Říma, židé i proselyté, Kréťané i Arabové: slyšíme, jak našimi jazyky hlásají velké Boží skutky."




Žl 104(103),1ab+24ac.29bc-30.31+34
Odp.: srv. 30
Odp.: Sešli svého ducha, Hospodine, a obnov tvář země! nebo: Aleluja.

Veleb, duše má, Hospodina! Hospodine, můj Bože, jsi nadmíru velký! jak četná jsou tvá díla, Hospodine! Země je plná tvého tvorstva.
Odp.
Hynou, když vezmeš jim život, a vracejí se do svého prachu. Když sešleš svého ducha, jsou stvořeni, a obnovuješ tvář země.
Odp.
Nechť věčně trvá Hospodinova sláva, ať se Hospodin těší ze svého díla! Kéž se mu líbí má píseň: má radost bude v Hospodinu.
Odp.




2. ČTENÍ 1 Kor 12,3b-7.12-13

Čtení z prvního listu svatého apoštola Pavla Korinťanům.

Bratři a sestry!
    Jenom pod vlivem Ducha svatého může někdo říci: "Ježíš je Pán."
    Dary jsou sice rozmanité, ale je pouze jeden Duch. A jsou rozličné služby, ale je pouze jeden Pán. A jsou různé mimořádné síly, ale je pouze jeden Bůh. On to všechno ve všech působí. Ty projevy Ducha však jsou dány každému k tomu, aby mohl být užitečný.
    Tělo je také pouze jedno, i když má mnoho údů; ale všechny údy těla, přestože je jich mnoho, tvoří dohromady jediné tělo. Tak je tomu také u Krista. Neboť my všichni jsme byli pokřtěni jedním Duchem v jedno tělo - ať už jsme židé nebo pohané, otroci nebo svobodní - všichni jsme byli napojeni jedním Duchem.



EVANGELIUM Jan 20,19-23

Slova svatého evangelia podle Jana.

    Když byl večer prvního dne v týdnu, přišel Ježíš tam, kde byli učedníci. Ze strachu před židy měli dveře zavřeny. Stanul mezi nimi a řekl: "Pokoj vám!" Po těch slovech jim ukázal ruce a bok. Když učedníci viděli Pána, zaradovali se.
    Znovu jim řekl: "Pokoj vám! Jako Otec poslal mne, tak i já posílám vás." Po těch slovech na ně dechl a řekl jim: "Přijměte Ducha svatého. Komu hříchy odpustíte, tomu jsou odpuštěny, komu je neodpustíte, tomu odpuštěny nejsou."

_________________________________________________________

Slůvko pro děti:

Milé děti, kdo z vás se už učí nějaký cizí jazyk? Asi všichni, kdo už jste měli pět let; angličtinu máte, myslím, už od školky…

Když se naučíme nějakou cizí řeč, tak zároveň poznáme, jak lidé, kteří tou řečí mluví, taky žijí. S angličtinou je to trochu složitější, protože se z ní stala řeč, kterou už mluví na téhle planetě skoro všichni. Ale líp je to třeba vidět na italštině - když se učíte italsky, zároveň se něco dozvíte o italském malířství a sochařství, o opeře, nebo o pizze a špagetách.  A dokážete si tím pádem mnohem líp představit, jak nějaký občan Itálie žije, o čem přemýšlí a co je mu blízké; i když Itálie je velká země a třeba sever se hodně liší od jihu. A už pro vás takový Ital nebo Italka vlastně není úplně cizí člověk, i když třeba žádného osobně neznáte.

V dnešním prvním čtení jsme slyšeli o tom, jak vzkříšený Pán posílá svým učedníkům Ducha svatého. Ten jim dal dar schopnosti promlouvat v cizích jazycích o velkých Božích skutcích. A když Ježíšovi učedníci tenhle dar dostali, už jim nikdo z lidí z těch mnoha národů nebyl úplně cizí. Ježíš jim dal skrze svého Ducha poznat, že všichni lidé jsou si blízcí, že jsou všichni bratři a sestry.

 

Milí bratři a sestry,

V dnešním evangeliu se vracíme na začátek velikonoční doby, která se dnes uzavírá - je stejné, jako první polovina úryvku, který se četl na konci velikonočního oktávu, o druhé neděli velikonoční. Začíná tím, že učedníci, kteří se bojí Židů, mají ze strachu dveře zavřené.

Exegeté by nám možná vysvětlili, že tato slova, napsaná kolem roku 100 či 120 po Kristu, svědčí o rozkolu církve a synagógy, o definitivním oddělení křesťanství od židovství, k němuž došlo někdy v sedmdesátých letech našeho letopočtu po rabínské synodě v Jabne - do té doby byli následovníci Ježíše považováni za jeden z proudů judaismu. Pro to, co bych chtěl nyní říci, ale tohle není příliš důležité.  Podstatná je základní situace Ježíšových učedníků před sesláním Ducha. Bojí se někoho, kdo je jiný než oni; a proto také zavírají dveře - chtějí se izolovat, chtějí být spolu ve své sociální bublině, mimo ohrožení tím, co je vně.

Tato výpověď dnešního evangelia mi připadá velmi aktuální. Svět se mění čím dál rychleji a stává se - ne obrazně, ale skutečně - globální vesnicí. Čím dál snáz a čím dál častěji se potkáváme s někým, kdo je jiný než my, kdo se narodil na opačném konci světa, v jiné kultuře, náboženství a mentalitě. A tohle mnohým z nás nahání strach - strach z toho, že starý dobrý svět je nenávratně pryč, že jistoty, v nichž jsme byli zvyklí mnohá desetiletí žít, se hroutí. A tento strach pak může vést k různým koncům: buď se budeme chtít izolovat, vykolíkovat si prostor, kde je svět ještě v pořádku, a zavřít za sebou dveře. Nebo - v horším případě - se tento strach může přetavit v agresi vůči všem, kdo nejsou jako my, a kdo náš starý dobrý svět takto ohrožují; s více či méně vysloveným přáním, že by bylo lépe, aby byli zlikvidováni.

Nechci sem, milí bratři a sestry, ani v nejmenším tahat politiku; pro jeden z největších svátků naší víry v liturgickém roce to není příliš vkusné. Ale přiznám se, že se mi orosilo čelo, když jsem před asi dvěma dny viděl jeden z nejčerstvějších průzkumů veřejného mínění ohledně volebních preferencí. Třetí nejsilnější politickou silou v naší zemi, slušně šlapající na paty té druhé, se stal konglomerát stran, jejichž lídři staví přesně na tomto strachu z toho, co je jiné. Systematicky jej přiživují a zároveň, jedním dechem, vystupují jako ti, kteří jediní nás od téhož strachu mohou spasit.

Vzkříšený Pán se do uzavřené komunity učedníků vlamuje zvnějšku, z prostoru, který učedníci považují za ohrožení. Prochází zavřenými dveřmi; nejenom těmi fyzickými, ale zejména zavřenými dveřmi srdcí. Říká jim ‚Pokoj vám‘.  A slibuje jim dar svého Ducha.

V prvním čtení jsme v letniční scéně svědky splnění tohoto Ježíšova slibu. Učedníci jsou opět shromážděni na jednom místě - ale už ne za zavřenými dveřmi. Kolem se sejdou lidé z různých národů pod nebem - lidé z celého tehdy známého světa. A učedníci se již nebojí toho, co je jiné. Boží duch jim dává mluvit jazykem všech, kteří jsou na tomto místě. Připodobňuje je skrze dar jazyků k těm, kteří jsou jiní; ovládnutím jejich řeči jakoby lidé z Galileje vstupují do identity a kultury Partů, Médů, Elamitů a všech ostatních jmenovaných národů. Učedníci se od strachu z jinakosti dostávají ke ztotožnění sebe samých s tím, co jim předtím nahánělo strach.  A těm, jichž se původně báli, zvěstují velké Boží skutky. Zvěstují jim pravdu o tom, že všichni lidé jsou ve své různosti jedna rodina, že jsou milované Boží děti.