25. neděle v mezidobí A 2020 - první přijímání dětí

1. ČTENÍ Iz 55, 6-9

Čtení z knihy proroka Izaiáše.

Hledejte Hospodina, když je možné ho najít, vzývejte ho, když je blízko! Ať přestane bezbožník hřešit, zločinec ať změní své smýšlení;
ať se obrátí k Hospodinu, a on se nad ním smiluje, k našemu Bohu, který mnoho odpouští.
Mé myšlenky nejsou myšlenky vaše ani vaše chování není podobné mému - praví Hospodin. O kolik totiž převyšují nebesa zemi, o to se liší mé chování od vašeho chování, mé myšlení od myšlení vašeho.



Žl 145 ( 144 ), 2-3. 8-9. 17-18 Odp.: 18a
Odp.: Blízko je Hospodin všem, kdo ho vzývají.

Každý den tě, Bože, budu velebit a chválit tvé jméno po všechny věky. Veliký je Hospodin a veškeré chvály hodný, jeho velikost je nevystižná.
Odp.
Milosrdný a milostivý je Hospodin, shovívavý a plný lásky. Dobrotivý je Hospodin ke všem a soucit má se všemi svými tvary.
Odp.
Spravedlivý je Hospodin ve všech svých cestách a svatý ve všech svých činech. Blízko je Hospodin všem, kdo ho vzývají, všem, kdo ho vzývají upřímně.
Odp.



ČTENÍ Flp 1, 20c-24. 27a

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Filipanům. 

Bratři a sestry!
    Budu moci oslavit na sobě Krista, ať svým životem, ať svou smrtí. Vždyť pro mě život je Kristus a smrt ziskem. Avšak kdybych tady žil dál, mohl bych ještě s užitkem pracovat. A proto nevím, co bych měl volit.
    Přitahuje mě totiž obojí: mám touhu zemřít a být s Kristem - a to je věc mnohem, mnohem lepší; ale pro vás je zase nutnější, abych zůstal ještě na živu.
    Jen se chovejte tak, jak to odpovídá Kristovu evangeliu.



EVANGELIUM Mt 20,1-16a

Slova svatého evangelia podle Matouše.

    Ježíš řekl svým učedníkům toto podobenství:
    "Nebeské království je podobné hospodáři, který vyšel časně zrána najmout dělníky na svou vinici. Smluvil s dělníky denár na den a poslal je na vinici. Když vyšel kolem devíti hodin, viděl jiné, jak stojí nečinně na trhu. Řekl jim: 'Jděte i vy na mou vinici a dám vám, co bude spravedlivé.' A šli. Kolem dvanácti a tří hodin odpoledne vyšel znovu a udělal to zrovna tak.
    Vyšel kolem pěti hodin a našel jiné, jak tam stojí, a řekl jim: 'Co tu celý den nečinně stojíte?' Odpověděli mu: 'Nikdo nás nenajal.' Řekl jim: 'Jděte i vy na mou vinici!'
    Když nastal večer, řekl pán vinice svému správci: 'Zavolej dělníky a vyplať jim mzdu, začni od posledních k prvním.' Přišli ti, kdo nastoupili kolem pěti odpoledne, a dostali po denáru. Když přišli první, mysleli, že dostanou víc, ale i oni dostali po denáru.
    Vzali ho, ale reptali proti hospodáři: 'Tady ti poslední pracovali jedinou hodinu, a dals jim zrovna tolik co nám, kteří jsme nesli tíhu dne i horko.' On však jednomu z nich odpověděl: 'Příteli, nekřivdím ti. Nesmluvil jsi se mnou denár? Vezmi si, co ti patří, a jdi. Chci však i tomuhle poslednímu dát jako tobě. Nesmím s tím, co je moje, dělat; co chci? Anebo závidíš, že jsem dobrý?' "

____________________________________________________________________

Milé děti,

 Dnes nastal ten velký den, kdy poprvé přijmete Pána Ježíše ve svátosti Eucharistie. A já jsem rád, že se dnes čte právě tohle evangelium o dělnících na vinici, protože nám skrze ně Pán Ježíš říká něco důležitého právě pro tuhle příležitost.

 V rámci přípravy jsme si povídali o tom, že když máme na svědomí nějaký vážný hřích - když jsme tedy s rozmyslem a bez donucení udělali něco hodně špatného – nemáme ke svatému přijímání přistoupit, dokud nejdeme předtím ke svátosti smíření. Jít ke svatému přijímání s čistým srdcem a svědomím je výraz naší úcty a lásky k Ježíši, který k nám v tom proměněném chlebě a víně přichází. Jenže v dřívějších dobách - a dost lidí to má tak asi dodnes - to někdy vypadalo, že svaté přijímání je něco, co člověk dostává vlastně za odměnu, že nespáchal žádný hřích, ani malý. Proto také lidé v dřívějších dobách nepřijímali tak často jako dnes, a většinou byli před tím vždycky u zpovědi. Mám jednu oblíbenou svatou, Terezii z Lisieux, která žila v devatenáctém století ve Francii. Ta jako děvče chtěla chodit ke svatému přijímání častěji než bylo v tu dobu obvyklé, protože po blízkosti Pána Ježíše hodně toužila; ale musel jí to dovolit kněz, ke kterému chodila ke zpovědi.

 Teď se vrátím k tomu evangeliu. Dřív jsem o něm hodně přemýšlel; myslel jsem si, že je nějaké divné, že ten pán vinice opravdu není spravedlivý, přesně tak, jak si to mysleli ti, co začali pracovat už ráno. Co myslíte, byl nespravedlivý nebo ne?  Kdyby ten peníz, ten denár byla opravdu, jak dnes říkáme, tarifní mzda, tak by asi nespravedlivý byl. Jenže mně jednoho dne došlo, že to vlastně mzda není, že je to dar. Je pravda, že chvíli na té vinici pracovali i ti poslední. Asi aby to nebylo úplně zadarmo, aby ukázali, že mají dobrou vůli a přece jen něco udělat chtějí. Ale stejně to byl dar.

 A tak je to i se svatým přijímáním. Je to taky dar z lásky, žádná odměna. Nikdo si ho nemůže zasloužit, ani kdyby chodil každou neděli na tři mše, každý den se hodinu modlil ráno i večer a byl ten nejhodnější kluk nebo děvče v celém Žebětíně a Kohoutovicích dohromady. Mezi vámi, milé děti, se určitě někdo modlí trochu víc a někdo trochu míň; někdo je hodnější a někdo zase pěkně zlobivý - na našich přípravných setkáních se to někdy projevilo. Ale Pán Ježíš k vám přijde dnes ke všem. On ví dobře, že jsme slabí a nedokonalí lidé, že každý máme své hříchy, které se opakují – ale přichází k nám právě proto. Když budu po svatém přijímání čistit misku a kalich, říkám při tom potichu Přijetí svátosti tvého těla a krve, Pane, ať nás posilní a stane se pro nás lékem nesmrtelnosti. Takže Eucharistie je pro nás něco jako lék – nejen proto, abychom dosáhli věčného života. Taky proto, abychom už tady na zemi žili jako opravdové Boží děti, v lásce a pokoji. Když budeme Pána s úctou a láskou přijímat často, určitě se to časem projeví v našem životě, k dobru našemu i všech lidí, které máme kolem sebe. Ať se vám to, milé děti, daří.