5. neděle postní C 2022

1. ČTENÍ Iz 43,16-21

Čtení z knihy proroka Izaiáše.

  Tak praví Hospodin, který vytvořil v moři cestu, v mocných vodách stezku, který (k soudu) vyvedl vozy i koně, vojsko i silné reky; všichni spolu leží, již nevstanou, jako knot zhasli, dohořeli: "Nevzpomínejte na věci minulé, nedbejte na to, co se dávno stalo! Hle, činím věci nové, teď již vzcházejí, což to nepoznáváte? Cestu vytvořím na stepi a stezky na poušti. Divoká zvěř mě oslaví, šakalové a pštrosi, že jsem dal vodu na stepi, řeky na poušti, abych napojil svůj lid, svého vyvoleného, lid, který jsem stvořil pro sebe, který bude hlásat mou chválu."



Žl 126 (125),1-2ab.2cd-3.4-5.6 Odp.: 3
Odp.: Velkou věc s námi udělal Hospodin, naplnila nás radost.

Když Hospodin přiváděl siónské zajatce, byli jsme jako ve snách. Tehdy byla naše ústa plná smíchu a náš jazyk plný jásotu.
Odp.
Tehdy se říkalo mezi pohany: "Velkou věc s nimi udělal Hospodin!" Ano, velkou věc s námi udělal Hospodin, naplnila nás radost.
Odp.
Hospodine, změň náš osud, jako se mění údolí na jihu země. kdo sejí v slzách, žnout budou s jásotem
Odp.
Vycházejí s pláčem, když nesou semeno k setí: přijdou však s jásotem a přinesou své snopy.
Odp.



2. ČTENÍ Flp 3,8-14

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Filipanům.

Bratři a sestry!
    Všecko považuji za škodu ve srovnání s oním nesmírně cenným poznáním Ježíše Krista, svého Pána. Pro něj jsem se toho všeho zřekl a považuji to za bezcenný brak, abych mohl získat Krista a byl s ním spojen; nemám přece vlastní spravedlnost, která se získá zachováváním Zákona, ale tu, která se dává tomu, kdo věří v Krista, totiž tu, která přichází od Boha a spočívá na víře. Tak na sobě poznám Krista i moc jeho zmrtvýchvstání a účast v jeho utrpení; a protože umřel on, i já mu chci být v tom podobný. Potom, jak doufám, dosáhnu i vzkříšení z mrtvých.
    Tím neříkám, že už bych toho dosáhl nebo že jsem už dokonalý; ale ze všech sil se snažím to uchvátit, protože i mne samého uchvátil Kristus Ježíš. Bratři, já si nenamlouvám, že už jsem to uchvátil. Ale o jedno mi jde: nedbám na to, co je za mnou, ale ženu se k tomu, co je přede mnou. Běžím k cíli za vítěznou nebeskou odměnou, ke které nás Bůh povolal skrze Krista Ježíše.

EVANGELIUM Jan 8,1-11

Slova svatého evangelia podle Jana.

    Ježíš odešel na Olivovou horu. Ale brzo ráno se zase objevil v chrámě a všechen lid přicházel k němu. On se posadil a učil je.
    Tu k němu učitelé Zákona a farizeové přivedli ženu přistiženou při cizoložství. Postavili ji doprostřed a řekli mu: "Mistře, tato žena byla dopadena v cizoložství při činu. Mojžíš nám v Zákoně nařídil takové ženy ukamenovat. Co říkáš ty?" Tou otázkou ho chtěli přivést do úzkých, aby ho měli z čeho obžalovat.
    Ježíš se však sehnul a psal prstem na zem. Když nepřestávali otázkami na něj dotírat, vzpřímil se a řekl jim: "Kdo z vás je bez hříchu, ať první hodí po ní kamenem." A sehnul se opět a psal na zem. Když to uslyšeli, jeden za druhým se vytráceli, starší napřed, až zůstal on sám a žena před ním.
    Ježíš se vzpřímil a řekl jí: "Ženo, kam se poděli? Nikdo tě neodsoudil?"
    Odpověděla: "Nikdo, Pane."
    Ježíš řekl: "Ani já tě neodsuzuji. Jdi a od nynějška už nehřeš! _________________________________________________________________________

 Místo slůvka pro děti bude představení úkolu pro pátý postní týden - v rámci aktivity ‚Ježíš je náš pravý král‘.

Milí bratři a sestry,

Pro porozumění dnešnímu evangeliu nám může pomoci návrat k Božímu slovu předminulé neděle, kdy jsme četli ze třinácté kapitoly svatého Lukáše: V té době přišli k Ježíšovi se zprávou o Galilejcích, jejichž krev smísil Pilát s krví jejich obětních zvířat. Řekl jim na to: „Myslíte, že ti Galilejci, když to museli vytrpět, byli větší hříšníci než ostatní Galilejci? Ne, říkám vám; když se však neobrátíte, všichni podobně zahynete. Anebo oněch osmnáct, na které padla věž v Siloe a usmrtila je: myslíte, že byli větší viníci než ostatní obyvatelé Jeruzaléma? Ne, říkám vám; když se však neobrátíte, všichni právě tak zahynete.“

Učedníci možná po oné zprávě začali debatu o tom, proč se to stalo; stejně jako my dnes v rozhovorech rozebíráme zprávy, které jsme viděli a slyšeli v televizi nebo na internetu. Ježíš se ale k takové debatě nepřidává, nic svým učedníkům nevysvětluje: vyzývá je, aby obrátili svou pozornost k sobě samým. Událost s masakrem Galilejců či s věží v Siloe nemá být téma k diskuzi o Boží spravedlnosti, ale podnětem k sebereflexi.  

V dnešním evangeliu je situace úplně podobná: k Ježíšovi přivedou učitelé zákona a farizeové ženu přistiženou při cizoložství. Na začátku je případ; a nad ním chtějí znalci Mojžíšova zákona začít teologickou diskuzi o jeho výkladu; samozřejmě s cílem usvědčit Ježíše z toho, že Mojžíšův zákon vykládá špatně a oni že mají pravdu. Ježíš se však s nikým nehádá, o ničem nediskutuje. Prostě řekne: Nechte ji být, podívejte se laskavě každý sám na sebe a na svůj život.

Vzpomínám si v téhle souvislosti na dobu po své konverzi ve druhé polovině devadesátých let. Tehdy jsem měl velkou chuť a elán diskutovat o víře, své nově nalezené křesťanství zuby nehty hájit před argumenty protivníků a hledat soulad mezi náboženstvím a vědeckým pohledem na svět. Zřejmě jsem tím hodně lidí ve svém okolí tenkrát značně otravoval. Dokonce jsem někdy na přelomu tisíciletí klopotně v anglickém originále přelouskal jednu knihu slavného britského přírodovědce a představitele nového ateismu Richarda Dawkinse (později vyšla česky pod názvem Rozplétání duhy), jen abych v ní našel co nejvíc míst, kde se Dawkins evidentně mýlí. Když si tuto životní etapu dnes připomínám, sám nad sebou se shovívavě usmívám; byl jsem mladý, zapálený a naivní. Dneska už nemám skoro žádnou potřebu s někým sáhodlouze diskutovat a obhajovat svou pravdu; nějak mám dojem, že snaha o dobrý život a vztahy podle Ježíšova dvojjediného přikázání lásky je mnohem lepší náplň darovaného času než polemiky o čemkoli a s kýmkoli.

A myslím, milí bratři a sestry, že právě tohle je nejlepší odpověď i na různé naše další otázky a problémy: Jak tohle mohl Pán Bůh dopustit? Nebo: Děti mi přestávají chodit do kostela. Nebo ještě: To je hrozné, co se dneska ve světě děje; jak jen lidé mohou být tak zlí? Jistě, smíme se takto tázat, můžeme si takto Pánu Bohu stěžovat. Kéž nás ale všechny tyto otázky nakonec vedou k tomu, abychom se vrátili sami k sobě; abychom se otázali: A co já sám, Pane? Mohu být s pomocí Tvé milosti lepší? Mohu do toho všeho přinášet víc Tvého světla a Tvé lásky?