Květná neděle A 2020

Dokud nebude znovu možné slavit nedělní Eucharistii ve farním společenství, budu zde publikovat krátká zamyšlení nad evangeliem dané neděle/slavnosti

EVANGELIUM – úryvek z Matoušových pašijí ( Mt 26,36 – 56)

Potom šel Ježíš s učedníky na venkovský dvorec zvaný Getsemany a řekl jim: "Poseďte tady, zatímco se půjdu tamhle pomodlit." Petra a dva Zebedeovy syny vzal s sebou. Pak se ho zmocnil smutek a úzkost. Řekl jim: "Má duše je smutná až k smrti, zůstaňte zde a bděte se mnou!"
    Trochu poodešel, padl tváří k zemi a modlil se: "Otče můj, jestliže je to možné, ať mě mine tento kalich; avšak ne jak já chci, ale jak ty chceš." Potom se vrátil k učedníkům a našel je, jak spí. Řekl Petrovi: "To jste nemohli ani jednu hodinu se mnou bdít? Bděte a modlete se, abyste nepřišli do pokušení. Duch je sice ochotný, ale tělo je slabé."
    Odešel podruhé a modlil se: "Otče můj, nemůže-li mě tento kalich minout, a musím ho vypít, ať se stane tvá vůle." Znovu se vrátil a našel je, jak spí, protože se jim únavou zavíraly oči. Nechal je, opět odešel a modlil se potřetí stejnými slovy. Potom se vrátil k učedníkům a řekl jim "Jen spěte a odpočívejte dál! - Už je tady ta hodina: teď bude Syn člověka vydán do rukou hříšníků. Vstaňte, půjdeme! Hle, už je tady můj zrádce."

Když ještě mluvil, přišel Jidáš, jeden ze Dvanácti, a s ním velký houf s meči a kyji, jak je poslali velekněží a starší lidu. Jeho zrádce s nimi smluvil znamení: "Koho políbím, ten to je; toho se chopte." A hned přistoupil k Ježíšovi a řekl: "Buď zdráv, Mistře," a políbil ho.
    Ježíš mu odpověděl: "Příteli, učiň jen, k čemu jsi přišel." Lidé z houfu přistoupili, vztáhli ruce na Ježíše a zmocnili se ho.
    Vtom jeden z těch, kdo byli s Ježíšem, sáhl po meči, vytasil ho, udeřil veleknězova služebníka a uťal mu ucho. Ježíš mu však řekl: "Zastrč svůj meč tam, kam patří. Každý, kdo sahá po meči, mečem zahyne. Anebo myslíš, že by mi můj Otec neposlal ihned víc jak dvanáct pluků andělů, kdybych ho o to poprosil? Ale jak by se potom splnily výroky Písma, že se tak musí stát?"
    V té chvíli řekl Ježíš onomu houfu:,,Jako na zločince jste vytáhli s meči a kyji, abyste mě zatkli. Sedával jsem den co den v chrámě a učil, a nezmocnili jste se mě. To všechno se však stalo, aby se splnily výroky Písma u proroků. Tu jej všichni učedníci opustili a utekli.
____________________________________________________________________________

V obtížných údobích našeho života - jako je možná to, které právě všichni prožíváme – se nám nemilosrdně otvírá pravda o nás samotných; o tom, co je opravdu v našem srdci. Padají masky, které za normálních poklidných okolností nosíme. Přestáváme hrát role, na které jsme si zvykli a které, když je klid a bezpečí, hrajeme úspěšně nejen před druhými, ale i sami před sebou. Jednou ze skutečností, která takhle vyplouvá na povrch velmi brzy, je naše netrpělivost s druhými. Kdo zažívá nějaké těžkosti, může začít být na lidi kolem sebe velice tvrdý a nesmlouvavý.

Úryvek, který jsem pro tuto meditaci vybral, je z první třetiny Matoušových pašijí, které se dnes čtou. Je to úžasné svědectví o Ježíšově trpělivosti a lásce vůči lidem; ta se projevuje právě tehdy, když on sám prožívá svou smrtelnou úzkost v Getsemanské zahradě a pak své vlastní vydání do rukou těch, kdo ho dovedou na kříž. Nakonec nechává své unavené učedníky odpočinout, i když toužil po tom, aby byli v jeho úzkosti s ním. Jidášovi říká Příteli, a zřejmě to nemyslí ironicky. A Petrovi, když zraní veleknězova sluhu, zabraňuje v dalším krveprolití. Asi by měl, lidsky viděno, právo své učedníky víc pokárat. Asi by mohl Jidášovi říct něco nevybíravého, asi by mohl nechat Petra, aby veleknězovu služebníkovi ublížil ještě víc. My bychom to určitě udělali, a měli bychom i ospravedlnění  - kdo by po nás v takové situaci mohl ještě chtít, abychom byli laskaví a dobří?

Ježíš ale zůstává laskavý a dobrý. Na konci úryvku jsme slyšeli, že jej všichni učedníci opustili a utekli. Ti, kdo zůstali na scéně, ho pak odsoudili k smrti a přibili na kříž. Ale i přesto; ještě i v situaci největšího utrpení, těsně před koncem, svědčí svatý Lukáš o tom, že se na tomto Ježíšově postoji nic nezměnilo:  Otče, odpusť jim, neboť nevědí, co činí.