23. neděle v mezidobí A 2020

1. ČTENÍ Ez 33, 7-9

Čtení z knihy proroka Ezechiela.

 Toto praví Hospodin:
    "Nuže, synu člověka, ustanovil jsem tě strážným pro Izraelův dům. Když uslyšíš slovo z mých úst, napomeň je mým jménem. Když řeknu bezbožnému: 'Zemřeš!' a ty mu nebudeš domlouvat, aby se odvrátil od svého chování, umře on, bezbožník, pro svou nepravost, ale jeho krev budu vymáhat z tvé ruky. Když se však budeš snažit odvrátit bezbožného od jeho chování, aby se změnil, ale on nezmění své chování, zemře pro svoji nepravost, ty však sám sebe zachráníš."

Žl 95 (94), 1-2. 6-7b. 7c-9 Odp.: 7c-8a
Odp.: Kéž byste dnes uposlechli jeho hlasu! Nezatvrzujte svá srdce!

Pojďme, jásejme Hospodinu, oslavujme Skálu své spásy, předstupme před něho s chvalozpěvy a písněmi mu zajásejme!
Odp.
Pojďme, padněme, klaňme se, poklekněme před svým tvůrcem, Hospodinem! Neboť on je náš Bůh a my jsme lid, který pase, stádce vedené jeho rukou.
Odp.
Kéž byste dnes uposlechli jeho hlasu: "Nezatvrzujte svá srdce jako v Meribě, jako tehdy v Masse na poušti, kde mě dráždili vaši otcové, zkoušeli mě, ač viděli mé činy:"
Odp.



2. ČTENÍ Řím 13, 8-10

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Římanům.

Bratři a sestry!
    Nebuďte nikomu nic dlužni-jen vzájemnou lásku. Neboť kdo druhého miluje, splnil zákon. Vždyť přikázání 'nebudeš cizoložit, nebudeš zabíjet, nebudeš krást, nebudeš žádostivý', a je-li ještě nějaké přikázání, všecka jsou shrnuta v tomto: 'Miluj svého bližního jako sám sebe.'
    Láska bližnímu neubližuje. Naplněním zákona je tedy láska.

EVANGELIUM Mt 18, 15-20

Slova svatého evangelia podle Matouše.

Ježíš řekl svým učedníkům:
    "Když tvůj bratr zhřeší, jdi a pokárej ho mezi čtyřma očima. Dá-li si od tebe říci, svého bratra jsi získal. Nedá-li si však říci, přiber si ještě jednoho nebo dva, aby 'každá výpověď byla potvrzena ústy dvou nebo tří svědků'. Když je však neposlechne, pověz to církvi. Jestliže však neposlechne ani církev, ať je pro tebe jako pohan nebo celník.
    Amen, pravím vám: Všecko, co svážete na zemi, bude svázáno na nebi, a všecko, co rozvážete na zemi, bude rozvázáno na nebi.
    Dále vám říkám: Jestliže se shodnou na zemi dva z vás na jakékoli věci a budou o ni prosit, dostanou ji od mého nebeského Otce. Neboť kde jsou dva nebo tři shromážděni ve jménu mém, tam jsem já uprostřed nich."

Slůvko pro děti:

 Milé děti,

 Ve druhém čtení svatý Pavel píše římským křesťanům, co spojuje všechna přikázání Desatera, a co jim dává smysl. Děti, se kterými jsem se připravoval nebo se připravuji na první svaté přijímání, už to vědí: když mám někoho rád, tak mu nechci ublížit, ani ho okrást, ani ho podvést. A když mám rád Pána Ježíše, tak se s ním toužím setkat v modlitbě a při mši svaté. Kdybychom to nevěděli, tak by plnění přikázání bylo moc těžké; vlastně by to asi byla nuda a brzo bychom to vzdali. Ale když víme, že jejich naplnění je láska, tak je to hned úplně jiné.

 

Milí bratři a sestry,

 Dnešní texty nám velmi důrazně připomínají naši zodpovědnost za své bližní, která může najít vyjádření i v tom, že někoho upozorním na špatnou cestu, na které se nachází. Je to však jedna z nejobtížnějších a nejméně populárních věcí, se kterými se v našem spolubytí a komunikaci s druhými můžeme setkat. Neustále se opakuje, že se nemá moralizovat-možná jako reakce na přílišné moralizování v minulosti-a to nakonec vede k tomu, že se nemoralizuje ani tehdy, když by to bylo na místě. Víme asi všichni ze zkušenosti, jak prudká někdy může být reakce na dobře míněnou výtku: ‚co ty mi máš co povídat, podívej se na sebe‘. Když si emeritní papež Benedikt XVI s jemností sobě vlastní na celosvětovém setkání mládeže v Madridu v roce 2011 dovolil říci něco o tom, že člověk, který ztratil Boha, má tendenci k sebezbožštění, komentovala to tenkrát MF Dnes slovy ‚Papež ostře kritizoval ateisty‘. Jako by se tam mezi řádky říkalo ‚Hlásejte si svoji víru a morálku do vlastních řad, ale nás slušné a poctivé ateisty nechte laskavě na pokoji.‘

Nelze si v této souvislosti nevzpomenout na evangelium z minulého úterý, ze čtvrté kapitoly svatého Lukáše. Ježíš potkává v synagóze člověka posedlého zlým duchem, a ten začne křičet Co je Ti do nás, Ježíši Nazaretský? Přišel jsi nás zahubit? Tedy jinými slovy nech mne být, dej mi pokoj, mně je takhle dobře, s tím zlem na mě visícím, už jsem si zvykl, nic jiného nechci.

Máme-li tuto zkušenost prudkého odmítnutí, už se nám do dalších takových konfrontací nechce. Ještě snad, když jde o někoho, koho máme moc rádi, moc nám na něm záleží a vidíme, že je evidentně na špatné cestě. Ale čím je nám onen člověk lidsky vzdálenější, tím spíš jsme pokoušení nad ním zlomit hůl a nechat ho být, a ani nezkoušet mu něco říkat.

 Ježíš však v dnešním evangeliu vyžaduje použít všech prostředků, které jsou k dispozici, abychom svého bratra či sestru vrátili na cestu života. Ani ono závěrečné Jestliže neposlechne ani církev, ať je pro tebe jako celník nebo pohan nemá znamenat V této chvíli ti už může být ukradený. Spíš je to pokyn k tomu, abychom neznásilňovali jeho svobodu-a zároveň v těchto slovech můžeme pocítit Boží lítost nad těmi, kteří si v této svobodě zvolili cestu vzdálení se od Boha života.

 Druhé čtení nás zároveň upozorňuje na to, abychom v této věci velmi bedlivě sledovali naši skutečnou motivaci. Pokud někoho musím pokárat nebo mu domluvit, říct mu nepříjemnou pravdu do očí, musí to být z lásky. Láska bližnímu neubližuje, říká svatý Pavel. Všechny ostatní, někdy velmi rafinovaně skryté motivace k pokárání mohou druhého zranit velmi hluboce-ať už touha ponížit, sklon k vlastnění, pokus násilím přivést druhého tam, kde ho chceme mít, vlastní pohodlí. Jedině láska může být pravým důvodem pokárání nebo upozornění-právě proto, že pro druhého chceme plnost života; a proto se ho snažíme odvést z cesty, jež vede ke smrti, v respektu k jeho svobodě a lidské důstojnosti.