29. neděle v mezidobí A 2023

1. ČTENÍ Iz 45,1.4-6

Čtení z knihy proroka Izaiáše.

    Toto praví Hospodin svému pomazanému Kýrovi, kterého jsem vzal za pravou ruku, abych mu podmanil národy, abych odpásal bedra králů, abych před ním otevřel vrata, aby žádná brána nezůstala uzavřena: "Pro svého služebníka Jakuba, pro Izraele, svého vyvoleného, zavolal jsem tě jménem, poctil jsem tě, i když jsi mě neznal.
    Já jsem Hospodin, jiný není, není Bůh mimo mne. Přepášu tě, i když mě neznáš, aby se poznalo od východu slunce i od západu, že mimo mne jiný není. Já jsem Hospodin, a nikdo jiný (není Bohem).



Žl 96 (95), 1+3. 4-5. 7-8. 9-10a+c Odp.: 7b
Odp.: Vzdejte Hospodinu slávu a moc!

Zpívejte Hospodinu píseň novou, zpívejte Hospodinu, všechny země! Vypravujte mezi pohany o jeho slávě, mezi všemi národy o jeho divech.
Odp.
Neboť Hospodin je veliký a velmi hodný chvály, je třeba se ho bát více nežli všech bohů. Neboť všichni bohové pohanů jsou výmysly, Hospodin však stvořil nebe.
Odp.
Vzdejte Hospodinu, rodiny národů, vzdejte Hospodinu slávu a moc, vzdejte Hospodinu slávu, hodnou jeho jména. Přineste oběť a vstupte do jeho nádvoří.
Odp.
V posvátném rouchu klaňte se Hospodinu! Třeste se před ním, všechny země! Hlásejte mezi pohany: Hospodin kraluje, národy řídí podle práva.
Odp.



2. ČTENÍ 1Sol 1,1-5b

Čtení z prvního listu svatého apoštola Pavla Soluňanům.

    Pavel, Silván a Timotej soluňské církevní obci, která je ve spojení s Bohem Otcem a s Pánem Ježíšem Kristem. Milost vám a pokoj!
    Stále děkujeme Bohu za vás za všechny, když si vás připomínáme ve svých modlitbách. Před naším Bohem a Otcem vzpomínáme bez přestání, jak je vaše víra účinná, láska obětavá a naděje v našeho Pána Ježíše vytrvalá.
    Víme o vašem vyvolení, bratři Bohem milovaní. Když jsme vám přinesli evangelium, nebyla to jen pouhá slova, naopak: bylo to provázeno projevy moci, činností Ducha svatého a hlubokým přesvědčením.



EVANGELIUM Mt 22,15-21

Slova svatého evangelia podle Matouše.

    Farizeové odešli od Ježíše a uradili se, jak by ho chytili za slovo.
    Poslali k němu své učedníky zároveň s herodovci, aby mu řekli: "Mistře, víme, že jsi pravdomluvný, a že učíš cestě k Bohu podle pravdy. Nedbáš lidských ohledů, nehledíš totiž na to, čím kdo je. Pověz nám tedy: Co myslíš, je dovoleno platit daň císaři, nebo ne?"
    Ježíš prohlédl jejich zlý úmysl a odpověděl: "Co mě pokoušíte, pokrytci? Ukažte mi peníz, kterým se platí daň!" Podali mu denár.
    Zeptal se jich: "Čí je to obraz a nápis?" Odpověděli: "Císařův."
    Tu jim řekl: "Dávejte tedy, co je císařovo, císaři, a co je Boží, Bohu."

_______________________________________________________

 

Slůvko pro děti: 

Milé děti, ve scénce z biblických postaviček vidíme Ježíše, který ukazuje farizeům denár: minci, na které je portrét císaře. Aby to bylo názornější, tak vpředu máte ten peníz zvětšený - některé mince z Ježíšovy doby se totiž dochovaly až dodneška. Jsou podobné, jako třeba mince, kterými se platí dnes ve Velké Británii: je na nich z boku portrét královny Alžběty - nebo teď už krále Karla - a kolem je nápis Král Karel třetí a třeba Dvě libry.

 Pokud ten peníz už dlouho nekoloval a obraz císaře na něm nebyl setřený, tak každý viděl, že ta mince patří císaři. Ne že by mu patřily všechny peníze v říši, ale bylo jasné, že tam, kde se s nimi platí, je území římské říše a vládne tam císař. A na nás by mělo být podobně vidět, že patříme Pánu Ježíši.  Že tam, kde jsme, má s námi přicházet království Jeho lásky: doma, ve škole, nebo mezi kamarády.

Milí bratří a sestry,

 Dnešní čtení se již určitým způsobem vztahují k tomu, co budeme slavit za něco více než měsíc jako závěr letošního liturgického roku – ke slavnosti Ježíše Krista Krále. Možná nejlépe je tahle souvislost patrná na slovech dnešního žalmu: Hospodin kraluje, národy řídí podle práva.

 Farizeové chtějí v evangeliu Ježíše - jako obvykle - chytit do pasti. Předkládají mu aporii, neřešitelný problém. Pokud by schválil placení daně, dal by najevo, že římskou okupaci Judeje považuje za legitimní, což by si farizeové vysvětlili jako akt bezbožnosti a důkaz, že Ježíš není Mesiáš. Pokud by řekl ne, měl by na krku obvinění z podněcování ke vzpouře, neboť Herodovi přívrženci by ho šli okamžitě udat. Ježíš ale dělá věc, jež je přesně v souladu s jeho svobodou a vědomím Otcovy moci - svým výrokem dává najevo, že římská nadvláda nad Izraelem je sice skutečností, avšak relativní a předposlední, a tudíž něco, co není třeba přeceňovat. Absolutní a konečná je jen vláda Hospodinova.  Peníz, jímž se platí daň, je možná císařův, ale Boží lid císaři nepatří - patří Hospodinu, který si jej s láskou vyvolil, dovedl jej do zaslíbené země a přes všechny dějinné peripetie ho neopustil a stál při něm.

 Vědomí relativity a dočasnosti jakékoli formy lidské vlády - a na druhé straně vědomí toho, že opravdový vládce nad dějinami je Kristus - nám přináší útěchu ve chvílích, kdy máme pokušení si zoufat, jak nedobře si my lidé své věci spravujeme. Je to naše víra, která osvobozuje od přílišného zármutku z toho, jak funguje či nefunguje politika, jak ve světě neustále vznikají válečné konflikty, jak se prosazují lidé bez skrupulí a bez charakteru, jak se rozmáhá šíření dezinformací. Věříme - i když někdy, tváří v tvář skutečnosti, je to opravdu holá víra - že Hospodin kraluje a národy řídí podle práva: a je to král milosrdný, plný lásky, ten, kterému záleží nejvíc na těch, jež současná společnost často odsouvá na okraj. Je to král absolutně spravedlivý; král, který netouží po moci, protože stvořil všechno a vše je jeho vlastnictvím.  A nakonec, je to král, který si může použít - a také použije - i každou formu lidské vlády; i takovou, která s ním vůbec nepočítá. Přesně jako si použil perského krále Kýra k vysvobození svého lidu z babylónského zajetí.

 Toto hluboké vědomí Boží prozřetelnosti a Boží vlády dávalo svobodu těm, kteří se ve víře statečně postavili jakékoli totalitní moci, jež se v historii lidstva vyskytla. A může ji dát i nám dnes. V této víře můžeme dát císaři, co je jeho - tedy neuzavírat se do ghetta a podílet se na rozvoji společných věcí. Avšak máme zároveň svobodu nedávat více, nespoléhat se tedy přespříliš na světskou moc a nestavět člověka a jeho dílo na piedestal.  Patříme Kristu, patříme do Boží rodiny milovaných dětí. A tak jen Jemu můžeme odevzdávat samy sebe a naše životy.