Druhá neděle velikonoční 2020 

Dokud nebude znovu možné slavit nedělní Eucharistii ve farním společenství, budu zde publikovat krátká zamyšlení nad evangeliem dané neděle/slavnosti

EVANGELIUM Jan 20,19-31

Slova svatého evangelia podle Jana.

Když byl večer prvního dne v týdnu, přišel Ježíš tam, kde byli učedníci. Ze strachu před židy měli dveře zavřeny. Stanul mezi nimi a řekl: "Pokoj vám!" Po těch slovech jim ukázal ruce a bok. Když učedníci viděli Pána, zaradovali se.
   Znovu jim řekl: "Pokoj vám! Jako Otec poslal mne, tak i já posílám vás." Po těch slovech na ně dechl a řekl jim: "Přijměte Ducha svatého. Komu hříchy odpustíte, tomu jsou odpuštěny, komu je neodpustíte, tomu odpuštěny nejsou." Tomáš, jeden ze Dvanácti, zvaný Blíženec, nebyl s nimi, když Ježíš přišel. Ostatní učedníci mu říkali: "Viděli jsme Pána."
   On jim však odpověděl: "Dokud neuvidím na jeho rukou jizvy po hřebech a nevložím svůj prst na místo hřebů a nevložím svou ruku do jeho boku, neuvěřím." Za týden byli jeho učedníci zase uvnitř a Tomáš s nimi. Ježíš přišel zavřenými dveřmi, stanul mezi nimi a řekl: "Pokoj vám!" Potom vyzval Tomáše: "Vlož sem prst a podívej se na mé ruce, vztáhni ruku a vlož ji do mého boku; a nebuď nevěřící, ale věřící." Tomáš mu odpověděl: "Pán můj a Bůh můj!"
   Ježíš mu řekl: "Protože jsi mě uviděl, uvěřil jsi. Blahoslavení, kdo neviděli, a přesto uvěřili."
   Ježíš vykonal před svými učedníky ještě mnoho jiných zázraků, ale o těch v této knize není řeč. Tyto však jsem zaznamenal, abyste věřili, že Ježíš je Mesiáš, Syn Boží, a s vírou abyste měli život v jeho jménu.

_______________________________________________________________

  Dneškem končí velikonoční oktáv. Neděle Zmrtvýchvstání Páně je v liturgii církve prodloužená na celý týden, nebo lépe řečeno na osm dní, které se dnes uzavírají druhou nedělí velikonoční - nedělí Božího milosrdenství.

   První týden letošní mimořádné velikonoční doby jsme v mnohém prožili podobně jako učedníci - mnoho času jsme strávili za zavřenými dveřmi a naše velikonoční radost se mísila s obavami: o zdraví nás i našich blízkých, možná také o práci a zajištění rodiny. A obávat se můžeme rovněž o to, jak bude náš svět a naše země fungovat po skončení pandemie;  zda opravdu naše současná zkušenost přinese pro budoucnost něco dobrého nebo spíš ne.  

   Můžeme proto dnes - spíš než o rozhovoru Ježíše s Tomášem - rozjímat o tom, že Vzkříšený přichází mezi učedníky (a to dokonce dvakrát) z onoho vnějšího prostoru, ze kterého mají učedníci strach a od kterého se oddělují zavřenými dveřmi. Učedníci jsou spolu jako rodina a je jim tak jistě dobře; sdílejí společnou zkušenost s Ježíšem, mají se vzájemně rádi, jak je to Ježíš učil. Mají určitě ještě v živé paměti Ježíšovu něhu a lásku, se kterou jim umyl ve večeřadle nohy. Ale bojí se toho, co je tam venku. Tam venku je nepřítel; jsou tam ti zlí, kteří jim Pána vzali a odsoudili k smrti; a kteří ohrožují i je samotné, protože k Ježíšovi patří.  Je třeba se izolovat, dokud to půjde.

   Vzkříšený se jim ale nezjevuje tak, že by se najednou ocitl mezi nimi, v jejich středu. Přichází skrz zavřené dveře, jako naschvál z toho vnějšku, jehož se učedníci tak bojí. A hned poté, co jim dodal radost a pokoj, je posílá právě tam, kam by ještě před chvíli nevyšli ani za nic. ‚Jako Otec posílá mne, tak já posílám vás‘.

   Poselstvím tohoto velikonočního příběhu rozhodně není pobídka, abychom už v tuto chvíli opustili své domovy a hlava nehlava začali dělat všechno jako před pandemií. Je to základní velikonoční poselství - výzva, abychom se nebáli. Abychom neměli strach z toho, že Ježíš někde není - a že kdybychom se na takové místo náhodou vydali, šlo by nám o život; nebo o víru, nebo o dobré mravy, nebo ještě o něco jiného. V apsidách raně křesťanských kostelů je vzkříšený Pán zobrazován jako Pantokratór - Ten, který vládne celému vesmíru. Vláda zla a smrti je zlomena, i když ještě ne definitivně. A Duch Páně naplňuje celý svět.