Slavnost Matky Boží Panny Marie 2022

 

 

1. ČTENÍ Nm 6, 22-27

 Čtení ze čtvrté knihy Mojžíšovy.

    Hospodin řekl Mojžíšovi: "Řekni Árónovi a jeho synům: Tak budete žehnat izraelským synům; budete jim říkat: 'Ať tobě Hospodin požehná a ochraňuje tě! Ať tobě Hospodin ukáže svou jasnou tvář a je ti milostivý! Ať Hospodin obrátí k tobě svou tvář a dopřeje ti pokoje!' Budou vzývat moje jméno nad izraelskými syny a já jim požehnám." 

Žl 67 (66) 2-3. 5. 6+8 Odp.: 2a 
Odp.: Bože, buď milostiv a žehnej nám! 

Bože, buď milostiv a žehnej nám, ukaž nám svou jasnou tvář, kéž se pozná na zemi, jak jednáš, kéž poznají všechny národy, jak zachraňuješ.
Odp. 
Nechť se lidé radují a jásají, že soudíš národy spravedlivě a lidi na zemi řídíš.
Odp. 
Ať tě, Bože, velebí národy, ať tě velebí kdekterý národ! Kéž nám Bůh žehná, ať ho ctí všechny končiny země!
Odp. 

2. ČTENÍ Gal 4, 4-7  

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Galaťanům.

 Bratři a sestry! 

   Když se naplnil čas, poslal Bůh svého Syna, narozeného ze ženy, narozeného pod Zákonem, aby vykoupil lidi, kteří podléhali Zákonu. Tak jsme byli přijati za syny. A protože jste synové, poslal nám Bůh do srdce Ducha svého Syna, Ducha, který volá: "Abba, Otče!" Už tedy nejsi otrok, ale syn a jako syn také dědic skrze Boha. 

EVANGELIUM Lk 2, 16-21 

Slova svatého evangelia podle Lukáše. 

     Pastýři pospíchali do Betléma a nalezli Marii a Josefa i děťátko položené v jeslích. Když ho uviděli, vypravovali, co jim bylo o tom dítěti pověděno. Všichni, kdo to slyšeli, podivili se tomu, co jim pastýři vyprávěli. Maria však to všechno uchovávala v srdci a rozvažovala o tom. Pastýři se zas vrátili. Velebili a chválili Boha za všechno, co slyšeli a viděli, jak jim to bylo řečeno. 
    Když uplynulo osm dní a dítě mělo být obřezáno, dali mu jméno Ježíš, jak ho nazval anděl, než byl počat v mateřském lůně.
_____________________________________________________________

Slůvko pro děti:

Milé děti,

Ve druhém čtení z listu Galaťanům je úplně nejstarší zmínka o Ježíšově mamince Marii. Svatý Pavel totiž dopis do Galácie napsal ještě předtím, než byla sepsána všechna čtyři evangelia. Ta zmínka je velice stručná – svatý Pavel jen říká, že když se naplnil čas, poslal Bůh svého syna, narozeného ze ženy. A pak ještě říká: Tak jsme byli přijati za syny. Tím nemyslí jenom syny, ale i dcery – zkrátka Boží děti. Když jsme byli pokřtění, stali jsme se vlastně Ježíšovými sourozenci. Náš společný Otec je Bůh – a Maria je nejenom Ježíšovou maminkou, ale i naší.   

 

Milí bratři a sestry,

 Návštěvě pastýřů v Betlémě předchází v evangeliu podle Lukáše andělské zvěstování: obklopí je velká záře, množství andělů zpívá Gloria. Asi i o této mimořádné zkušenosti vyprávějí pastýři v Betlémě svaté rodině a všem, kteří jsou okolo. Všichni, kteří to slyší, se tomu diví; a pastýři sami pak chválí a velebí Boha, za to, co viděli a slyšeli.

 Jako bychom v těchto verších zakoušeli koncentrovanou atmosféru českých a moravských Vánoc, kterou máme všichni rádi a která je v tento čas roku tak drahá i těm, kteří jsou křesťanské víře vzdáleni – osvětlené jesličky, zvuk zvonků, koledy, a vůbec všechno ostatní, co k tomu patří. Jako pastýři, i my se radujeme a zpíváme dobrému Bohu díky za dar spásy.

Ježíšova matka Maria je ale postavena do určitého protikladu vůči ostatním aktérům dnešního evangelia. Maria totiž nezůstává jen u údivu nebo u radosti, i když to obojí má velkou cenu. Říká se o ní: Maria však to všechno uchovávala v srdci a rozvažovala o tom. Podobně jako po andělově zvěstování se Maria nejprve polekala, ale pak hned uvažovala, co má ten pozdrav znamenat.

Mariin postoj k tomu, co se v jejím životě děje, je kontemplativní. Nezastavuje se u prvních dojmů, u emocí, které silné události života vždycky doprovázejí; ona o nich rozjímá. Objevuje v nich, že všemu, co se jí děje, je třeba nějak přijít na kloub, hledat smysl. Objevuje, že všechno to je Boží oslovení; způsob, kterým Bůh hledá člověka, protože ho miluje, chce být s ním a vést ho k životu.                         

Zdá se mi, milí bratři a sestry, že poslední dva roky byly pro nás přímo nabité různými emocemi, asi spíš negativními: strachem, hněvem, pocitem frustrace; a často také smutkem, i tím nejhlubším, který zažívali lidé, jimž kvůli covidu-19 zemřel někdo blízký a milovaný. Prožívání emocí patří k našemu lidství, není dost dobře možné je potlačovat. Jenže by nebylo dobře zůstávat jen u nich. Znamenalo by to žít nereflektovaný život, jenž by byl nakonec našim prožíváním emocí zcela ovlivněný a směrovaný. A to, jak všichni víme, k dobrým koncům zpravidla nevede.

Maria prožívá emoce: vůbec neodpovídá jisté nesprávné představě svatosti jako úplném překonání všech vášní, která se do křesťanství možná vkradla z platonismu či ze stoické filozofie. Při andělově zvěstování se ulekne, zažívá strach o svého dvanáctiletého synka při pouti do Jeruzaléma; v modlitbě růžence rozjímáme o Mariiných bolestech i radostech. Její život je však plodný právě tím, že zároveň to všechno uchovává v srdci a rozjímá o tom. Za vším dokáže vidět Boží oslovení, které člověka neustále zve, aby s Bohem vstoupil do dialogu lásky. Kéž nám tedy Matka vtěleného Slova vyprosí, abychom byli v nadcházejícím roce jako ona.