5. neděle postní B 2021

 

1. ČTENÍ Jer 31, 31-34

Čtení z knihy proroka Jeremiáše.

   Hle, blíží se dni - praví Hospodin - kdy sjednám s Izraelovým a Judovým domem novou smlouvu:
   ne jako byla smlouva, kterou jsem sjednal s jejich otci, když jsem je vzal za ruku, abych je vyvedl z egyptské země; smlouva, kterou zrušili, ačkoli já jsem byl jejich pánem - praví Hospodin. Taková bude smlouva, kterou sjednám s Izraelovým domem po těch dnech - praví Hospodin: Vložím svůj zákon do jejich nitra, napíšu jim ho do srdce, budu jim Bohem a oni budou mým lidem!
   Nebude již učit druh druha, bratr bratra: "Poznej Hospodina!" Neboť mě poznají všichni od nejmenšího do největšího - praví Hospodin. Jejich nepravosti jim odpustím a na jejich hřích už nevzpomenu.

Žl 51 (50), 3-4. 12-13. 14-15 Odp.: 12a
Odp.: Stvoř mi čisté srdce, Bože!

Smiluj se nade mnou, Bože, pro své milosrdenství, pro své velké slitování zahlaď mou ne-pravost. Úplně ze mě smyj mou vinu a očist mě od mého hříchu.
Odp.
Stvoř mi čisté srdce, Bože! Obnov ve mně ducha vytrvalosti. Neodvrhuj mě od své tváře a neodnímej mi svého svatého ducha.
Odp.
Vrať mi radost ze své ochrany a posilni mou velkodušnost. Bezbožné budu učit tvým cestám a hříšníci se budou obracet k tobě.
Odp.



2. ČTENÍ Žid 5, 7-9

Čtení z listu Židům.

Bratři a sestry!
   Kristus v době, kdy jako člověk žil na zemi, přednesl s naléhavým voláním a se slzami vroucí modlitby k tomu, který měl moc ho od smrti vysvobodit, a byl vyslyšen pro svou úctu k Bohu. Ačkoli to byl Syn, naučil se svým utrpením poslušnosti. Když tak dokonal své dílo, stal se příčinou věčné spásy pro ty, kteří ho poslouchají.

EVANGELIUM Jan 12, 20-33

Slova svatého evangelia podle Jana.

   Mezi těmi, kdo přišli do Jeruzaléma jako poutníci, aby se o svátcích zúčastnili bohoslužeb, byli i někteří pohané. Ti přišli k Filipovi, který byl z galilejské Betsaidy, a prosili ho: "Pane, rádi bychom viděli Ježíše." Filip šel a řekl to Ondřejovi; Ondřej a Filip pak šli a pověděli to Ježíšovi. Ježíš jim na to řekl:
   "Přišla hodina, kdy Syn člověka bude oslaven. Amen, amen, pravím vám: Jestliže pšeničné zrno nepadne do země a neodumře, zůstane samo; odumře-li však, přinese hojný užitek. Kdo má svůj život rád, ztratí ho; kdo však svůj život na tomto světě nenávidí, uchová si ho pro život věčný. Jestliže mi kdo chce sloužit, ať mě následuje; a kde jsem já, tam bude i můj služebník. Jestliže mi kdo slouží, Otec ho zahrne poctou. Nyní je moje duše rozechvěna. Co mám říci? Otče, vysvoboď mě od té hodiny? Ale právě kvůli té hodině jsem přišel. Otče, oslav své jméno!"
   Tu se ozval hlas z nebe: "Oslavil jsem a ještě oslavím." Lidé, kteří tam stáli a uslyšeli to, říkali, že zahřmělo. Jiní říkali: "To k němu promluvil anděl." Ježíš jim na to řekl: "Ten hlas se neozval kvůli mně, ale kvůli vám. Nyní nastává soud nad tímto světem, nyní bude vládce tohoto světa vypuzen. A já, až budu ze země vyvýšen, potáhnu všechny (lidi) k sobě."
   Těmi slovy chtěl naznačit, jakou smrtí zemře.

________________________________________________________________

Milí bratři a sestry,

v dnešním prvním čtení hovoří prorok Jeremiáš o nové smlouvě Hospodina a jeho lidu. Napříště to již nemá být učení a zákon, které by bylo dáno zvnějšku, jako byly kamenné desky Desatera a celý Mojžíšův zákon při putování Božího lidu pouští. Nová smlouva bude zapsaná do srdce, do nejhlubšího nitra, do středu lidské bytosti. A pak, říká Jeremiáš, už poznají Boha všichni, takže ‚nebude už učit druh druha: Poznej Hospodina‘.

Hlásání a předávání křesťanské víry se jistě neobejde bez katecheze; je důležité se ve víře vzdělávat, je důležité znát obsah Písma svatého a učení církve. Jeremiáš ale mluví o vnitřním poznání; o tom, že to podstatné, na čem nakonec naše víra stojí a co nás také motivuje k dobrému životu, je uvnitř, v našem srdci.

Rád se vracím ke knížce meditací velkého německého teologa 20. století Karla Rahnera, která vyšla pod českým názvem Slova do mlčení. Jedno z rozjímání se jmenuje Bůh mého poznání, a téměř na jeho konci jsou tyto věty: Opravdu, můj Bože, pouhé vědění neznamená nic, nepůsobí nic než trapnou zkušenost, že takto nelze učinit skutečnost obsahem života. Jen zkušenost jasnozřivé lásky nechává mé srdce přiblížit se srdci věcí… Jen to zakoušené, prožité a protrpěné dává vědění, jež nekončí zklamáním a nudou v zapomnění, ale naplňuje srdce moudrostí.

Ve dnešním evangeliu tlumočí Ondřej a Filip Ježíšovi přání poutníků ho vidět. Poutníci - jsou to Řekové, ne-Židé, kteří ale věří v Boha Izraele - se o něj zajímají, chtějí ho poznat, možná chtějí slyšet, čemu přesně tento rabbi učí. Ježíš jim však odpovídá, že ho pozná ten, který ho následuje. Křesťanství se nedá vyčíst z knížek, nedá se dost dobře přijmout jako světonázor, který považuji za pravdivý, a tak se k němu přikloním. Ježíš říká: jestliže mi kdo chce sloužit, ať mne následuje.  Vnitřní pochopení a přijetí křesťanské víry a křesťanského jednání získáváme po celý život, každý den a každou hodinu - když se odvážíme Ježíše následovat a jít s ním. A tato cesta vede skrze naši zkušenost se životem, s jeho jednotlivými událostmi; často i přes pochybnosti a krize, kdy se náš pohled na některé skutečnosti radikálně mění. A někdy i skrze různá naše selhání, období, kdy se člověk Bohu vzdálí jako marnotratný syn, aby se poté znovu vrátil.  

Tato cesta je náročná, vždycky v sobě nese rozměr kříže. Ale máme jistotu, že Ježíš je na ní vždycky s námi, že nese všechno, co neseme my; že s námi všechno spoluprožívá. Máme jistotu, že nám vždy zůstane věrný, že nás nikdy neopustí.