27. neděle v mezidobí C 2019

1. ČTENÍ Hab 1,2-3;2,2-4

Čtení z knihy proroka Habakuka. 

   Jak dlouho již volám o pomoc, Hospodine, - ty však neslyšíš; křičím k tobě: “Násilí!" - ty však nepomáháš.
Proč mi dáváš hledět na bezpráví? Mám se dívat na soužení? Zpustošení a násilí je přede mnou, povstávají hádky, rozléhá se svár.
   Tu mně Hospodin odpověděl: "Napiš vidění,
vyryj ho zřetelně na desky;
aby ho mohl každý snadno přečíst. Na určený čas totiž ještě čeká vidění, spěje však k naplnění a nezklame.
I když ještě prodlévá, počkej na aě; neboť jistě se splní; nedá se zdržet.
Hle, zahynul ten, kdo nebyl upřímný v duši; spravedlivý však bude žít pro svou věrnost."


Žl 95(94),1-2.6-7b.7c-9 Odp.: 7c-8a
Odp.: Kéž byste dnes uposlechli jeho hlasu! Nezatvrzujte svá srdce!

Pojďme, jásejme Hospodinu, oslavujme Skálu své spásy, předstupme před něho s chvalozpěvy a písněmi mu zajásejme!
Odp.
. Poj dme, padněme, klaňme se, poklekněme před svým tvůrcem, Hospodinem! Neboť on je náš Bůh a my jsme jeho lid, který pase, stádce vedené jeho rukou.
Odp.
Kéž byste dnes uposlechli jeho hlasu: "Nezatvrzujte svá srdce jako v Meribě, jako tehdy v Masse na poušti, kde mě dráždili vaši otcové, zkoušeli mě, ač viděli mé činy."
Odp.



2. ČTENÍ 2 Tim 1,6-8.13-14 .

Čtení z druhého listu svatého apoštola Pavla Timotejovi. 

Milovaný!
Vybízím tě: oživ zase plamen Božího daru, který ti byl dán vkládáním mých rukou. Vždyť Bůh nám nedal ducha bojácnosti, ale (ducha) síly, lásky a rozvážnosti! Proto se nestyď veřejně vyznávat našeho Pána ani (se nestyď) za mě, že nosím kvůli němu pouta. Naopak: Bůh ti dej sílu, abys nesl jako já obtíže spojené s hlásáním evangelia.
   Jako vzoru zdravé nauky se drž toho, cos ode mě slyšel, a měj přitom víru a lásku v Kristu Ježíši. Ten drahocenný, (tobě) svěřený poklad opatruj skrze Ducha svatého, který v nás bydlí.


EVANGELIUM Lk 17,5-10

Slova svatého evangelia podle Lukáše.

   Apoštolové prosili Pána: "Dej nám více víry!"
   Pán řekl: "Kdybyste měli víru jako hořčičné zrnko a řekli této moruši: 'Vyrvi se i s kořeny a přesaď se do moře!', poslechla by vás.
   Když někdo z vás má služebníka, a ten orá nebo pase, řekne mu snad, až se vrátí z pole: 'Hned pojď a sedni si ke stolu'? Spíše mu přece řekne: 'Připrav mi večeři, přepásej se a obsluhuj mě, dokud se nenajím a nenapiji. Potom můžeš jíst a pít ty.' Děkuje snad tomu služebníkovi, že udělal, co mu bylo přikázáno?
   Tak i vy, až uděláte všechno, co vám bylo přikázáno, řekněte: 'Jsme jenom služebníci. Udělali jsme, co jsme byli povinni udělat.' "

_________________________________________________________________________________

(Slůvko pro děti bude o služebnici Boží, Matce Vojtěše Hasmandové)

Milí bratři a sestry,

můžeme se dnes opět po čtrnácti dnech více zaměřit na druhé čtení, z listu svatého apoštola Pavla Timotejovi. Pavel tento list píše z vězení, už jako starý muž, svému žáku Timotejovi, který je biskupem v Efezu. A mezi řádky dnešního čtení se můžeme dovtípit, že Timotej – ačkoli je dnes církví uctíván jako svatý – nebyl žádný duchovní superhrdina. Nevíme přesně, na co svatý Pavel naráží: možná byl Timotej trochu skleslý, neboť na něj doléhaly starosti jeho biskupské služby; možná byl unavený, nebo prostě po letech služby upadl do určité vlažnosti a stereotypu.

Pokud si dnešní druhé čtení aktualizujeme pro každého z nás, pokud je slyšíme jako určené právě pro nás, můžeme myslet na to, co trápí v tomto smyslu nás. Mnoho věcí, se kterými zápasil Timotej, se nás týká, možná skoro v nezměněné podobě: může to být únava, kdy se dlouho snažíme žít dobře a věřit Pánu, a věci se nějak nelepší. Může to být obava veřejně se přiznat k víře a zejména k církvi, protože ve většinové společnosti nemá dobrou pověst. Může to být také stereotyp života, kdy se v něčem zabydlíme a už se nám nechce nic měnit.

Vraťme se ke slovům, jimiž svatý Pavel Timoteje – a s ním i nás – povzbuzuje: Oživ v sobě plamen Božího daru. U samotného Timoteje, jak vyplývá z kontextu (který Ti byl dán vkládáním mých rukou), jde o biskupské svěcení a službu; nicméně symbol plamene odkazuje na dar, který dostal každý dospělý křesťan v plnosti ve svátosti biřmování – tedy dar Ducha svatého. O tom také Pavel hovoří dále: Vždyť Bůh nám nedal ducha bojácnosti, ale (ducha) síly, lásky a rozvážnosti! Víme dobře, že někdy v nás tento dar Ducha, tento plamen, hoří celkem jasně a intenzivně; ale možná častěji jen doutná, je zhášen vším možným – strachem, pohodlností, únavou nebo právě stereotypem života. Oživit v sobě tento dar znamená nechat znovu plameni zaplát, dát Duchu svatému znovu prostor jednat, znovu nechat zazářit Boží moci a lásce.

Pak ještě svatý Pavel říká: Bůh ti dej sílu, abys nesl jako já obtíže spojené s hlásáním evangelia. Právě toto je první krok k rozdmýchání plamene daru Ducha: velká touha a úpěnlivá prosba, aby nám Bůh dal sílu, aby nám přišel na pomoc. Neseme a budeme i nadále nést obtíže; spojené nejen s hlásáním evangelia, ale i s naším křesťanským životem v postkřesťanském prostředí. Únava, skleslost, pokušení nepřiznávat se k víře a přizpůsobit se většině budou stále přítomné, a čas od času jim podlehneme. Ale vždycky, v každé takové  situaci, můžeme s důvěrou volat ‚Pane, dej mi prosím novou sílu‘.