Slavnost Zmrtvýchvstání Páně 2020 – ve dne

Dokud nebude znovu možné slavit nedělní Eucharistii ve farním společenství, budu zde publikovat krátká zamyšlení nad evangeliem dané neděle/slavnosti

EVANGELIUM Jan 20, 1-9

Slova svatého evangelia podle Jana.

    Prvního dne v týdnu přišla Marie Magdalská časně ráno ještě za tmy ke hrobu a viděla, že je kámen od hrobu odstraněn. Běžela proto k Šimonu Petrovi a k tomu druhému učedníkovi, kterého Ježíš miloval, a řekla jim: "Vzali Pána z hrobu a nevíme, kam ho položili."
    Petr a ten druhý učedník tedy vyšli a zamířili ke hrobu. Oba běželi zároveň, ale ten druhý učedník byl rychlejší než Petr a doběhl k hrobu první. Naklonil se dovnitř a viděl, že tam leží pruhy plátna, ale dovnitř nevešel. Pak za ním přišel i Šimon Petr, vešel do hrobky a viděl, že tam leží pruhy plátna. Rouška však, která byla na Ježíšově hlavě, neležela u těch pruhů plátna, ale složená zvlášť na jiném místě. Potom vstoupil i ten druhý učedník, který přišel ke hrobu první, viděl a uvěřil. Ještě totiž nerozuměli Písmu, že Ježíš musí vstát z mrtvých.

___________________________________________________________________

 V evangeliu, které se čte o Velikonoční neděli každý rok, nám v kontextu letošních Velikonoc jistě nejvíc rezonuje slovo rouška – ale vymýšlet úvahu na toto téma by bylo asi poněkud laciné. Zkusím to tedy jinak, trochu osobněji.

  Blížím se k padesátce, a tak mne občas přepadá nostalgie. Ta se projevuje i v tom, že si občas pustím rockovou hudbu z devadesátých let - z doby, kdy mi bylo mezi dvaceti a třiceti. Na začátku  devadesátých let jsem byl na prahu své konverze a návratu do církve; některé věci, které jsem tenkrát četl a poslouchal, bych dnes už křesťanským pohledem viděl dost odmítavě; v některých jiných ale skrze týž pohled nacházím netušený význam.  

  V textu jedné devadesátkové písně švédské skupiny The Cardigans - jmenuje se Marvel Hill, tedy něco jako Zázračný vrch - jsou (v úplně jiném kontextu) tato slova: Too good to be true; too good to ignore. Je to příliš dobré, než aby to byla pravda; ale je to taky příliš dobré na to, aby se to dalo ignorovat.

   Je to, zdá se mi, geniální zkratka poselství dnešního evangelia. Magdaléna vidí prázdný hrob. Možná jí mohlo napadnout, že Otec nenechal Syna v područí smrti, tak jak o tom Ježíš hovořil před Velikonocemi; ale snad si myslela, že je to too good to be true – že je to až příliš krásné na to, aby to byla pravda.  A tak své pocity sděluje Petrovi a Janovi: viděla sice odvalený kámen a Ježíšovo tělo tam nebylo, ale nejjednodušší vysvětlení přece je, že tělo někdo odnesl - Vzali Pána z hrobu a nevíme, kam ho položili.

   Petr a Jan se tedy na základě Magdalénina svědectví jdou sami přesvědčit - a vidí důkaz, sice nepřímý, ale takový, který není možné nevzít vážně. It´s too good to ignore. Ano, je to skoro neuvěřitelné; vypadá to, že je to příliš krásné na to, aby to byla pravda; ale Jan a Petr vidí  - a věří.