2. neděle postní A 2017
1. ČTENÍ Gn 12,1-4a
Čtení z první knihy Mojžíšovy.
Čtení z první knihy Mojžíšovy.
Hospodin řekl Abrámovi:
"Vyjdi ze své země, ze svého příbuzenstva a ze svého otcovského domu do země, kterou ti ukážu. Udělám z tebe veliký národ a požehnám ti, oslavím tvé jméno a budeš pramenem požehnání. Požehnám těm, kdo ti budou žehnat, a prokleji ty, kdo tě budou proklínat. V tobě budou požehnána všechna pokolení země."
Abrám se vydal na cestu, jak mu řekl Hospodin.
Žl 33 (32), 4-5. 18-19. 20+22 Odp: 22a
Odp.: Ať spočine na nás, Hospodine; tvé milosrdenství.
Hospodinovo slovo je správné, spolehlivé je celé jeho dílo. Miluje spravedlnost a právo, země je plná Hospodinovy milosti.
Odp.
Hospodinovo oko bdí nad těmi, kdo se ho bojí, nad těmi, kdo doufají v jeho milost, aby jejich duše vyrval ze smrti, aby jim život zachoval za hladu.
Odp.
Naše duše vyhlíží Hospodina, on sám je naše pomoc a štít. Ať spočine na nás, Hospodine, tvé milosrdenství, jak doufáme v tebe.
Odp.
2. ČTENÍ 2 Tim 1,8b-10
Čtení z druhého listu svatého apoštola Pavla Timotejovi.
Milovaný! Bůh ti dej sílu, abys nesl jako já obtíže spojené s hlásáním evangelia. On nás spasil a povolal svým svatým povoláním, a to ne pro naše skutky, ale z vlastního rozhodnutí a pro milost, kterou nám dal v Kristu Ježíši před dávnými věky. Ale to se projevilo teprve nyní, když přišel náš spasitel Kristus Ježíš. On zlomil moc smrti a přinesl nám světlo nepomíjejícího života v evangeliu.
EVANGELIUM Mt 17,1-9
Slova svatého evangelia podle Matouše.
Ježíš vzal s sebou Petra, Jakuba a jeho bratra Jana a vyvedl je na vysokou horu, aby byli sami. A byl před nimi proměněn: jeho tvář zazářila jako slunce a jeho oděv zbělel jako světlo. A hle - ukázal se jim Mojžíš a Eliáš, jak s ním rozmlouvají.
Petr se ujal slova a řekl Ježíšovi: "Pane, je dobře, že jsme tady. Chceš-li, postavím tu tři stany: jeden tobě, jeden Mojžíšovi a jeden Eliášovi."
Když ještě mluvil, zastínil je najednou světlý oblak, a hle - z oblaku se ozval hlas: "To je můj milovaný Syn, v něm mám zalíbení; toho poslouchejte!" Jak to učedníci uslyšeli, padli tváří k zemi a velmi se báli.
Ježíš přistoupil, dotkl se jich a řekl: "Vstaňte, nebojte se!" Pozdvihli oči a neviděli nikoho, jen samotného Ježíše. Když sestupovali s hory, přikázal jim Ježíš: "Nikomu o tom vidění neříkejte, dokud nebude Syn člověka vzkříšen z mrtvých."
Slůvko pro děti:
V prvním čtení jsme
slyšeli, jak Bůh povolal Abrama – my ho víc známe pod jménem Abrahám. Bůh
slíbil Abrahámovi velké věci, ale jen tehdy, když odejde z toho, v čem
žil a co důvěrně znal, do něčeho, co neznal. Kdyby měl Abrahám strach, nebo
kdyby se mu nechtělo opustit svoji zemi, tak by se ta zaslíbení nesplnila. Ale
Abrahám Bohu uvěřil – a proto je i pro nás vzorem důvěry v Boha.
Milí bratři a sestry,
Petr, Jakub a Jan
v dnešním evangeliu reprezentují lidskou reakci na něco neobvyklého a
výjimečného, co prožívají -před jejich očima se zjevuje Boží majestát. Nejprve
je to jen jakýsi zmatek a dezorientace, vyjádřený zvláštní a poněkud nelogickou
Petrovou větou ‚Pane, je dobře, že jsme
zde, chceš-li, postavím tu tři stany, jeden tobě, jeden Mojžíšovi a Eliášovi‘.
Na paralelním místě říká evangelium svatého Lukáše poměrně příhodně, že Petr nevěděl, co mluví. A poté, když je zahalí světlý oblak a
z oblaku se ozve Hospodinův hlas, je to již jen strach-učedníci padli tváří na zem a velmi se báli.
Učedníci raději nechtějí nic vidět, neboť znají vyprávění o hoře Sinaji
z knihy Exodus – a vědí, že vidět Hospodina tváří v tvář znamená
zemřít.
Ježíšova odpověď na tento
zmatek a strach je jednoduchá – přichází, dotýká se učedníků a říká ‚Vstaňte, nebojte se!‘ A oni už nevidí
nikoho, než Ježíše samotného. Avšak
zároveň, skrze to, co prožili, se stává zřejmým, že právě v Ježíši vidí
to, čeho se tak báli-že v něm vidí Boha tváří v tvář, v něm,
v tolik známém Mistru, se kterým už nějakou dobu žijí. Proto je Ježíš
prosí, aby o tom nikomu neříkali, dokud nebude Syn člověka vzkříšen
z mrtvých - je zatím třeba zachovat mesiášské tajemství, na které klade
svatý Matouš takový důraz.
Proměnění na hoře můžeme
tedy vidět jako přechod od starozákonního způsobu Božího zjevení
k novozákonnímu. Je zde jasná souvislost s vánočním tajemstvím: Bůh,
Nekonečný, Nepochopitelný a zcela Jiný, se stává malým děťátkem; něčím zcela
blízkým a běžným, něčím, čeho se nikdo nebojí a nemůže bát, neboť je to svým
způsobem něco nejméně neobvyklého-být dítětem je vlastně úplně první zkušenost
lidského života. Bojíme se vždy toho, co je nám vzdálené, co neznáme a co je od
nás odlišné - toho, co je blízké, známé a stejné s námi, se nebojíme.
Druhá část výpovědi
dnešních liturgických textů se týká povolání, ale souvislost s tím, co už
bylo řečeno, je jasná. Kdybychom odpovídali na Boží povolání ze strachu, stali
by se z nás otroci, služebníci z donucení, kteří žijí ve stálé obavě,
co se stane, když zadaný úkol nesplní. Svatý Pavel, když ve druhém čtení
povzbuzuje Timoteje v jeho povolání, oslovuje ho Milovaný! Pavel nezakrývá, že hlásání evangelia přináší obtíže, ale
zároveň Timotejovi připomíná, co je na počátku jeho povolání, aby ho tyto
obtíže nepřemohly. Je to Kristus Ježíš, který zlomil moc smrti a přinesl nám světlo nepomíjejícího života v evangeliu.
Na počátku je Boží láska, která se stala blízkou v Ježíši Kristu.
Setkání s jeho osobou, s tím, koho se vůbec nemusím bát, a který mne
miluje, se stává základem schopnosti odpovědět na povolání, které bude
prožíváno v radosti a svobodě, a nikoli jako těžké břemeno.
Žádné komentáře:
Okomentovat