4. neděle velikonoční B 2021

1. ČTENÍ Sk 4, 8-12

Čtení ze Skutků apoštolů

   Petr, naplněn Duchem svatým, řekl: "Přední mužové v lidu a starší! Když se dnes musíme odpovídat z dobrého skutku na nemocném člověku, kým že byl uzdraven, tedy ať to víte vy všichni a celý izraelský národ: Ve jménu Ježíše Krista Nazaretského, kterého jste vy ukřižovali, ale kterého Bůh vzkřísil z mrtvých: skrze něho stojí tento člověk před vámi zdravý.
   On je ten 'kámen, který jste vy stavitelé odhodili, ale z kterého se stal kvádr nárožní'. V nikom jiném není spásy. Neboť pod nebem není lidem dáno žádné jiné jméno, v němž bychom mohli dojít spásy."

Žl 118 (117), 1+8-9. 21-23. 26+28-29 Odp.: 22
Odp.: Kámen, který stavitelé zavrhli, stal se kvádrem nárožním. nebo: Aleluja.

Oslavujte Hospodina, neboť je dobrý, jeho milosrdenství trvá navěky. Lépe je utíkat se k Hospodinu než důvěřovat v člověka. Lépe je utíkat se k Hospodinu než důvěřovat v mocné.
Odp.
Děkuji ti, žes mě vyslyšel a stal se mou spásou. Kámen, který stavitelé zavrhli, stal se kvádrem nárožním. Hospodinovým řízením se tak stalo, je to podivuhodné v našich očích.
Odp.
Požehnaný, kdo přichází v Hospodinově jménu! Žehnáme vám z Hospodinova domu. Ty jsi můj Bůh, děkuji ti; budu tě slavit, můj Bože! Oslavujte Hospodina, neboť je dobrý, jeho milosrdenství trvá navěky.
Odp.




2. ČTENÍ 1 Jan 3, 1-2

Čtení z prvního listu svatého apoštola Jana.

Milovaní!
   Hleďte, jak velikou lásku nám Otec projevil, že se nejen smíme nazývat Božími dětmi, ale že jimi také jsme! Proto nás svět nezná, že nepoznal jeho. Milovaní, už teď jsme Boží děti. Ale čím budeme, není ještě zřejmé. Víme však, že až on se ukáže, budeme mu podobní, a proto ho budeme vidět tak, jak je.

EVANGELIUM Jan 10, 11-18

Slova svatého evangelia podle Jana.

Ježíš řekl:
   "Já jsem pastýř dobrý. Dobrý pastýř dává za ovce svůj život. Kdo je najatý za mzdu a není pastýř a jemuž ovce nepatří, jak vidí přicházet vlka, opouští ovce a dává se na útěk, a vlk je uchvacuje a rozhání. Vždyť je najatý za mzdu a na ovcích mu nezáleží.
   Já jsem dobrý pastýř; znám svoje ovce a moje ovce znají mne, jako mne zná Otec a já znám Otce; a za ovce dávám svůj život. Mám i jiné ovce, které nejsou z tohoto ovčince.
   Také ty musím přivést a uposlechnou mého hlasu a bude jen jedno stádce, jen jeden pastýř.
   Proto mě Otec miluje, že dávám svůj život, a zase ho přijmu nazpátek. Nikdo mi ho nemůže vzít, ale já ho dávám sám od sebe. Mám moc život dát a mám moc zase ho přijmout. Takový příkaz jsem dostal od svého Otce."

____________________________________________________________________

Milí bratři a sestry,

vyobrazení Krista jako Dobrého pastýře je zřejmě nejčastější motiv raně křesťanského umění. V římských katakombách se takových vyobrazení zachovalo kolem sto padesáti, jako fresky nebo reliéfy na kamenných sarkofázích; většina pochází ze třetího století. Dnes nejznámější a nejčastější symbol křesťanství, vyobrazení Ježíše ukřižovaného, převládlo až později: první, které známe, je z pátého století - je součástí dřevěných vyřezávaných dveří v bazilice svaté Sabiny na římském Aventinu.

Raně křesťanské ztvárnění motivu Dobrého pastýře bylo částečně ovlivněno převzetím již předem existujících motivů antické kultury - sochy pastýře, který má na rameni ovečku nebo telátko a kterým se říkalo Moschoforos, byly ve starověkém Středomoří známé již před příchodem křesťanství. Přesto však velká obliba tohoto symbolu zřejmě svědčí o jeho síle; o tom, že mluví o čemsi velmi podstatném a důležitém.

Vyobrazení Krista na kříži, které později převládlo, je pro nás křesťany znamením Boží lásky jdoucí až do krajnosti. Jenže právě proto, že se kříž na dlouhá staletí stal hlavním symbolem křesťanství, je zatížen mnoha zneužitími a nepochopeními, podobně jako třeba slovo ‚Bůh‘. V dějinách se ‚ve jménu kříže‘ stalo ledacos hrozného; od křížových výprav až po upalování kacířů. Raně křesťanský symbol Ježíše jako Dobrého pastýře takto zatížený není; a tak může být jako znamení Kristovy lásky a péče vůči člověku čitelnější, zvlášť pro lidi dnešní doby.

Obraz Dobrého pastýře je velmi podobný obrazu Krista jako Milosrdného Samaritána, který jsme měli v roce 2016 před očima jako logo Jubilea milosrdenství. Ježíš má na něm na ramenou oloupeného a zraněného člověka, podobně jako dobrý pastýř svou ovečku. Možná nám není moc příjemné být srovnáváni s ovcemi, neboť nemají moc dobrou pověst pro svou údajnou nízkou inteligenci a údajný sklon jít se stádem bez rozmyslu kamkoliv. V určitých momentech našeho života ale úplně jasně vnímáme sílu a pravdivost obsaženou v tomto obrazu Krista. Je to tehdy, když se někam ‚zaběhneme‘, když z nějakého důvodu přestáváme slyšet hlas pastýře a jdeme si vlastní cestou. Pak se můžeme ocitnout v izolaci, daleko od společenství, na špatném místě se špatnou pastvou. A jsme natolik zesláblí, zranění a dezorientovaní, že se ani sami nemůžeme vrátit - jsme na tom tedy hůř než onen marnotratný syn z podobenství, protože ten ještě měl sílu se vrátit sám. A pak musí do naší situace přijít sám Pán. Musí nás vzít na svá ramena, a odnést nás zpátky na dobré místo, zpátky do společenství, zpátky do plnosti života.