30. neděle v mezidobí A 2023

1. ČTENÍ Ex 22,20-26

Čtení z druhé knihy Mojžíšovy.

Toto praví Hospodin:
    "Nesužuj přistěhovalce a neutiskuj ho, neboť sami jste byli přistěhovalci v egyptské zemi.
    Neubližujte vdově a sirotku. Kdybys jim ublížil, že by si mně stěžovali, uslyším jejich stížnost, můj hněv vzplane, zahubím vás mečem, a vaše ženy budou vdovami a vaši synové sirotky.
    Půjčíš-li peníze někomu z mého lidu, chudákovi, který bydlí vedle tebe, nechovej se k němu jako lichvář. Nežádej od něho úrok. Vezmeš-li si jako zástavu plášť svého bližního, vrať mu ho do západu slunce. Je to pro něho jediná pokrývka, plášť pro jeho tělo. V čem by měl spát? Bude-li si mně stěžovat, uslyším ho, neboť jsem soucitný."




Žl 18 (17), 2-3a. 3bc-4. 47+51ab Odp.: 2
Odp.: Miluji tě, Hospodine, má sílo!

Miluji tě, Hospodine, má sílo, Hospodine, má skálo, mé útočiště, zachránce můj!
Odp.
Můj Bože, má skálo, na niž se utíkám, můj štíte, rohu mé spásy, ochrano má! Budu vzývat Hospodina, jemuž náleží chvála, a od svých nepřátel budu vysvobozen.
Odp.
Ať žije Hospodin, požehnána bud' moje Skála, sláva bud' Bohu, mému spasiteli! Veliká vítězství jsi popřál svému králi, dáváš přízeň svému pomazanému.
Odp.




2. ČTENÍ 1Sol 1,5c-10

Čtení z prvního listu svatého apoštola Pavla Soluňanům.

Bratři a sestry!
    Vy sami víte, jak jsme se chovali mezi vámi kvůli vám. A vy jste napodobovali nás i Pána, přijali jste nauku, třeba v mnohém soužení, s radostí Ducha svatého, takže jste se stali vzorem pro všechny věřící v Makedonii a Achaji.
    Od vás se přece slovo Páně rozšířilo nejen po Makedonii a Achaji, ale i po všech místech se roznesla zpráva o tom, že jste uvěřili v Boha, takže my o tom už nemusíme nic říkat. Vždyť tam lidé sami o tom vypravují, jakého přijetí se nám u vás dostalo a jak jste se od model obrátili k Bohu, abyste sloužili Bohu živému a pravému a vyčkávali z nebe jeho Syna, kterého vzkřísil z mrtvých, totiž Ježíše; ten nás vysvobozuje od blížícího se (Božího) hněvu.




EVANGELIUM Mt 22,34-40

Slova svatého evangelia podle Matouše.

   Když se farizeové doslechli, že Ježíš umlčel saduceje, shromáždili se u něho a jeden z nich, znalec Zákona, ho chtěl přivést do úzkých, a zeptal se: "Mistře, které přikázání je v Zákoně největší?"

    Odpověděl mu: "'Miluj Pána, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí.' To je největší a první přikázání. Druhé je podobné: 'Miluj svého bližního jako sám sebe.' Na těch dvou přikázáních spočívá celý Zákon i Proroci."

___________________________________________________________

 

Slůvko pro děti:

 

Milé děti,

V prvním čtení máme jedno přikázání z Mojžíšova zákona: "Nesužuj přistěhovalce a neutiskuj ho, neboť sami jste byli přistěhovalci v egyptské zemi“. A my bychom si to mohli přeložit do současného jazyka třeba takhle: až budeš mít někdy chuť se posmívat spolužákovi, vzpomeň si, jaké to je, když se druzí posmívají tobě.

 

Milí bratři a sestry,  

V dnešním evangeliu Ježíš vyslovuje své dvojí hlavní a nejdůležitější přikázání: 'Miluj Pána, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí‘, a 'Miluj svého bližního jako sám sebe‘. První čtení nám pak jistým způsobem ukazuje jednu z cest, kterou se můžeme lásce k Bohu a k bližnímu učit.

Dalo by se říci, že klíčové slovo prvního čtení je to, které se vyskytuje úplně na jeho konci: Hospodin stížnost chudáka uslyší, neboť je soucitný. České sloveso sou-cítit znamená mít pochopení a porozumění pro někoho, kdo prochází něčím obtížným; v jiných jazycích (třeba anglické com-passion) je ale důraz trochu jinde: soucit je spolu - trpení, spolu - pociťování těžkosti a bolesti.

Hospodin skrze Mojžíšův zákon nabádá svůj lid: "Nesužuj přistěhovalce a neutiskuj ho, neboť sami jste byli přistěhovalci v egyptské zemi. Tedy: až budete mít pokušení utlačovat přistěhovalce, vzpomeňte si, jak jste se sami cítili, když jste byli v egyptském otroctví, v cizí zemi, mezi cizím lidem, sužováni těžkou prací.

Další věta zní téměř jako hrozba: Budete-li ubližovat cizí vdově nebo sirotku, dopustím, že poznáte, jaké je být vdovou a sirotkem ve vašich vlastních rodinách.

Nakonec prorok popisuje situaci chudáka, který se nemá čím přikrýt, protože musel dát do zástavy věřiteli svůj plášť a ten mu ho nechce vrátit na noc: Je to pro něho jediná pokrývka, plášť pro jeho tělo. V čem by měl spát? Izraelité (jako národ se zkušeností pobytu na poušti) měli jistě silnou zkušenost s tím, jaké je to spát – či spíš nespat – v chladné noci špatně přikrytý.

Toto Slovo – nakolik je to možné – k nám tedy hovoří o smyslu našich životních těžkostí a trápení: získáváme skrze ně soucitné srdce. Když jsem sami zakusili nějakou nouzi, víme, jaké to je, a naše srdce se otevírá vůči tomu, který prožívá něco podobného. Když jsme měli sami zkušenost, dejme tomu, s nějakými psychickými problémy, nedíváme se už spatra na toho, kdo se s nimi léčí. Když jsme sami někdy upadli do nějakého velkého hříchu - a získali jsme zkušenost, jak je to snadné -, nesoudíme již někoho, komu se přihodilo něco podobného.

Přesně tohle má Pán na mysli, když vypráví své podobenství o dvou dlužnících: Onen první, kterému jeho pán odpustil astronomickou sumu, zakusil nejprve tíhu svého dluhu a následků, které by měla jeho neschopnost jej splatit: byl by prodán do otroctví s celou rodinou. Pak ale zakusil překvapující odpuštění; ale jeho srdce bylo tak zatvrzelé, že ani tahle zkušenost jej neproměnila a nevedla jej k soucitu s druhým, který dlužil jemu samému, ale zcela zanedbatelnou částku.

Zkušenost vlastního trápení, vlastních slabostí a hříchů nás tedy vede k soucitu s druhými, k tomu, abychom je dokázali opravdu mít rádi jako sebe, protože se do nich opravdu dokážeme vcítit. Avšak vede nás i k oné první části Ježíšova dvojitého hlavního přikázání, k větší lásce k Bohu. Právě v těžkostech života nejvíce vnímáme, že je opravdu soucitný a milosrdný, že nám stále odpouští; že v Ježíši bere všechny naše těžkosti a bolesti na sebe.