3. neděle v mezidobí A 2020

1. ČTENÍ Iz 8, 23b-9, 3

Čtení z knihy proroka Izaiáše.

    V první době ponížil Hospodin zemi Zabulon a zemi Neftali, v poslední době však oslaví Mořskou cestu, kraj za Jordánem, Galileu pohanů.
    Lid, který chodil ve tmě, vidí veliké světlo, obyvatelům temné země vzchází světlo. Dáváš mnoho jásotu, zvětšuješ radost; veselí se před tebou, jako se jásá o žních, jako plesají ti, kdo se dělí o kořist.
    Neboť jařmo, které ho tížilo, hůl na jeho šíji a bodec jeho otrokáře jsi zlomil jako za midjanských dnů.



Žl 27 (26), 1. 4. 13-14 Odp.: 1a
Odp.: Hospodin je mé světlo a má spása.

Hospodin je mé světlo a má spása, koho bych se bál? Hospodin je záštita mého života, před kým bych se třásl?
Odp.
Jedno od Hospodina žádám a po tom toužím: abych směl přebývat v Hospodinově domě po všechny dny svého života, abych požíval Hospodinovy něhy a patřil na jeho chrám.
Odp.
Věřím, že uvidím blaho od Hospodina v zemi živých! Důvěřuj v Hospodina, bud' silný, ať se vzmuží tvé srdce, doufej v Hospodina!
Odp.



2. ČTENÍ 1 Kor 1, 10-13. 17

Čtení z prvního listu svatého apoštola Pavla Korinťanům.

    Napomínám vás, bratři, jménem našeho Pána Ježíše Krista:
Buďte všichni zajedno a ať nejsou mezi vámi roztržky. Stejně usuzujte a stejně smýšlejte.
    Lidé z Chloina domu mi totiž o vás oznámili, moji bratři, že se mezi sebou hádáte. Mluvím o tom, že každý z vás říká (něco jiného) : "Já držím s Pavlem!", "já zase s Apollem!", "a já s Petrem!", "já s Kristem!"
    Je Kristus rozdělen? Copak byl za vás ukřižován Pavel? Nebo jste byli ve jménu Pavlově pokřtěni?
    Neposlal mě totiž Kristus křtít, ale kázat radostnou zvěst, a to ne nějakou slovní moudrostí, aby Kristův kříž nebyl zbaven působivosti.



EVANGELIUM Mt 4,12-23

Slova svatého evangelia podle Matouše.

    Když Ježíš uslyšel, že byl Jan (Křtitel) uvězněn, odebral se do Galileje. Opustil Nazaret, šel a usadil se v Kafarnau při moři v území Zabulonově a Neftalimově, aby se naplnilo, co bylo řečeno ústy proroka Izaiáše:
    'Země Zabulonova a země Neftalimova, u moře, za Jordánem, Galilea pohanská, lid, který žil v temnotě, uviděl veliké světlo; světlo vzešlo těm, kdo sídlili v krajině stínu smrti.'
    Od té doby začal Ježíš hlásat: "Obraťte se, neboť se přiblížilo nebeské království."
    Když se ubíral podél Galilejského moře, uviděl dva bratry, Šimona, zvaného Petr, a jeho bratra Ondřeje, jak vrhají síť do moře; byli totiž rybáři. Řekl jim: "Pojďte za mnou a udělám z vás rybáře lidí." Oni hned nechali sítě a následovali ho.
    A jak šel odtamtud dál, uviděl jiné dva bratry, Zebedeova syna Jakuba a jeho bratra Jana, jak na lodi se svým otcem Zebedeem spravují sítě. A povolal je. Oni hned nechali loď i otce a následovali ho.
    Ježíš pak chodil po celé Galileji, učil v jejich synagógách, hlásal evangelium o (Božím) království a uzdravoval mezi lidem každou nemoc a každou chorobu.                        _________________________________________________________________________

(Místo slůvka pro děti bude poslední část povídání o P. Ignáci Stuchlém, SDB)

Milí bratři a sestry,

   Po přečtení dnešních textů jsem pocítil neodolatelnou potřebu kázat na druhé čtení, protože se týká jedné zřejmé a velmi aktuální bolesti nejenom v naší církvi.

   Svatý Pavel píše křesťanům do Korintu o tom, co se doslechl od lidí z Chloina domu; totiž že v korintské církevní obci je rozdělení. Slova "Já držím s Pavlem!", "já zase s Apollem!", "a já s Petrem!", "já s Kristem!" mi okamžitě po přečtení připomněla výrok otce Marka Váchy, který zazněl v rozhovoru s novinářkou Renatou Kalenskou v Deníku N, již před více než rokem, 8. ledna 2019: V Praze jste buď s Dukou, nebo s Halíkem. Tohle říkávám na Moravě jako vtip.

   Možná, když ta slova svatého Pavla slyšíme, nám může dodat trochu optimismu, že rozdělení v církvi bylo vždycky, už od samého počátku; a že církev kvůli tomu nezanikla a je zde stále. Jenže právě takové věci, o kterých Pavel píše, vedly k rozdělení křesťanství, nejdřív oddělením východních církví na přelomu prvního a druhého tisíciletí po Kristu, a pak o pět set let později skrze evropskou reformaci. Ano, církev je pořád zde, brány pekelné ji nepřemohly;  utržila ale velké a bolestivé rány, které nejsou úplně zahojené a čas od času se znovu rozjitří. A navíc se zdá, že právě tohle stranictví a rozdělení v církvi je v dnešní době přítomné mnohem více a silněji, než ještě před několika desítkami let, a na zlepšení to nevypadá.

    Svatý Pavel korintské křesťany důrazně vybízí: Buďte všichni zajedno a ať nejsou mezi vámi roztržky. Stejně usuzujte a stejně smýšlejte. Jenže pokud o těchto výrocích přemýšlíme, můžeme se zcela oprávněně ptát, jakže to vlastně Pavel myslel. Jak můžeme stejně usuzovat a stejně smýšlet? Není taková uniformita myšlení nakonec známkou příslušnosti k sektě, výsledkem vymytí mozku, aby všichni členové fungovali přesně tak, jak potřebuje Velký Vůdce? Není různost názorů na věci v rámci církve cenná skutečnost - není snad v církvi místo pro ty, kteří smýšlejí spíš liberálněji, a zároveň pro ty, kteří tíhnou ke konzervativnějšímu pojetí?

     Zřejmý klíč k pochopení toho, jak tyto věty o jednotě úsudku Pavel myslel, spočívá v úvodním apelu: Napomínám vás, bratři, jménem našeho Pána Ježíše Krista. A pak si můžeme všimnout ještě dramatické řečnické otázky ve druhé polovině textu: Je Kristus rozdělen?

    Každá opravdová snaha o jednotu v církvi, snaha o překonávání rozporů a vzájemného vycházení si vstříc nemůže pramenit z ničeho jiného než z vědomí, že jsme v Kristu vzájemně spojeni, že jsme v Něm bratři a sestry. Právě to je hlavní a nejhlubší zdroj, ze kterého je třeba čerpat, když o jednotu usilujeme. Naše smýšlení a způsob našeho života nemusejí být ve všem úplně stejné, můžeme mít každý svůj názor na věci v církvi i ve společnosti. Ale mějme, pro lásku Boží, dostatek pokory a nemysleme si, že náš názor a pohled je ve všem všudy nejlepší a že by ho měli všichni sdílet. Nedávejme si nálepky. Nemysleme si, že ten druhý vedle mne je omezený, hloupý nebo zlý jen kvůli tomu, že o něčem přemýšlí jinak než já.

     Zkusme vidět ve druhém jeho nejhlubší podstatu - to, že je v Ježíši Kristu můj bratr či sestra; nejen skrze křest, ale i skrze naše společné lidství. A zkusme začít každý sám u sebe, v našem nejbližším okolí.