Svátek Křtu Páně C 2022

1. čtení Iz 40,1-5.9-11

Čtení z knihy proroka Izaiáše.

    Těšte, těšte můj národ – praví váš Bůh. Mluvte k srdci Jeruzaléma, volejte k němu, neboť je skončena jeho robota, odčiněna jeho vina, vzal totiž z Hospodinovy ruky dvojnásob za všechny své hříchy. Hlas volá: “Na stepi připravte Hospodinovi cestu, v pustině urovnejte stezku našemu Bohu! Každé údolí ať se zvýší a každá hora a pahorek ať se sníží! Co je kopcovité, ať je nížinou, co je hrbolaté, ať je rovinou! Zjeví se Hospodinova velebnost; každé tělo uzří jeho spásu. Hospodinova ústa to řekla.”
    Vystup na vysokou horu, Sióne, který hlásáš radostnou zvěst, mocně pozvedni svůj hlas, Jeruzaléme, který hlásáš radostnou zvěst! Neboj se, nahlas řekni judským městům: “Hle, váš Bůh! Hle, Pán, Hospodin, přichází v síle, jeho rámě mu dává vládu. Hle, u sebe má svou mzdu, před sebou má svůj zisk. Jako pastýř pase své stádo, svým ramenem je shromažďuje, ve svém klínu beránky nese, ovce s mláďaty pomalu vede.”

 

Žalm 104
Odp.: Veleb, duše má, Hospodina!

Hospodine, můj Bože, jsi nadmíru velký! Velebností a vznešeností ses oděl, světlem se halíš jako pláštěm. Napjals nebesa jako stanovou plachtu, nad vodami jsi zbudoval své síně.
Odp.
Z mraků si děláš svůj vůz, kráčíš na perutích větru. Větry si volíš za své posly, za své služebníky plameny ohně.
Odp.
Jak četná jsou tvá díla, Hospodine! Všechno jsi moudře učinil, země je plná tvého tvorstva. Zde oře mohutné a široširé, v něm nespočetné hemžení živočichů drobných i velkých.
Odp.
Všichni čekají od tebe, že jim dáš obživu v pravý čas. Ty jim dáváš, a oni sbírají, otvíráš ruku, a sytí se dobrými dary.
Odp.
Děsí se, když skryješ svou tvář, hynou, když vezmeš jim život, a vracejí se do svého prachu. Když sešleš svého ducha, jsou stvořeni, a obnovuješ tvář země.
Odp.

2. čtení Tit 2,11-14;3,4-7

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Titovi.

    Projevila se Boží dobrota, která přináší spásu všem lidem. Vede nás k tomu, abychom se odřekli bezbožného života a světských žádostí a žili v tomto nynějším věku rozvážně, spravedlivě a zbožně a přitom očekávali v blažené naději slavný příchod našeho velikého Boha a spasitele Krista Ježíše. On vydal sám sebe za nás, vykoupil nás z každé špatnosti a očistil si nás, abychom byli jeho vlastním lidem, horlivým v konání dobrých skutků.
    Projevila se dobrota Boha, našeho spasitele, a jeho láska k lidem; ne snad proto, že my jsme vykonali něco dobrého, ale ze svého milosrdenství nás spasil v koupeli znovuzrození a obnovení Duchem svatým. Toho na nás vylil v hojnosti skrze našeho spasitele Ježíše Krista, abychom – ospravedlněni jeho milostí – dostali jako dědictví vytoužený věčný život.

EVANGELIUM Lk 3,15-16.21-22

Slova svatého evangelia podle Lukáše.

   Lid byl plný očekávání a všichni uvažovali o tom, zdali Jan není Mesiášem. Jan jim všem na to říkal: „Já vás křtím vodou. Přichází však mocnější než já; jemu nejsem hoden ani rozvázat řemínek u opánků. On vás bude křtít Duchem svatým a ohněm.“
   Když se všechen lid dával pokřtít a když byl pokřtěn i Ježíš a modlil se, otevřelo se nebe, Duch svatý sestoupil na něj v tělesné podobě jako holubice a z nebe se ozval hlas: „Ty jsi můj milovaný Syn, v tobě mám zalíbení.“

_________________________________________________________

Slůvko pro děti:

 Milé děti,

na svůj vlastní křest si asi nepamatujete, ale byli někdy při křtu brášky, sestřičky nebo nějakého jiného dítěte? 

Co se stalo? Bylo něco poznat? Bráška nebo sestřička byli stejní jako předtím, měli možná jenom mokrou hlavu. Někdo při tom pláče, protože voda je většinou studenější než vzduch v kostele, ale někdo se přitom ani neprobudí ze spánku.

Dnešní čtení nám ale říkají, že se toho změnilo hodně;  jen to není vidět. V okamžiku křtu se to miminko stalo Božím milovaným synem nebo dcerou, a dostalo dar Ducha svatého.

 

Milí bratři a sestry, 

Dnešní evangelium vypráví o Ježíšově křtu v Jordánu, který byl křtem Janovým, a tedy teprve předznamenáním křtu Kristova, křtu Duchem svatým a ohněm, jak o něm říká svatý Jan Křtitel. Druhé čtení už naproti tomu hovoří o naplnění tohoto předznamenání na každém, kdo se stal křesťanem, skrze Kristovu oběť, skrze jeho smrt a zmrtvýchvstání. Oba dva tyto texty dohromady však představují jakýsi výčet a připomenutí všeho, čím křest je a co v nás působí. Vyvstává v nich skutečnost křtu jako daru a úkolu, ale především daru.

První věc, na níž svatý Pavel klade důraz, se opakuje ve druhém čtení s malou obměnou hned dvakrát: Projevila se Boží dobrota, která přináší spásu všem lidem;  projevila se Jeho láska k lidem. Boží láska a Boží dobrota je univerzální, žádného člověka nevyjímá. Všichni jsou povoláni k tomu, aby byli pro Boha skrze křest tím, co říká o Ježíši: ‚Ty jsi můj milovaný syn, milovaná dcera, v Tobě mám zalíbení‘.

Potom svatý Pavel říká, že je to dar naprosto zadarmo daný, nezasloužený. Ne proto, že my jsme vykonali něco dobrého, ale ze svého milosrdenství nás spasil v koupeli znovuzrození.

Další skutečností, jež se objevuje v obou čteních, je obnovení a posvěcení Duchem svatým. V okamžiku křtu se děje totéž, co nad Ježíšem v Jordánu: otevírá se nebe. Každý pokřtěný se stává otevřenými dveřmi do nebe, stává se průnikem nebe a země, neboť je mu darován Duch svatý, který jej posvěcuje. Pokud pak pokřtěný skutečnost svého křtu dobře prožívá, posvěcuje se skrze něj celý svět, stává se místem Boží přítomnosti. Pavel rovněž připomíná to, co je nejlépe a nejsnáze viditelné skrze symbol omytí vodou - očištění od hříchů, abychom byli lidem, který patří Bohu. 

A nakonec v listu Titovi zaznívá také téma křestní milosti jako uschopnění k úkolu. Křest nás vede k tomu, abychom se odřekli bezbožného života a světských žádostí . To však samo o sobě nemůže být cílem; je to jen prostředkem k něčemu pozitivnímu - abychom žili rozvážně spravedlivě a zbožně a očekávali v blažené naději příchod našeho Spasitele Ježíše Krista. Tedy jednoduše řečeno je nám darována schopnost růstu ve víře, lásce a naději.