slavnost Narození Páně 2020 - ve dne  

1.čtení  Iz 52,7-10  

Čtení z knihy proroka Izaiáše.

Jak je krásné (vidět) na horách nohy posla, (který přináší) radostnou zprávu, který zvěstuje pokoj, hlásá blaho a oznamuje spásu, který praví Siónu: "Bůh tvůj kraluje!" Slyš! Tvoji strážní pozdvihují hlas a jásají spolu, neboť vidí na vlastní oči, jak se Hospodin vrací na Sión. Radujte se a jásejte vespolek, jeruzalémské trosky, neboť Hospodin utěšil svůj lid, vykoupil Jeruzalém. Obnažil Hospodin své svaté rámě před očima všech národů a všechny končiny země uzří spásu našeho Boha!

 

Mezizpěv   Žl 98,1.2-3ab.3cd-4.5-6

Odp: Uzřely všechny končiny země spásu našeho Boha.

 

Zpívejte Hospodinu píseň novu,

neboť učinil podivuhodné věci.

Vítězství je dílem jeho pravice,

jeho svatého ramene.

 

Hospodin uvedl ve známost svou spásu,

před zraky pohanů zjevil svou spravedlnost.

Rozpomenul se na svou dobrotu a věrnost

Izraelovu domu.

 

Všechny končiny země uzřely

spásu našeho Boha.

Jásejte Hospodinu, všechny země,

radujte se, plesejte a hrejte!

 

Hrejte Hospodinu na citeru,

na citeru a s doprovodem zpěvu,

za hlaholu trub a rohů,

jásejte před králem Hospodinem.

 

2. čtení  Žid 1,1-6

 Čtení z listu Židům.

Mnohokrát a mnoha způsoby mluvil Bůh v minulosti k našim předkům skrze proroky. V této poslední době však promluvil k nám skrze svého Syna. Jeho ustanovil dědicem všeho a skrze něj také stvořil svět. On je odlesk jeho (božské) slávy a výrazná podoba jeho podstaty, on všechno udržuje svým mocným slovem. Když vykonal očistu od hříchů, zasedl na výsostech po pravici (Boží) velebnosti a stal se o to vznešenějším než andělé, oč je převyšuje svou důstojností, které se mu trvale dostalo. Vždyť komu z andělů kdy (Bůh) řekl: `Ty jsi můj syn, já jsem tě dnes zplodil'? A dále: `Já mu budu otcem a on mi bude synem.' A až bude opět uvádět svého Prvorozeného na svět, řekne: `Ať se mu klanějí všichni Boží andělé!'

  

Evangelium  Jan 1,1-18

Začátek svatého evangelia podle Jana.

Na počátku bylo Slovo a to Slovo bylo u Boha a to Slovo byl Bůh. To bylo na počátku u Boha. Všechno povstalo skrze ně a bez něho nepovstalo nic, co jest. V něm byl život a ten život byl světlem lidí. To světlo svítí v temnotě a temnota ho nepohltila. Byl člověk poslaný od Boha, jmenoval se Jan. Přišel jako svědek, aby svědčil o tom světle, aby všichni uvěřili skrze něho. On sám nebyl tím světlem, měl jen svědčit o tom světle. Bylo světlo pravé, které osvěcuje každého člověka; to přicházelo na svět. Na světě bylo a svět povstal skrze ně, ale svět ho nepoznal. Do vlastního přišel, ale vlastní ho nepřijali. Všem, kdo ho přijali, dal moc stát se Božími dětmi, těm, kdo věří v jeho jméno, kdo se zrodili ne z krve, ani z vůle těla, ani z vůle muže, ale z Boha. A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Viděli jsme jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn, plný milosti a pravdy. Jan o něm vydával svědectví a volal: "To je ten, o kterém jsem řekl: 'Ten, který přijde po mně, má větší důstojnost, neboť byl dříve než já.'" Všichni jsme dostali z jeho plnosti, a to milost za milostí. Neboť Zákon byl dán skrze Mojžíše, milost a pravda přišly skrze Ježíše Krista. Boha nikdo nikdy neviděl. Jednorozený Syn, který spočívá v náručí Otcově, ten (o něm) podal zprávu.

 ___________________________________ 

Bratři a sestry,

Letošní slavnost Narození Páně slavíme ve velmi zvláštní atmosféře. A věta, jíž začíná dnešní první čtení, získává na nečekané aktuálnosti: Jak krásné je vidět na horách nohy posla, který zvěstuje radostnou zprávu!

Velmi úpěnlivě čekáme v souvislosti s pandemií koronaviru na nějaké dobré zprávy; upínáme se ke každé jiskřičce naděje, ke každé zprávě, která by nám přinášela světlo na konci tunelu; ke všemu, co by mohlo svědčit o tom, že se dříve nebo později vrátíme k normálnímu životu. Momentálně je asi největší nadějí vakcína, protože většina jiných skutečností, o kterých v souvislosti s pandemií slyšíme nebo čteme, příliš optimisticky nevyhlíží.  

Mnohokrát se mi o letošním Adventu lidé svěřovali s tím, že už naději ztrácejí, že je pro ně těžké důvěřovat, že všechno je v Božích rukou; že se ani nemohou dost dobře soustředit na modlitbu a že mše svatá prožívaná pouze přes obrazovky a monitory příliš k růstu víry a naděje nepřispívá. Dokořán se otevřely i takové otázky jako je účinnost či neúčinnost modlitby, nebo smysl toho, proč byla pandemie dopuštěna – a otevřely se bezvýsledně, dobrou odpověď prostě nemáme. Naše víra se ve světle této zkušenosti proměňuje; cítíme, že se musíme držet jen jejích samotných základů, samotného jejího jádra.

A o tomto jádru právě svědčí vánoční tajemství. Slovo se stává tělem, Bůh se v Ježíši Kristu stává Bohem-s-námi. Cítíme, že smyslu letošních událostí nepřijdeme na kloub; že prostě nevíme, co nám tím Bůh chce říci, proč to dopustil. Ale věříme, že s námi v Ježíši Kristu nese všechno; že je přítomen a trpí ve všech nemocných, že umírá s těmi, kteří zemřeli, že je osamělý s těmi, kteří musí nést osamělost, že je blízko těm, kteří přišli o práci nebo jejichž podnikání je ohroženo-protože sám zakusil chudobu betlémské stáje. Toto je pro nás radostná zpráva do letošních Vánoc, a nehasnoucí světlo naděje pro nadcházející dny.