21. neděle v mezidobí A 2020

1. ČTENÍ Iz 22, 19-23

Čtení z knihy proroka Izaiáše. 

   Toto praví Hospodin Šebnovi, správci královského paláce: "Vyženu tě z tvého místa, z tvého úřadu tě svrhnu.
    Pak povolám svého služebníka Eljakima, syna Chilkijáhova, obléknu mu tvou řízu, přepášu ho tvým pásem; tvou moc mu předám do ruky. Bude otcem obyvatelstvu Jeruzaléma a Judovu domu.
    Na jeho rameno položím klíč od Davidova domu, když otevře, nikdo nezavře, když zavře, nikdo neotevře. Zarazím ho jako hřeb na pevné místo, pro svůj rod zaslouží čestné křeslo."



Žl 138 (137), 1-2a. 2bc+3. 6+8bc Odp.: 8bc
Odp.: Hospodine, tvá dobrota trvá navěky, dílo svých rukou neopouštěj!

Chci tě chválit, Hospodine, celým svým srdcem, žes vyslyšel slova mých úst. Budu ti hrát před anděly, vrhnu se na tvář směrem k tvému svatému chrámu.
Odp.
Slavit budu tvé jméno pro tvou dobrotu a tvou věrnost. Když jsem volal, vyslyšels mě, v mé duši jsi rozhojnil sílu.
Odp.
Jistě, vznešený je Hospodin, a přece shlíží na pokorného, pyšného však zdaleka pozná. Hospodine, tvá dobrota trvá navěky, dílo svých rukou neopouštěj!
Odp.



2. ČTENÍ Řím 11, 33-36

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Římanům. 

    Ó, jak bezedná je Boží štědrost, moudrost i poznání! Jak neproniknutelná jsou jeho rozhodnutí a neprobádatelné způsoby jeho jednání! Neboť 'kdo pochopí myšlení Páně? Kdo mu byl rádcem? Dal mu někdo dříve něco, aby se mu to muselo oplácet?' Vždyť od něho, skrze něho a pro něho je všecko. Jemu buď sláva navěky! Amen. 

EVANGELIUM Mt 16, 13-20

Slova svatého evangelia podle Matouše.

    Když Ježíš přišel do kraje u Césareje Filipovy, zeptal se svých učedníků: "Za koho lidé pokládají Syna člověka?"
    Odpověděli: "Jedni za Jana Křtitele, druzí za Eliáše, jiní za Jeremiáše nebo za jednoho z proroků."
    Řekl jim: "A za koho mě pokládáte vy?"
    Šimon Petr odpověděl: "Ty jsi Mesiáš, Syn živého Boha." Ježíš mu na to řekl: "Blahoslavený jsi, Šimone, synu Jonášův, protože ti to nezjevilo tělo a krev, ale můj nebeský Otec. A já ti říkám: Ty jsi Petr - Skála - a na-té skále zbuduji svou církev a pekelné mocnosti ji nepřemohou. Tobě dám klíče od nebeského království; co svážeš na zemi, bude svázáno na nebi, a co rozvážeš na zemi, bude rozvázáno na nebi."
    Potom důtklivě přikázal učedníkům, aby nikomu neříkali, že je Mesiáš.

Slůvko pro děti:

Milé děti,

V rozhovoru Ježíše s Petrem je něco, co by měl prožít každý z nás. Petr Ježíšovi říká: Ty jsi Mesiáš, Syn živého Boha. Poznal, že Ježíš je Boží Syn, že má jeho, Petra, rád a že mu Petr může odevzdat svůj život. A Ježíš mu na oplátku dává úkol-být hlavou církve: Ty jsi Petr – Skála – a na té skále vystavím svou církev.

Když my poznáme v našem životě Ježíšovu lásku a moc, můžeme taky bez obav hledat, jaký plán má Ježíš pro náš život. Protože když se nebudeme bát ho přijmout, budeme šťastní.

Milí bratří a sestry,

Pojďme se dnes zastavit jen u jednoho verše z druhého čtení, z Pavlova listu Římanům. Dnešní úryvek je součástí textu, který pojednává o vzájemném vztahu povolání a spásy Židů a pohanů. Svatý Pavel hned na začátku úryvku volá: Ó, jak bezedná je Boží štědrost, moudrost i poznání! Jak neproniknutelná jsou jeho rozhodnutí a neprobádatelné způsoby jeho jednání!

Myslím, milí bratři a sestry, že jsme pravdivost těchto Pavlových slov asi všichni v našem životě nějak zakusili. Jsou chvíle, kdy opravdu jasně poznáváme hlubinu Boží štědrosti a moudrosti. Ale jindy opět velmi silně zažíváme právě onu neproniknutelnost jeho rozhodnutí, vlastně nepředvídatelnost jeho jednání; to, o čem papež František říká, že náš Bůh překvapuje. A mám za to, že právě z toho máme docela obavy.

V době kolem Velikonoc, v čase nejpřísnější koronavirové karantény, jsem zaslechl jeden zajímavý a asi pravdivý názor. S příchodem čínského viru nás zachvátila panika prý hlavně proto, že v té době neexistovala vakcína. Budeme-li předpokládat, že nebezpečnost viru chřipky a viru COVID-19 je podobná, pak bychom museli nosit roušky každou chřipkovou sezónu již mnoho let. Jenže proti viru chřipky vakcínu máme - očkovat se sice nechává jen malá část populace, ale už to vědomí, že máme k dispozici účinný prostředek, nás jaksi uklidňuje. Jsme klidní, když víme, že naše technicky vyspělá civilizace nám umožňuje téměř vše si naplánovat a na téměř každý problém mít řešení. Cítíme se kvůli tomu v životě komfortně.

V našem pozemském putování do Božího království, v dobrodružství naší křesťanské víry a vztahu s Bohem je tomu však jinak. Náš Bůh opravdu překvapuje; někdy příjemně, tak, že spontánně děkujeme a radujeme se z toho. Někdy však docela drsně – obrátí náš klidný a spořádaný život vzhůru nohama, a my navíc nevíme proč.

Dost často se mi zejména mladí lidé, kteří hledají své povolání a své místo ve světě, zpovídají z toho, že nedokáží Pánu zcela odevzdat svůj život. A zřejmě je za tím právě tahle obava. Co by Bůh v mém životě dopustil, kdybych se mu zcela odevzdal? Kde bych skončil? Nebyl bych nakonec nešťastný? Bojíme se, co by se stalo, kdyby náš život kontroloval někdo jiný než my sami, protože jsme si ho velmi zvykli sami řídit.

Jenže život samozřejmě úplně naplánovat nelze. Jak zpíval John Lennon v jedné své pozdní písni: Life is what happens to you when you´re busy making other plans. Život je to, co se ti přihodí, zatímco máš plné ruce práce s tím, jak si ho naplánovat.

Nemáme tedy, milí bratři a sestry, jistotu, co nám Pán na naší životní pouti připraví. Máme ale naštěstí jinou jistotu – jistotu jeho lásky, která se zjevuje na kříži, v Ježíšově otevřeném srdci. Boží láska se zajisté někdy projevuje zvláštními cestami, ale proto ještě nepřestává být láskou. Jsme křtem ponořeni v Krista, a On jde s námi naším životem, se všemi jeho událostmi, sdílí s námi všechno dobré i zlé. Kéž tomu dokážeme opravdu uvěřit – a kéž mu dokážeme náš život opravdu odevzdat!