4. neděle adventní A 2022 

1. ČTENÍ Iz 7, 10-14

Čtení z knihy proroka Izaiáše.

    Hospodin promluvil k Achazovi (skrze proroka Izaiáše) "Vyžádej si znamení od Hospodina, svého Boha, ať hluboko v podsvětí, či nahoře na výšinách! "
    Achaz však řekl: "Nebudu žádat, nebudu pokoušet Hospodina."
    Tu pravil Izaiáš: "Slyšte tedy, Davidův dome! Nestačí vám omrzovat lidi, že omrzujete i mého Boha? Proto vám dá znamení sám Pán: Hle, panna počne a porodí syna a dá mu jméno Emanuel (to je 'Bůh s námi')."



Žl 24 (23), 1-2.3-4ab.5-6 Odp.: srv. 7c+10b

Odp.: Ať vejde Hospodin, on je král slávy!
Hospodinu náleží země i to, co je na ní, svět i ti, kdo jej obývají. Neboť on jej založil nad moři, upevnil ho nad proudy vod.
Odp.
Kdo smí vystoupit na Hospodinovu horu, kdo smí stát na jeho svatém místě? Ten, kdo má nevinné ruce a čisté srdce, jehož duše nebaží po marnosti.
Odp.
Ten přijme požehnání od Hospodina, odměnu od Boha, svého spasitele. To je pokolení těch, kdo po něm touží, kdo hledají tvář Jakubova Boha.
Odp.



2. ČTENÍ Řím 1, 1-7

 Čtení z listu svatého apoštola Pavla Římanům.

    Pavel, služebník Ježíše Krista, povolaný za apoštola, určený k hlásání radostné zvěsti. Bůh ji už předem slíbil ústy svých proroků ve svatém Písmě o svém Synu. Ten pochází jako člověk z rodu Davidova, duchem svatosti se prokázal jako mocný Boží 'Syn tím, že vstal z mrtvých: Ježíš Kristus, náš Pán. Od něho jsme dostali milost i apoštolské poslání, abychom na oslavu jeho jména přivedli k ochotnému přijetí víry všecky národy. K nim patříte i vy, protože si vás Ježíš Kristus povolal.
    Všem v Římě, které Bůh miluje a které povolal do stavu svatých: milost vám a pokoj od Boha, našeho Otce, a od Pána Ježíše Krista.



EVANGELIUM Mt 1, 18-24

Slova svatého evangelia podle Matouše. 

S narozením Ježíše Krista to bylo takto:
    Jeho matka Maria byla zasnoubena s Josefem. Ale dříve než spolu začali bydlet, ukázalo se, že počala z Ducha svatého. Protože její muž Josef byl spravedlivý a nechtěl ji vydat pohaně, rozhodl se tajně se s ní rozejít.
    Když už to chtěl udělat, zjevil se mu ve snu anděl Páně a řekl: "Josefe, synu Davidův, neboj se k sobě vzít svou manželku Marii. Vždyť dítě, které počala, je z Ducha svatého. Porodí syna a dáš mu jméno Ježíš; on totiž spasí svůj lid od hříchů." To všecko se stalo, aby se naplnilo, co řekl Pán ústy proroka: 'Hle, panna počne a porodí syna a dají mu jméno Emanuel,' to znamená 'Bůh s námi'.
    Když se Josef probudil ze spánku, udělal, jak mu anděl Páně přikázal: vzal svou ženu k sobě.

________________________________________________________________________

Slůvko pro děti:

 Milé děti,

Dnešní scénka z biblických postaviček je trochu jako komiks se dvěma okénky. Nejdřív vidíme svatého Josefa, jak spí – možná byl unavený, protože se hodně trápil tím, co se o Marii doslechl. Vůbec si s tím nevěděl rady. Ale když o tom přemýšlel, tak vymyslel řešení, které sice nebylo v Božím plánu, ale byl to důkaz, že Josef je dobrý člověk a má Marii moc rád. A tak za ním přišel ve snu anděl a vysvětlil mu, jak to vlastně je – a jak vidíme v tom druhém výjevu, dopadlo to dobře: Josef si vzal Marii k sobě.

 

Milí bratři a sestry,

Když jsem si pročítal dnešní evangelium, napadlo mne, proč vlastně Boží posel nepřišel za Josefem ještě předtím, než navštívil jeho snoubenku. Kdyby měl Josef od počátku o Mariině těhotenství jasno, asi by byl ušetřen velkého dilematu.

Když se Josef dozvěděl, že jeho snoubenka čeká dítě, byl najednou v situaci, ve které vlastně nebylo žádné optimální lidské řešení. Kdyby vyšlo veřejně najevo, že Maria čeká dítě a on není otec, vystavil by ji nejen pohaně, ale pravděpodobně i ukamenování. Ale on měl svou snoubenku rád, i když ho možná opravdu mohly přepadnout pochyby o její věrnosti. Nechtěl, aby takto skončila, a tak se rozhodl udělat to, co se mu v dané chvíli zdálo, že bude pro ni nejlepší. A hned vzápětí se mu ve snu zjevuje anděl Gabriel a Josef se dozvídá pravý smysl této události a zároveň to, co je pro něj a pro Marii v Božím plánu: Neboj se k sobě vzít svou manželku Marii. Vždyť dítě, které počala, je z Ducha svatého. Porodí syna a dáš mu jméno Ježíš; on totiž spasí svůj lid od hříchů."

V našem životě jsme, bratři a sestry, postavení čas od času před životní události, které naprosto nechápeme a naprosto nevíme, jak se při nich zachovat. Možná hledáme radu u přátel nebo u někoho, kdo nás duchovně doprovází; možná se v modlitbě naléhavě tážeme přímo Pána a snažně prosíme o dar Ducha moudrosti – ale stejně nakonec na nic kloudného nepřijdeme. Často to souvisí právě s tajemstvím druhé osoby; právě tak, jako se Josef trápil nad zvláštním těhotenstvím své snoubenky, i my si děláme starosti o někoho blízkého, kterého třeba najednou nemůžeme pochopit, protože se začal chovat úplně jinak než předtím. Rodiče dospívajících dětí by o tom mohli vyprávět své. A dobrá rada by byla nad zlato, kdyby ovšem nějaká byla k mání. 

Přesto však existuje cosi, co lze v jakékoli podobné situaci uplatnit, cosi, čím určitě nikdy nic nezkazíme a nezmýlíme se. Je to Ježíšovo dvojjediné přikázání lásky k Bohu a ke druhým lidem. Josef byl muž spravedlivý – tedy biblickým slovníkem ten, kdo ctí Hospodina a jedná podle jeho zákona – a vůči Marii se zachová s maximální možnou mírou lásky a respektu. Kdyby Marii vydal pohaně, zůstal by podle starozákonní etiky spravedlivým, neboť by stále  jednal v mantinelech Zákona. Jenomže Josefova spravedlnost je již novozákonní – Josef jedná podle toho, co později jeho adoptivní syn nazve největším a prvním přikázáním.

 A tak všechno dopadne dobře, Josef za daných okolností zachová přístup lásky, která nehledá sebe a svůj vlastní prospěch – a právě proto, že měl tento postoj, se mu nakonec zjeví Boží vůle, objeví smysl i správné řešení oné situace, kterou zprvu nechápal. Kdyby za ním anděl Gabriel přišel dříve než za jeho snoubenkou, možná by mu bylo všechno jasné od začátku a věci by byly jednodušší - jenže v tom případě by se Josef nemohl osvědčit jako skutečně spravedlivý muž.