4. neděle v mezidobí C 2022

1. ČTENÍ Jer 1,4-5.17-19

Čtení z knihy proroka Jeremiáše.

    Za (krále) Jošíjáha Hospodin mě oslovil: "Dříve než jsem tě utvořil v lůně, znal jsem tě; dříve než jsi vyšel z mateřského života, posvětil jsem tě, prorokem pro národy jsem tě ustanovil.
    Přepásej svá bedra, vstaň a mluv k nim vše, co ti přikážu. Nelekej se jich, abych tě nezbavil odvahy před nimi.
    Já totiž dnes udělám z tebe opevněné město, (železný sloup a) bronzovou zeď proti celé říši, proti judským králům a jejím knížatům, proti jejím kněžím i lidu země.
    Budou proti tobě bojovat, ale nepřemohou tě, neboť já budu s tebou - praví Hospodin abych tě vysvobodil."



Žl 71 (70),1-2.3-4a.5-6ab.15ab+17 Odp.: 15a
Odp.: Má ústa budou vyprávět o tvé spravedlnosti.

K tobě se utíkám, Hospodine, nechť nejsem zahanben navěky! Ve své spravedlnosti mě vyprosť a vysvoboď, nakloň ke mně svůj sluch a zachraň mě!
Odp.
Buď mi ochrannou skálou, pevností k mé záchraně, neboť tys moje skála a tvrz. Bože můj, vysvoboď mě z ruky bezbožného.
Odp.
Vždyť tys má naděje, Pane, má důvěra od mého mládí, Hospodine! V tobě jsem měl oporu od matčina lůna, od klína mé matky byls mým ochráncem.
Odp.
Má ústa budou vyprávět o tvé spravedlnosti, po celý den budu vyprávět o tvé pomoci. Bože, učils mě od mého mládí, až dosud hlásám tvé podivuhodné činy.
Odp.



2. ČTENÍ 1Kor 12,31-13,13

Čtení z prvního listu svatého apoštola Pavla Korinťanům.

Bratři a sestry!
    Usilujte o dary lepší. A teď vám chci ukázat ještě mnohem vzácnější cestu.
    Kdybych mluvil jazyky lidskými i andělskými, ale neměl lásku, jsem jako znějící kov a cimbál zvučící. Kdybych měl dar prorokovat, rozuměl všem tajemstvím, ovládal všecko, co se může vědět, a víru měl v nejvyšší míře, takže bych hory přenášel, ale neměl lásku, nejsem nic. A kdybych rozdal všechno, co mám, a (pro druhého) do ohně skočil, ale neměl lásku, nic mi to neprospěje.
    Láska je shovívavá, láska je dobrosrdečná, nezávidí, láska se nevychloubá, nenadýmá, nedělá, co se nepatří, nemyslí jen a jen na sebe, nerozčiluje se, zapomíná, když jí někdo ublíží, má zármutek, když se dělá něco špatného, ale raduje se, když lidé žijí podle pravdy. (Láska) všecko omlouvá, všemu věří, nikdy nad ničím nezoufá, všecko vydrží.
    Láska nikdy nepřestává. Dar prorokování pomine, dar jazyků už nebude, dar poznání zanikne. Neboť kusé je všecko naše poznání, nedostatečné je naše prorokování. Ale až přijde to, co je dokonalé, zanikne to, co je částečné.
    Když jsem byl dítětem, mluvil jsem jako dítě, myslel jsem jako dítě, usuzoval jsem jako dítě. Když se však ze mě stal muž, všecko dětské jsem odložil. Nyní vidíme jen jako v zrcadle, nejasně, ale potom uvidíme tváří v tvář. Nyní poznávám věci jenom nedokonale, potom poznám dokonale, podobně, jak (Bůh) poznává mne.
    Nyní trvá víra, naděje a láska, tato trojice. Ale největší z nich je láska.



EVANGELIUM Lk 4,21-30

Slova svatého evangelia podle Lukáše.

    Ježíš promluvil v synagóze: "Dnes se naplnilo toto Písmo, které jste právě slyšeli." Všichni mu přisvědčovali, divili se milým slovům z jeho úst a říkali: "Není to syn Josefův?"
    Řekl jim: "Jistě mi připomenete přísloví: Lékaři, uzdrav sám sebe! Udělej i tady ve svém domově to, o čem jsme slyšeli, že se stalo v Kafarnau."
    Dále řekl: "Amen, pravím vám: Žádný prorok není vítaný ve svém domově. Říkám vám podle pravdy: Mnoho vdov bylo v izraelském národě za dnů Eliášových, kdy se nebe zavřelo na tři léta a šest měsíců a nastal velký hlad po celé zemi; ale k žádné z nich nebyl poslán Eliáš, jen k vdově do Sarepty v Sidónsku. A mnoho malomocných bylo v izraelském národě za proroka Elizea, ale nikdo z nich nebyl očištěn, jenom Náman ze Sýrie."
    Když to slyšeli, všichni v synagóze vzplanuli hněvem. Zvedli se, vyhnali ho ven z města a vedli až na sráz hory, na níž bylo vystavěno jejich město, aby ho srazili dolů. On však prošel jejich středem a ubíral se dál.

___________________________________________________________________

Slůvko pro děti:

Milé děti,

Minulou neděle jsme slyšeli, že když Ježíš přišel do nazaretské synagógy, všichni ho chválili a poslouchali ho s velkou pozorností. Jenže dopadlo to tak, jak jsme slyšeli dnes: Ježíš je svými slovy pěkně naštval, takže ho dokonce chtěli shodit ze skály. Ale Ježíš nic neříkal proto, aby ho chválili; nebo aby někoho naštval. Všechno říkal proto, že chtěl být pravdivý a věrný svému poslání – a hlavně chtěl být věrný svému milovanému Otci.

 

Milí bratři a sestry,

Dnešní druhé čtení, takzvaná Velepíseň na lásku z prvního listu Korinťanům, je jedním z nejznámějších a nejsilnějších textů Nového Zákona i celého Písma svatého. A je to asi tím, že se silně shoduje s naší všeobecně lidskou zkušeností, nezávisle na tom, zda je člověk věřící křesťan nebo není. Text Velepísně vyjadřuje to, co asi všichni v srdci nějak cítíme. Nejspíš jen málokdo z lidí by prvním třem veršům druhého čtení naprosto spontánně nepřitakal: ano, je to tak, bez lásky nemá nic jiného smysl; ani vědomosti; ani to, čemu dnes říkáme image; čím se prezentujeme před ostatními lidmi a co může být mylně považováno za naší skutečnou identitu – to je ve druhém čtení zobrazeno jako sice krásný, ale vlastně prázdný zvuk hudebního nástroje. Bez lásky nemá nakonec smysl ani to, co jsme udělali pro druhé.  

Problém je v tom, že slovo láska je velmi zatížené falešnými významy, podobně jako slovo Bůh a mnohé další pojmy, které se dotýkají základních existenciálních a filozofických otázek. O lásce píší křesťanští mystikové i autoři telenovel - a už na první pohled je jasné, že jedni toto posvátné slovo používají v naprosto jiném významu než ti druzí.

Střední část dnešního druhého čtení vlastně definuje slovo láska v jeho opravdovém významu; má-li láska tyto rysy, to jméno si opravdu zaslouží: Láska je shovívavá, láska je dobrosrdečná, nezávidí, láska se nevychloubá, nenadýmá, nedělá, co se nepatří, nemyslí jen a jen na sebe, nerozčiluje se, zapomíná, když jí někdo ublíží, má zármutek, když se dělá něco špatného, ale raduje se, když lidé žijí podle pravdy. Láska všecko omlouvá, všemu věří, nikdy nad ničím nezoufá, všecko vydrží. Můžeme těmi slovy dobře poměřovat kvalitu našich vztahů: opravdu jsme vůči druhému vždycky trpěliví a laskaví? Opravdu nepočítáme křivdy? Opravdu se nikdy nenecháme vydráždit? Opravdu nemyslíme na sebe?

Možná nejvážnější na tom celém je ono konstatování Ať se děje cokoli, láska vydrží, láska věří, láska má naději, láska vytrvá. Když si tento text vyberou snoubenci jako čtení ke svatebnímu obřadu, což je často, říkávám jim, že to cokoli může být v budoucnu opravdu všechno, co člověka může na životní pouti potkat, včetně věcí velmi temných. A zatím si ještě nikdo na takovou promluvu nestěžoval – možná proto, že rodiče a příbuzní snoubenců, kteří žijí v manželství už dlouho, dobře vědí, že to není žádné sýčkování ani kažení slavnostní svatební nálady.

Abychom však při slyšení dnešního slova – a při vědomí své vlastní slabosti, co se opravdové lásky týče – neztratili naději, je na konci dnešního druhého čtení úžasné zaslíbení: Nyní vidíme jen jako v zrcadle, nejasně, ale potom uvidíme tváří v tvář. Nyní poznávám věci jenom nedokonale, potom poznám dokonale, podobně, jak (Bůh) poznává mne. Kdo se snaží opravdu milovat láskou, která nehledá sebe, uvidí Boha – již v tomto životě, nakolik je to možné; a pak definitivně, tváří v tvář.