26. neděle v mezidobí B 2018

1. ČTENÍ Nm 11, 25-29

Čtení ze čtvrté knihy Mojžíšovy.

   Hospodin sestoupil v oblaku a mluvil k Mojžíšovi; vzal z ducha, který spočíval na něm, a dal ho sedmdesáti mužům starcům. Když na nich duch spočinul, dostali se do prorockého vytržení, ale později se to už nestalo. Dva muži z nich zůstali v táboře, jmenovali se Eldad a Medad. I na nich spočinul duch, neboť byli mezi těmi, kdo byli písemně určeni. Nevyšli však ke stránku úmluvy a dali se do prorokování v táboře.
   Tu přiběhl jeden chlapec a oznámil Mojžíšovi: "Eldad a Medad prorokují v táboře." Jozue, syn Nunův, Mojžíšův služebník od mládí, řekl: "Pane můj, Mojžíši, zabraň jim v tom!" Mojžíš mu odpověděl: "To tak žárlíš kvůli mně? Kéž by Hospodin udělal z celého národa proroky, kéž by dal Hospodin spočinout svému duchu na nich!"


Žl 19 (18), 8. 10. 12-13. 14 Odp.: 9a
Odp.: Hospodinovy předpisy jsou správné, působí radost srdci.

Hospodinův zákon je dokonalý, občerstvuje duši, Hospodinův příkaz je spolehlivý, nezkušenému dává moudrost.
Odp.
Bázeň před Hospodinem je upřímná, trvá navěky, Hospodinovy výroky jsou pravdivé, všechny jsou spravedlivé.
Odp.
Tvůj služebník si na ně dává pozor a velmi bedlivě je zachovává. Kdo však pozná každé pochybení? Očisť mě od chyb, jež jsou mi skryty!
Odp.
Chraň svého služebníka před zpupností, ať mě neovládne! Pak budu bez úhony a vyvaruji se velkého hříchu.
Odp.


2. ČTENÍ Jak 5, 1-6

Čtení z listu svatého apoštola Jakuba.

   Nuže tedy, vy boháči: plačte a naříkejte nad strastmi, které na vás přijdou. Vaše bohaté zásoby hnijí a vaše šatstvo rozežírají moli. Vaše zlato a stříbro rezaví, a ten rez bude svědčit proti vám a stráví vaše tělo jako oheň. Hromadili jste si majetek i v tyto poslední dny.
   Ale mzda, o kterou jste ošidili sekáče, kteří vám požali pole, ta mzda křičí a křik vašich ženců pronikl k sluchu Pána zástupů. Na zemi jste hýřili a oddávali se rozkoším, krmili jste se i tehdy, když už už nastávala řež. Odsoudili jste spravedlivého a připravili ho o život - a on se vám nebrání.


EVANGELIUM Mk 9, 38-43. 45. 47-48

Slova svatého evangelia podle Marka.

   Jan řekl Ježíšovi: "Mistře, viděli jsme někoho, jak vyhání zlé duchy v tvém jménu, ale není tvým učedníkem. Bránili jsme mu, protože není tvým učedníkem."
   Ježíš však řekl: "Nebraňte mu! Přece žádný, kdo ve jménu mém vykoná zázrak, nemůže tak hned o mně mluvit špatně. Kdo není proti nám, je s námi. Kdokoli vám podá číši vody proto, že jste Kristovi, amen, pravím vám: nepřijde o svou odměnu.
   Kdo by svedl ke hříchu jednoho z těchto nepatrných, kteří věří, pro toho by bylo lépe, aby mu dali na krk mlýnský kámen a hodili ho do moře. Svádí-li tě tvá ruka, usekni ji! Je pro tebe lépe, abys vešel do života bez ruky, než abys přišel s oběma rukama do pekla, do neuhasitelného ohně. Svádí-li tě tvoje noha, usekni ji! Je pro tebe lépe, abys vešel do života bez nohy, než abys byl s oběma nohama uvržen do pekla. Svádí-li tě tvoje oko, vyloupni ho! Lépe, abys vešel do Božího království jednooký, než abys byl s oběma očima uvržen do pekla, kde jejich červ nehyne a oheň nehasne."

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------

 Slůvko pro děti:

Milé děti, dnešní obrázek do nedělního alba mi trochu dělá starosti; je tam člověk se sekerou, který si chce useknout ruku.  Prosím, hlavně to, co říká Pán Ježíš o sekání ruky, neberte doslova! Ježíš chce říct, abychom každé pokušení udělat něco zlého stopli hned na začátku, abychom zlu nedali ani malou šanci. A říká to silnými slovy, tak, abychom si to dobře zapamatovali.

Milí bratři a sestry,

   Silná slova a silné obrazy z druhé poloviny dnešního evangelia by nás mohly zaujmout natolik, že bychom mohli přeslechnout jeho první část. Ta přitom více souvisí s poselstvím prvního čtení. Jejich společnou výpovědí je Boží velkorysost a propojení Božích darů s úkolem používat je pro druhé.

    V prvním čtení vystupuje Mojžíš jako jasný předobraz Ježíše.  Důležité je, že první čtení začíná Božím jednáním. Dává se nám jasně najevo, že to, o čem bude později řeč, není jen nějaká Mojžíšova lidská blahosklonnost ve smyslu Jen ať si dělají, co chtějí; že je to opravdu to, co můžeme nazvat Boží velkorysostí. Hospodin nejprve k Mojžíšovi hovoří, a potom vezme z ducha, který na něm spočívá, a dá ho jiným sedmdesáti. Mojžíš tak vlastně do velké míry přichází o svoji duchovní moc. Z dalšího textu je ale naprosto jasné, že Mojžíš je – v souladu s Hospodinovou vůlí – zcela velkorysý, vůbec mu nevadí, že svou duchovní moc už nemá jen on. To, co bylo darováno oněm dvaasedmdesáti, jim zcela přeje.

    Jozue, Mojžíšův služebník od mládí, je tím však velmi pohoršen. Zřejmě má za to, že Eldad a Medad si sami přisvojili něco, co má patřit jen Mojžíšovi, a žádá rázné zakročení. Mojžíšova odpověď na tento jeho požadavek je jasným a stručným vyjádřením Boží velkorysosti: "To tak žárlíš kvůli mně? Kéž by Hospodin udělal z celého národa proroky, kéž by dal Hospodin spočinout svému duchu na nich!"  Nejdřív vyzývá Jozua k tomu, aby popřemýšlel, jestli jeho horlivost není motivována sobecky: žárlí skutečně kvůli Mojžíšovi, nebo spíš proto, že se cítil vyvolený, protože on sám byl služebníkem vyvoleného - a najednou má dojem, že vyvolených je nějak mnoho a že by tedy mohl o své postavení přijít? Poslední věta je pak nejsilnější vyjádření oné velkorysosti. Mojžíš si vroucně přeje, aby nejen dvaasedmdesát starců, ale celý izraelský národ měl prorockého ducha. Nechce pro sebe žádné privilegium; chce, aby celý národ poznal Hospodina z vlastní zkušenosti.  

    Tato situace se přesně opakuje v první polovině evangelia. Ježíšovým učedníkům vadí, že někdo dělá totéž co oni, i když k jejich skupině nepatří. Učedníci chtějí držet svoji moc, kterou dostali od Ježíše, chtějí jí výlučně disponovat, chtějí být takříkajíc jejími majiteli. Proto nemohou snést, že v Ježíšově jménu působí ještě někdo jiný, a chtějí mu v tom zabránit.

       Pro Ježíše je však důležité jen jedno - je třeba šířit radostnou zvěst evangelia, je třeba kázat a uzdravovat, ber kde ber. Své učedníky si vyvolil právě pro toto: aby takto sloužili, ne aby z nich vytvořil elitní klub zasvěcených s nadpřirozenými schopnostmi. Co dostali, tím mají sloužit.

Druhá polovina Ježíšovy řeči nám připomíná, velmi bolestně aktuálně, co se může stát, když někdo takový dar od Boha zneužije. Kdo by svedl ke hříchu jednoho z těchto nepatrných, kteří věří, pro toho by bylo lépe, aby mu dali na krk mlýnský kámen a hodili ho do moře. Právě tohle se může stát, když někdo zneužije dar od Boha, když ho považuje za privilegium a záminku, že si může s druhými dělat, co chce. Zneužívání v církvi, které se stále znovu v těchto dnech vynořuje, se zrodilo právě z této skutečnosti - je to zneužití duchovní moci, která byla dána ke službě.

      Toto nebezpečí ovšem hrozí každému z nás. Mám přibližně roční zkušenost s modlitbou za vnitřní uzdravení a jedno z nejčastějších témat, se kterým se opakovaně setkávám, je obrovské trauma lidí, kteří v dětství zažili příliš autoritativního otce. Pokud šlo o věřící rodinu, mají takoví lidé - již dávno dospělí - obrovský strach z trestajícího a přísného Boha, protože tatínek v nich takovou představu velmi úspěšně živil.  

Dnešní texty nám tedy velmi, velmi důrazně připomínají, že naše dary od Boha nemáme pro sebe, pro svůj pocit výlučnosti, nebo proto, abychom měli nad druhými moc. Máme je proto, abychom byli Pánu vděčni, a abychom jimi sloužili druhým.