29. neděle v mezidobí C 2019

1. ČTENÍ Ex 17,8-13

Čtení z druhé knihy Mojžíšovy.

   Amalečané přitáhli a bojovali s Izraelem v Refidim. Mojžíš řekl Jozuovi: "Vyber si muže a zítra vyjdi bojovat s Amalečany, já se zatím postavím na vrchol pahorku s Boží holí v ruce." Jozue vykonal, co mu rozkázal Mojžíš, a bojoval s Amalečany. Mojžíš, Árón a Chur však vystoupili na vrchol pahorku.
   Když Mojžíš měl zdvižené ruce, vítězili Izraelité. Když ruce spouštěl, vítězili Amalečané. Ruce Mojžíšovy se však unavily; vzali tedy kámen, položili pod něho a on se na něj posadil. Árón a Chur podpírali jeho ruce, každý z jedné strany, takže jeho ruce zůstaly pevné až do západu slunce. Jozue porazil ostřím meče Amalečany a jejich válečné sbory.

Žl 121 (120),1-2.3-4.5-6.7-8 Odp.: srv.2
Odp.: Pomoc nám přijde od Hospodina, který učinil nebe i zemí.

Zvedám své oči k horám. Odkud mi přijde pomoc? Pomoc mi přijde od Hospodina, který učinil nebe i zemi.
Odp.
Nedopustí, aby se tvá noha zvrtla, nebude dřímat tvůj strážce. Ano, nebude dřímat a spát Izraelův strážce.
Odp.
Hospodin tě střeží, Hospodin je tvým ochráncem po tvé pravici. Za dne ti slunce neublíží, ani měsíc v noci.
Odp.
Hospodin tě bude střežit ode všeho zlého, střežit bude tvou duši. Hospodin bude střežit tvůj odchod i příchod nyní i navěky.
Odp.



2. ČTENÍ 2 Tim 3,14-4,2

Čtení z druhého listu svatého apoštola Pavla Timotejovi.

Milovaný!
Drž se toho, čemu ses naučil a co jsi přijal jako jisté. Víš přece, od koho ses tomu naučil! Od dětství znáš svatá Písma; ta tě mohou naučit moudrosti, abys dosáhl spásy vírou v Krista Ježíše. Všechno, co je v nich napsáno, je vdechnuto Bohem a hodí se k poučování, k usvědčování, k napravování a výchově ve spravedlnosti. Tak je potom Boží člověk dokonalý, důkladně vyzbrojený pro každé dobré dílo.
    Zapřísahám tě před Bohem a před Kristem Ježíšem, který bude soudit živé i mrtvé, (zapřísahám tě) při jeho slavném příchodu a království: Hlásej slovo! Přicházej s ním, ať je to vhod či nevhod, usvědčuj, zakazuj, povzbuzuj s všestrannou trpělivostí a znalostí nauky.

EVANGELIUM Lk 18,1-8

Slova svatého evangelia podle Lukáše.

   Ježíš vypravoval svým učedníkům podobenství, že je třeba stále se modlit a neochabovat: "V jednom městě byl soudce, Boha se nebál a na lidi nedal.
   Byla v tom městě i vdova, chodila k němu a říkala: 'Zastaň se mě proti mému odpůrci!' Ale on dlouhou dobu nechtěl. Potom si však řekl: 'I když se Boha nebojím a na lidi nedám, přece se té vdovy zastanu, protože mě obtěžuje; jinak mě bude ustavičně trápit.' "
   A Pán řekl: "Slyšte, co říká ten nespravedlivý soudce! A Bůh by se nezastal svých vyvolených, kteří k němu volají ve dne v noci, a nechal by je dlouho čekat?
   Říkám vám, že se jich rychle zastane! Ale nalezne Syn člověka na zemi víru, až přijde?"

________________________________________________________________________________

Slůvko pro děti:

Milé děti,

Ve ztvárnění dnešního evangelia vidíme moc krásně, jak je soudce strašně moc otrávený. Přiznám se, že být tou vdovou, tak bych to už dávno vzdal, už by mi to asi bylo trapné. Jenomže pro ni to bylo důležité, a moc – možná na tom záležel její život. A protože byla vdova, tak v době, kdy žil Ježíš, neměla skoro žádné zastání – takové věci by normálně řešil její manžel, ten jí ale zemřel. A tak byla vytrvalá. Pro nás je to povzbuzení k tomu, abychom byli také vytrvalí, pokud zjistíme, že nějaká věc za to opravdu stojí.

Milí bratři a sestry,

Všechna dnešní čtení mají společné poselství: je-li člověku Bohem zaslíbeno něco hodně důležitého, je nutné o to třeba vytrvale usilovat a neochabovat. Zároveň si v takové věci můžeme si být jisti Boží pomocí, i když vytrvat je někdy lidsky vzato velmi obtížné, skoro nemožné.

V prvním čtení je ve hře vstup Izraelitů do zaslíbené země.  Na jejím jižním okraji sídlí národ Amalečanů a ti představují překážku, jakousi berlínskou zeď, která vstupu do zaslíbené země brání. Ve čtvrté knize Mojžíšově najdeme příběh o vyslání zvědů – mají zemi, kterou Hospodin slíbil Izraeli, prozkoumat. Vracejí se s tím, že země je úrodná, oplývá medem a mlékem, přesně podle Božího zaslíbení. Má to ale velký háček: ‚Jenomže lid, který v té zemi sídlí,  je mocný a jejich města jsou  opevněná a nesmírně veliká…Na jihu země sídlí Amálek…Zvědové postupně líčí situaci v zemi ve stále černějších barvách, až to vyvolá vzpouru lidu a odmítnutí jít dál - věc vypadá jako předem ztracená.

Z úryvku prvního čtení je však patrné, že když se Izraelité přece jen pustí do boje, nebojují sami, ale Hospodin je s nimi. Mojžíšovo gesto zdvižených rukou odkazuje k modlitbě, k vzývání Hospodina. Když Mojžíš ochabuje, pomáhá mu společenství, které představuje Árón a Chur. A věc, která se na začátku zdála nemožná, skončí dobře. 

Ve druhém čtení je onou hodnotou, o niž je třeba usilovat, Boží slovo a jeho hlásání. Svatý Pavel Timotejovi otevřeně říká, že toto hlásání bude obtížné. Úryvku předchází popis překážek, se kterými se přitom Timotej může setkat: je to tvrdost, pýcha a sobectví lidí, kteří jsou vůči Bohu  uzavření. Přesto je Timotej důrazně vyzýván, aby ho to neodradilo. Má se držet Božího slova (zůstaň v tom, co ses naučil) a hlásat jej vhod či nevhod.

V evangeliu pak Ježíš totéž poselství přináší ve formě podobenství. Smysl podobenství se vysvětluje hned v úvodu: Ježíš jím učedníkům ukazuje, že je třeba stále se modlit a neochabovat. Originální řecký výraz ‚neochabovat‘ znamená doslova ztratit odvahu, klesnout na mysli tváří v tvář zdánlivě nepřekonatelným překážkám. V podobenství na takovou překážku naráží vdova.  Soudce je líčen jako nespravedlivý, jenž nedbá ani lidí ani se nebojí Boha - je tedy zcela svým vlastním pánem, neuznává žádnou autoritu, a je přitom obdařen dost velkou pravomocí, takže si může vlastně dělat (nebo nedělat), co se mu zlíbí. Kdyby soudce dodržoval přikázání Tóry, byl by se musel vdovy zastat. Jako v prvním čtení, i zde je situace vdovy z lidského pohledu neřešitelná. Vdova je slabá, nemá zastání v manželovi. A navíc je téměř jistě chudá, podobně jako vdova, která hodila své drobné peníze do chrámové pokladnice a nic jí nezbylo. Nemá prostředky k tomu, aby soudce přiměla k jakékoli činnosti. Jedinou její zbraní je vytrvalost. Jestliže této vytrvalosti podlehne i nespravedlivé a zatvrzelé srdce soudce, není třeba se bát, že by při podobné vytrvalosti v modlitbě nevyslyšelo milující srdce Otce. Ono ‚rychle vyslyší‘ nemusí přitom znamenat ‚hned‘, ale ‚v pravý čas‘, - je to stejný výraz jako ono Přijdu brzy které se týká konce času v knize Zjevení sv. Jana.

Dnešní čtení tedy zdůrazňují tři základní skutečnosti: objevení hodnoty, která je opravdu důležitá, vytrvalost v jejím uskutečňování i přes překážky, a prosba o Boží pomoc, bez které by se pouze lidská vytrvalost brzy vyčerpala. Tyto tři aspekty jediného postoje ke skutečnosti jsou neoddělitelné. Prosíme-li například velmi dlouho o něco Pána a prosby nedocházejí vyslyšení, může to pro nás být motivem k zamyšlení, zda to, o co prosíme, opravdu stojí za to. Stejná situace může být však z hlediska Boží pedagogiky dobrá k tomu, abychom se naučili věci nevzdávat, máme-li k brzké rezignaci sklon - v tom případě je na místě prosit a usilovat dále, protože věc, o kterou jde, je opravdu dobrá a důležitá. A konečně- jistě platí také ono známé Člověče, přičiň se, a bude Ti pomoženo.