3. neděle velikonoční B 2021

1. ČTENÍ Sk 3, 13-15. 17-19

Čtení ze Skutků apoštolů.

Petr promluvil k lidu:
   "Bůh Abrahámův, Izákův a Jakubův, Bůh našich praotců oslavil svého služebníka Ježíše, kterého jste vy sice vydali a kterého jste se zřekli před Pilátem, ačkoliv on rozhodl, že ho propustí. Vy jste se zřekli Svatého a Spravedlivého, a vyprosili jste si milost pro vraha. Původce života jste dali zabít, ale Bůh ho vzkřísil z mrtvých, a my jsme toho svědky.
   Já ovšem vím, bratři, že jste to udělali z nevědomosti, a stejně tak i vaši přední muži. Bůh to však dopustil, aby se tak splnilo, co předem oznámil ústy všech svých proroků, že jeho Pomazaný musí trpět. Obraťte se tedy a dejte se na pokání, aby vaše hříchy byly zahlazeny."

Žl 4, 2. 4. 7. 9 Odp.: 7a
Odp.: Hospodine, ukaž nám svou jasnou tvář! nebo: Aleluja.

Bože, zastánce mého práva, vyslechni mě, když volám, tys mě v soužení vysvobodil, smiluj se nade mnou a slyš mou prosbu!
Odp.
Pamatujte: Hospodin vyznamenává svého svatého; Hospodin vyslyší, když k němu zavolám.
Odp.
Mnoho lidí říká: "Kdo nám ukáže dobro?" Hospodine, ukaž nám svou jasnou tvář!
Odp.
Usínám klidně, sotva si lehnu, vždyť ty sám, Hospodine, dáváš mi přebývat v bezpečí!
Odp.



2. ČTENÍ 1 Jan 2, 1-5a

Čtení z prvního listu svatého apoštola Jana.    

Moje milé děti!                                                                                                                                       Toto vám píšu, abyste nehřešili. Zhřeší-li však někdo, máme přímluvce u Otce: Ježíše Krista spravedlivého. On je smírnou obětí za naše hříchy, a nejen za naše, ale i za hříchy celého světa. Podle toho víme, že jsme ho poznali, když zachováváme jeho přikázání. Kdo tvrdí: "Znám ho", ale jeho přikázání nezachovává, je lhář a není v něm pravda. Kdo však jeho slovo zachovává, v tom je Boží láska opravdu přivedena k dokonalosti.

EVANGELIUM Lk 24, 35-48

Slova svatého evangelia podle Lukáše.    

Dva učedníci vypravovali, co se jim přihodilo na cestě a jak Ježíše poznali při lámání chleba.    Když o tom mluvili, stál on sám uprostřed nich a řekl jim: "Pokoj vám!" Zděsili se a ve strachu se domnívali, že vidí ducha. Řekl jim: "Proč jste rozrušeni a proč vám v mysli vyvstávají pochybnosti? Podívejte se na mé ruce a na mé nohy: vždyť jsem to já sám! Dotkněte se mě a přesvědčte se: duch přece nemá maso a kosti, jak to vidíte na mně." A po těch slovech jim ukázal ruce a nohy.    Pro samou radost však tomu pořád ještě nemohli věřit a jen se divili. Proto se jich zeptal: "Máte tady něco k jídlu?" Podali mu kus pečené ryby. Vzal si a před nimi pojedl.    Dále jim řekl: "To je smysl mých slov, která jsem k vám mluvil, když jsem ještě byl s vámi: že se musí naplnit všechno, co je o mně psáno v Mojžíšově Zákoně, v Prorocích i v Žalmech." Tehdy jim otevřel mysl, aby rozuměli Písmu.    Řekl jim: "Tak je psáno: Kristus bude trpět a třetího dne vstane z mrtvých a v jeho jménu bude hlásáno obrácení, aby všem národům, počínajíc od Jeruzaléma, byly odpuštěny hříchy. Vy jste toho svědky."

 ________________________________________________________

Milí bratři a sestry,

Evangelní úryvky, které se čtou na začátku velikonočního období, popisují, jak si společenství Ježíšových učedníků musí zvyknout na nový, povelikonoční způsob jeho přítomnosti mezi nimi. Před Velikonocemi s nimi Ježíš byl způsobem důvěrně známým, byl jako každý jiný člověk, jak se píše v listě Filipanům, a jen někdy měli učedníci vůči jeho osobě podobné pocity strachu a zmatku jako slyšíme dnes, například při proměnění na hoře. Na Velký pátek a o Bílé sobotě to potom vypadalo, že společenství s ním úplně končí, protože je mrtev, že to bude v životě jeho nejbližších jen jedna kapitola s tragickým a bolestivým koncem. První den po sobotě se však stává jistým, že Ježíš nezemřel, ale že jeho přítomnost ve společenství učedníků je radikálně jiná - nyní už není jako každý jiný člověk, učedníci ho někdy nemohou poznat, náhle se objevuje a náhle se ztrácí z očí. A učedníci na to reagují s rozpaky - radost z toho, že Ježíš je živý, se mísí s pochybnostmi a strachem.

Dnešní evangelium ukazuje, jak Ježíš v této situaci prvotní církev zbavuje těchto rozpaků, pochybností a strachu. Ukazuje, že je to skutečně On, týž, který s nimi byl před Velikonocemi, a zároveň se je snaží přivést ke zpětnému pohledu na to, co prožili, k pochopení smyslu všeho, co se jim přihodilo a co slyšeli v Písmu. To vše činí proto, aby se učedníci už nebáli a nepochybovali, aby zůstala jen ona radost. Zároveň je také připravuje na nový, definitivní způsob jeho přítomnosti mezi nimi, který se uskuteční po jeho vystoupení k Otci a seslání Ducha svatého.

 My dnes samozřejmě nemůžeme prožít totéž, co prvotní komunita, neboť způsob Ježíšovy přítomnosti v jeho církvi už zůstane stejný až do konce tohoto času. Přesto je pro nás dnešní slovo evangelia aktuální ve chvílích, kdy naše osobní křesťanská existence prochází nějakým zlomem, kdy si také musíme zvykat, že Ježíš je s námi trochu jinak než dříve, a jsme z toho často smutní, vystrašení a zmatení, někdy dokonce pokoušeni nevěřit, že by s námi vůbec byl. Týká se to především duchovního vývoje každého jednotlivého člověka, s jeho osobním hledáním, zráním a krizemi. Jistě se to však týká i naší kolektivní situace křesťanů žijících ve společnosti, která se překotně sekularizuje. Vnímáme, že skoro nic už není jako dříve, že se něco radikálně mění a něco nenávratně umírá, a nevíme si s tím příliš rady, všechna naše lidská řešení se ukazují jako nedostatečná. Velmi proto potřebujeme slyšet dnešní Ježíšova slova: Pokoj vám!  Bůh neztrácí vládu nad dějinami, Ježíš je dál přítomný uprostřed svého společenství, jen mohou být projevy jeho přítomnosti a působení v něčem jiné, než jsme dosud byli zvyklí. Pán po nás však chce totéž, jako po svých učednících, chce, abychom se nebáli a radovali se, a abychom dokázali správně přečíst a pochopit všechno, co jsme prožili a prožíváme. Proč jste tak rozrušení a proč vám na mysli vyvstávají pochybnosti? Podívejte se pořádně a zblízka, vždyť jsem to já sám.