27. neděle v mezidobí A 2023

1. ČTENÍ Iz 5,1-7

Čtení z knihy proroka Izaiáše.

    Zazpívám ( píseň ) svého přítele, píseň svého miláčka o jeho vinici. Vinici měl můj přítel na úrodném svahu.
    Okopal ji, očistil od kamení, osázel ji ušlechtilou révou. Uprostřed postavil věž, i lis v ní vyhloubil: čekal, že ponese hrozny, ona však plodila pláňata.
    Nyní tedy, obyvatelé Jeruzaléma, judští mužové, suďte mezi mnou a mou vinicí!
    Co jsem měl ještě udělat své vinici a neudělal jsem? Když jsem čekal, že ponese hrozny, proč přinesla plané plody?
    Ted' vám ukážu, co udělám své vinici: odstraním její plot, že bude pastviskem, rozbořím její zeď, že ji rozšlapou. Udělám z ní pustinu, nebude ořezána ani okopána, vzroste v trní a hloží. Mrakům dám příkaz, aby ji neskropily deštěm.
    Vinicí Hospodina zástupů je dům Izraele, Judovci - jeho milou sazenicí.
    Čekal spravedlnost, a hle - nepravost, (čekal) právo, a hle - bezpráví!

 


ŽI 80 (79), 9+12. 13-14. 15-18. 19-20 Odp.: Iz 5, 7a
Odp.: Dům Izraele je vinicí Páně.

Révu z Egypta jsi přenesl, Bože, vyhnals pohany a zasadils ji. Vyhnala své ratolesti až k moři a své úponky až k Řece.
Odp.
Proč jsi dal strhnout její ohradu? Všichni ji obírají, kdo chodí kolem. Pustoší ji kanec z lesa a polní zvěř ji spásá.
Odp.
Bože zástupů, vrať se, shlédni z nebe a podívej se, pečuj o tuto révu! Ochraňuj, co tvá pravice zasadila, výhonek, který sis vypěstoval!
Odp.
Už od tebe neustoupíme, zachovej nás naživu, a budeme velebit tvé jméno. Hospodine, Bože zástupů, obnov nás, rozjasni svou tvář, a budeme spaseni.
Odp.



2. ČTENÍ Flp 4,6-9

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Filipanům. 

Bratři a sestry!
    O nic nemějte starost! Ale ve všem předkládejte Bohu své potřeby v modlitbě a prosbě s děkováním. Pak Boží pokoj, který převyšuje všecko pomyšlení, uchrání vaše srdce a vaše myšlenky v Kristu Ježíši.
    Konečně, bratři, mějte zájem o všechno, co je pravdivé, co je čestné, co je spravedlivé, co je nevinné, co je milé, co slouží dobré pověsti, a o každou zdatnost nebo činnost, která si zasluhuje chvály. Dělejte i nadále to, čemu jste se ode mě naučili, co jste ode mě převzali, ode mě slyšeli a na mně viděli. A Bůh, dárce pokoje, bude s vámi.



EVANGELIUM Mt 21,33-43

Slova svatého evangelia podle Matouše.

Ježíš řekl velekněžím a starším lidu:
    "Poslyšte toto podobenství: Byl jeden hospodář a ten vysázel vinici. Obehnal ji plotem, vykopal v ní jámu pro lis a vystavěl strážní věž, pronajal ji vinařům a vydal se na cesty. Když se přiblížilo vinobraní, poslal k vinařům své služebníky vyzvednout z ní výtěžek. Ale vinaři jeho služebníky popadli, jednoho zbili, druhého zabili, třetího ukamenovali. (Hospodář) poslal tedy jiné služebníky, ještě ve větším počtu než poprvé, ale naložili s nimi zrovna tak.
    Naposled k nim poslal svého syna; myslel si: 'Na mého syna budou mít ohled.'
    Když však vinaři uviděli syna, řekli si mezi sebou: 'To je dědic. Pojďte, zabijme ho, a jeho dědictví bude naše!' A popadli ho, vyhnali ven z vinice a zabili. Až pak přijde pán té vinice, co asi s těmi vinaři udělá?"
    Odpověděli mu: "Krutě ty zlosyny zahubí a svou vinici pronajme jiným vinařům, kteří mu budou ve svůj čas odvádět výtěžek."
    Ježíš jim řekl: "Nečetli jste nikdy v Písmě: 'Kámen, který stavitelé odvrhli, stal se kvádrem nárožním. Učinil to Pán a v našich očích je to podivuhodné?' Proto vám říkám: Vám bude Boží království odňato a bude dáno národu, který ponese jeho ovoce.

________________________________________________________

Slůvko pro děti:

Svatý Pavel ve svém listě Filipanům, který jsme slyšeli ve druhém čtení, říká O nic nemějte starost! To se mu to říká! Každý z nás máme o něco starost; každý z nás, velkých nebo malých, máme obavy, jak něco dopadne: u vás, děti, to může být třeba písemka z matiky, a já třeba teď přemýšlím o tom, jestli se nám podaří do konce roku dodělat opravu našeho starého bočního oltáře, aby nám na to pak z kraje nebo z města přispěli. 

Pavel ale pak říká důležitou věc: Ale ve všem předkládejte Bohu své potřeby v modlitbě a prosbě s děkováním. Pak Boží pokoj, který převyšuje všecko pomyšlení, uchrání vaše srdce a vaše myšlenky v Kristu Ježíši. Můžeme si dělat starosti o hodně věcí, ale když si řekneme: Pane Bože, já ti tu starost dávám, ty se o to jistě postaráš,  tak určitě poznáme, že to tak je – a poznáme taky, že se o hodně věcí opravdu nemusíme bát.

 Milí bratři a sestry,

 Dnešní promluvu začnu odkazem na novou apoštolskou exhortaci Laudate Deum, která vyšla o letošním čtvrtém říjnu, svátku svatého Františka z Assisi, jako aktualizace osm let staré encykliky Laudato Sí o ochraně Země - našeho společného domova. V článku 6 tohoto dokumentu hovoří papež František o biblických motivech péče o stvoření - mimo jiné následující pasáží, která velmi souvisí s texty dnešní neděle:

 ‚Bible nám říká: Bůh viděl vše, co učinil, a hle, bylo to velmi dobré (Gn 1:31). Hle, Hospodinu, tvému Bohu, patří nebe a nebesa nebes, země i vše, co je na ní (Dt 10:14). Tak je nám také řečeno: Země se nesmí prodávat natrvalo, neboť patří mně. Vy jste pro mne jen cizinci a přistěhovalci (Lv 25:23).‘

 Dnešní evangelium - a v něm takzvané podobenství o zlých vinařích - je právě o tomto: Pán vinice s velkou láskou a péčí založí vinici: ochrání ji plotem a postaví strážní věž proti zlodějům, vykope lis v naději na velkou úrodu. Pak najme vinaře - a doufá, že se s podobnou láskou a péčí budou o jeho vinici starat, protože jiný přístup k tomu, co sám s láskou uvedl v existenci, si vlastně nedokáže představit. Kdyby po návratu našel svou vinici dobře udržovanou a opečovanou, jistě by se vinařům královsky odměnil.

Jenomže ti vinaři se chovají, jako by vinici neměli v nájmu, ale ve svém vlastnictví. Majitel vinice k nim pravidelně posílá ty, kteří jim mají připomenout, že jsou jen správci, nikoli majitelé - a všichni tito poslové skončí špatně, právě proto, že si najatí vinaři až příliš zvykli na pocit, že vinice je vlastně jejich a že si na ní mohou dělat, co chtějí. Nakonec pán vinice pošle svého vlastního syna - s milosrdnou myšlenkou, že vinaři snad přece nejsou tak špatní: Na mého syna budou mít přece ohled. Jenže vinaři vycítí příležitost, že vinice, kterou si de facto již přivlastnili, se může skutečně stát jejich vlastní: ,To je dědic. Pojďte, zabijme ho, a jeho dědictví bude naše!'

 Velice podobnou výpověď najdeme v Písmu již ve Starém Zákoně, v knize proroka Ezechiele; v obrazu, kterému Boží lid Izraele podobně dobře rozuměl - tentokrát nikoli ze života pěstitelů vinné révy, ale pastýřů ovcí: Synu člověka, prorokuj proti pastýřům Izraele, prorokuj a řekni, jim: Pastýři, tak praví Pán, Hospodin: Běda pastýřům Izraele, kteří pásli sami sebe! Či neměli pastýři pást své stádo? Sytili jste se mlékem, odívali vlnou, vykrmená zvířata jste si zabíjeli, ale stádo jste nepásli. Neposílili jste, co bylo slabé, neuzdravili jste nemocné, neobvázali jste, co bylo zraněné, nepřivedli zpět, co bylo rozptýlené, nehledali ztracené, násilím jste ovládali silné. Rozprchly se ovce bez pastýře, staly se potravou veškeré divoké zvěři. Mé stádo se rozprchlo a bloudí po všech horách, po všech vysokých pahorcích, po celé širé zemí se rozprchlo mé stádo, a nikdo ho nehledá, nikdo se po něm neptá! (Ez 34, 2-6).

 V téhle souvislosti jsem si vzpomněl na jeden hudební hit přelomu tisíciletí - píseň, kterou v roce 2003 napsala britská zpěvačka s předlouhým jménem Florian Cloud de Bounevialle O'Malley Armstrong, jež se raději rozhodla vystupovat pod kratičkou uměleckou přezdívkou Dido. Ta píseň se jmenuje Life for rent – Život k pronájmu; a jako refrén se v něm opakuje věta Nothing I have is really mine. Nic z toho, co mám, mi vlastně nepatří.

 Všechno, co máme, je vlastně půjčené, neboť to patří Otci, který to s láskou uvedl v existenci. Naše planeta není vlastně naše, máme ji jen svěřenou, abychom se o ni starali. Naše rodiny a naše děti nejsou v pravém slova smyslu naše vlastní; jsou nám svěřeny, abychom je milovali a pečovali o ně, abychom je vedli k plnosti života a lásky ve svobodě. Naše církev není naše, ale Kristova, patří Jemu, je to vinice Páně - a my všichni, nejen my kněží a biskupové, jsme spoluzodpovědní za ni a za její budoucnost. Není nám dovoleno, abychom si ji přivlastnili a používali ji například jako nástroj k vedení kulturních válek. A takto bychom mohli pokračovat ještě dlouho…

 Kdybychom ovšem s poselstvím dnešního evangelia skončili zde, asi bychom dnešní bohoslužbu opouštěli nepříliš povzbuzeni, spíše s vědomím tíže odpovědnosti, jež na nás spočívá.   Jenže podobenství o zlých vinařích končí dialogem: Ježíš se svých posluchačů – velekněží a starších lidu – ptá:  Až pak přijde pán té vinice, co asi s těmi vinaři udělá? A oni mu odpovídají tak, jak jsou zvyklí z lidského světa. Krutě ty zlosyny zahubí a svou vinici pronajme jiným vinařům, kteří mu budou ve svůj čas odvádět výtěžek. Zločin zaslouží trest. Ježíš jim však na jejich odpověď neříká jednoznačné ano, máte pravdu, tak se stane. Odpovídá citátem ze Žalmu 118, jehož refrénem je  verš Jeho milosrdenství trvá na věky: Kámen, který stavitelé odvrhli, stal se kvádrem nárožním. Bůh jedná jinak než člověk, největší lidské selhání mění v požehnání; syna, jehož zlí vinaři zabili, činí pramenem Života.