10. neděle v mezidobí B 2021

1. ČTENÍ Gn 3, 9-15

Čtení z první knihy Mojžíšovy.

    Když pojedl Adam ze stromu, zavolal na něj Hospodin Bůh a řekl mu: "Kde jsi?"
    On odpověděl: "Slyšel jsem tvůj hlas v zahradě a bál jsem se, že jsem nahý, a proto jsem se skryl."
    ( Bůh ) řekl: "Kdopak ti pověděl, že jsi nahý? Jistě jsi jedl ze stromu, z něhož jsem ti zakázal jíst!"
    Člověk odpověděl: ;,Žena, kterou jsi mi dal, ta mi dala z toho stromu, a tak jsem jedl."
    Hospodin Bůh se zeptal ženy: "Cos to udělala?" Žena odpověděla: "Had mě svedl, a tak jsem jedla."
    Tu řekl Hospodin Bůh hadovi: "Protože jsi to udělal, bud zlořečený mezi všemi krotkými i divokými zvířaty: Budeš se plazit po břichu a žrát prach po všechny dny svého života. Ne-přátelství ustanovuji mezi tebou a ženou, mezi potomstvem tvým a jejím. Její potomstvo ti zasáhne hlavu, zatímco ty zasáhneš jeho patu.”




Žl 130 (129), 1-2. 3-4. 5-6a: 6b-8 Odp.: 7
Odp.: U Hospodina je slitování, hojné je u něho vykoupení.

Z hlubin volám k tobě, Hospodine, Pane, vyslyš můj hlas! Tvůj sluch ať je nakloněn k mé snažné prosbě!
Odp.
Budeš-li uchovávat v paměti viny, Hospodine, Pane, kdo obstojí? Ale u tebe je odpuštění, abychom ti mohli v úctě sloužit.
Odp.
Doufám v Hospodina, duše má doufá v jeho slovo, má duše čeká na Pána více než stráže na svítání.
Odp.
Více než stráže na svítání ať čeká Izrael na Hospodina, neboť u Hospodina je slitováni, hojné je u něho vykoupení. On vykoupí Izraele ze všech jeho provinění.
Odp.





2. ČTENÍ 2 Kor 4, 13-5, 1

Čtení z druhého lištu svatého apoštola Pavla Korinťanům.

Bratři a sestry!
    Protože máme téhož ducha víry, jak je řečeno v Písmě: 'Uvěřil jsem, a proto jsem mluvil', věříme i my, a proto také mluvíme. Vždyť víme, že ten, který vzkřísil Pána Ježíše, vzkřísí s Ježíšem i nás a společně s vámi nás postaví před něho.
    Všecko to se přece děje pro vás: čím více se totiž rozmnoží milost, tím větší počet lidí bude potom projevovat vděčnost k Boží oslavě.
    A proto neklesáme na mysli. Tělo nám sice chátrá, ale duše se den ze dne zmlazuje, neboť nynější lehké břemeno utrpení zjednává nám nad každou míru věčnou tíhu slávy, protože nám neleží na srdci věci viditelné, ale neviditelné. Věci viditelné přece pominou, ale neviditelné budou trvat věčně.
    Víme totiž, až bude stržen stan, v kterém tady na zemi bydlíme, že nám Bůh dá obydlí jiné. Ne dům udělaný lidskýma rukama, ale věčný v nebi.




EVANGELIUM Mk 3, 20-35

Slova svatého evangelia podle Marka.

      Ježíš vešel do jednoho domu a znovu se shromáždil zástup lidu, takže se nemohli ani najíst. Jakmile o tom uslyšeli jeho příbuzní, vypravili se, aby se ho zmocnili; říkalo se totiž, že se pomátl na rozumu.
    Učitelé Zákona, kteří přišli z Jeruzaléma, tvrdili (o Ježíšovi): "Je posedlý Belzebubem. Vyhání zlé duchy s pomocí vládce zlých duchů."
    Zavolal si je a mluvil k nim v podobenstvích: "Jak může satan vyhánět satana? Je-li království v sobě rozdvojeno, takové království nemůže obstát. Je-li dům v sobě rozdvojen, takový dům nebude moci obstát. Jestliže satan vystoupil proti sobě a je rozdvojen, nemůže obstát, ale je s ním konec. Nikdo přece nemůže vniknout do domu siláka a uloupit jeho věci, jestliže toho siláka napřed nespoutá. Teprve potom mu dům může vyloupit.
    Amen, pravím vám: Všechno bude lidem odpuštěno, hříchy i rouhání, kterých se dopustili. Kdo by se však rouhal Duchu svatému, nedojde odpuštění navěky, ale bude vinen věčným hříchem." To řekl proto, že tvrdili: "Je posedlý nečistým duchem."
    (Za Ježíšem) přišla jeho matka a jeho příbuzní. Zůstali stát venku a dali si ho zavolat. Kolem něho sedělo plno lidí. Řekli mu: "Tvoje matka a tvoji příbuzní se venku po tobě ptají."
    Odpověděl jim: "Kdo je má matka a moji příbuzní?" A rozhlédl se po těch, kteří seděli dokola kolem něho, a řekl: "To je má matka a to jsou moji příbuzní! Každý, kdo plní vůli Boží, to je můj bratr i sestra i matka."

______________________________________________________________________

Slůvko pro děti:

Milé děti,

dnes je v evangeliu zvláštní věta, že všechno bude lidem odpuštěno, jenom ne rouhání proti Duchu svatému. Takže – může, nebo nemůže nám Pán Bůh odpustit všechny hříchy, i sebevážnější? Může – jenom jich musíme litovat. Hřích proti Duchu svatému je právě tohle; když nechceme, aby nám bylo odpuštěno. Jako bychom Pánu říkali: ten hřích je můj, a já si ho chci nechat. A s tím Pán Bůh nemůže nic dělat.

 

Milí bratři a sestry,

Česky výraz ‚ďábel‘ pochází z řeckého slova diabolos – ten, který rozděluje. V prvním čtení tento Velký Rozdělovatel vystupuje v podobě hada ve známém vyprávění o pádu prvních lidí. Je to samozřejmě symbolický příběh, ale velmi realisticky se v něm zjevuje skutečnost právě tohoto rozdělení – člověka od Boha a lidí (reprezentovaných Adamem a Evou) vůči sobě navzájem.

Příčinou rozdělení je v tomto příběhu strach. Zakázané ovoce ze stromu poznání dává lidem poznat, že jsou nazí. Svou nahotu najednou vnímají jako ohrožení za strany druhého, jako jakousi svoji zranitelnost, kterou ten druhý jistě zneužije – proto si také musí oba co nejdřív vytvořit nějakou ochranu, byť by to byly jen fíkové listy. Nezkalený vztah, založený na nevinnosti, lásce a důvěře je pryč. A úplně stejné je to ve chvíli, když člověk vnímá přítomnost Hospodina, který ho hledá: Slyšel jsem Tvůj hlas a bál jsem se, že jsem nahý, a proto jsem se skryl. A tentýž strach pak vyvolává agresivitu: větu Jistě jsi jedl ze stromu, ze kterého jsem ti zakázal jíst člověk nevnímá jako slovo, které má vést k poznání a pojmenování pravdy, ale opět jako ohrožení, proti kterému je třeba se bránit: Žena, kterou tys mi dal, ta mi dala a já jsem jedl. Strach – z druhého i Druhého – ničí společenství; jak s Bohem, tak vzájemně mezi lidmi.

Mám dojem, že právě to, o čem se píše v příběhu z první knihy Mojžíšovy, v poslední době silně vygradovalo. Rozdělení, pramenící ze strachu, vidíme úplně všude kolem sebe – ve společnosti, v politice, v církvi. A tento strach vede k agresivitě a osočování druhého: jako bychom slyšeli učitele Zákona z dnešního evangelia, jak o Ježíšovi říkají: vyhání zlé duchy s pomocí vládce zlých duchů. Přeloženo do současného jazyka: ten druhý, můj protivník (nebo můj konkurent, můj protikandidát, ten, kdo má jiný názor) vám tvrdí, že chce pro vás dobro a pravdu, ale ve skutečnosti je to arcilotr.

Ježíš reaguje prostým a jasným konstatováním, že co je takto rozdělené, tomu hrozí brzký zánik. Strach z druhého a rozdělení, které z něj pochází, nemůže vytvořit ani přinést nic dobrého. To, co zahání strach a co vytváří společenství, je láska, k níž jsme byli stvořeni a kterou v nás prvotní vina zakalila. Možná také proto dnešní evangelium obsahuje ještě další perikopu, která s tou předchozí zdánlivě nesouvisí. Ježíš ukazuje na společenství kolem něho samého jako na novou lidskou rodinu. Ti, kdo plní Boží vůli, vytvářejí nové společenství bratří a sester, protože překonávají strach z druhého.