4. neděle postní A 2014

1. ČTENÍ 1Sam 16,1b.6-7.10-13a

Čtení z první knihy Samuelovy.

   Hospodin řekl Samuelovi: "Naplň svůj roh olejem a jdi! Posílám tě k Jesseovi, Betlémanu, protože jsem si vyhlédl krále mezi jeho syny."
   Když (Samuel) přišel a spatřil Eliaba, řekl si: "Jistě tenhle je před Hospodinem jeho pomazaný." Hospodin však řekl Samuelovi: "Nevšímej si jeho vzhledu ani vysoké postavy, neboť ho vylučuji. Nedívám se totiž jako člověk; člověk soudí podle zdání, Hospodin vidí do srdce."
   Jesse předvedl před Samuela sedm svých synů, ale Samuel řekl: "Mezi nimi Hospodin nevyvolil nikoho." A zeptal se: "Jsou to již všichni chlapci?" Jesse odpověděl: "Ještě je nejmladší, ten pase stáda." Samuel tedy řekl Jesseovi: "Pošli pro něho, neboť nesedneme k jídlu, dokud sem nepřijde." Poslal tedy a uvedl ho: byl plavovlasý, s krásnýma očima a milého vzhledu. Tu řekl Hospodin: "Nuže, pomaž ho; to je on."
   Samuel vzal roh s olejem a pomazal ho uprostřed jeho bratrů. Od toho dne i nadále působil s Davidem Hospodinův duch.


Žl 23(22),1-3a.3b-4.5.6 Odp.: 1
Odp.: Hospodin je můj pastýř, nic nepostrádám.

Hospodin je můj pastýř, nic nepostrádám, dává mi prodlévat na svěžích pastvinách, vodí mě k vodám, kde si mohu odpočinout, občerstvuje mou duši.
Odp.
Vede mě po správných cestách pro svoje jméno. I kdybych šel temnotou rokle, nezaleknu se zla, vždyť ty jsi se mnou. Tvůj kyj a tvá hůl, ty jsou má útěcha.
Odp.
Prostíráš pro mě stůl před zraky mých nepřátel, hlavu mi mažeš olejem, má číše přetéká.
Odp.
Štěstí a přízeň mě provázejí po všechny dny mého života, přebývat smím v Hospodinově domě na dlouhé, předlouhé časy.
Odp.


2. ČTENÍ Ef 5,8-14

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Efesanům.

 Bratři! Byli jste kdysi tmou, ale teď jste světlem v Pánu. Žijte jako děti světla. Ovoce toho světla totiž záleží ve všestranné dobrotě, spravedlnosti a v životě podle pravdy. Zkoumejte, co se líbí Pánu, a nemějte žádnou účast v těch neplodných skutcích tmy; spíše je veřejně odsuzujte. Vždyť člověku je hanba už jen o tom mluvit, co ti lidé potají páchají. Všechno, co se odsoudí, ukáže se v pravém světle. Všecko totiž, na co se vrhne světlo, je potom zřejmé. Proto se říká (v Písmě) : Probuď se, spáči, vstaň z mrtvých, a Kristus tě osvítí. 

EVANGELIUM Jan 9,1-41

Slova svatého evangelia podle Jana.

Ježíš uviděl cestou člověka, který byl od narození slepý. Jeho učedníci se ho zeptali: "Mistře, kdo zhřešil: on sám, nebo jeho rodiče, že se narodil slepý?"
    Ježíš odpověděl: "Nezhřešil ani on, ani jeho rodiče, ale mají se na něm zjevit Boží skutky. Musíme konat skutky toho, který mě poslal, dokud je den. Přichází noc, kdy nikdo nebude moci pracovat. Pokud jsem na světě, jsem světlo světa."
   Po těch slovech plivl na zem, udělal ze sliny bláto, potřel mu tím blátem oči a řekl mu: "Jdi se umýt v rybníku Siloe" - to slovo znamená "Poslaný". Šel tam tedy, umyl se, a když se vrátil, viděl.
   Sousedé a ti, kteří ho dříve vídali žebrat, se ptali: "Není to ten, který tu sedával a žebral?" Jedni tvrdili: "Je to on." Jiní říkali: "Není, ale je mu podobný." On řekl: "Jsem to já." Ptali se ho tedy: "Jak to, že teď vidíš?"
   On odpověděl: "Člověk jménem Ježíš udělal bláto, pomazal mi oči a řekl: 'Jdi k Siloe a umyj se!' Šel jsem tedy, umyl se a vidím." Ptali se ho: "Kde je ten člověk?" Odpověděl: "To nevím."
   Přivedli toho bývalého slepce k farizeům. Ten den, kdy Ježíš udělal bláto a otevřel mu oči, byla zrovna sobota. Také farizeové se ho znovu vyptávali, jak nabyl zraku. On; jim odpověděl: "Přiložil mi na oči bláto, umyl jsem se a vidím."
   Někteří farizeové říkali: "Ten člověk není od Boha, protože nezachovává sobotu." Jiní ale namítali: "Jak by mohl hříšný člověk dělat takové zázraky?" A nemohli se dohodnout. Znovu se tedy zeptali toho slepého: "Co ty o něm říkáš, když ti otevřel oči?" On odpověděl: "Je to prorok."
   Židé však tomu nechtěli věřit, že byl slepý a že nabyl zraku, až si zavolali rodiče toho uzdraveného slepce a zeptali se jich: "Je to váš syn, o kterém vy říkáte, že se narodil slepý? Jak to, že teď vidí?" Jeho rodiče odpověděli: "Víme, že je to náš syn a že se narodil slepý. Ale jak to přijde, že teď vidí, to nevíme, a kdo mu otevřel oči, to my nevíme. Zeptejte se jeho. Je dospělý, ať mluví sám za sebe." To jeho rodiče řekli, protože se báli židů. Židé se už totiž usnesli, aby každý, kdo Ježíše vyzná jako Mesiáše, byl vyloučen ze synagógy. Proto jeho rodiče řekli: "Je dospělý, zeptejte se jeho."
   Zavolali tedy ještě jednou toho bývalého slepce a řekli mu: "Vzdej Bohu chválu! My víme, že ten člověk je hříšník." On odpověděl: "Zda je hříšník, to nevím, ale vím jedno: že jsem byl slepý, a teď vidím." Zeptali se ho tedy: "Co s tebou udělal? Jak ti otevřel oči?" Odpověděl jim: "Už jsem vám to řekl, ale jako byste to neslyšeli. Proč to chcete slyšet znovu? Chcete se snad i vy stát jeho učedníky?"
   Osopili se na něj: "Ty jsi jeho učedník! My jsme učedníci Mojžíšovi. My víme, že k Mojžíšovi mluvil Bůh, o tomhle však nevíme, odkud je."
   Ten člověk jim odpověděl: "To je skutečně divné, že vy nevíte, odkud je - a otevřel mi oči. Víme, že hříšníky Bůh neslyší, ale slyší toho, kdo je zbožný a plní jeho vůli. Od věků nebylo slýcháno, že by někdo otevřel oči slepému od narození. Kdyby tento člověk nebyl od Boha, nic by nedokázal."
   Řekli mu: "V hříších ses celý narodil - a ty nás chceš poučovat?" A vyhnali ho. Ježíš se dověděl, že ho vyhnali; vyhledal ho a řekl mu: "Věříš v Syna člověka?" Odpověděl: "A kdo je to, pane, abych v něho uvěřil?" Ježíš mu řekl: "Viděls ho: je to ten, kdo s tebou mluví." On na to řekl: "Věřím, Pane!" a padl před ním na kolena.
   Ježíš prohlásil: "Přišel jsem na tento svět soudit: aby ti, kdo nevidí, viděli, a kdo vidí, oslepli." Slyšeli to někteří farizeové, kteří byli u něho, a řekli mu: "Jsme snad i my slepí?" Ježíš jim odpověděl: "Kdybyste byli slepí, neměli byste hřích. Vy však říkáte: 'Vidíme'. Proto váš hřích trvá." 

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Milí bratři a sestry,

Dnešní evangelium o uzdravení slepého od narození je poměrně netypické. V jiných podobných perikopách se obvykle dozvíme jen to, že Ježíš přikazuje uzdraveným, aby o tom nikomu neříkali-což dotyčný většinou nedodrží. Dnešní úryvek naproti tomu velmi podrobně popisuje, co všechno Ježíšův zázrak vyvolá u lidí v bezprostředním okolí uzdraveného. Samotné uzdravení je jakoby jen předehrou k dramatu, které se před námi rozvíjí a které dává psychologicky velmi přesně nahlédnout do srdcí jednotlivých aktérů. Všichni zúčastnění prožívají jako první pocit úžasu, ale pak se jejich reakce začnou lišit. Najdou se skeptikové, kteří něco podobného považují za nemožné. Člověk, kterého vidí zdravého, nemůže být vyléčený slepý od narození, neboť něco takového prostě vyléčit nejde. Není to on, říkají, ale je mu podobný. Farizeové zase mají problém s Ježíšem, někdo takový přece nemůže dělat v Božím jménu zázraky: Ten člověk není od Boha, neboť nezachovává sobotu. A rodiče vyléčeného slepce zahrávají celou situaci do autu. Jak to přijde, že teď vidí, to my nevíme, a kdo mu otevřel oči, také nevíme. Zeptejte se jeho.  A tak to pokračuje, až do chvíle, kdy farizeové uzdraveného slepce vyženou, neboť ho zřejmě nechtějí mít na očích-příliš jim nabourává jejich náboženské jistoty.

Uzdravený slepec se v této změti protichůdných názorů na to, co se mu stalo, naštěstí potkává s Ježíšem podruhé. Kdyby popřál sluchu všemu, co o něm kdo řekl, určitě by upadl ve zmatek a sám by nevěděl, co si má o svém uzdravení a o Ježíši myslet. V duchovním smyslu by zůstal slepý, jako byl předtím slepý fyzicky. Jenže toto druhé setkání s Ježíšem je zároveň druhé, vnitřní prohlédnutí. Slepec se dozvídá pravdu, zcela nezávislou na tom, co si myslí jeho rodiče, jeho známí a farizeové. A vyznává, že Ježíš je Pán – říká Věřím, Pane a padá před ním na kolena.

Toto poselství dnešního evangelia nám připomíná, že autentické vnitřní setkání s Ježíšem nás osvobozuje od toho, co si o nás myslí druzí lidé, případně co od nás čekají. Obojí se totiž nemusí ani zdaleka krýt s nejhlubší pravdou o nás, ani s tím, co pro náš život Bůh ve své lásce zamýšlí. Nejde o žádnou chladnou lhostejnost ke druhým lidem a k jejich názoru na můj život, lhostejnost typu Do toho, jak žiji, ti nic není. Tato vnitřní svoboda je předpokladem dospělých, samostatných životních rozhodnutí, za která je člověk sám před sebou a před Pánem zodpovědný. A je také branou k větší lásce ke druhým, neboť nemohu jako dospělý člověk svobodně milovat někoho, kdo mi řídí život, jako bych byl ještě dítě. A nakonec, jak jsme slyšeli v prvním čtení, je dobré vzít v úvahu, že člověk soudí podle zdání, ale Hospodin vidí do srdce. Nikdo z druhých lidí mne nemůže znát dokonale, protože dokonale neznám ani já sám sebe. Ale Bůh vidí do srdce, a Jemu, který mne dokonale zná a dokonale miluje, mohu svůj život svěřit bez obav.