12. neděle v mezidobí B 2021

1. ČTENÍ Job 38, 1. 8-11

Čtení z knihy Job.

    Hospodin odpověděl Jobovi z bouře a řekl: "Kdo zahradil moře branami, když vytrysklo, vyšlo z lůna, když jsem je oblékl mraky jak šatem, temnotou (přikryl) jak plénkami, když jsem pro ně vylámal hranice a položil závoru s bránou?
    Řekl jsem: Až sem smíš přijít, ne dál, zde se má tříštit bujnost tvých vln."

Žl 107 (106), 23-24. 25-26. 28-29. 30-31 Odp.: 1
Odp.: Oslavujte Hospodina, neboť jeho milosrdenství trvá navěky.
nebo: Aleluja.

Pustili se po lodích na moře, sháněli obchody po širých vodách. Viděli Hospodinova díla a na širém moři jeho divy.
Odp.
Rozkázal a vyvolal bouřlivý vítr, který do výše vzdouval vlny. Stoupali až k nebi, sestupovali do propastí, jejich duše se třásla v nebezpečí.
Odp.
Tu volali ve své tísni k Hospodinu a on je z jejich úzkostí vysvobodil. Uklidnil bouři v tichý vánek, a utišily se mořské vlny.
Odp.
Radovali se, že se uklidnily, a dovedl je do vytouženého přístavu. Ať chválí Hospodina za jeho milosrdenství, za jeho divy k dobru lidí.
Odp.




2. ČTENÍ 2 Kor 5, 14-17

Čtení z druhého listu svatého apoštola Pavla Korinťanům.

Bratři a sestry!
    Kristova láska nás nutí k tomuto úsudku: Jeden umřel za všechny, umřeli tedy všichni; a umřel za všechny, aby ti, kteří jsou naživu, nežili už sobě, ale pro toho, který za ně umřel a vstal z mrtvých.
    Proto my od nynějška nikoho neposuzujeme podle lidských měřítek. A třebaže jsme Krista kdysi posuzovali podle lidských měřítek, teď už to neděláme. Když se tedy někdo stal křesťanem, je to nový tvor. To staré pominulo, nové nastoupilo.

EVANGELIUM Mk 4, 35-41

Slova svatého evangelia podle Marka.

    Jednoho dne večer vybídl Ježíš své učedníky: "Přeplavme se na druhý břeh!" Rozpustili tedy zástup a vzali Ježíše s sebou, tak jak byl na lodi. Také jiné lodi jely s ním.
    Tu se strhla velká větrná bouře. Vlny dorážely na loď a ta se už plnila vodou. On však ležel na zádi lodi na polštáři a spal. Vzbudili ho a řekli mu: "Mistře, je ti to jedno, že hyneme?" Probudil se, pohrozil větru a poručil moři: "Mlč! Buď zticha!" A vítr ustal a zavládlo úplné ticho.
    Jim pak řekl: "Proč se bojíte? Pořád ještě nemáte víru? " Padla na ně bázeň, veliká bázeň, a říkali si mezi sebou: "Kdo to asi je, že ho poslouchá i vítr a moře?"

 ___________________________________________________________________

Slůvko pro děti:

Milé děti, ve scénce z biblických postaviček dobře vidíme, jak učedníci Pána Ježíše budí. Určitě předtím dělali, co mohli; vyčerpávali vodu z loďky a snažili se ji řídit – jenže potom zjistili, že je to nad jejich síly. A tak si konečně uvědomili, že je Ježíš na lodičce s nimi, a že jedině on jim může pomoci.

Milí bratři a sestry,

Genezaretské jezero - a loďka s Ježíšem a jeho učedníky na něm - jsou tradiční obrazy církve, plující dějinami světa a člověka. A zdá se mi, že pro dnešní dobu je tento obraz - s Genezaretským jezerem rozbouřeným - opravdu velmi aktuální. Do loďky církve nám zatéká; možná více, než kdy dříve v dějinách. Asi není třeba dlouze hovořit o tom, proč - víme nebo tušíme to všichni. Skandály se zneužíváním a jeho následným krytím úplně zničily u mnoha lidí důvěru. Jsme svědky razantního odklonu lidí od církve; a to i v zemích, kde byla katolická víra silně srostlá s kulturou, jako je třeba Irsko. Jsme dost bezradní, jak srozumitelně zprostředkovat radostnou zvěst evangelia současnému člověku. Svět se překotně mění, a my nevíme, jak na to reagovat. Někteří by chtěli z katolické víry a církve vytvořit kontrakulturu a radikálně se ze současného světa vydělit; jiní by zase chtěli rychlé a zásadní reformy - a ještě jiní se snaží tvářit, jako by se vlastně nic nedělo, nějak podobně jako když na potápějícím se Titaniku do posledních chvil vyhrávala kapela. Je přitom ale úplně jasné, že žádná z těchto cest nikam nevede. Mám-li být trochu osobní, tak mne - protože jsem s církví spojil svůj život - z toho někdy jímá velká úzkost.

Tahle velká krize může být však příležitostí znovu objevit a zažít, že na nás to celé prostě nestojí. Ten hlavní v loďce je Ježíš. A pořád na té loďce je, neopustil ji, i když se nám může zdát, že spí. Apoštolové v té bouři jistě udělali všechno, co mohli – vylévali ze všech sil vodu, snažili se lodičku řídit, jak uměli – ale bylo to nakonec nad jejich možnosti. Až pak si vzpomněli, že to podstatné a jedině účinné je Ježíše probudit.

Nemám moc rád zbožná rýmovaná úsloví typu Koho Pán Bůh miluje, toho křížem navštěvuje - i když většina z nich určitě vznikla zkušeností mnoha generací křesťanů, stávají se z nich prázdné nicneříkající fráze, které mohou při nevhodném vyřčení hodně zranit. Ani ono známe Když je nouze nejvyšší, pomoc Boží nejbližší neplatí absolutně - možná jsme každý zažil situaci, kdy jsme byli v opravdu velké nouzi a volali jsme o pomoc, nic se ale nestalo a věc dopadla opravdu špatně. Ale přece jen – snad máme každý i zkušenost opačnou, která platnost tohoto rčení potvrdila. Třeba jsme se ze všech sil snažili něco obtížného vyřešit vlastními silami, ale nakonec nám nezbylo než volat o pomoc – a ona opravdu přišla a situace se rozpletla způsobem, který bychom nevymysleli a který by se nám zdál nemožný. Tak konkrétně a silně zakoušíme, že Pán je přítomný a živý, že je Bůh s námi, že se stará.

Snad ona Ježíšova výčitka na konci dnešního úryvku - Proč se bojíte? Pořád ještě nemáte víru? – platí právě vzhledem k tomuhle: pořád ještě nevěříte, že jsem opravu s vámi, za všech okolností? Pořád ještě myslíte, že se buď můžete zachránit sami, nebo upadnout do zoufalství a rezignace? Ježíš je na loďce s námi, nemusíme se bát.