19. neděle v mezidobí A 2023

1. ČTENÍ 1 Král 19, 9a. 11-13a

Čtení z první knihy Královské.

    Když přišel Eliáš (k Boží hoře Chorebu), přenocoval tam v jeskyni. A tu se k němu ozvalo Boží slovo.
    Řeklo mu: "Vyjdi ven a postav se na hoře před Hospodinem! "
    Hospodin přecházel: prudký a silný vichr, který trhá hory a láme skály, vál před Hospodinem, ale Hospodin ve vichru nebyl. Potom nastalo zemětřesení, ale Hospodin v zemětřesení nebyl. Po zemětřesení šlehal oheň, ale Hospodin v ohni nebyl. Po ohni následoval šum jemného vánku. Když to Eliáš slyšel, zahalil si tvář pláštěm, vyšel ven a zastavil se u vchodu do jeskyně.

Žl 85 (84), 9ab+10, 11-12. 13-14 Odp.: 8a
Odp.: Pane, ukaž nám své milosrdenství!

Kéž mohu slyšet, co mluví Hospodin, Bůh: jistě mluví o pokoj i pro svůj lid a pro své svaté. Jistě je blízko jeho spása těm, kteří se ho bojí, aby sídlila jeho velebnost v naší zemi.
Odp.
Milosrdenství a věrnost se potkají, políbí se spravedlnost a pokoj. Věrnost vypučí ze země, spravedlnost shlédne z nebe.
Odp.
Hospodin též popřeje dobro a naše země vydá plody Spravedlnost bude ho předcházet a spása mu půjde v patách.
Odp.



2. ČTENÍ Řím 9, 1-5

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Římanům.

Bratři a sestry!
    Mluvím pravdu - vždyť jsem Kristův - nelžu, a totéž mi dosvědčuje i svědomí osvícené Duchem svatým: velký zármutek a neustálou bolest nosím v srdci. Přál bych si totiž, abych já sám byl proklet, od Krista vzdálen, pro své bratry, s kterými jsem tělesně spřízněn.
    Vždyť jsou to Izraelité, byli přijati za syny, Bůh s nimi bydlel, uzavřel s nimi smlouvu, dal jim zákonodárství, bohoslužbu i zaslíbení. Jejich předkové jsou praotci (izraelského národa) a od nich podle lidské přirozenosti pochází i Kristus - Bůh, který je nade všecko: bud veleben navěky! Amen.

EVANGELIUM Mt 14, 22-33

Slova svatého evangelia podle Matouše.

    Když ježíš nasytil zástupy, hned potom přiměl učedníky, aby vstoupili na loď a jeli před ním na druhý břeh, než on rozpustí zástupy. Když zástupy rozpustil, vystoupil na horu, aby se o samotě modlil. Nastal už večer, a byl tam sám.
    Zatím byla loď už daleko od břehu a vlny jí zmítaly, protože vanul vítr proti nim. K ránu šel Ježíš k nim a kráčel po moři. Když ho (učedníci) uviděli kráčet po moři, zděsili se, neboť mysleli, že je to přízrak, a strachem začali křičet.
    Ježíš však na ně hned promluvil: "Vzmužte se! To jsem já, nebojte se!"
    Petr mu odpověděl: "Pane, když jsi to ty, rozkaž, ať přijdu k tobě po vodě."
    A on řekl: "Pojď!"
    Petr vystoupil z lodi, kráčel po vodě a šel k Ježíšovi. Zpozoroval však vítr a dostal strach. Začal tonout a vykřikl: "Pane, zachraň mě!"
    Ježíš hned vztáhl ruku, zachytil ho a řekl mu: "Malověrný, proč jsi pochyboval?" Pak vstoupili na loď a vítr přestal. Ti, kdo byli na lodi, se mu klaněli a říkali: "Jsi opravdu Boží syn."

 ___________________________________________________________________

Slůvko pro děti:

 Milé děti,

 Pročpak se asi Petr, když šel za Ježíšem po vodě, začal jednu chvíli topit? Asi proto, že se přestal dívat na Ježíše a začal vidět jen tu bouři, která kolem něho zuřila - a tak samozřejmě dostal strach. Když my někdy zapomeneme na Ježíše, na to, že nás má rád a že vstal z mrtvých, jsme na tom podobně - začneme se topit ve svých problémech a těžkostech života. Proto je důležité na něj nezapomínat.

 

Milí bratři a sestry,

Pojďme nyní společně rozjímat nad epizodou ze druhé části dnešního evangelia. Učedníci uprostřed vln a bouře na Genezaretském jezeře vidí tajemnou postavu, která se k nim blíží po vodě. I když se jí nejprve zaleknou, ukáže se, že je to Ježíš - a říká jim, aby se nebáli. Petr si chce zřejmě ověřit, že je to opravdu Pán, a žádá jej, aby k němu mohl přijít po vodě. Jenomže když se pak skutečně vydá po vodě směrem k Ježíšovi, vidí, jaký je vítr, dostane strach a začne tonout, a Ježíš jej musí zachytit.

 Genezaretské jezero je symbol světa i životního příběhu každého z nás - se všemi jeho bouřemi, se vším, co nám nahání strach, se vším, co nám může hrozit - včetně ultimátního nebezpečí, samotné ztráty života. Izraelité, původně národ kočovných pastevců, má k vodě ambivalentní vztah, který se projevuje na mnoha místech Písma svatého. Voda je dárkyně života - když padá z nebe jako déšť, dává rozkvést zdánlivě mrtvé poušti. Velké množství vody na jednom místě je však něco, co život naopak ohrožuje. Lid Izraele se neodvažoval vyplout na Středozemní moře - na rozdíl třeba od Féničanů, zdatných mořeplavců, kteří sídlili na pobřeží severně od jeho území. Strach z tohoto velkého moře se projevuje velmi jasně třeba v knize Jonáš.  Genezaretské jezero, na které vyplouvali příslušníci izraelského národa kvůli rybolovu, má pak v Bibli vlastnosti skutečného oceánu, se všemi jeho nástrahami.

Petr dokáže jít nad touto život ohrožující hlubinou, dokud má svůj pohled upřený na Ježíše. Vítr ani vlny ho neohrožují, dokud je nezpozoruje - tedy dokud neodvrátí svůj zrak od Ježíše a nezaměří jej na hrozící nebezpečí. Pak je ovládnut strachem a začne se topit. 

Poselství dnešního evangelia je tak poměrně jasné: když v našem životě hledíme na Ježíše, když naším vnitřním zrakem vidíme, že je to skutečně Pán, pak také vidíme, že On je vždy nad propastnou hlubinou, že kráčí nad bouřemi našeho života, že v našich těžkostech nemusíme utonout, že i s nimi můžeme jít Pánu vstříc s pokojnou myslí. Jen je třeba na něj hledět, neodvracet od něho pozornost. Pokud vidíme spíš ony problémy, pokud jim věnujeme příliš mnoho zájmu, začneme v nich tonout, stejně jako Petr.

Napadá mne v téhle souvislosti příklad mnoha jistě upřímných a horlivých křesťanů, kteří třeba na sociálních sítích neustále hovoří o zkaženém světě, o krizi církve, či o hrozícím zániku západní civilizace - a někdy nabízejí různá řešení či východiska, například odmítáním reforem druhého vatikánského koncilu. Jakkoli nechci soudit, přesto myslím, že se v těchto postojích projevuje právě ono přílišné zaměření se na problémy, které v nás nakonec vzbuzují strach. Ježíš říká dnes i nám, že je nade vším, že všechny bouře a vítr jsou pod jeho nohama. Že je to on, který všemu vládne. Vzmužte se, jsem to já, nebojte se!