slavnost Nejsvětější Trojice B 2021

1. ČTENÍ Dt 4, 32-34. 39-40

Čtení z páté knihy Mojžíšovy.

Mojžíš řekl lidu:

   "Ptej se dávných dob, které tě předcházely ode dne, kdy Bůh stvořil člověka na zemi: (ptej se) od jednoho konce nebes k druhému, stalo se někdy něco tak velkého nebo bylo něco podobného slyšet, aby nějaký národ slyšel hlas Boha, mluvícího z ohně, jako jsi slyšel ty, a zůstal naživu? Nebo zkusil nějaký bůh přijít a vyvolit si národ uprostřed jiného národa zkouškami, znameními, divy, bitvami, mocnou rukou, napřaženým ramenem, úžasnými děsnými činy, jak pro vás to všechno učinil Hospodin, váš Bůh, před vašimi zraky v Egyptě?
   Uznej to dnes a uvaž v srdci: je to Hospodin, Bůh nahoře na nebi jako dole na zemi; není jiného boha. Zachovávej jeho nařízení a jeho příkazy, které ti dnes přikazuji, abys byl šťastný ty a tvoji synové po tobě, abys dlouho žil na zemi, kterou ti Hospodin, tvůj Bůh, dává navždy."




Žl 33 (32), 4-5. 6+9. 18-19. 20+22 Odp.: 12b
Odp.: Blaze lidu, který si Hospodin vyvolil za svůj majetek.

Hospodinovo slovo je správné, spolehlivé je celé jeho dílo. Miluje spravedlnost a právo, země je plná Hospodinovy milosti.
Odp.
Jeho slovem vznikla nebesa, dechem jeho úst všechen jejich zástup. On totiž řekl - a stalo se, on poručil - a vše povstalo.
Odp.
Hospodinovo oko bdí nad těmi, kdo se ho bojí, nad těmi, kdo doufají v jeho milost, aby jejich duše vyrval ze smrti, aby jim život zachoval za hladu.
Odp.
Naše duše vyhlíží Hospodina, on sám je naše pomoc a štít. Ať spočine na nás, Hospodine, tvé milosrdenství, jak doufáme v tebe.
Odp.




2. ČTENÍ Řím 8, 14-17.

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Římanům. 

Bratři a sestry!
   Všichni, kdo se dávají vést Božím Duchem, jsou Boží synové. Nedostali jste přece ducha otroctví, že byste museli zase znova žít ve strachu. Dostali jste však ducha těch, kdo byli přijati za vlastní, a proto můžeme volat: "Abba, Otče!" Spolu s naším duchem to potvrzuje sám Duch (svatý), že jsme Boží děti. Jsme-li však děti, jsme i dědici: dědici Boží a spoludědici Kristovi. Musíme ovšem jako on trpět, abychom tak mohli spolu s ním dojít slávy.




EVANGELIUM Mt 28, 16-20

Slova svatého evangelia podle Matouše.

   Jedenáct učedníků odešlo do Galileje na horu, kam jim Ježíš určil. Uviděli ho a klaněli se mu, někteří však měli pochybnosti.
   Ježíš k nim přistoupil a promluvil: "Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi. Jděte tedy, získejte za učedníky všechny národy, křtěte je ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého a učte je zachovávat všechno, co jsem vám přikázal.
   Hle, já jsem s vámi po všechny dny až do konce světa."

____________________________________________________________________ 

Slůvko pro děti:

Pán Ježíš posílá své učedníky křtít ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého – právě tak křtíme; třikrát lijeme křestní vodu, většinou na hlavičku miminka, a říkáme třeba Terezo, já tě křtím ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého. A svatý Pavel ve druhém čtení říká, co se stane po křtu: stáváme se členy Boží rodiny: dětmi Otce a sourozenci Krista. A dostáváme dar Ducha svatého, který nám pomáhá žít jako opravdové Boží děti.

Milí bratři a sestry,

O této neděli rozjímáme tajemství Boha, jaký je sám v sobě: zjevujícího se jako láskyplná jednota tří Osob. Zároveň s tím se nám však také poodkrývá úžasné zaslíbení, že člověk je povolán na tomto vlastním Božím bytí mít podíl – a to nejen někdy v budoucím životě, na věčnosti, ale už v tom přítomném, zde a nyní. A obě tyto skutečnosti spolu těsně souvisejí. Tajemství Nejsvětější Trojice je nevyčerpatelné, nikdy je nemůžeme zcela pochopit – to by opravdu chlapec ze známé anekdoty se svatým Augustinem dříve přelil moře do své jamky v písku. Můžeme se ale k pochopení přiblížit, alespoň je vytušit – avšak pouze tak, že do tohoto tajemství vstoupíme svým vlastním životem, jako jednotliví křesťané i jako společenství.

V evangeliu Ježíš posílá své učedníky křtít ve jménu Otce, Syna i Ducha svatého – a ve druhém čtení hovoří svatý Pavel v listě Římanům o tom, co v nás křest působí. Stáváme se Božími dětmi, spoludědici – tedy vlastně sourozenci – Kristovými a dostáváme dar Ducha, skrze něhož se obracíme k Otci oním něžným a důvěrným Abba - tatínku. Křtem sami vstupujeme do pohybu komunikace lásky uvnitř Nejsvětější Trojice, pohybu, který je vlastním Božím životem. Kdo miluje, poznává, jaký je Bůh; a společenství milujících se lidských osob zároveň činí tajemství Trojice přítomným a zakusitelným uprostřed tohoto světa. Kde je opravdová láska, tam přebývá Bůh.

Na konci druhého čtení je velmi důležitá věta, jež určuje kritérium opravdové lásky, opravdového připodobnění se životu Nejsvětější Trojice – je to úplné sebevydání, láska, která zcela myslí na druhého, která nehledá sebe. Láska, která se zjevuje v Kristově kříži. Musíme ovšem jako On trpět, abychom došli slávy, říká svatý Pavel.

Často se v poslední době zamýšlím nad tím, proč našemu křesťanství a církvi v euroamerické civilizaci dochází dech, proč má tak velké problémy a čelí úpadku zájmu. Myslím, že to není - jak se mnozí domnívají – kvůli tomu, že máme vnější nepřátele, kteří staletí křesťanské civilizace obviňují ze všeho možného a chtějí křesťanství odsunout na okraj. Myslím, že je to spíše tím, že se my křesťané bojíme onu sebedarující se lásku žít v praxi; že si žárlivě střežíme své komfortní zóny a kvalitu života, podobně jako všichni ostatní. Když něco jen trochu nefunguje nebo nám jen maličko působí těžkosti, máme tendenci od toho utéct jinam – a to včetně vztahů. Jenže pak se nám těžko zažívá radost z opravdové lásky, radost, která vždycky vytryskne právě uprostřed těžkostí. A prožít a ukázat na našem vlastním životě ono tajemství Nejsvětější Trojice je tak téměř nemožné.

Máme ale – naštěstí – Ježíšovo zaslíbení, které jsme slyšeli v poslední větě dnešního evangelia. Hle, já jsem s vámi po všechny dny až do konce světa. Boží láska, která se dává, je přítomná mezi námi i dnes v celé své síle a intenzitě – stejně jako vždycky byla a bude. Máme bezedný pramen, ze kterého můžeme čerpat. Kéž se nám to daří.