Slavnost Narození Páně 2022 - ve dne

1.  čtení  Iz 52,7-10 

Čtení z knihy proroka Izajáše.

 

Jak je krásné vidět na horách nohy posla, který přináší radostnou zprávu, který zvěstuje pokoj, hlásá blaho a oznamuje spásu, který praví Siónu: „Bůh tvůj kraluje!“ Slyš! Tvoji strážní pozdvihují hlas a jásají spolu, neboť vidí na vlastní oči, jak se Hospodin vrací na Sión. Radujte se a jásejte vespolek, jeruzalémské trosky, neboť Hospodin utěšil svůj lid, vykoupil Jeruzalém. Obnažil Hospodin své svaté rámě před očima všech národů a všechny končiny země uzří spásu našeho Boha!

Mezizpěv - Žl 98,1.2-3ab.3cd-4.5-6

Odp: Uzřely všechny končiny země spásu našeho Boha.

Zpívejte Hospodinu píseň novou,

neboť učinil podivuhodné věci.

Vítězství je dílem jeho pravice,

jeho svatého ramene.

Hospodin uvedl ve známost svou spásu,

před zraky pohanů zjevil svou spravedlnost.

Rozpomenul se na svou dobrotu a věrnost

Izraelovu domu.

Všechny končiny země uzřely

spásu našeho Boha.

Jásejte Hospodinu, všechny země,

radujte se, plesejte a hrejte!

Hrejte Hospodinu na citeru,

na citeru a s doprovodem zpěvu,

za hlaholu trub a rohů,

jásejte před králem Hospodinem.

2. čtení - Žid 1,1-6

Čtení z listu Židům.

Mnohokrát a mnoha způsoby mluvil Bůh v minulosti k našim předkům skrze proroky. V této poslední době však promluvil k nám skrze svého Syna. Jeho ustanovil dědicem všeho a skrze něj také stvořil svět. On je odlesk jeho (božské) slávy a výrazná podoba jeho podstaty, on všechno udržuje svým mocným slovem. Když vykonal očistu od hříchů, zasedl na výsostech po pravici (Boží) velebnosti a stal se o to vznešenějším než andělé, oč je převyšuje svou důstojností, které se mu trvale dostalo. Vždyť komu z andělů kdy (Bůh) řekl: `Ty jsi můj syn, já jsem tě dnes zplodil'? A dále: `Já mu budu otcem a on mi bude synem.' A až bude opět uvádět svého Prvorozeného na svět, řekne: `Ať se mu klanějí všichni Boží andělé!'

  

Evangelium - Jan 1,1-18

Začátek svatého evangelia podle Jana.

Na počátku bylo Slovo a to Slovo bylo u Boha a to Slovo byl Bůh. To bylo na počátku u Boha. Všechno povstalo skrze ně a bez něho nepovstalo nic, co jest. V něm byl život a ten život byl světlem lidí. To světlo svítí v temnotě a temnota ho nepohltila. Byl člověk poslaný od Boha, jmenoval se Jan. Přišel jako svědek, aby svědčil o tom světle, aby všichni uvěřili skrze něho. On sám nebyl tím světlem, měl jen svědčit o tom světle. Bylo světlo pravé, které osvěcuje každého člověka; to přicházelo na svět. Na světě bylo a svět povstal skrze ně, ale svět ho nepoznal. Do vlastního přišel, ale vlastní ho nepřijali. Všem, kdo ho přijali, dal moc stát se Božími dětmi, těm, kdo věří v jeho jméno, kdo se zrodili ne z krve, ani z vůle těla, ani z vůle muže, ale z Boha. A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Viděli jsme jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn, plný milosti a pravdy. Jan o něm vydával svědectví a volal: "To je ten, o kterém jsem řekl: 'Ten, který přijde po mně, má větší důstojnost, neboť byl dříve než já.'" Všichni jsme dostali z jeho plnosti, a to milost za milostí. Neboť Zákon byl dán skrze Mojžíše, milost a pravda přišly skrze Ježíše Krista. Boha nikdo nikdy neviděl. Jednorozený Syn, který spočívá v náručí Otcově, ten (o něm) podal zprávu.

_______________________________________________________

 

 

Slůvko pro děti:

 

Milé děti,

 

V dnešním evangeliu jsme mnohokrát slyšeli slovo světlo. Celý advent jsme měli doma i v našem kostele adventní věnec, který postupem času svítil čím dál víc, na začátku prosince svítila jen jedna svíčka, ale minulý týden už čtyři. A dneska jsme se dočkali toho, co nám naznačuje světlo svíček na adventním věnci - narození Ježíše, který je světlo našeho života.

 

Milí bratří a sestry,

Jedna z nejsilnějších vzpomínek, které mám v souvislosti s biblickými texty čtenými okolo slavnosti Narození Páně, je paradoxně z doby zcela mimo vánoční období. Někdy ve školním roce 2006/07- už nevím, zda to bylo v letním nebo zimním semestru – jsme na Papežské Lateránské univerzitě v Římě s ostatními českými a moravskými bohoslovci z římské koleje Nepomucenum absolvovali kurz výkladu Nového zákona s profesorem Romanem Pennou. V rámci něj jsme se podrobněji zabývali druhou kapitolou evangelia svatého Lukáše, ze které je i ono nám nejznámější, nejdražší a v kultuře českých Vánoc nejdůležitější evangelium; to, které jsme četli na půlnoční bohoslužbě  - evangelium o tom, jak Svatá rodina musela jít z Nazareta do Betléma, jak tam nenašli slušné ubytování a museli vzít zavděk stájí, a jak anděl pak probudil pastýře a zvěstoval jim, že se právě narodil Spasitel.

Profesor Romano Penna nejprve hovořil o tom, že evangelista Lukáš (a také Matouš, který rovněž hovoří o Ježíšově narození v Betlémě v souvislosti s návštěvou tří mudrců od Východu) situují Ježíšovo narození do Betléma, aby se zdůraznilo, že je z rodu krále Davida - jehož otec Jesse byl Betléman, a David sám v Betlémě vyrostl - a že je to tedy podle starozákonních předpovědí skutečný Mesiáš. Takže je možné, řekl profesor Penna pak, že Ježíš se v Betlémě vlastně nenarodil. Pak se odmlčel; a v posluchárně zavládlo na čtvrt či půl minuty naprosté ticho. Vzpomínám si, že jsme tam tenkrát byli studenti z Evropy, Asie a latinské Ameriky - a všichni jsme unisono absolutně ztichli, že by bylo slyšet padnout i pověstný špendlík. Profesor Penna se pak rozhlédl po třídě a s úsměvem prohlásil: Hroutí se vám svět?

Tím, co jsem nyní řekl, nemá být zpochybněno, že se Ježíš opravdu narodil v Betlémě - je to dost pravděpodobné, protože mimo svědectví Písma existuje prastará tradice, a tu je dobré brát vážně. Ale myslím, milí bratři a sestry, že tento malý příběh z mých římských studentských let nám dobře ukazuje, co je opravdovou podstatou křesťanských Vánoc a naší vánoční radosti. Vánoční evangelium z druhé kapitoly svatého Lukáše, které čteme vždycky o vigilii narození Páně, máme s Vánocemi mnohem silněji spojené než to Janovo, co se čte o slavnosti Narození Páně ve dne; máme je před očima vždy, když stavíme betlém v kostele, doma nebo ve veřejném prostoru někde na náměstí nebo na návsi; připomene se nám vždy, když dostaneme vánoční přání s Ježíškem, Marií a Josefem, volkem a oslíkem, betlémskou hvězdou a pastýři. Ale podstatu křesťanských Vánoc vystihuje mnohem více právě dnešní evangelium z prologu svatého Jana, kde není ani zmínka o jeslích, o volkovi, oslíkovi a pastýřích. Okolnosti Ježíšova narození nejsou důležitější než to hlavní; to, že se nám Ježíš narodil  - jako Bůh a člověk, že se Slovo stalo tělem, že Bůh se nám v Ježíši Kristu zjevil, jaký je - jako Láska a Milosrdenství, že nám stal neodvolatelně a provždy blízkým, že přijal náš lidský úděl, že je Bůh s námi.