1. neděle adventní C 2024

1. ČTENÍ Jer 33,14-16

Čtení z knihy proroka Jeremiáše

   Hle, blíží se dni – praví Hospodin – kdy splním sliby, které jsem dal o Izraelovu a o Judovu domu.V ty dny, za toho času vzbudím Davidovi zákonitý výhonek, který bude uskutečňovat právo a spravedlnost na zemi. Za těch dnů dojde Juda spásy a Jeruzalém bude bydlet v bezpečí. To je jméno, kterým ho budou nazývat: „Hospodin je naše spravedlnost.“

Žl 25(24),4-5ab.8-9.10+14 Odp.: 1b
Odp.: K tobě, Hospodine, pozvedám svou duši.

Ukaž mi své cesty, Hospodine, a pouč mě o svých stezkách. Veď' mě ve své pravdě a uč mě, neboť ty jsi Bůh, můj spasitel.
Odp.
Hospodin je dobrý a dokonalý, proto ukazuje hříšníkům cestu. Pokorné vede k správnému jednání, pokorné učí své cestě.
Odp.
Hospodinovo jednáni je jen láska a věrnost pro ty, kdo plní jeho smlouvu a nařízení. Důvěrně se stýká Hospodin s těmi, kdo se ho bojí, dává jim poznat svou smlouvu.
Odp.



2. ČTENÍ 1Sol 3,12-4,2

Čtení z prvního listu svatého apoštola Pavla Soluňanům.

Bratři a sestry!
   Ať ve vás Pán rozhojňuje stále víc a více lásku jednoho k druhému i ke všem lidem, jako ji i my máme k vám. Ať posilní vaše srdce, abyste byli bezúhonní a svatí před Bohem, našim Otcem, až přijde náš Pán Ježíš se všemi svými svatými.
   Nakonec pak vás, bratři, prosíme a napomínáme v Pánu Ježíši: jak jste se od nás naučili, že máte žít, abyste se líbili Bohu, a jak i žijete, tak ať v tom vynikáte ještě více. Víte přece, které příkazy jsme vám dali z moci Pána Ježíše.

EVANGELIUM Lk 21,25-28.34-36

Slova svatého evangelia podle Lukáše.

Ježíš řekl svým učedníkům:
    „Budou znamení na slunci, na měsíci i na hvězdách, na zemi úzkost národů, bezradných nad hukotem a příbojem moře; lidé budou zmírat strachem a očekáváním toho, co přijde na celý svět, neboť hvězdný svět se zachvěje. A tehdy (lidé) uvidí Syna člověka přicházet v oblaku s velikou mocí a slávou. Až to začne, vzpřimte se a zdvihněte hlavu, protože se blíží vaše vykoupení.
   Dejte si pozor, aby vaše srdce nebyla zatížena nestřídmosti, opilstvím a pozemskými starostmi, aby vás den (soudu) nezastihl znenadání jako léčka; přijde totiž na všechny, kdo přebývají na celé zemi. Proto bděte a modlete se v každé době, abyste mohli všemu tomu, co se má stát, uniknout a obstát před Synem člověka.“

____________________________________________________________________

Místo Slůvka pro děti bude dnes představení adventní aktivity 'Cesta za Ježíšem'.

 

Milí bratři a sestry,

Dnes, na prahu nového liturgického roku, bych se chtěl společně s vámi zamyslet nad jednou stěžejní větou z dnešního evangelia: Dejte si pozor, aby vaše srdce nebyla zatížena nestřídmosti, opilstvím a pozemskými starostmi.

Zvratné sloveso být zatížen, které se v této větě objevuje, neznamená jen něco, co náš pohled obrací směrem k zemi, takže již pak nejsme schopni vidět skutečnost takříkajíc z nebeské perspektivy - ale jinak jsme celkem spokojeni. V řeckém originále můžeme tento výraz chápat i jako břemeno; jako něco, co nás sráží, co si v životě vlečeme, co nám brání v plnosti života, radosti a lásky.

Možná to nejpodstatnější, čím jsou v tomto smyslu naše srdce zatížena, je ono poslední, o čem Pán hovoří: pozemské starosti. Dvě další věci, které Ježíš zmiňuje, nestřídmost a opilství, jsou často jen důsledek: abychom od svých životních problémů měli alespoň chvilku klid, utíkáme se k tomu, že je zajídáme, zapíjíme, nebo používáme ještě jiné tlumící prostředky.

Když jsem včera přemýšlel o tom, čím se s vámi mám podělit ohledně mého pochopení dnešního Božího slova, napadl mne velmi starobylý antický mýtus o Pandořině skřínce, který se nejspíš objevuje již u řeckého básníka Hesiodóta, asi 700 let před Kristem: olympští bohové stvořili překrásnou a univerzálně talentovanou dívku Pandoru (Pan-dora znamená Vším obdarovaná), kterou poslali na zem. Jenže Pandora měla opravdu všechny dary, i ty velmi negativní. Veškerou negativitu  si ovšem s sebou na zem nesla uzavřenou ve schránce, kterou neměla nikdy otevřít. Jenže jednu chvíli, puzena zvědavostí, co je asi uvnitř, Pandora svou schránku otevřela (v jiném podání to udělal její manžel Epimétheus, bratr Prométhea). A všechno špatné a zlé - nemoci, konflikty, nenávist - ze schránky uniklo do světa. Zděšená Pandora svou schránku rychle zavřela - ale stalo se tak vlastně v nejhorší chvíli. Všechno špatné už bylo venku - a uvnitř, úplně na dně, zůstala jen naděje.

Tento antický mýtus mi připadá trochu jako podobenství o současné době. Žijeme v zemi, která má ve srovnání s drtivou většinou zbytku světa neskutečně vysokou kvalitu života. Máme se mnohem lépe než jakákoli generace našich předků. Ale přesto - jako by naše srdce byla zatížena oněmi pozemskými starostmi stále víc a víc. A nejde jen o neustálý stres, o to, že naše životy často vypadají jako závod s časem. A nejde ani jen o starosti, které máme my sami nebo okruh naší rodiny či našich blízkých. Jde často o skutečnosti, o kterých čteme, slyšíme, nebo je přímo vidíme v médiích, a které se týkají celé lidské rodiny: eskalace válečných konfliktů, hluboké a zdánlivě nepřekonatelné rozdělení ve společnosti i v církvi, klimatická změna, úzkost z budoucnosti světa, který se mění mnohem rychleji, než je lidská duše schopná pobrat a nějak se přizpůsobit. Často si v poslední době říkám, že vůbec nezávidím dnešním mladým lidem - v devadesátých letech, po pádu komunismu, když mi bylo mezi dvaceti a třiceti, vypadala budoucnost světa mnohem optimističtěji než dnes.

Jako bychom kolem sebe viděli téměř výhradně jen to, co nás přivádí k úzkosti, nebo k naštvanosti na to, jak svět vypadá a kam se ubírá. Jakoby naděje opravdu zůstala na dně Pandořiny skříňky. Jenomže bez naděje nemůžeme žít, bez optimistické vyhlídky na budoucnost nemůžeme dost dobře prožívat svou přítomnost. Papež František všechno tohle asi dobře tušil, když jako motto nadcházejícího Svatého roku zvolil sousloví Poutníci naděje.

Dnešní evangelium, jež slyšíme na prahu nového liturgického roku, je výzvou k tomu, abychom v sobě obnovili naději. Další klíčový verš, který v něm najdeme, jsme slyšeli již tento čtvrtek, v posledním týdnu liturgického mezidobí. Vzpřimte se a zvedněte hlavu, neboť se blíží vaše vykoupení. Naše budoucnost spočívá v Kristu, který je Alfa a Omega dějin, který nás miluje, který za nás dal svůj život, a který nakonec přijde a vše obnoví.

Ježíš pak ještě říká Bděte a modlete se, abyste mohli obstát před Synem člověka. A myslím, že nemáme tento výrok chápat ani tak jako výzvu k tomu, abychom se úpěnlivě modlili o shovívavost a smilování, až dojde na osobní bilanci našeho života před Bohem. Jde zejména o to, abychom v sobě stálou modlitbou a bdělostí srdce uchovávali a živili právě onu naději, které máme dnes tolik zapotřebí: naději, že Boží království lásky nakonec s Ježíšem přijde v plnosti.