6. neděle velikonoční B 2021

1. ČTENÍ Sk 10, 25-26. 34-35. 44-48

Čtení ze Skutků apoštolů.
   Když Petr přišel do Césareje, Kornélius mu šel vstříc a padl mu v hluboké úctě k nohám. Ale Petr ho zvedl se slovy: "Vstaň! Vždyť i já jsem jen člověk." Tu se Petr ujal slova a promluvil: "Teď opravdu chápu, že Bůh nikomu nestraní, ale v každém národě že je mu milý ten, kdo se ho bojí a dělá, co je správné."
   Když ještě Petr mluvil, sestoupil Duch svatý na všechny, kdo tu řeč poslouchali. A žasli věřící obrácení ze židovství, kteří přišli s Petrem, že i na pohany byl vylit dar Ducha svatého. Slyšeli totiž, jak mluví (cizími) jazyky a velebí Boha.
   Tehdy Petr řekl: "Může někdo odpírat křestní vodu těm, kteří jako my přijali Ducha svatého?" Pak rozkázal, aby je pokřtili ve jménu Ježíše Krista. Potom ho prosili, aby ( u nich ) zůstal ještě několik dní.

Žl 98 (97), 1. 2-3ab. 3cd-4 Odp.: srv. 2
Odp.: Hospodin zjevil svou spásu před zraky pohanů. nebo: Aleluja.

Zpívejte Hospodinu píseň novou, neboť učinil podivuhodné věci. Vítězství je dílem jeho pravice, jeho svatého ramene.
Odp.
Hospodin uvedl ve známost svou spásu, před zraky pohanů zjevil svou spravedlnost. Rozpomenul se na svou dobrotu a věrnost Izraelovu domu.
Odp.
Všechny končiny země uzřely spásu našeho Boha. Jásejte Hospodinu, všechny země, radujte se, plesejte a hrejte!
Odp.




2. ČTENÍ 1 Jan 4, 7-10

Čtení z prvního listu svatého apoštola Jana.

   Milovaní, milujme se navzájem, protože láska je z Boha, a každý, kdo miluje, je zrozen z Boha a poznává Boha. Kdo nemiluje, Boha nepoznal, protože Bůh je láska. V tom se ukázala Boží láska k nám, že Bůh poslal na svět svého jednorozeného Syna, abychom měli život skrze něho. V tom záleží láska: ne že my jsme milovali Boha, ale že on si zamiloval nás a poslal svého Syna jako smírnou oběť za naše hříchy.

 

EVANGELIUM Jan 15, 9-17

Slova svatého evangelia podle Jana.

Ježíš řekl svým učedníkům:
   "Jako Otec miloval mne, tak já jsem miloval vás. Zůstaňte v mé lásce. Zachováte-li moje přikázání, zůstanete v mé lásce, jako jsem já zachovával přikázání svého Otce a zůstávám v jeho lásce.
   To jsem k vám mluvil, aby moje radost byla ve vás a aby se vaše radost naplnila.
   To je mé přikázání: Milujte se navzájem, jak jsem já miloval vás. Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo za své přátele položí svůj život.
   Vy jste moji přátelé, když děláte, co já vám ukládám. Už vás nenazývám služebníky, protože služebník neví, co dělá jeho pán. Nazval jsem vás přáteli, protože vám jsem oznámil všechno, co jsem slyšel od svého Otce.
   Ne vy jste si vyvolili mne, ale já jsem vyvolil vás a určil jsem vás k tomu, abyste šli a přinášeli užitek a váš užitek aby byl trvalý. Potom vám Otec dá všechno, oč ho budete prosit ve jménu mém.
   To vám přikazuji: Milujte se navzájem."

______________________________________________________________

Milí bratři a sestry,

Při čtení textů dnešní neděle jsem si vzpomněl na útlou knížku velkého švýcarského teologa dvacátého století Hanse Urse von Balthasara, která se v originále jmenuje Glaubhaft ist nur Liebe; v češtině asi něco jako Jen láska je věrohodná.

Von Balthasar v ní přemýšlí nad tím, na čem se v dějinách křesťanského myšlení zakládala věrohodnost křesťanské víry; jaká byla v různých historických obdobích východiska lidského poznání o světě a člověku, která by dávala křesťanskému poselství nejvíc za pravdu.

Ve středověku podle von Balthasara stačil tehdejší obraz světa – v něm nebylo představitelné, že by nebyl nějaký Stvořitel. Jenže kosmologie - obraz vesmíru  - se, jak známo, s příchodem novověku od základu proměnila. Další cestou, už novověkou, měla být existenční zkušenost člověka – možná nejvýraznější postavou tohoto směru byl dánský křesťanský filozof Sören Kierkegaard. Jenže i tento směr nakonec skončil ve slepé uličce. Von Balthasar ve své knížce navrhuje třetí cestu svědectví o tom, že křesťanství je pravdivé - cestu lásky.

Otec David Bouma, teolog a kněz královéhradecké diecéze, velmi srozumitelně shrnul poselství von Balthasarovy knížky v článku v časopise Cesty katecheze v roce 2010: Balthasar chce v nadsázce říci, že nemá smysl dokazovat, že Bůh je, neukážeme-li, kdo je a jaký je. Argumenty z uspořádání vesmíru nebo z historie mohou být užitečné a snad někdy i nutné, zejména v rozhovorech s mladými lidmi, ale nezapomínejme, že věřit se dá jenom lásce.

Možná je tohle jeden z důvodů, proč Pán v dnešním evangeliu hovoří o vzájemné lásce jako o tom, co svým učedníkům přikazuje jako hlavní a největší přikázání - ačkoli bychom si mohli říci, že lásku přikázat nejde, protože bytostně souvisí se svobodou; milovat se přece nedá na povel. Toto přikázání má ale dobrý důvod: mimo to, že láska má smysl sama v sobě a že je cílem křesťanského bytí, je také hlavním a nejdůležitějším svědectvím směrem ven. Nebude-li láska mezi křesťany vyzařovat, svět nemůže uvěřit.

Církevní otec první generace, Tertulián, ve svém spise Obrana křesťanství vydává těsně před koncem druhého století svědectví o tom, čím dělali křesťané největší dojem na pohanskou většinu: Hleďte, jak se milují;  jsou připraveni jeden za druhého zemřít.  Jistě, když srovnáváme svůj konkrétní život s tímto ideálem, připadá nám takové svědectví skoro nemožné. Máme ale dar Ducha Svatého, Ducha Lásky; a On v nás přece jen něco může učinit.