23. neděle v mezidobí A 2023

1. ČTENÍ Ez 33, 7-9

Čtení z knihy proroka Ezechiela.

Toto praví Hospodin:
    "Nuže, synu člověka, ustanovil jsem tě strážným pro Izraelův dům. Když uslyšíš slovo z mých úst, napomeň je mým jménem. Když řeknu bezbožnému: 'Zemřeš!' a ty mu nebudeš domlouvat, aby se odvrátil od svého chování, umře on, bezbožník, pro svou nepravost, ale jeho krev budu vymáhat z tvé ruky. Když se však budeš snažit odvrátit bezbožného od jeho chování, aby se změnil, ale on nezmění své chování, zemře pro svoji nepravost, ty však sám sebe zachráníš."



Žl 95 (94), 1-2. 6-7b. 7c-9 Odp.: 7c-8a
Odp.: Kéž byste dnes uposlechli jeho hlasu! Nezatvrzujte svá srdce!

Pojďme, jásejme Hospodinu, oslavujme Skálu své spásy, předstupme před něho s chvalozpěvy a písněmi mu zajásejme!
Odp.
Pojďme, padněme, klaňme se, poklekněme před svým tvůrcem, Hospodinem! Neboť on je náš Bůh a my jsme lid, který pase, stádce vedené jeho rukou.
Odp.
Kéž byste dnes uposlechli jeho hlasu: "Nezatvrzujte svá srdce jako v Meribě, jako tehdy v Masse na poušti, kde mě dráždili vaši otcové, zkoušeli mě, ač viděli mé činy:"
Odp.



2. ČTENÍ Řím 13, 8-10

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Římanům.

Bratři a sestry!
    Nebuďte nikomu nic dlužni - jen vzájemnou lásku. Neboť kdo druhého miluje, splnil zákon. Vždyť přikázání 'nebudeš cizoložit, nebudeš zabíjet, nebudeš krást, nebudeš žádostivý', a je-li ještě nějaké přikázání, všecka jsou shrnuta v tomto: 'Miluj svého bližního jako sám sebe.'
    Láska bližnímu neubližuje. Naplněním zákona je tedy láska.



EVANGELIUM Mt 18, 15-20

Slova svatého evangelia podle Matouše.

Ježíš řekl svým učedníkům:
    "Když tvůj bratr zhřeší, jdi a pokárej ho mezi čtyřma očima. Dá-li si od tebe říci, svého bratra jsi získal. Nedá-li si však říci, přiber si ještě jednoho nebo dva, aby 'každá výpověď byla potvrzena ústy dvou nebo tří svědků'. Když je však neposlechne, pověz to církvi. Jestliže však neposlechne ani církev, ať je pro tebe jako pohan nebo celník.
    Amen, pravím vám: Všecko, co svážete na zemi, bude svázáno na nebi, a všecko, co rozvážete na zemi, bude rozvázáno na nebi.
    Dále vám říkám: Jestliže se shodnou na zemi dva z vás na jakékoli věci a budou o ni prosit, dostanou ji od mého nebeského Otce. Neboť kde jsou dva nebo tři shromážděni ve jménu mém, tam jsem já uprostřed nich."     

___________________________________________________________________

Slůvko pro děti:

Děti, představte si, že bychom vzali vážně předposlední větu z dnešního evangelia: Jestliže se shodnou na zemi dva z vás na jakékoli věci a budou o ni prosit, dostanou ji od mého nebeského Otce. Tak byste se domluvili třeba s bráchou nebo se sestřičkou, že oba chcete například novou herní konzoli, shodnete se na tom, že si ji budete půjčovat, a pak se za to budete modlit - dostanete ji, když to Pán Ježíš slíbil? Myslím, že takhle to nefunguje.  A tak tedy Pán Ježíš neříkal pravdu?

Je asi dobré si uvědomit, že v době, kdy Pán Ježíš žil, nebylo tolik věcí, které nám dneska zpříjemňují a ulehčují život.  Život byl tenkrát těžší než dnes, a když lidé Hospodina o něco prosili, tak to zpravidla byla prosba o něco opravdu důležitého. Tak možná bychom ta Ježíšova slova mohli trochu pro dnešní dobu doplnit:  Jestliže se shodnou na zemi dva z vás na věci, která je opravdu důležitá a dobrá, a budou o ni prosit, dostanou ji od mého nebeského Otce.

Milí bratři a sestry,

Autorem dnešního druhého čtení z listu Římanům je sice svatý apoštol Pavel (alespoň většina biblistů se na tom shoduje), ale styl a důraz dnešního úryvku je velice podobný listům svatého apoštola Jana.  Mohli bychom říci, že si Pavel a Jan vydávají vzájemně svědectví o tom, co je v našem křesťanství zdaleka nejdůležitější, co je samým jeho jádrem - je to láska. A toto biblické svědectví o tom, co je v našem křesťanství nejpodstatnější, je pak ještě stvrzeno mnoha dalšími svědectvími jiných osobností v celých křesťanských dějinách, slovy a skutky: můžeme si připomenout například jednu z Myšlenek Blaise Pascala, fyzika,filosofa a teologa, od jehož narození uplynulo letos v červnu 400 let:  Všechno, co (v Písmu svatém) neukazuje na lásku, je obrazné. Jediný předmět Písma svatého je láska. Nebo citát ze závěru Dějin duše malé svaté Terezie z Lisieux: Pochopila jsem, že jedině láska vede údy církve k činům, že kdyby láska vyhasla, apoštolové by již nehlásali evangelium, mučedníci by odmítali prolévat svou krev…pochopila jsem, že v lásce jsou obsažena všechna povolání, že láska je všechno, že objímá všechny doby a všechna místa…zkrátka, že je věčná. Nebo ještě jedno kázání svatého faráře z Arsu: Tohle je krásný úkol a povinnost člověka: aby se modlil a miloval. Jestliže se modlíte a milujete, to je blaženost člověka na zemi. A jiní této skutečnosti vydávali svědectví spíš svým životem nežli slovy, jako třeba svatá Matka Tereza z Kalkaty.

Nic z toho, co my křesťané děláme, by nemělo bez lásky smysl: liturgie, katecheze, misie, svátosti, modlitba. A toto konstatování vlastně všechno velmi zjednodušuje. Může nám připadat, že věci, které se v církvi za ta staletí její existence nějak nastřádaly, jsou velice složité: liturgická pravidla, církevní právo, biblistika, dogmatická teologie, patrologie, morálka, dějiny církve; všechno to, co je tak komplikované a obsažné, že je to potřeba studovat na teologických fakultách, nebo si aspoň důkladně přečíst Katechismus katolické církve, aby se v tom člověk trošku orientoval. Ale ono to vlastně složité vůbec není, protože tomu celému dává smysl jen jediná skutečnost - láska. Kdo miluje, splnil zákon. Kdo opravdu miluje, dorostl k tomu, čím má být, k tomu, k čemu byl stvořen - být obrazem Boha, který je Láska.

Jistě, je třeba vždycky zkoumat, jestli ona láska, kterou se snažím žít, není vlastně iluze; jestli je to láska, jež opravdu nehledá sebe, láska, která vždy přeje dobro druhému, láska, která dokáže dát část sebe sama, nebo i část sebe sama omezit, aby dala život druhému.  A ještě je naprosto nutné mít na paměti, že naše jen lidská schopnost milovat je velmi, velmi omezená; zraněná naší tendencí k sebelásce - ve všech jejích rafinovaných podobách, i těch, které se tváří jako opravdová láska. A že je tedy nutné čerpat z Pramene, abychom v lásce doopravdy rostli. Ale pokud máme tyto dvě skutečnosti na naší cestě životem stále na zřeteli, pak, myslím,  nemůžeme sejít z pravé cesty.