3. neděle v mezidobí C 2022

1. ČTENÍ Neh 8,2-4a.5-6.8-10

Čtení z knihy Nehemiášovy

    Kněz Ezdráš přinesl Zákon před shromážděné muže i ženy a všechny, kdo byli schopni rozumět. Bylo to prvního dne sedmého měsíce. Četl z něho na prostranství před Vodní bránou od svítání do poledne před muži a ženami a přede všemi, kdo byli schopni rozumět. Všichni poslouchali knihu Zákona s napětím. Ezdráš, znalec Písma, stál na dřevěném výstupku, který pro ten účel zhotovili. Otevřel knihu před očima všeho lidu - stál totiž výše než všichni lidé - a když ji otevřel, všechen lid povstal. Ezdráš velebil Hospodina, velikého Boha, a všechen lid odpověděl se zdviženými rukama: "Amen, Amen!" Vrhli se na kolena a klaněli se Hospodinu až k zemi.  Četlo se v knize Božího zákona, překládali a vykládali ho, a tak pochopili, co se četlo. Místodržitel Nehemiáš a znalec Písma a kněz Ezdráš i levité, kteří poučovali lid, řekli všemu lidu: "Dnešní den je zasvěcen Hospodinu, vašemu Bohu, nebuďte smutní a neplačte!" Všechen lid totiž plakal, když slyšeli slova Zákona. (Ezdráš) jim řekl: "Jděte, jezte tučná jídla a pijte sladké nápoje a posílejte výslužky těm, kteří si nemohli nic připravit, neboť tento den je zasvěcen našemu Pánu. Nebuďte zarmoucení, neboť radost z Hospodina je vaše síla!"

 

 

Žl 19(18),8.9.10.15 Odp.: Jan 6,63b

Odp.: Tvá slova, Pane, jsou duch a jsou život.

Hospodinův zákon je dokonalý, občerstvuje duši, Hospodinův příkaz je spolehlivý, nezkušenému dává moudrost.

Odp.

Hospodinovy předpisy jsou správné, působí radost srdci, Hospodinův rozkaz je jasný, osvětluje oči.

Odp.

Bázeň před Hospodinem je upřímná, trvá navěky, Hospodinovy výroky jsou pravdivé, všechny jsou spravedlivé.

Odp.

Nechť se ti líbí slova mých úst, i smýšlení mého srdce, Hospodine, má Skálo, vykupiteli můj!

Odp.

 

2.   ČTENÍ 1Kor 12,12-30

 Čtení z prvního listu svatého apoštola Pavla Korinťanům.

Bratři a sestry!

    Tělo je pouze jedno, i když má mnoho údů; ale všechny údy těla, přestože je jich mnoho, tvoří dohromady jediné tělo. Tak je tomu také u Krista. Neboť my všichni jsme byli pokřtěni jedním Duchem v jedno tělo - ať už jsme židé nebo pohané, otroci nebo svobodní - všichni jsme byli napojeni jedním Duchem. Ani tělo se přece neskládá z jednoho údu, ale z mnoha. Kdyby řekla noha: "Nejsem ruka, a proto nepatřím k tělu," proto ještě k tělu patří! A kdyby řeklo ucho: "Nejsem oko, a proto k tělu nepatřím," proto ještě k tělu patří! Kdyby byla celé tělo jenom oko, kde by byl sluch? Kdyby celé tělo bylo jenom sluch, kde by byl čich? Takto však Bůh umístil každý z údů v těle, jak sám chtěl. Kdyby všecko bylo jen jeden úd, kam by se podělo tělo? Takto však je sice mnoho údů, ale jenom jedno tělo. Oko tedy nemůže říci ruce: "Nepotřebuji tě!" nebo zase hlava nohám: "Nepotřebuji vás!" Spíše naopak: tělesné údy zdánlivě nejslabší jsou nejpotřebnější. A zrovna těm údům, které na těle pokládáme za méně ušlechtilé, právě těm v oblékání projevujeme větší pečlivost a údy, za které se stydíme, tím slušněji se zakrývají, kdežto údy ušlechtilé takové ohledy nepotřebují. Bůh sestavil tělo tak, že se údům podřadnějším věnuje větší pečlivost, aby nenastal v těle nepořádek, ale aby se údy vzájemně staraly jeden o druhý. Trpí-li jeden úd, trpí s ním všechny ostatní údy, je-li některý úd vyznamenán, všechny ostatní údy se s ním radují. Vy jste Kristovo tělo a každý z vás jeho úd. Bůh ustanovil, aby v církvi jedni byli misionáři, druzí proroky, třetí učiteli. Někteří dále mají moc dělat zázraky, jiní dar uzdravovat, pomáhat, řídit, mluvit rozličnými jazyky. Jsou snad všichni misionáři? Jsou všichni proroky? jsou všichni učiteli? Mají všichni moc dělat zázraky? Mají všichni dar uzdravovat? Mluví všichni jazyky? Umějí všichni (ty řeči v neznámém jazyku pronesené) vykládat?

 

 

EVANGELIUM Lk 1,1-4;4,14-21

 Slova svatého evangelia podle Lukáše.

       Už mnoho lidí se pokusilo sepsat vypravování o událostech, které se dovršily mezi námi, jak nám je odevzdali ti, kdo byli od počátku očitými svědky a služebníky slova. A tak, když jsem všechno od začátku důkladně prozkoumal, rozhodl jsem se i já, že to pro tebe, vážený Teofile, uspořádaně vypíšu; aby ses tak mohl přesvědčit o spolehlivosti té nauky, v které jsi byl vyučen. Když se Ježíš vrátil v síle Ducha do Galileje, pověst o něm se roznesla po celém kraji. Učil v jejich synagógách a všichni ho velmi chválili.  Ježíš přišel také do Nazareta, kde vyrostl, a jak měl ve zvyku, šel v sobotu do synagógy. Povstal, aby předčítal (z Písma). Podali mu knihu proroka Izaiáše. Otevřel ji a nalezl místo, kde stálo: "Duch Páně je nade mnou, proto mě pomazal, poslal mě, abych přinesl chudým radostnou zvěst, abych vyhlásil zajatým propuštění a slepým navrácení zraku, abych propustil zdeptané na svobodu, abych vyhlásil milostivé léto Páně."   Pak zavřel knihu, vrátil ji služebníkovi a usedl. A všichni v synagóze na něho upřeně hleděli. Začal k nim mluvit: "Dnes se naplnilo toto Písmo, které jste právě slyšeli."

________________________________________________________________

Slůvko pro děti:

Milé děti,

Ve scénce z biblických postaviček vidíme Ježíše, jak čte v nazaretské synagóze – židovské modlitebně – úryvek ze starozákonní knihy proroka Izajáše. A pak říká dnes se naplnilo toto Písmo, které jsme dnes slyšeli. A chce tím říci, že se naplnilo na něm. Prorok Izajáš psal o Mesiáši, o tom, který jednou přinese všem lidem Boží spásu a se kterým přijde opravdové Boží království. A ten někdo je právě Ježíš.                     Dnes je neděle Božího slova. Když čteme Bibli, tak ne všemu je snadné porozumět, ani nám dospělým ne; třeba jen proto, že mnoho slov, která v ní jsou, se dnes již vůbec nepoužívá. Ale dnešní evangelium nám říká jednu věc, která nám v tom pochopení může pomoci. Všechno, co je v Bibli napsáno, ve Starém i v Novém Zákoně, nám ukazuje na Pána Ježíše.

Milí bratři a sestry,

Bylo by asi - u příležitosti dnešní neděle Božího slova - dobré mít promluvu na téma prvního čtení či evangelia, protože tam se právě o čtení a slyšení Božího slova hovoří. Jenže tak by mohlo zapadnout poselství druhého čtení z prvního listu Korinťanů; a to mi připadá právě pro dnešní dobu extrémně důležité. A tak se teď zaměřím právě na ně.

V poslední době často přemýšlím o rozdělení v české společnosti i v naší církvi. Pandemie covidu-19 naplno odhalila to, co už bylo přítomné předtím, byť to bylo méně nápadné: čím dál víc, zdá se mi, se celá společnost nebo větší společenství lidí rozpadá do sociálních bublin. Kupí se přehrady předsudků; vzájemně se častujeme jednoduchými a neuctivými nálepkami typu vaxer či antivaxer, liberál či konzervativec, někdy i s přídavnými jmény zlý nebo hloupý. Když se snažíme o něčem diskutovat, končí to jako dialog hluchých. Nedůvěřujeme legitimním autoritám nebo lidem, jejichž vyjádření k čemukoli jsou podpořena dlouholetou praxí v oboru. Máme dojem, že nás přece nikdo nemá právo poučovat, protože máme vlastní rozum. Jenže paradoxně, často tento vlastní rozum vypínáme, jen co se vyskytne nějaký samozvaný spasitel s malým s, který sice věci nerozumí, ale dokáže náležitě zapůsobit na naše emoce. Obávám se, že se ten, jehož jméno je Rozdělovatel – Diabolos, docela směje.

Svatý Pavel píše komunitě křesťanů do Korintu v situaci, která je té naší docela podobná. Korintská církevní obec žila uprostřed kosmopolitního, mravně uvolněného přístavního města, a to se na ní nemohlo nepodepsat. Mimo jiné v korintské církvi vládly hádky a spory, které znesváření křesťané vynášeli z komunity ven a řešili je před veřejnými soudy.

 Pavel tedy píše o tom, jak usilovat o jednotu; a zejména o tom, jaké jsou její hluboké důvody. Můžeme si při tom dobře všimnout, že onou jednotou nemyslí žádnou uniformitu. Dobře ví, že každý je jiný; že ve společenství jsou židé i pohané, otroci i svobodní; že každý má jiný osobní příběh a tudíž jiné vnímání světa a své víry - a že je to tak dobře. Ale to, co mají všichni společné, je hlubší než to, v čem jsou jiní. My všichni jsme byli pokřtěni v jedno tělo; všichni jsme byli napojeni jedním Duchem.

Pavlův obraz církve jako těla nám pak ukazuje, že se ve své různosti navzájem potřebujeme. Oko tedy nemůže říci ruce: "Nepotřebuji tě!" nebo zase hlava nohám: "Nepotřebuji vás!" Dojem, že si stačím sám, nebo maximálně s malou skupinkou stejně smýšlejících, vede k záhubě. Jsme bytostně závislí jedni na druhých. Všichni ve společenství mají své místo; i ti, které přehlížíme nebo jimi pohrdáme, protože si myslíme, že jsou zbyteční a že do společenství nemohou přinést nic dobrého. Dokonce - jak Pavel říká - části těla zdánlivě nejslabší jsou ve skutečnosti ty nejdůležitější.

Kdyby žil svatý Pavel dnes, možná by místo obrazu těla použil obraz ekosystému, jako je třeba les. Tvoří ho nepřeberné množství druhů organismů - baktérií, hub, rostlin a živočichů. Některé z nich jsou námi lidmi vnímány jako užitečné nebo aspoň krásné - stromy, květiny nebo ptáci. Ale pokud se týká třeba klíšťat, raději bychom, aby něco takového vůbec nebylo. Jenže všechny ty organismy jsou nějak potřebné, a vždycky, když některý z nich z ekosystému zmizí, dříve či později se to na celém společenství negativně projeví. Dokonce i onen nešťastný lýkožrout smrkový, neboli kůrovec, do lesa patří. To, že čas od času způsobí kalamitu, je dáno tím, že ekosystém byl už předtím v nerovnováze, třeba kvůli vichřici nebo suchu.

Věřím, milí bratři a sestry, že právě jednota mezi námi může a má být v současné době velmi silným znamením pro ostatní lidi. V nejednotné společnosti můžeme svědčit o tom, že jednota je možná. Ještě stále jsme dnes v oktávu po památce Panny Marie, Matky jednoty, kdy se modlíme za jednotu rozdělených křesťanských církví. Kéž nám tedy Matka Kristova a Matka těla církve vyprosí jednotu, nejen napříč konfesemi, ale možná hlavně uvnitř katolické církve. Kéž by o nás mohli dnes lidé říci to, o čem svědčí církevní otec Tertulián na přelomu 2. a 3. století. Pohanské okolí uváděla v úžas péče křesťanů o ty, kdo trpěli nouzí tak, že říkali „Hleďte, jak se navzájem milují!“