31. neděle v mezidobí B 2024

1. ČTENÍ Dt 6, 2-6

Čtení z páté knihy Mojžíšovy.

Mojžíš řekl lidu:
    "Boj se Hospodina, svého Boha, a zachovávej všechny jeho zákony a příkazy, které já ti přikazuji - ty, tvůj syn a syn tvého syna - po všechny dny svého života, abys byl dlouho živ. Slyš, Izraeli, svědomitě je zachovávej, aby se ti dobře vedlo, abyste se velmi rozmnožili, jak to slíbil Hospodin, Bůh tvých otců, že ti dá zemi oplývající mlékem a medem. Slyš, Izraeli, Hospodin je náš Bůh, Hospodin je jediný. Miluj Hospodina, svého Boha, celým srdcem, celou duší a celou svou silou! Ať tato slova, která ti dnes přikazuji, zůstanou v tvém srdci!"



Žl 18 (17), 2-3a. 3bc-4. 47+51ab Odp.: 2
Odp.: Miluji tě, Hospodine, má sílo!

Miluji tě, Hospodine, má sílo, Hospodine, má skálo, mé útočiště, zachránce můj!
Odp.
Můj Bože, má skálo, na niž se utíkám, můj štíte, rohu mé spásy, ochrano má! Budu vzývat Hospodina, jemuž náleží chvála, a od svých nepřátel budu vysvobozen.
Odp.
Ať žije Hospodin, požehnána bud' moje Skála, sláva bud' Bohu, mému spasiteli! Veliká vítězství jsi popřál svému králi, dáváš přízeň svému pomazanému.
Odp.



2. ČTENÍ Žid 7, 23-28

Čtení z listu Židům.

Bratři a sestry!
    V době starozákonní mnozí se stávali kněžími, protože umírali, a nemohli tedy jimi být stále; Ježíš však je navěky, a proto jeho kněžství nepřechází na nikoho jiného. Proto také je schopen přinést úplnou spásu těm, kdo skrze něho přicházejí k Bohu, neboť je stále živ, aby se za ně přimlouval.
    Ano, právě takového velekněze jsme potřebovali: aby byl svatý, nevinný, neposkvrněný, oddělený od hříšníků, vyvýšený nad nebesa, který nemá zapotřebí, jako (jiní) velekněží, stále a stále podávat oběti nejprve za hříchy vlastní a teprve potom za hříchy lidu. (Ježíš) to učinil jednou provždy, když sám sebe přinesl v oběť.
    Zákon totiž ustanovuje za velekněze lidi, kteří jsou podrobeni slabosti; ale ona přísaha - pozdější než Zákon ustanovuje Syna, který dosáhl dokonalosti navždy.



EVANGELIUM Mk 12, 28b-34

Slova svatého evangelia podle Marka. 

    Jeden z učitelů Zákona přistoupil k Ježíšovi a zeptal se ho: "Které přikázání je první ze všech?"
    Ježíš odpověděl: "První je toto: 'Slyš, Izraeli! Hospodin, náš Bůh, je jediný Pán. Proto miluj Pána, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší, celou svou myslí a celou svou silou.' Druhé je toto: 'Miluj svého bližního jako sám sebe.' Žádné jiné přikázání není větší než tato."
    Učitel Zákona mu na to řekl: "Správně, Mistře, podle pravdy jsi řekl, že on je jediný a není jiného kromě něho a milovat ho celým srdcem, celým rozumem a celou silou a milovat bližního jako sám sebe je víc než všechny oběti a dary."
    Když Ježíš viděl, že (učitel Zákona) odpověděl rozumně, řekl mu: "Nejsi daleko od Božího království." A nikdo se už neodvážil dát mu nějakou otázku.

_______________________________________________________

Slůvko pro děti:

Milé děti,

Některé z vás ještě nechodí do náboženství, protože jste moc malé. Některé z vás tam chodí už pár roků, a třeba taková Terezka Neumanová nebo Pedro Sychra nebo ještě další z vás to se mnou vydrželi skoro celou dobu, co jsem v naší farnosti - nebo s naší katechetkou Maruškou. Jsem moc rád, že do náboženství chodíte nebo chodit budete, a vůbec tímhle slůvkem nechci docílit toho, abyste si mysleli, že to není potřeba. Ale přece jenom: kdybychom se potkali jen v jedné hodině, která by měla třeba jenom pět minut, tak bychom si přesto mohli říct všechno, co je nejdůležitější. To, co říká Pán Ježíš v dnešním evangeliu: Miluj Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem, celou duší a celou svou silou. A Miluj svého bližního jako sebe sama.

 

Milí bratři a sestry,

V dnešním prvním čtení z páté knihy Mojžíšovy jsme slyšeli něco, co bychom mohli nazvat Credem judaismu; je to v podstatě shrnutí víry lidu Izraele: Boj se Hospodina, svého Boha, a zachovávej všechny jeho zákony a příkazy, které já ti přikazuji.

Víra vyvoleného národa stojí na poslušnosti vůči Hospodinu a zachovávání jeho příkazů, tak jak jsou formulovány v Mojžíšově Zákoně. Když se tedy učitel Zákona ptá v evangeliu Ježíše na to, které přikázání je v Zákoně největší, ptá se ho na jádro jeho učení, na to nejpodstatnější. Vyzývá ho, aby několika málo slovy formuloval všechno to, co chce svým učením lidem přinést.

Abychom dobře pochopili Ježíšovu odpověď, bude dobré si opět - jak jsem to učinil již poněkolikáté v tomto liturgickém roce - srovnat dnešní místo z evangelia podle Marka s paralelním textem u svatého Matouše (Mt 22):

(Ježíš) mu odpověděl: „'Miluj Pána, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí.' To je největší a první přikázání. Druhé je podobné (řecky homoios): 'Miluj svého bližního jako sám sebe.' Na těch dvou přikázáních spočívá celý Zákon i Proroci.“

Některé překlady Písma svatého, zejména do anglosaských jazyků, vyznívají tak, že toto druhé přikázání je natolik podobné onomu prvnímu, že je s ním vlastně shodné: například anglická Bible Krále Jakuba: druhé je jako to první. Nebo německá Lutherova Bible: druhé je rovné prvnímu či  druhé je stejné jako první.

Učitel Zákona se ptá jen na jedno přikázání - na to nejdůležitější, první a největší. Ježíš ovšem hovoří o dvou, o prvním a druhém; nicméně tato dvě jsou v podstatě totožná, jsou jedno jako druhé: Miluj Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem, celou duší a celou svou silou a Miluj svého bližního jako sebe sama.

Ježíš tedy velmi jasně, srozumitelně a bez nějakých složitostí sděluje, v čem je jádro jeho učení. A možná právě proto je učitel zákona toto jeho učení schopen přijmout. Správně jsi odpověděl, Mistře… A Ježíš mu vzápětí říká: Nejsi daleko od Božího království.  Učitel Zákona Ježíše pochopil - možná zjistil, že to, co Ježíš říká, se nějak shoduje s tím, o čem on sám už dlouho přemýšlel, když se snažil přijít na kloub podstatě a smyslu Mojžíšova Zákona. A tímto pochopením a souhlasem se mu otevírá brána do Božího království lásky, které s Ježíšem přišlo.

Často v poslední době přemýšlím o tom, že by nám nevěřící nebo hledající lidé z našeho okolí snáz rozuměli, kdybychom dokázali lépe svými slovy i životem opravdu ukazovat na to nejpodstatnější, na jádro našeho křesťanství, na lásku. (A myslím na to i vzhledem k sobě samému). Lapidárně to v jednom kázání vyjádřil otec Tomáš Halík: O prvotních křesťanech jejich okolí říkalo ‚Hleďte, jak se milují‘. A dnes se o nás křesťanech říká ‚Hleďte, to jsou ti, co chodí každou neděli do kostela‘.

A když se podíváme třeba na některé internetové diskuse, bývá to ještě mnohem horší. ‚Hleďte, to jsou ti, kterým jde jen o majetek‘, ‚Hleďte, to jsou ti, kteří jsou proti něčemu či někomu (doplňte si sami)‘. ‚Hleďte, jak nedokáží vyřešit sexuální zneužívání ve vlastních řadách‘. ‚Hleďte, jak jsou u nich ženy na podřadných místech‘. ‚Hleďte, jak mentálně zamrzli ve středověku‘.

Kéž by naše slova a naše životy, milí bratři a sestry, byly takové, že by o nás alespoň někteří, kdo sice nejsou křesťany, ale mají nás nějak na očích, začali znovu říkat Hleďte, jak se milují!