20. neděle v mezidobí A 2020

1. ČTENÍ Iz 56, 1. 6-7

Čtení z knihy proroka Izaiáše.

Toto praví Hospodin:
    “Šetřte práva a jednejte podle spravedlnosti, neboť se již blíží má spása, již se ukáže má spravedlnost. Cizince, kteří lnou k Hospodinu, kteří mu slouží a milují jeho jméno, jsou jeho služebníky, všechny, kteří zachovávají sobotu bez znesvěcení a lpí na mé smlouvě, přivedu na svou svatou horu
a dám jim radost ve svém domě modlitby. Jejich oběti a žertvy budou mi potěšením na oltáři; neboť můj dům bude domem modlitby pro všechny národy."

Žl 67 (66), 2-3. 5. 6+8 Odp.: 4 

Odp.: Ať tě, Bože, velebí národy, ať tě velebí kdekterý národ!

Bože, buď milostiv a žehnej nám, ukaž nám svou jasnou tvář, kéž se pozná na zemi, jak jednáš, kéž poznají všechny národy, jak zachraňuješ.
Odp.
Nechť se lidé radují a jásají, že soudíš národy spravedlivě a lidi na zemi řídíš.
Odp.
Ať tě, Bože, velebí národy, ať tě velebí kdekterý národ! Kéž nám Bůh žehná, ať ho ctí všechny končiny země!
Odp.



2. ČTENÍ Řím 11, 13-15. 29-32

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Římanům.

Bratři a sestry!
    Vám, (bývalým) pohanům, říkám: Já jako apoštol pohanů vykonávám svou službu s velikou pečlivostí. Chtěl bych tím vzbudit žárlivost u svých soukmenovců a aspoň některé z nich zachránit. To, že byli vyloučení, přineslo světu smíření (s Bohem). Co teprve bude znamenat, až budou znova přijati? To bude úplné vzkříšení z mrtvých!
    Vždyť Boží dary a povolání jsou neodvolatelné. Vy jste se kdysi chovali k Bohu odmítavě, ale nyní se vám dostalo milosrdenství, protože židé odmítli přijmout víru. Stejně tak se oni chovají nyní odmítavě, protože vám se dostává milosrdenství, aby se ho potom dostalo také jim. Bůh totiž dopustil, že všichni upadli do neposlušnosti, aby všem prokázal milosrdenství.

EVANGELIUM Mt 15, 21-28

Slova svatého evangelia podle Matouše.

    Ježíš odešel z Genezareta a odebral se do tyrského a sidónského kraje. A tu z toho kraje vyšla jedna kananejská žena a křičela: "Smiluj se nade mnou, Pane, synu Davidův! Moje dcera je krutě posedlá." Ale on jí neodpověděl ani slovo. Jeho učedníci k němu přistoupili a prosili ho: "Pošli ji pryč, vždyť za námi křičí." Odpověděl: "Jsem poslán jen k ztraceným ovcím domu izraelského." Ona mezitím přišla, klaněla se mu a prosila: "Pane, pomoz mi!"
On jí však odpověděl: "Není správné vzít chléb dětem a hodit ho psíkům. Ona řekla: "Ovšem, Pane, jenže i psíci se živí kousky, které padají se stolu jejich pánů." Nato jí řekl Ježíš: "Ženo, jak veliká je tvá víra! Staň se ti, jak si přeješ." A od té chvíle byla její dcera zdravá.

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Slůvko pro děti:

 Milé děti,

 Ježíš v evangeliu hned dvakrát odmítl kananejskou ženu, a to docela drsně. Jenže ona se nenechala odradit. Je nám velkým vzorem v tom, že máme být vytrvalí, když se snažíme o něco dobrého – ať už v modlitbě nebo v životě.

 

Milí bratři a sestry,

 Dnešní evangelium je velmi dramatické. Rozhovor kananejské ženy s Ježíšem si snad můžeme docela dobře představit jako spor, jako hádku, s orientálně vypjatými gesty a zvýšeným hlasem. A na konci, když už to vypadá, že Ježíš svým příkrým slovem o dětech a psících bere kananejské ženě veškerou naději, dochází k totálnímu zvratu. Kananejská žena pochopila smysl toho, co jí Ježíš řekl; pochopila jeho slova hlouběji než jen jako výraz definitivního odmítnutí její žádosti. Ježíšova slova v ní nevzbudila skepsi a beznaděj, ale naopak víru a naději.

 Je to velmi podobná situace, jako u svatého Jana ve scéně ze svatby v Káně. Tam je jiná žena, Ježíšova matka Maria – a Ježíš jí na její žádost odpoví podobně příkře: Co mi chceš, ženo? Ještě nepřišla má hodina. Maria se tím však rovněž nenechá odradit, rovněž za Ježíšovými slovy vidí víc, než jen zdánlivé Nech mne být. S vírou říká služebníkům Udělejte, co vám řekne.

 Významný francouzský filozof a fyzik Blaise Pascal má ve svém díle Myšlenky následující citát: všechno, co v Písmu svatém neukazuje na lásku, je obrazné. Jediný předmět Písma svatého je láska. Bůh je láska, a vždycky své slovo vyslovuje z lásky k člověku; i tehdy, když to tak na první pohled vůbec nevypadá. Možná je hlavní problém v tom, že nedokážeme v Božím slově číst mezi řádky, že je chápeme příliš povrchně, příliš ukvapeně, příliš doslova; nedokážeme do něj proniknout se stejnou vírou, jakou měla ona kananejská žena, nebo Panna Maria. A úplně stejně se to týká i způsobu, jakým k nám Bůh mluví prostřednictvím našich životních událostí; soudíme je příliš rychle a podle prvního dojmu. Když máme úspěch a daří se nám, spontánně to považujeme za projev Boží přízně a požehnání; a potká-li nás nějaký kříž, hned se ptáme, zač nás Pán Bůh trestá. Přitom smysl a význam toho i onoho může být úplně jiný.

 Včera jsme slavili slavnost Nanebevzetí Panny Marie, a tak se ještě jednou k Ježíšově Matce vraťme. Ve scéně z Lukášova evangelia - s dvanáctiletým Ježíšem v chrámu – je nám vzorem, jakým způsobem vnímat Ježíšovo slovo i životní události, které nás potkávají. Maria s Josefem tři dny zoufale hledají svého ztraceného syna, a když ho najdou v chrámu, Ježíš se ani neomluví, že Josefovi s Marii způsobil tolik trápení. Odpoví jim, lidsky viděno, docela drze: Proč jste mne hledali? Nevěděli jste, že já musím být v tom, co je mého Otce. Kdyby takhle odpověděl obyčejný dvanáctiletý kluk své mamince nebo tátovi, asi by okamžitě jednu chytil. Jenže Maria ví, že její dítě není obyčejné, a že to, co od něj právě slyšela, není obyčejné lidské slovo. A tak všechno, co zažila, i to, co slyšela, uchovává ve svém srdci. Rozjímá o tom; nechává to moudře ve svém nitru přinést plody víry, naděje a lásky. Kéž ji v tom, milí bratři a sestry, dokážeme následovat.