30. neděle v mezidobí C 2019

1. ČTENÍ Sir 35,15b-17.20-22a (řec. 12-14.16-18)

Čtení z knihy Sirachovcovy.

   Protože Pán je spravedlivý Bůh, nestraní nikomu.    Modlitba chudého proniká oblaka a nezastaví se, dokud tam nedojde. Nevzdálí se, dokud Nejvyšší nezakročí, nerozsoudí spravedlivě a neobnoví právo.

 

Žl 34 (33),2-3.17-18.19+23 Odp.: 7a
Odp.: Hle, ubožák zavolal, a Hospodin slyšel.

Ustavičně chci velebit Hospodina, vždy bude v mých ústech jeho chvála. V Hospodinu nechť se chlubí moje duše, ať to slyší pokorní a radují se. 

Odp.
Hospodinův hněv stíhá ty, kdo páchají zlo, aby vyhladil ze země vzpomínku na ně. Spravedliví volali, a Hospodin slyšel, vysvobodil je z každé jejich tísně. 

Odp.
Blízko je Hospodin těm, kdo mají zkroušené srdce, na duchu zlomené zachraňuje. Hospodin zachraňuje duše svých služebníků, nebudou pykat, kdo se k němu utíkají.

Odp.
 

2. ČTENÍ 2 Tim 4,6-8.16-18

Čtení z druhého listu svatého apoštola Pavla Timotejovi.

Milovaný!
Já už mám prolít v oběť svou krev, chvíle, kdy mám odejít, je tady. Dobrý boj jsem bojoval, svůj běh jsem skončil, víru jsem uchoval. Teď mě už jen čeká věnec spravedlnosti, který mi v onen den předá Pán, spravedlivý soudce. A nejen mně; stejně tak i všem, kdo s láskou čekají na jeho příchod.    Při mé první obhajobě nikdo se mě nezastal, všichni mě opustili. Kéž je jim to odpuštěno! Avšak Pán stál při mně a dal mi sílu, abych plně hlásal evangelium a aby ho slyšeli lidé ze všech národů. A tak jsem byl vysvobozen ze lví tlamy.
   Pán mě vysvobodí ode všeho zlého a zachrání pro své nebeské království. Jemu buď sláva na věčné věky! Amen.

EVANGELIUM Lk 18,9-14

Slova svátého evangelia podle Lukáše.

   Některým lidem, kteří si na sobě zakládali, že jsou spravedliví, a ostatními pohrdali, řekl Ježíš toto podobenství: "Dva lidé šli do chrámu, aby se modlili, jeden byl farizeus a druhý celník. Farizeus se postavil a modlil se v duchu takto: 'Bože, děkuji ti, že nejsem jako ostatní lidé: lupiči, podvodníci, cizoložníci nebo i jako tamhleten celník. Postím se dvakrát za týden, odvádím desátky ze všech svých příjmů.' Celník však zůstal stát vzadu a neodvažoval se ani pozdvihnout oči k nebi, ale bil se v prsa a říkal: 'Bože, bud' milostiv mně hříšnému.'       Říkám vám: Celník se vrátil domů ospravedlněn, ne však farizeus. Neboť každý, kdo se povyšuje, bude ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen."

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Slůvko pro děti

Milé děti, před tím farizeem, který se modlí v jeruzalémském chrámu, je rozvinutý svitek s Mojžíšovým zákonem. Jako by ten farizeus říkal Podívej se, Pane Bože, jak dobře to umím plnit, nic z toho jsem nevynechal. Je to, jako by se nějaký váš spolužák vytahoval před paní učitelkou, že umí zpaměti a plynně celou básničku, co jste se měli naučit, a že není jako ta Anička, která u toho předtím hrozně koktala. Myslíte, že by ho paní učitelka pochválila? Já doufám, že žádná správná paní učitelka by někoho takového nepochválila. A Pán Ježíš 

taky nepochválil toho farizea.

Milí bratři a sestry,

Pán Ježíš ve svých podobenstvích používá velmi často protiklady - připomeňme si třeba pět pošetilých a pět prozíravých panen, stavitele domu na skále a na písku či boháče a chudého Lazara. Je tomu tak i dnes. Podobně jako minulou neděli, i dnes je podobenství o farizeovi a celníkovi uvozeno vysvětlující větou: je pro ty, kdo si na sobě zakládali, že jsou spravedliví: Spravedlností se v porozumění zbožného Izraelce rozumí schopnost plnit Mojžíšův zákon se všemi jeho příkazy a ustanoveními. Byla to veřejná ctnost, podobně jako dnes třeba profesní úspěch u vědců nebo u lidí ze showbyznysu; kdo byl znám tím, že je toho schopen, byl společností své doby ceněn a chválen.

Problém onoho farizea nespočívá v tom, že pečlivě plní přikázání Mojžíšova zákona. Je v jeho sebestředném vnitřním postoji. Farizeova modlitba vlastně není modlitba, ale sebepotvrzení a sebechvála: mám to u Tebe, Bože, dobré a u druhých lidí také - a vlastně je to mojí zásluhou. Farizej se ve skutečnosti nemodlí k Hospodinu, protože od něj v podstatě nic nepotřebuje ani nečeká. Adoruje sebe sama a svoji spravedlnost- zakládá si na sobě, a ne na Bohu a jeho milosti. Proto se také nemůže vrátit domů ospravedlněn – o žádné ospravedlnění nemá zájem, protože je přece v jeho vztahu s Hospodinem všechno v pořádku.

Opačný typ je pak nejen celník z evangelia, ale i svatý Pavel ve druhém čtení a také všichni ti, o kterých hovoří v prvním čtení Sírachovec: ti, kdo mají zkroušené srdce, na duchu zlomení. I je Písmo nazývá spravedlivými, ale tentokrát v mnohem vlastnějším slova smyslu. Mají vědomí něčeho, co se dá nazvat nouzí v širokém slova smyslu. Mají povědomí toho, že se jim něčeho nedostává, že jejich život je nějak zraněný, nějak ohrožený, a že si z této situace sami nepomohou. Toto vědomí přímo člověka vrhá do Boží náruče.

Velmi typický  je v tomto smyslu právě život svatého Pavla. Ve Skutcích apoštolů i v jeho dopisech najdeme celý katalog vnějších i vnitřních obtíží, které ho při jeho misijním působení postihly - a přesto, či právě proto, svatý Pavel chválí Boha, který jej ze všech těchto trápení a nebezpečí vysvobozuje, a to stále stále znovu. Všichni mne opustili…avšak Pán stál při mně… Pro svatého Pavla je právě tato prožitá zkušenost zdrojem pevné víry, že Bůh ho neopustí ani v budoucnu: Pán mne vysvobodí od všeho zlého a zachrání pro své nebeské království.

Vrátíme- li se k celníkovi z evangelia, pociťuje jako svou největší nouzi hřích ‚Bože, buď milostiv mně hříšnému!‘. Tato evangelní scéna nastavuje zrcadlo všeobecně rozšířenému mínění, že hřích je v podstatě dobrý, a křesťané si vlastně nemohou užívat života a žít ho naplno, protože jim to jejich iracionální víra nebo církev zakazuje. Celník vidí jasně, že jeho hřích nic dobrého není.  Pokud věříme, že Bůh miluje život a že jeho plán s námi je jeho plnost, pak je hřích to, co tuto plnost života a lásky nejvíc zraňuje. A je dobré si uvědomit, že tak či onak jsme jím zasaženi všichni, a proto také všichni trpíme onou nouzí před Pánem. Nikdo si s farizeem nemůže říct, že je úplně v pořádku, protože by si lhal do kapsy. Všichni máme zapotřebí Božího milosrdenství, odpuštění a útěchy.

Pokud si tohle, milí bratři a sestry, přiznáme, můžeme pak zakusit odpověď z Boží strany- naše přiznaná nouze přitahuje Boží soucit a lásku. Přesně tak, jak říká na začátku prvního čtení Sirachovec: Modlitba ubohého proniká oblaka.