22. neděle v mezidobí C 2022

 

1. ČTENÍ Sir 3,19-21.30-31(řec.17-18.20.28-29)

Čtení z knihy Sirachovcovy.

   Synu, dělej své práce v skromnosti, a budeš milován bohumilými lidmi. Čím jsi větší, tím. víc se pokořuj, a před Pánem nalezneš milost. Neboť veliká je moc Pána, je slaven pokornými lidmi.
   Pro ránu domýšlivce není uzdravení, neboť se v něm uchytilo ošklivé býlí. Rozumné srdce chápe poučné výroky, moudrý člověk touží po pozorných posluchačích.

Žl 68(67),4-5ac.6-7ab.10-11
Odp.: Bože, ve své dobrotě ses postaral o chudáka.

Spravedliví se radují, jásají před Bohem a veselí se v radosti. Zpívejte Bohu, velebte jeho jméno, jeho jméno je Hospodin.
Odp.
Otec sirotků, ochránce vdov je Bůh ve svém svatém příbytku. Bůh zjednává opuštěným domov, vězně vyvádí k šťastnému životu.
Odp.
Seslal jsi hojný déšť, Bože, na své dědictví, vzkřísils je, když zemdlelo. Usadilo se v něm tvoje stádce, ve své dobrotě ses postaral o chudáka, Bože!
Odp.

2. ČTENÍ Žd 12,18-19.22-24a

Čtení z listu Židům.

Bratři a sestry!
   Nepřistoupili jste k hmotné hoře, z které šlehal oheň a která byla zahalena mračnou temnotou a bouří, a při tom za zvuku trouby byly prohlášeny předpisy. Když to všechno Izraelité slyšeli, zdráhali se poslouchat a prosili, aby (Bůh) už k nim nemluvil.
   Vy však jste přistoupili k hoře Siónu a k městu živého Boha, k nebeskému Jeruzalému: ke vznešenému shromáždění obrovského množství andělů a k obci prvorozenců, kteří jsou zapsáni v nebi; (přistoupili jste) k soudci, Bohu všech, k duším spravedlivých, kteří už dosáhli cíle, a k Ježíši, prostředníku nové smlouvy.

EVANGELIUM Lk 14,1.7-14

Slova svatého evangelia podle Lukáše.

   Když Ježíš přišel v sobotu do domu jednoho z předních farizeů, aby tam pojedl, dávali si na něj pozor.
   On si všiml, jak si hosté vybírají přední místa. Řekl jim tedy toto poučení: "Až budeš od někoho pozván na svatební hostinu, nesedej si na přední místo. Mohl by být od něho pozván někdo vzácnější než ty, a ten, kdo pozval tebe i jeho, by přišel a řekl ti: 'Uvolni mu místo!' Tu bys musel s hanbou zaujmout poslední místo.
   Ale když budeš pozván, jdi si sednout na poslední místo, takže až přijde ten, který tě pozval, řekne ti: 'Příteli, pojď si sednout dopředu!' To ti bude ke cti u všech, kteří budou s tebou u stolu. Neboť každý, kdo se povyšuje, bude ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen."
   Svému hostiteli pak řekl: "Když strojíš oběd nebo večeři, nezvi své přátele, ani bratry, ani příbuzné, ani bohaté sousedy, aby tě snad také nepozvali, a tak by se ti dostalo odměny. Ale když strojíš hostinu, pozvi žebráky a mrzáky, chromé a slepé.
   A budeš blahoslavený, protože oni ti to nemají čím odplatit. Dostaneš však odměnu při vzkříšení spravedlivých."

 _________________________________________________________________

Slůvko pro děti:

Milé děti,

Pán Ježíš nás všechny – děti i dospělé – může slovy dnešního evangelia přimět k přemýšlení, zda děláme dobré a správně věci z opravdové lásky, nebo pro něco jiného. Tak třeba pozvete kamaráda nebo kamarádku na narozeninovou oslavu; ale můžete to udělat vlastně proto, že až bude mít narozeniny zase on nebo ona, tak vás přece musí pozvat taky, jinak by to jemu nebo jí bylo přece trapné. Ale když toho kamaráda nebo kamarádku pozvete, a přitom vůbec nemyslíte na to, jestli vás pozve zase on nebo ona, tak to znamená, že ho nebo ji máte opravdu rádi.

 

Milí bratři a sestry,

Dnešní první čtení i evangelium mají velmi jasné hlavní téma - pokoru. Pokud bychom se však soustředili jen na ně, mohlo by z našeho zorného pole úplně vypadnout druhé čtení z listu Židům, které až tolik nehovoří o pokoře, ale spíše o poznání Boha a o setkání s ním.

Pasáž, kterou jsme slyšeli, pochází z druhé poloviny 12. kapitoly listu Židům; ta je uvozena větou Usilujte o pokoj se všemi a o svatost, bez které nikdo nespatří Pána. Verše 18 až 24, jež tvoří dnešní druhé čtení, jsou pak jakési srovnání dvou způsobů, jimiž můžeme Boha ‚spatřit‘, jak můžeme takové setkání prožít a zakusit. Zhruba řečeno je to ‚starozákonní‘ a ‚novozákonní‘ setkání.

Ono ‚starozákonní‘, které adresáti listu – křesťané ze židovství – velmi dobře znali, odkazuje k hoře Sinaji, kde se Mojžíš setkal s Hospodinem při exodu Božího lidu z Egypta do zaslíbené země. Bylo to setkání, které vyvolávalo hrůzu, a které vlastně ani nebylo pro každého: nikdo mimo Mojžíše se k hoře nemohl přiblížit, ani se jí nemohl dotknout, jinak by zemřel. Není vůbec divu, že se Izraelité, jak jsme slyšeli, zdráhali poslouchat a prosili, aby k nim Bůh už nemluvil.

Anonymní autor listu Židům pak – na dramatickém pozadí tohoto starozákonního výjevu – říká křesťanům ze židovství něco v tomto smyslu: Ale vy už nepřistupujete k hmotné hoře, ze které vycházejí hromy a blesky; pro vás už není setkání s Bohem něco, co má vyvolávat hrůzu, a z ní plynoucí otrockou poslušnost. Otrocká poslušnost si stejně nakonec přeje – ať už ve vztahu k Bohu nebo k lidským představeným – aby mi ten hrozný pán už konečně dal pokoj. Adresáti listu Židům si mají uvědomit, že jejich setkání s Bohem se odehrává v duchovním společenství všech shromážděných kolem Krista, na symbolické hoře Siónu, kde přebývá Ten, jenž je miluje a sjednal s nimi novou smlouvu skrze svou prolitou krev. Jako by chtěl autor listu sdělit: Už se nemusíte bát, už se nemusíte zdráhat slyšet Slovo, už si nemusíte přát, aby k vám Bůh už nemluvil, protože on je ve skutečnosti jiný, než jak se to jevilo dříve. Je to ozvěna slov čtvrté kapitoly prvního listu svatého Jana: Láska nezná strach; dokonalá láska strach zahání, vždyť strach působí muka, a kdo se bojí, nedošel dokonalosti v lásce.