3. neděle postní A 2017

1. ČTENÍ Ex 17,3-7

Čtení z druhé knihy Mojžíšovy.
Lid žíznil po vodě a reptal proti Mojžíšovi. Řekli: "Pročpak jsi nás vyvedl z Egypta? Abys zahubil nás, naše děti a náš dobytek žízní?" Mojžíš volal k Hospodinu: "Co mám dělat s tímto lidem? Ještě trochu a ukamenují mě!"
   Hospodin řekl Mojžíšovi: "Vyjdi před lid v doprovodu několika starců z Izraele, vezmi si do ruky hůl, kterou jsi udeřil do Nilu, a jdi! Hle, já tam 'budu stát před tebou na Chorebu, udeříš do skály, vytryskne z ní voda a lid se napije."
   Mojžíš tak udělal před očima izraelských starců. Nazval pak jméno toho místa Massa a Meriba kvůli hádce izraelských synů a kvůli tomu, že pokoušeli Hospodina tím, že říkali: "Je Hospodin uprostřed nás, nebo ne?"


Žl 95 (94),1-2.6-7b.7c-9 Odp.:7c-8a

Pojďme, jásejme Hospodinu, oslavujme Skálu své spásy, předstupme před něho s chvalozpěvy a písněmi mu zajásejme!
Odp.
Pojďme, padněme, klaňme se, poklekněme před svým tvůrcem, Hospodinem! Neboť on je náš Bůh a my jsme lid, který pase, stádce vedené jeho rukou.
Odp.
Kéž byste dnes uposlechli jeho hlasu: "Nezatvrzujte svá srdce jako v Meribě, jako tehdy v Masse na poušti, kde mě dráždili vaši otcové, zkoušeli mě, ač viděli mé činy."
Odp.

2. ČTENÍ Řím 5,1-2.5-8

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Římanům.
Bratři! Jestliže jsme ospravedlněni na základě víry, žijeme v pokoji s Bohem skrze našeho Pána Ježíše Krista. Skrze něho totiž máme vírou přístup k této milosti a pevně v ní stojíme. Naše chlouba je také v tom, že máme naději dosáhnout slávy u Boha.
   Naděje však neklame, protože Boží láska je nám vylita do srdce skrze Ducha svatého, který nám byl dán.
   Kristus přece v ten čas, když jsme ještě byli slabí, zemřel za bezbožníky. Vždyť sotva kdo položí život za spravedlivého - možná za dobrého se ještě někdo umřít odhodlá. Ale Bůh dokazuje svou lásku k nám tím, že Kristus umřel za nás, když jsme byli ještě hříšníky.

EVANGELIUM Jan 4,5-42

Slova svatého evangelia podle Jana.
Ježíš přišel k samařskému městu zvanému Sychar, blízko pole, které kdysi odkázal Jakub svému synu Josefovi. Tam byla Jakubova studna. Ježíš, unavený chůzí, posadil se - tak jak byl - u té studny. Bylo kolem poledne.
    Tu přišla jedna samařská žena navážit vodu. Ježíš jí řekl: "Dej mi napít." - Jeho učedníci totiž odešli do města, aby koupili něco k jídlu.
   Samařská žena mu odpověděla: "Jakže? Ty, žid, žádáš o napití mne, Samaritánku?" Židé se totiž se Samaritány nestýkají.
    Ježíš jí na to řekl: "Kdybys znala Boží dar a věděla, kdo ti říká: 'Dej mi napít', spíše bys ty poprosila jeho, aby ti dal živou vodu."
    Žena mu namítla: "Pane, vždyť ani nemáš vědro, a studna je hluboká. Odkud tedy chceš vzít tu živou vodu? Jsi snad větší než náš praotec Jakub, který nám dal tuto studnu a sám z ní pil i jeho synové a jeho stáda?
   Ježíš jí odpověděl: "Každý, kdo se napije této vody, bude zase žíznit. Kdo se však napije vody, kterou mu dám já, nebude žíznit navěky, ale voda, kterou mu dám já, stane se v něm pramenem vody tryskající do života věčného."
   Žena mu řekla: "Pane, dej mi tu vodu, abych už nikdy neměla žízeň a nemusela sem chodit čerpat."
   Ježíš jí řekl: "Jdi, zavolej svého muže a zase přijď sem." Žena mu odpověděla: "Nemám muže."
   Ježíš jí na to řekl: "Správně jsi odpověděla: 'Nemám muže`; pět mužů už jsi měla, a ten, kterého máš teď, není tvůj muž. To jsi mluvila pravdu."
   Žena mu řekla: "Pane, vidím, že jsi prorok. Naši předkové uctívali Boha tady na té hoře, a vy říkáte: 'Jen v Jeruzalémě je to místo, kde se má Bůh uctívat'."
   Ježíš jí odpověděl: "Věř mi, ženo, nastává hodina, kdy nebudete uctívat Otce ani na této hoře, ani v Jeruzalémě. Vy uctíváte, co neznáte, my uctíváme, co známe, protože spása je ze židů. Ale nastává hodina - ano, už je tady - kdy opravdoví (Boží) ctitelé budou Otce uctívat v duchu a v pravdě. Vždyť Otec si vyžaduje takové své ctitele. Bůh je duch, a kdo ho uctívají, mají ho uctívat v duchu a v pravdě."
   Žena mu řekla: "Vím, že má přijít Mesiáš, nazvaný Kristus. Ten až přijde, oznámí nám všechno."Na to jí řekl Ježíš: "Já jsem to, ten, který s tebou mluvím."
   Právě tehdy se vrátili jeho učedníci a divili se, že mluví se ženou. Přesto však se nikdo nezeptal: "Co jí chceš?" nebo "Proč s ní mluvíš?" Žena tam nechala svůj džbán, odešla do města a řekla lidem: "Pojďte se podívat na člověka, který mi řekl všechno, co jsem udělala. Snad je to Mesiáš?" Vyšli tedy z města a šli k němu.
   Mezitím ho učedníci prosili: "Mistře, najez se!" On jim však řekl: "Já mám k jídlu pokrm, který vy neznáte." Učedníci se mezi sebou ptali: "Přinesl mu někdo něco jíst?"
   Ježíš jim řekl: "Mým pokrmem je konat vůli toho, který mě poslal, a dokonat jeho dílo. Říkáte přece: 'Ještě čtyři měsíce, a nastanou žně.' Hle, říkám vám: Zvedněte oči a podívejte se na pole: jsou už bílá ke žním. Ten, kdo žne, už dostává svou mzdu a shromažďuje úrodu pro věčný život, takže se raduje zároveň rozsévač i žnec. V tom je totiž pravdivé přísloví: 'Jiný rozsévá a jiný sklízí. Já jsem vás poslal sklízet, na čem jste nepracovali. Jiní pracovali, a vy sklízíte plody jejich práce." Mnoho Samaritánů z toho města v něj uvěřilo pro řeč té ženy, která svědčila: "Řekl mi všechno, co jsem udělala." Když tedy ti Samaritáni k němu přišli, prosili ho, aby u nich zůstal. Zůstal tam dva dny. A ještě mnohem více jich v něj uvěřilo pro jeho řeč. Té ženě pak říkali: "Věříme už nejen proto, žes nám to pověděla, vždyť sami jsme ho slyšeli a víme, že je to skutečně Spasitel světa."
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Slůvko pro děti:

Ve scénce z biblických postaviček máme studnu s vodou a džbán, který ta samařská žena drží, a který tam pak zanechala. Ježíš v tom rozhovoru mluví o vodě, ale o takové, která není obyčejná, jako ta ve studni nebo ve džbánu. A jaká je to vlastně voda, na to přijdeme, když se podíváme na dnešní druhé čtení. Jak říkáme tomu, když chceme vodu z jedné nádoby dát do druhé, nebo někam jinam, když třeba z konvičky dáváme vodu květinám? Říkáme tomu lití, nebo přelévání, nebo zalévání…. A svatý Pavel říká v listě Římanům: Boží láska je nám vylita do srdce skrze Ducha svatého, který nám byl dán. Takže ta Ježíšova živá voda, kterou chce dát té samařské ženě, je Boží láska.

Milí bratři a sestry,

Na konci dialogu s Ježíšem se samařská žena vrací do svého města a svědčí o tom, co zažila: Řekl mi všechno, co jsem udělala. Snad je to Mesiáš?  Toto všechno se jistě netýká jenom jejích pěti mužů, o kterých byla v rozhovoru řeč. Žena poznává, že potkala někoho, kdo o ní ví naprosto všechno, kdo jí vidí do srdce. Ale tato skutečnost v ní vůbec nevyvolává úlek, že někdo může takto narušit intimitu jejího nitra a věcí, které jsou v něm skryty. Ten, který jí řekl všechno, ji neohrožuje, ale je to Mesiáš, Spasitel, kterého zvěstovali proroci, který, až přijde, oznámí nám všechno.

Ve druhém čtení z listu Římanům je to vyjádřeno ještě jasněji. Tento Kristus, který o nás ví všechno, je zároveň Milující. Mohli bychom skoro říci Milující přesto, že o nás ví všechno, že ví, jaké temné hlubiny se v nás skrývají. Sotva kdo položí život za spravedlivého-říká Pavel-možná za dobrého se ještě někdo umřít odhodlá. Ale Bůh dokazuje svou lásku k nám tím, že Kristus zemřel za nás, když jsme byli ještě hříšníky. Vševidoucí a všepronikající Boží pohled je zároveň pohledem lásky, která se dává, nezávisle na tom, že ví, jací jsme.

Druhému člověku- i blízkému – se bojíme svěřit intimní skutečnosti našeho života. Jsme rádi, že nám nikdo z lidí nevidí do hlavy a do srdce. Máme trpkou zkušenost, že něco takového může druhý snadno zneužít a hluboce nás zranit. Hlídáme si svůj vnitřní svět, protože druhému člověku nikdy nelze úplně důvěřovat. Jenže to pak má za následek, že nejsme upřímní ani vůči Bohu, a dokonce ani vůči sobě samým – říkáme-li na potkání každému, že se máme skvěle a jsme v pohodě, můžeme začít žít v iluzi, že tomu tak opravdu je, a že naše problémy jsou vlastně banality - dokud nám ovšem nepřerostou přes hlavu.

Boží vševidoucí, ale zároveň zcela láskyplný pohled do našeho nitra toto pokřivené vidění léčí. Před Ním se nemusíme bát si svoje problémy přiznat, protože víme, že Jeho láska k nám na nich vůbec nezávisí. Jeho znalost našeho srdce není pro nás ohrožením, neboť jeho láska toho nezneužije ani nás nezraní. To, co nám řekne, že jsme udělali, a jací jsme, jako to řekl Samařance, nemusí být lichotivé, ale On je Mesiáš, Zachránce, ten, který za nás zemřel, když jsme ještě byli hříšníky. Nemusíme se bát nastavit mu naše rány k uzdravení.